Faila

Film není úplně typická duchařina, což je dobře, protože Kingova povídka není duchařina vůbec. Postupné přicházení o rozum je vyobrazeno umně, snad především díky parádnímu Cusackovi. Napětí je místy velmi silné a vzhledem k tomu, jak se tato adaptace liší od předlohy (nesmírně), tak klobouk dolů před fantazií a nápaditostí jejích autorů. Ačkoliv ke konci mohli trochu ubrat. A možná raději trochu víc.

Bohužel, jak mám animáky ráda, tak některé na mě vůbec nepůsobí. Tady mi nesedly hlavní postavy, ať už tím, jak vypadaly, jak se tvářily a hlavně tím, jak se chovaly. Zápletka ok, i když moc prostoru pro nápaditost tvůrcůn nedávala. Za plotem pro mě určitě není blbý a vyloženě špatný animák, znám i o dost horší - ale i o dost lepší.

Mám takový dojem, že Hotel Transylvánie se mi líbí s každým dílem víc a víc. Dostává mě ta nápaditost tvůrců, s jakou vymýšlí nejen zápletky, ale taky nové příšery a příšerky. Tenhle díl měl pro mě, hlavně ke konci, neskutečné grády. Nejvíc se mi líbil ale asi proto, že větší pozornost zde byla věnována Drákulovi, který je pro mě daleko sympatičtější a zajímavější než jeho dceruška (která mi od prvního dílu přijde spíš na facku...).

Patos, patos, patos... Na přehnané emoční scény jsem z mnoha amerických filmů zvyklá, ale co se proboha dělo tady? Film mi nesedl už od začátku. Taraji P. Henson je mi nesmírně sympatická a díky ní mě Mary s*ala daleko méně, než jak to původně vypadalo. Podobný typ postavy mi k ní ale nesedí, respektive tato herečka se mi moc nehodí k podobné postavě. A všechny ty dojemné řečičky kolem spolu s až trapnými akčními scénami ve mně chvíli vyvolávaly otázky, zda se snad nejedná o parodii. Ale na to se to celé tvářilo až moc vážně. Za mě opravdu nic moc.

Asi si dokážu představit, jak podobný příběh působil na papíře. Dokážu si dokonce představit, že by mě knižní předloha bavila. Ale film mě nedostal ani trochu. Vzhledem ke konkurenci (podobných filmů jsem určitě viděla víc než četla podobných knih) jsou pro mě vlastně Vdovy dost velkým zklamáním. A to i přes to, že v nich hrál Liam Neeson (scény s ním podle mě jako jediné stály aspoň trochu za něco).

Tak, jak jsem byla unesená z Atlantidy a schopnosti tvůrců zasadit Hvězdnou bránu do jiné galaxie s jinými nepřáteli, stejně tak jsem unesená i z Hlubokého vesmíru. Je to jiné, ale trochu stejné. Ale spíš jiné. I když - z mého pohledu - v dobrém slova smyslu. K hlavním hrdinům jsem si cestu hledala trochu složitěji, což je ale podle mě způsobeno i tím, že jsou zde postavy daleko více propracované. V Hlubokém vesmíru je důraz kladen především na ně a na jejich vnitřní souboje spíše než na to, co se děje kolem nich. Na mě to celé zafungovalo víc než dobře a je mi trochu líto, že to mělo pouze 2 série.

Mám raději drama a komedie než romantiku, asi i z toho důvodu se mi tento díl líbil z celé série nejméně. Navíc jej chápu spíš než jako ukázku toho, co se tehdá dělo, jako prequel k Pelíškům. Nakonec ale nebyl Nápadník tak strašný a hloupý, jak jsem se bála. Vlastně to bylo docela milé a sympatické.

V popisu filmu je komedie a navíc v tom hraje Jiří Macháček, takže jsem opravdu čekala komedii. Takhle naštvaná a smutná už jsem u filmu ale dlouho nebyla. I tento díl, stejně jako Rodinný přítel (viděn podruhé), ve mně zanechal velmi silný pocit, který přetrvává dlouhé dny po zhlédnutí. A oceňuji zobrazení nejen společenské, ale i lidské a osobní tragédie.

Zajímavý a dobře podaný příběh, který se pozvolna odkrývá a řeší. Za mě moc dobré. Velké plus samozřejmě za Trojana a sympaťáka z Německa.

Krásný animák s úžasnými představiteli, nádhernou hudbou, nesmírně zajímavým a originálním příběhem a spoustou dojemných a zábavných scén! Tak přesně takový už jsem sakra dlouho neviděla a přesně takovým je pro mě Coco.