Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

Itsy Bitsy (2019) 

Itsy Bitsy je z pohledu kvality slabší průměr, takže je aktuálních 40% odpovídajících, ovšem budeme-li to porovnávat s jinými pavoučími horory, tak najdeme jeden jediný, který je na tom lépe, a to je čtyřicet let !! stará Arachnophobia. Pokud vám tedy jde čistě o reálnost pavouka, nenechte se odradit hodnocením a jděte do toho, protože nic lepšího neseženete. Když to však vezmeme z filmařského hlediska, tak je to zklamání ze zabitého potenciálu. Nejsou tu příliš sympatické postavy a chyběla mi atmosféra v první hodině. Vyčíst musím také absenci jakéhokoliv napětí u scén, kde by mělo být. K tomu to má nezáživný děj, kterému ani trochu nepomohla dlouhá stopáž, která měla být o dvacet minut kratší. Zkrátka to chtělo ubrat na nudných dialozích a přidat více pavouka, na kterém měl být celý film založený, případně přidat gore a krev, kterého tu bylo trestuhodně málo.

plakát

Jackals (2017) 

Tak pro jednou zase Home Invasion, který se drží svých desítek předchůdců a zakládá si na atmosféře. Má to pěkně tajemný úvod a nepochybně originální námět, chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, o co tu půjde. Herci mi sedli skvěle, od prvních chvil, co nás s nimi děj seznámil, mi byli sympatičtí a to je u HI jedna z nejdůležitějších vlastností. Jen mě mrzelo, že postava, která toho mohla nejvíc ukázat, se tu moc dlouho neohřála. Nejsilnější článek bych viděl ve Stephenovi Dorffovi, který věrného maniaka zahrál s přehledem. Určitě by tomu neuškodilo lehčí přitlačení v gore, nebo aby to málo co se dělo, nešlo většinou mimo záběr. Prostředí temného nočního lesa a opuštěné chaty je skvělé. Silnou stránkou je také napětí z bezmocnosti chudáků, kteří jsou obklíčeni obrovskou přesilou bezcitných šílenců. Tajně jsem doufal, že by mohl přijít nějaký zvrat, ale jak se dalo očekávat, skončí to přesně tak, jak logicky musí. V letošním roce to patří k tomu lepšímu, a v subžánru možná nejlepšímu. Takže bez větších výhrad a s čistým svědomím dávám 4 hvězdy.

plakát

Jack staví dům (2018) 

Těžko říci, čemu přisuzovat moje nepochybné zklamání, ale dost možná to bude všemi možnými recenzemi a komentáři na všech možných stránkách, které se nám Jacka a Triera snažili prezentovat jako šílené maniaky. Člověk se pak těší na dvě a půl hodiny trvající zvráceností, které mají nezkušené diváky minimálně pohoršit, a místo toho dostává dvou hodinovou lekci filozofie plnou úsměvných dialogů a na to, co bysme si přáli vidět - tedy vraždy, zbyla pouhopouhá půl hodinka. Přesto v téhle třicetiminutovce dokáže Trier šokovat pěkným gore a způsoby jakými Jack zabíjí. Rozdělení na různé části mi nesedlo.. nechci říkat, že je tento film určený těm, kteří rozumí umění, ale bohužel to tak bude. Ačkoli je tu slušné explicitní gore, tak to na něm není postavené, což mě zrovna u tohohle režiséra mrzí dvojnásob. Závěrečný epilogový proslov v pekelném prostředí s depresivní hudbou mě v tom jen utvrdil a po pár dnech z toho mám sotva průměrné pocity.

plakát

Jeskyně (2005) 

Dost možná nejlepší klaustrofobická záležitost vůbec. The Descent nepočítám, protože tam jde hlavně o příšerky, kdežto The Cave klade důraz především na pocit stísněnosti. Tomu napomáhá velice dobré herecké obsazení a výborné interiéry jeskyní a podvodních scén. Jelikož se celý děj odehrává ve tmě, jak překvapivé, není téměř poznat malý rozpočet. Co mrzí je příliš roztřesená kamera při akčních scénách, málokdy šlo něco zachytit a celý vzhled potvůrky si tak užijeme velice málo. Na můj zhýčkaný vkus to má docela překvapivé přeživší, za což jsem rád, protože ve většině filmů je dané, kdo umírá první a kdo přežívá až do posledních chvil, ale tady je to právě naopak. V samém závěru přijde i lehčí twist a při titulcích zazní song od mých oblíbených Nightwish. Uvažoval jsem tak i o pěti hvězdách, ale jelikož nemůže být řeč o nějakých výrazných gore momentech a nějaká ta nelogičnost se taky našla, snížím na čtyři.

plakát

Juan de los Muertos (2011) 

Hororová komedie, pojednávající o životě kubánských občanů při zombie apokalypse. Juan, který se na tom rozhodne vydělat, si společně se svými přáteli založí společnost '' Zabijeme Vaše příbuzné''. S hororem to má společné pramálo, jen zombie, kteří mohly být více propracovanější, ale to zas tolik nevadí, protože tady jde hlavně o zábavu a nic vás tu nevyděsí. Je zde hodně nadávek, které se sem náramně hodí a dělají z toho opravdu vtipnou komedii. Konec byl lehoulince slabší, ale na zasmání.. proč ne.

plakát

Keep Watching (2016) 

Vyloženě zlé to nebylo, ale ani to nepřichází s ničím novým. Jsem rozhodně rád za Found Footage formu, která poslední roky upadla v zapomnění. Záběry kamer jsou pěkné, v tomhle ohledu si nikdo nemůže ztěžovat na roztřepanost a podobné kraviny. Masky záporáků nejsou špatné, je na nich vidět inspirace v The Strangers. Co se mi nelíbilo je herecké obsazení, doufal jsem, že to potáhne Bella, ale ani ta mě tu ničím neuchvátila. Její bratr je nervy drásající děcko a macecha porušovala jedno hororové pravidlo za druhým, takže ne, ani logiky to moc nepobralo. Vraždy byly kompletně mimo záběr a jump scares nefungovaly. Závěrečné vysvětlení je zajímavé, leč nedostatečné. Celkový dojem - hodně slabý průměr.

plakát

Killing Ground (2016) 

Téměř ve všem souhlasím s výrokem režiséra zde v popisku, kromě té části ,,KG je velmi násilný film".. To není, je to možná drobet znepokojující, především scénky s děckem, ale všechno ostatní už bylo vidět v mnoha exploitation filmech a navíc tady není žádné gore. Takže násilný není, ale z druhé strany to působí velmi reálně, díky australským lesům a chování obětí, které jsou pod nátlakem záporáků. Vyzdvihnout se musí styl natáčení, kdy sledujeme v podstatě 3 časoprostory - původní rodinu, mladý pár a přípravu ,,lovců na lov". Z toho jsem byl původně v rozpacích, ale později, kdy se všechno začalo spojovat v jednu dobu, se to ukázalo jako skvělá volba. Na očividně slabší rozpočet tu jsou až překvapivě dobří herci, kteří se úspěšně drželi logického chování. Dobrý dojem docela zkazil závěr, který je téměř bez vysvětlení a určitě se dalo vymyslet lepší zakončení. Austrálie stále dokazuje, že horory umí. Důkazem je mi fakt, že mě můj milovaný Hixploitation dokázal chytnout i bez gore, což je na tom to nejdůležitější.

plakát

Knihy smrti (2020) 

Books of Blood je, z pohledu režie, kvalitní debut, nicméně spoustě diváků nebude po chuti zdlouhavé tempo, kterým je to vyprávěné. Antologických hororů vychází poskrovnu, troufám si říct, že, v posledních letech, méně, než diváky nenáviděných, Found Footage filmů, proto můžeme být vděční, za každý nový přírůstek. Povídky tu máme tři a jejich délka odpovídá i kvalitě. První je založená na co největším psychickém nátlaku, má originální a zvrhlý nápad, párkrát je k vidění pěkné gore, nechybí hutná atmosféra a ani děsivé momenty, které dokáží zvednout tep. Druhá má, na poměry paranormal subžánru, nevídaný nápad a zaujme hlavně finálním zadostiučiněním a celkovým zvratem. Třetí povídka, která nás na začátku uvedla do děje, to celé na konci také uzavírá a spojuje vše v jeden ustálený celek. Herecké obsazení to má slušné a vizuálně je to velice pěkné, čemuž dopomáhá fakt, že je to k dispozici ve 4K rozlišení. Slabých článků to tedy moc nemá, nicméně to není horor pro každého. Stylem vyprávění a zpracováním to ocení spíše hororový veteráni, kdežto sváteční diváci by měli jít do něčeho méně náročného.

plakát

Knuckleball (2018) 

Nemám pocit, že je srovnávání s Home Alone na místě, protože kromě jedné scény to spolu nemá nic společného. Chlapcovo chování je jako na houpačce, z počátku se chová typicky svému věku, tedy jako idiot. Poté prokáže svou vynalézavost při výrobě bolestivé pasti, ale jak se film blíží do finále, dělá všechno viditelně nelogicky tak, jak se to zrovna hodilo scénáristům k dalšímu vývoji. Alespoň ten záporák se povedl. Slizoun už od pohledu, má tuhý kořínek a hlavně to není hlupák, takže racionálně přemýšlí. K tomu má občasné vize/halucinace, a i když bych je ve většině případů odsuzoval, tak mi v tomhle podání nevadily, protože mě udržovaly v napětí. Prostředí zasněžené přírody a domu na samotě dodává dobrou atmosféru. Prokládání tohoto honu na kočku a myš scénami rodičů, bylo otravné a zbytečné. Došlo i na zvrat à la Shyamalan, ale tam mě mrzelo, že nebyl nijak rozvinutý a měl jsem pocit, že to skončilo nedokončené, v tom nejlepším.

plakát

Kong: Ostrov lebek (2017) 

Každý druhý si stěžuje, že jsou to samé CGI efekty, jenže když jdete na film o monumentálním monstru, co čekáte?! Naprosto fantasticky natočená výprava, která se vydává na neprobádaný ostrov. Ze začátku trochu unavovalo seznamování s hlavními postavami, ale jakmile se hrdinové dostali na ostrov, šlo se tvrdě na věc. Jelikož si podřadný druh, jakým člověk na místním ostrově je, myslel, že si může beztrestně shazovat bomby a ničit tak ráj, přišla zasloužená odplata od ,,Krále Konga". Nutno říct, že se s tím nepáral, také aby jo, když je pro něj několika tunová helikoptéra jako plastová hračka. Chtě, nechtě se tak to málo co z výpravy zbylo, dostalo na zem, ale ani tam na ně nečekalo nic příjemného. Celkové herecké obsazení je hodně dobré, každý má něco do sebe a soucítíte s nimi. Je pozitivní vidět Hiddlestona v kladné roli. Vojáci byli v pohodě vlastně všichni, každému z nich se dalo fandit. John C. Reilly se postaral o komediální prvky, které samozřejmě nesmí chybět. Záporáka si střihnul Jackson, kterému to hold svědčí a za zápornou postavu bych považoval i Goodmana, protože mu šlo jen o sebe, a to co najde. Monstra jsou hodně dobře udělaná, jak obrovský Kong, sližští ještěři, roztomilý buvoli nebo mega pavouk, kterého bych rád viděl v samostatném hororu, protože tady si ho moc neužijeme. Po necelé hodině filmu jsem měl odhadnuto kdo přežije a trefil jsem se téměř přesně, kdyby si nechtěl chlapec hrát na hrdinu, tipl bych úplně přesně. Každopádně není co vytýkat a nezbývá, než si počkat na velkolepý souboj gigantů.