claudel

Další dánský příspěvek do filmového světa. Jak to Ti Dánové dělají, že ať natočí cokoli, má to svoji kvalitu, myšlenku a nápad. Konkrétně Susanne Bier je režisérská extratřída, definitivně jsem si ji zařadil do své topky. Film, který se zabývá mnoha tématy, žádné z nich nepitvá do hloubky, což může být výhoda i nevýhoda. Mě kupříkladu zaujalo jedno zcela vedlejší téma - vztah Dánů a Švédů, který nám Čechům neznalým regionálních podrobností uniká. Mikael Persbrandt se mi líbil nejvíc. Z mého pohledu zasloužená ocenění.

Konečně jsem viděl klasiku, thriller s vyhlášenou zubařskou scénou. Některé scény v dnešní době působí trochu úsměvně, zvláště zmínka o Divizi (všem fanouškům 24 hodin okamžitě vytane na mysli Jack Bauer). Sir Laurence Olivier podává excelentní výkon. Dustina Hoffmana mám nejraději v jeho pozdějších rolích.

Až posledních pět minut to byl klasický Chabrol, jinak celou dobu roztahané, rozvláčné, unylé, sem tam inteligentní dialog či vtípek. Během dvou dnů zapomenutelný snímek.

Průměrná komedie o milostných zmatcích jednoho třicátníka.

Jeden z nejlepších francouzských filmů, jaký jsem kdy viděl. Mistrně vybudované rodinné drama s tajemstvím, které diváka tíží a nutí se dohadovat, až do (ne)čekaného rozuzlení. Mélanie Laurent předvadí excelentní výkon, ale stejně jako někteří jiní kolegové na čsfd musím vyzdvihnout part Kada Merada. Vytřel všem nejapným kritikům zrak a dokázal, že není jen komik s širokým úsměvem blbnoucí v béčkových komediích. J. Bosselier, I. Renauld a A. Maiga dotvářejí prvotřídní hereckou sestavu. A na závěr si nechávám prostor pro adoraci ústřední písničky U-turn, v ní je zachyceno tolik melancholie, tíživé atmosféry, současně však vůle po lepším životě, aktivitě a naději, že se pro mě rovněž řadí mezi nejkrásnější filmové skladby vůbec.

Velmi pěkný a smutný snímek s příjemnou hudební složkou. Narozdíl od většiny přítomných bych chtěl vyzdvihnout herecký výkon Elsy Zylberstein, jež je Kristin Scott Thomas rovnocennou hereckou partnerkou, nepředvádí-li dokonce ještě srdnatější výkon. Silné téma k zamýšlení, Philippe Claudel potvrzuje pověst znamenitého vypravěče.

Zase trošku jiná komedie bez nějakých zaběhnutých rámců. Owen Wilson bude mít už navždy mé sympatie díky vynikajícímu výkonu v Půlnoci v Paříži, Jason Sudeikis je náramný parťák. Stejně si však myslím, že bratři Farrellyové přece jen vyměkli, kde ty loňské sněhy jsou...

Pro mě osobně lepší film než Gran Torino. Michael Caine naprosto exceluje v roli penzionovaného mariňáka stiženého dvojnásobným smutkem a vydávajícího se na krvavou cestu spravedlivé pomsty. Harry Brown by si zasloužil i plný počet, kdyby se to v druhé půlce trochu nepokazilo a nepřekombinovalo. Navíc svým výkonem Caine zastiňuje všechny ostatní, což není nic těžkého zvláště v případě Emily Mortimer, jež celou stopáž probloumá s výrazem věčného smutku a unylosti.

Já mám tuhle sérii zkrátka moc rád, takže jsem schopen jí cokoli odpustit a mnohde přimhouřit obě oči. První díl byl bezkonkurenčně nejlepší zážitek, všechny další jsou o něco slabší, přesto pořád mě to baví, klidně ať je na cestě pětku, k níž závěr čtyřky jednoznačně směřuje.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že se u mě nedostavilo mírné zklamání. Knižní předlohu považuji za jeden z nejkrásnějších milostných příběhů, jaký kdy byl napsán. Nutno podotknout, že se silným tragickým zabarvením. První část ve filmu je zvládnutá výborně, místy do detailu. Druhá část představuje asi největší problém, zatímco v knize je čtenářsky nejpřístupnější, ve filmu působí unyle, rozvláčně a chaoticky. Nicméně třetí část a epilog posunují film do uměleckých výšin, ty jsou skutečně bravurní, tak nějak jsem si to v knize představoval. Výběr herců se také podařil, celkově mírně nadprůměrný zážitek.