Pierre

Čekal jsem velkou bláznivinu. No a dostal jsem celkem příjemnou a poměrně lehce strávitelnou komedii, která se dělí na dvě línie. V jedné je hlavní postava pan nikdo a ve druhe pomocí masky nepřemožitelný supehrdina (jak všichni dobře vědí.) Oboje línie mě bavily stejně. Byl jsem rád že se střídaly a tak to nebylo jenom o superhdinovi. Puštěno před spinkáním.  Hmmm, nebyl to špatný nápad. A teď budu spinkat, spinkal, dál.

Prostinká  nízkorozpočtové lidové komedie,  ve které které byl do  hlavní role obsazen ještě neznámý figurkář Louis de Funés. Za svůj výkon dostal jakousi Cenu smíchu ale diváci si ho moc nevšimli. Film má zpočátku dost grotestní nádech, což u snímku z roku 1956 už je trochu iritující. Funés to ovšem zachraňuje, protože groteska mu sedí. Tady nehraje cholerika ale i tak v něm už vidím tu budoucí hvězdu. Předvádí výbronou mimiku, skvěle se hýbe a tak dále. Začínal jako hráč na piano v barech, což tady využil. Film se po grotestním začátku celkem rozjede a začne být poměrně zábavný. Různé pasáže mě docela bavily (Funés shánějící vraha, Funés v blázinci.) a místy to mělo i takový správný crazy nádech. Pak zase spadneme do grotesky ale jenom na chvilku na konci. A objevovat tyhle polozapomenuté věci z padesátek mě baví a je to zábavá. Smolař mě o tom jenom přesvědčil a vlastně s ním byl pěkný večer. Tři a půl,

K ději mohu říct snad jenom to že tam Belmondo šel po nějakém Meccascim, kterého pak zabil a byl konec. Jinak jsme se v roztříštěném příběhu (ne)příběhu a různých kapitolkách dost otravně zrácel. Hrozně moc podzápletek, zmínek, jmén a nic pořádného z toho. Zajímavé je to hlavně jako příklad kriminálního podžánru Belmondovina   s Belmondem ve své charakteristické a diváky tak milované poloze tvrdého poldy, byť tady mi přišlo, že už to přehání.

Naše generace je samozřejmě plná blogerek a občas i dost hloupých blogerek. Hlavní postava tohoto filmu je ovšem megablbá, megaprotivná a nikdo by s ni nevydržel v jedné místnosti ani zlomek sekundy. Je to už jenom tím jak je napsaná, taková sbírka klišé o blogerkách jí ještě zbavuje veškeré lidskosti a plastičnosti. Ech, ale o co se tady vlastně snažím? O nějákou seriozní kritiku? Tady je vše hloupé a klišoidní. Je to film přesně ve stylu komerční televize a přesně pro svou cílovku která bude nejspíš nadšená. Já nadšen rozhodně nebyl, ale koukal jsem se sourozenci a dalo se to...některé momenty jsou celkem snesitelné. Zrovna Řezníček je fajn (jen kdyby zase neměl tak debilně napsanou postavu, ach jo), Latinák asi nikdy nic nezkazí a neherec Mišík naštěstí moc často na plátně neotravuje. Obsazeíní Jablonského s Knorem jsem nepochopil ale co už. Ve výsledku se Andílek dá přežít bez nežádoucích, vedlejších ale ani pozitivních účinků.

Životní příběh Jana Drdy se mi příčí ale tohle je prostě síla která zasáhla mé srdce a hluboce na mě zapůsobila. Ach, ta nespravedlnost, ta hrozná doba, ta krutost. Největším pozitivem pro mě byl výkon a postava pana Františka Smolíka, která mě dojala. Prostě neuvěřitelné a těžko psát nějaká další dlouhá slova. Další to udělali za mě.

Napínavá jízda. Příběh, jehož milostný trojuhelník mezi dívkou, policajtem a jeho nadřízeným končí vraždou dívky, je dost zajímavý a zaujal mne. Zvláště poté, co je dívka zabita nadřízeným, všechny důkazy svědčí proti podřízenému a děj se rozjede. Má i celkem zajímavý průběh. U toho se nešlo nudit.  Montand je skvelěj, Munzarův dabing lahodnej,  filmařina krásně nenápadná a přímočará. Není čas nic řešit, ani logiku. Jen si užívat příběh. Bavil jsem se hodně. Hold i poldové potřebují  svoji atomovou továrnu na výrobu štěstí. První film tohoto školního roku (po pondělním opáčku Nevím, nic ale řeknu všechno na DVD) si nešlo vybrat lépe. Zaujala mě i mě neznámá Stefania Sandrelli jakožto pořádná Femme fatale. Napínavá jízda s milostným začátkem.

Konečně jsem viděl něco dobrého od Juliana Duvviera. Taky svůj film hezky zasadil do zajímavého prostředií Alžírské čtvrti. plné uliček, domů a teras. No a v této spleti se ukrývá ganster Pépé le Moko v podání Jeana Gabina. Ten tady je ještě mladý a má nezvyklou frajerskou, šarmartní, Belmondovskou polohu, která mu sluší. V druhé polovině se střidá s romantickou. která mu taky ohromně sedí. I když se může zdát romantická zápletka unáhlená a nelogická, mě se líbila a sledovat úsměvavého, šťastného a dokonce i zpívajícího Gabina bylo božské. O to víc mě pak zasáhl velmi silný a smutný konec který z hlavy jen tak nedostanu. Některé chvilky jsou slabší (především ty bez Gabina) ale i tak tento film ani příliš nezestárl a je dobrý i v roce 2019. Dnes už by se ani natočit nemohl, černobílá kamera má nejenom tady své kouzlo. A Duvvier dokázal dobře využít i neoblíbené zadní projekce, které tady mají fakt smysl a nápad. Dneska už by se za něco takového tvůrci styděli.

Po včerejší společné projekci na dálku Muže, který prochází zdí pokračujeme s kolegou Willym Kufaltem v další komedii z Bourvilem s 50.let, která nám opět tehdejší komedie hezky prezentuje. Obejde se ovšem bez nějakých fantasy prvků a má blížeji k rodinnému žánru, což mi celkem sedlo. Místy mi to až připomínalo legendární Mikulášovy patálie, pak se to zvrhlo ve skvělou konverzačku kde se Bourvi nedobrolně stane hrdinou 2.světové války a opilý popisuje historku z odbojářské činnosti. To jsem se fakt pobavil, skvělá pasáž. Bourvil je tady celkově ve formě, dokoncei zazpíva a hezky hraje s dítětem. Scénář navíc překvapí různými gagy, které jsou dodnes velmi populární (nejen Mr Bean měl problémy s ustřicemi.) Dokonce skutečně přijde mladý Funés a to na sedm minut v kuse. Tehdy to byl ještě figurkář, tohle byla jedna z jeho prvních větších rolí. Pobavil mě, dělal krásné zvuky (:D) a už tehdy mezi ním a Bourvilem byla jiskra (jo, to ještě netušili co je čeká.) Ale v dobách své největší slávy byl chlapec trochu jinde. Ke konci už tomu začal dost docházet dech a film spadl na poměrně nízkou úroveň. Poslední půlhodinu bych s chutí vyškrtl, 102 minut byla dost dlouhá stopáž na takovýto film. Čtyři hvězdy jsou moc, ale nad polozapomenutou srandičkou z padesátek nemusím být až tak přísný.

Mladý Bourvil tentokrát úplně nehraje prosťáčka s dobrým srdcem, ale spíše pěkné kvítko, které vyvadí samé vylomeniny a neštítí se ničeho, potože má dar chodit zdmi (který není za celou dobu vysvětlen, ale to ponechme stranou.) Je to celkem roztomilá naivní zápletka s pěknými zastarlalými triky (kam se hrabe Marvel, přátelé.) Má takový typický nádech tehdejších francouzských komedií naivních komedíí, které tento snímek hezky prezentuje a je moc fajn, že je pro našince konečně dostupný s českými titulky. Humor zestárl, ale to je samozřejně a je vlastně zajímavé porovnávat ho s dnešním, který mnohdy má i nižší úroveň. Objevovat tyhlety filmy je alespoň sranda a zábava, navíc když v nich najdete slova jako Superman.(:D) Nejhorší je že Bourvil tady není zdaleka tak milý jako jinde a vlastně mi místy lezl na nervy. Krást fakt nemusel, chlapec. I když jeho smích obdivuju.

Zpočátku jsem čekal, že půjde o nudný neplastický film plný mluvícíh hlav. Och, jak jsem se mylíl. Tohle bylo dost drsné pokoukaníčko. V legii můžete skutečně jenom pochodovat nebo zemřít. Postupem času mi to začalo připadat působivé natolik, že všechny mé vyhrady vzal čert. Přiznám se že místy jsem se už těšil až to skončí a ta atmosféra hrůzy bude za mnou. Závěrečnou velkou bojovou scénu už jsem zvládal velmi obtížně a musel jsem si ji trochu zrychlit aby mi úplně nehráblo. Ta působivost byla ohromná. Navíc jsem se konečně seznámil s Hackmanem a viděl Terrenceho v takové vážné roli, kterou zahrál geniálně a mnohdy mu stačil jenom jeden ozbrojující pohled. Ale vracet se k tady tomu snímku už nikdy nebudu a konec jsem nějak nepochopil.