Pianista přišel k válce jak slepý k houslím, (vlastně ke klavíru). Jemný umělec, který prvotně myslel, že se ho to kolem netýká, nechce a ani nemůže mít s válkou nic společného, přesto se potácí ve středu tragických událostí. Polanskému se na Pianistovi povedlo ukázat absurditu války a to neokázalým způsobem - v komorním dramatu bez nadbytečného patosu a laciných emočních scén, za pomoci autentického popisu situace a režijního mistrovství. Jistá zdlouhavost filmu v prvních dvou třetinách je jemnou režijní alchymií utvářející odrazovou plochu pro opus magnum - dechberoucí závěrečnou třetinu.
Dvojka opakuje základní schéma scénáře z jedničky, což by byl pro pokračování osvědčený recept, kdyby téma nebylo už v prvním filmu vyčerpané. Dvojka už vaří z vody, vlastně z moře a písku, možná jen z moře písku. Je to trochu Sahara, nicméně je to profesionálně zmáknuté, dokáže to brnknout na nostalgickou notu a na solidní průměr to zachraňují známí herci. Opakuje se tu pohodová atmosféra z jedničky. Modrá vlnka je ráj na Zemi. (Jen ta medaile se nedala přehlédnout.) 70%. Produkce: Pathé
Povedená francouzská komedie nové doby. Idealní k banánovému Bencu na letní podvečer kdesi v kempu na riviéře. Ti co jezdí kempovat těch třicet let a žabky jim přirostly k nohám, zaslzí nejen při úvodní Dolce Vita Ryana Parise a připomenou si Mylène Demongeot, Claudea Brasseura a holandské kakao. 75%. Produkce: Pathé
To je jako v té pohádce o Císařových nových šatech. Film předstírá, že se tu jedná o nějaké cool artové dílo. Jenže autorkou předlohy scénáře je lehce afektovaná excentrička, kterou bych do PEN klubu zrovna nedoporučoval. Takže další feministická slátanina je na světě. A císař je nahý!
Prvním kladem filmu je herecký projev Arnolda Schwarzeneggera, který má svůj zvláštní osobitý půvab – jako by na nás z filmového plátna neustále volal: „VOLOVÉ POZOR, HRAJU!" A herecká průprava Mr. Olympia je znát - Arny za mlada (na prvním stupni základky ve Štýrském Hradci) ochotničil! Druhý kladem je děj filmu – vlastně žádný není a divák tak není zbytečně obtěžován narativem a může si vychutnat 2,7 km dlouhý kulometný pás do posledního náboje, který se zasekne na 92. minutě režijního střihu. A celou tu stopáž je to celkem zábavná béčková taškařice.
Kdyby se točil biografický film o žokeji Josefu Váňovi, jeho kobylu (legendárního Železníka), by zcela jistě musela hrát Sarah Jessica Parker. Zde naopak být vůbec nemusela. Anglosaské krásky pro romantické komedie zkrátka vypadají jinak. A tento film nutně potřebuje nadprůměrnou herečku do hl. role aby to celé vytáhla nahoru. Komedie/drama/romantika – ne/ne/ne. Podprůměr, slabých 40%.
Jak je u dobrých francouzských krimi už skoro tradicí nejedná se o typickou mainstreamovou produkci (proto také není důvod nechat se odradit zdejším hodnocením „v modré“). _____I přes svou francouzskou specifičnost si film zachovává charakteristické post-noirové prvky mých oblíbených 80. let. Nechybí tu novou vlnou feminismu inspirovaná antihrdinka - svobodomyslná až démonická femme fatale Charlotte Rampling nabízející francouzský šarm v anglickém podání (docela odvážně – kam se hrabe antihrdinka ze soudobého stylově zpřízněného a mnohem známějšího Základního instinktu). _____Že je Michel Serrault skvělý herec je jasné, že je méně známou postavou než hrdinové new wave noirových klasik (Delon, Belmondo) je také jasné, ale vůbec to neznamená že by byl Serrault pro hlavní "hardboiled school" postavu inspektora pouze dobrou volbou, role chladnokrevně postupujícího policisty mu perfektně sedla.
_____Jacques Deray natočil v jeho tvorbě možná trochu nedoceněné kriminální drama, nicméně je to noir revival jak vyšitý a francouzská filmová paráda!
Jeden z těch povedenějších dílů série, bazírující na tehdy módní tématice pedofilie. Citlivý, v celkovém kontextu ale naštěstí marginální problém, jehož prapor i dnes rád zvedne nejeden (euro)poslanec, aby sice žádné skutečné zločince nepostihl, ale za to se na tématu tzv. "udělal" nebo alespoń odvedl pozornost veřejnosti od zásadních neřešených společensko-politických otázek. Ostatně téma pro europarlament jak dělané. Báječné muže s klikou nevyjímaje, nicméně zde se jednalo o velmi slušné televizní zpracování.
Tři největší (a nejlepší) looseři Hollywoodu se sešli v jednom filmu: Zahn, Biggs, Black, a k tomu pekelná Amanda. Tohle nemá chybu, ale chce to nadhled ! Pokud ho máte, je to nářez. Pokud ne, jděte raději na pivo.
Afroameričani to chtěji taky - bejt skopaní žán klód fan damem. A že je jich tu pěkná horda. Pro plnohodnotný filmový zážitek možná stačí vidět plakát k filmu. Až ted jsem si všimnul že to soňáci točili na video = odpovídající formát. Produkce: Sony Pictures Home Entertainment
Jeden z 500 nejdebilnějších filmů všech dob časopisu Pink Panther. (Když na mne celý film vykecává hl. postava přes kameru, je to tak otravné, že po pár minutách mám silný pocit že toho exota musím paralyzovat a v zájmu sebezáchovy beru do ruky těžkou kovovou pánev na lívance a ignoruji společenskou etiku, veškeré sociální vazby i zapomínám na nedávno absolvovaný kurz sebeovládání...)
Český manekýn slizkosti č. 1 z hiphop 09 jasně vede. Viděti ho na obrazovce, zvraceti málo. Ale pro mne světový záporák číslo 2 Michel Bouquet v roli policejního úředníka je tak dokonale slizkej parchant, že by moh být šéfem konzervativní partaje pro horních 9 tisíc hned z fleku. A jeden by jej rád strčil pod gilotinu a nůž zastavil 50 cm nad dorazem se slovy „ehm sorry vono se to zaseklo“ a takto opakoval centimetr po centimetru níže a níže až se dílo podaří. Jenže k tortuře asi není důvod. Protože jakkoliv považuji film za výborný, přec jen mám silnou pochybnost, že z francouzských věznic vychází jen pramálo politováníhodných loupežníků Delonů, ale spíše narazíte na marseilleské beduínské gangy. Dojemná mystifikace – ale francouzsky dokonalá.
Průměrný film s dost banálním scénářem i neustále dokola omílanou premisou, který ale potěší příznivce Charlotte Rampling a Jeana Rocheforta, kteří ani v pokročilém věku neztrácejí nic ze svého francouzského šarmu – britští fandové Rampling prominou, ale anglický šarm neznám. A Charlotte nikdy neměla problém se před kamerou vysvléci a tento film připomíná že v době natáčení do domova důchodců evidentně nemířila. Leda že by tam způsobila pěkný poprask a vyloudila nejeden ziskuchtivý úsměv na tváři farmaceutického dealera s modrými tabletkami tvaru kosočtverce.
Pokračování filmu Marius. Pokračuje i metamorfóza francouzského filmu na jihoamerickou telenovelu. Tohle si napsal a režíroval Daniel Auteuil? No tak to časy jsou mnohem horší než jsme si mysleli (minimálně pro současný francouzský film), KAMILE !
Krásná ukázka jak se současný francouzský film (filmové drama) promnění v argentinskou telenovelu. Tohle produkoval Alain Sarde? No tak to jen potvrzuje, že časy jsou zlé (minimálně pro současný francouzský film), KAMILE !
Viewegh nikdy nezklame. Napsat reálné postavy po něm už delší dobu nechci, ty idiotské by mohly mít oporu v literární invenci, kdyby se tu vůbec o nějakém scénáři dalo mluvit. Další hodinka a něco tvůrčího psaní, která se nepovedla. Zaplatím si raději kurz čínštiny, to se bude hodit víc.
Jste-li ochotni rezignovat na vše francouzské a máte-li rádi americkou produkci poloviny minulého století, tento retro snímek simuluje Hollywood velmi pěkně. Kdyby si do zahrádky postavili sádrového trpaslíka Američané měl by červený klobouček, modrou košilku a zelené kalhoty. Když to udělají Francouzi ponechají sádru bez nátěru. Nebo jako v tomto případě vyrobí trpaslíka z bílého mramoru. Kýč ale zůstane kýčem i bez pouťových barviček. A tak ti co mají rádi americkou romantiku mohou najednou objevit jak krásné filmy vlastně ti frantíci točej. A já budu doufat, že tento test nevkusu a nudy byl pro Francii pouze úlet, aby si mohli říct umíme to i po americku a takového F. Gumpa bysme zmákli taky. Ale zkoušet dál to snad už nebudou. (A nebo jsou staré dobré časy už definitivně pryč?)
Francouzi vždy měli originální scénáristické nápady. Ne pokaždé se je ale podařilo zrealizovat tak, aby se z toho stal evergreen. Takže když budu chtít Krysy sledovat hodně často tak asi vždy 29. února.
Loni travesti šou, letos zas brutální festival politické písně. Z té vítězky, brát to vážně, by byl člověk hned tatar. Komunismus se nakonec možná prosadí uplně jinde než jsme si původně mysleli.
Tak významný panovník a tak bezvýznamný film o něm. Atmosférou je to spíše štědrovečerní pohádka. Žádné drama žádné emoce, jen poněkud matoucí a dramaturgicky ne zcela ujasněný popis historické situace. K tomu nevýrazné herecké výkony, snad s výjimkou Stanislava Majera. Zdá se tedy že se u českého filmu nenajde kapitál pro opravdu důstojný historický film.
Milionář patřil a asi i bude patřit k těm nejlepším soutěžím. Pro celkový dojem je tu zásadní osoba moderátora. Jak všichni víme Vladimír Čech nasadil latˇku hodně vysoko a bude asi těžké ba nemožné ji přeskočit ba co jen se vyrovnat. Proto se mi následující(ho) moderátora ani moc nechce kritizovat. Raději tedy budu parafrázovat slova klasika Járy Cimrmana a poradím následovníkům toto: Latˇku nasazenou Vladimírem Čechem můžeš i podlézt, ale potom se musíš hned narovnat !
Moje komentáře
Pianista (2002)
Pianista přišel k válce jak slepý k houslím, (vlastně ke klavíru). Jemný umělec, který prvotně myslel, že se ho to kolem netýká, nechce a ani nemůže mít s válkou nic společného, přesto se potácí ve středu tragických událostí. Polanskému se na Pianistovi povedlo ukázat absurditu války a to neokázalým způsobem - v komorním dramatu bez nadbytečného patosu a laciných emočních scén, za pomoci autentického popisu situace a režijního mistrovství. Jistá zdlouhavost filmu v prvních dvou třetinách je jemnou režijní alchymií utvářející odrazovou plochu pro opus magnum - dechberoucí závěrečnou třetinu.
Kempink 2 (2010)
Dvojka opakuje základní schéma scénáře z jedničky, což by byl pro pokračování osvědčený recept, kdyby téma nebylo už v prvním filmu vyčerpané. Dvojka už vaří z vody, vlastně z moře a písku, možná jen z moře písku. Je to trochu Sahara, nicméně je to profesionálně zmáknuté, dokáže to brnknout na nostalgickou notu a na solidní průměr to zachraňují známí herci. Opakuje se tu pohodová atmosféra z jedničky. Modrá vlnka je ráj na Zemi. (Jen ta medaile se nedala přehlédnout.) 70%. Produkce: Pathé
Kempink (2006)
Povedená francouzská komedie nové doby. Idealní k banánovému Bencu na letní podvečer kdesi v kempu na riviéře. Ti co jezdí kempovat těch třicet let a žabky jim přirostly k nohám, zaslzí nejen při úvodní Dolce Vita Ryana Parise a připomenou si Mylène Demongeot, Claudea Brasseura a holandské kakao. 75%. Produkce: Pathé
Tělo mého nepřítele (1976)
Na Verneuila hodně průměrná režie, na Laie hodně průměrná hudba, na Belmonda hodně půměrný film. A na mě hodně dlouhé...
Pohádkář (2014)
To je jako v té pohádce o Císařových nových šatech. Film předstírá, že se tu jedná o nějaké cool artové dílo. Jenže autorkou předlohy scénáře je lehce afektovaná excentrička, kterou bych do PEN klubu zrovna nedoporučoval. Takže další feministická slátanina je na světě. A císař je nahý!
Komando (1985)
Prvním kladem filmu je herecký projev Arnolda Schwarzeneggera, který má svůj zvláštní osobitý půvab – jako by na nás z filmového plátna neustále volal: „VOLOVÉ POZOR, HRAJU!" A herecká průprava Mr. Olympia je znát - Arny za mlada (na prvním stupni základky ve Štýrském Hradci) ochotničil! Druhý kladem je děj filmu – vlastně žádný není a divák tak není zbytečně obtěžován narativem a může si vychutnat 2,7 km dlouhý kulometný pás do posledního náboje, který se zasekne na 92. minutě režijního střihu. A celou tu stopáž je to celkem zábavná béčková taškařice.
Morganovi (2009)
Kdyby se točil biografický film o žokeji Josefu Váňovi, jeho kobylu (legendárního Železníka), by zcela jistě musela hrát Sarah Jessica Parker. Zde naopak být vůbec nemusela. Anglosaské krásky pro romantické komedie zkrátka vypadají jinak. A tento film nutně potřebuje nadprůměrnou herečku do hl. role aby to celé vytáhla nahoru. Komedie/drama/romantika – ne/ne/ne. Podprůměr, slabých 40%.
Umírá se jen dvakrát (1985)
Jak je u dobrých francouzských krimi už skoro tradicí nejedná se o typickou mainstreamovou produkci (proto také není důvod nechat se odradit zdejším hodnocením „v modré“). _____I přes svou francouzskou specifičnost si film zachovává charakteristické post-noirové prvky mých oblíbených 80. let. Nechybí tu novou vlnou feminismu inspirovaná antihrdinka - svobodomyslná až démonická femme fatale Charlotte Rampling nabízející francouzský šarm v anglickém podání (docela odvážně – kam se hrabe antihrdinka ze soudobého stylově zpřízněného a mnohem známějšího Základního instinktu). _____Že je Michel Serrault skvělý herec je jasné, že je méně známou postavou než hrdinové new wave noirových klasik (Delon, Belmondo) je také jasné, ale vůbec to neznamená že by byl Serrault pro hlavní "hardboiled school" postavu inspektora pouze dobrou volbou, role chladnokrevně postupujícího policisty mu perfektně sedla. _____Jacques Deray natočil v jeho tvorbě možná trochu nedoceněné kriminální drama, nicméně je to noir revival jak vyšitý a francouzská filmová paráda!
Komisař Moulin: Ve jménu našich dětí (TV film) (2000)
Jeden z těch povedenějších dílů série, bazírující na tehdy módní tématice pedofilie. Citlivý, v celkovém kontextu ale naštěstí marginální problém, jehož prapor i dnes rád zvedne nejeden (euro)poslanec, aby sice žádné skutečné zločince nepostihl, ale za to se na tématu tzv. "udělal" nebo alespoń odvedl pozornost veřejnosti od zásadních neřešených společensko-politických otázek. Ostatně téma pro europarlament jak dělané. Báječné muže s klikou nevyjímaje, nicméně zde se jednalo o velmi slušné televizní zpracování.
Pekelná ženská (2001)
Tři největší (a nejlepší) looseři Hollywoodu se sešli v jednom filmu: Zahn, Biggs, Black, a k tomu pekelná Amanda. Tohle nemá chybu, ale chce to nadhled ! Pokud ho máte, je to nářez. Pokud ne, jděte raději na pivo.
Elita armády (2006)
odpad!Afroameričani to chtěji taky - bejt skopaní žán klód fan damem. A že je jich tu pěkná horda. Pro plnohodnotný filmový zážitek možná stačí vidět plakát k filmu. Až ted jsem si všimnul že to soňáci točili na video = odpovídající formát. Produkce: Sony Pictures Home Entertainment
Byl jednou jeden dům - Stěhovavá trafika (E01) (epizoda) (1974)
Stěhovavá trafika - aneb jak si maloburžoazie přivázala jednoho pražského skoroproletáře na plynovou trubku.
Všechny moje lásky (2000)
Jeden z 500 nejdebilnějších filmů všech dob časopisu Pink Panther. (Když na mne celý film vykecává hl. postava přes kameru, je to tak otravné, že po pár minutách mám silný pocit že toho exota musím paralyzovat a v zájmu sebezáchovy beru do ruky těžkou kovovou pánev na lívance a ignoruji společenskou etiku, veškeré sociální vazby i zapomínám na nedávno absolvovaný kurz sebeovládání...)
Belmondo (TV film) (2015)
Jedinečná příležitost vzdát hold vyjímečné legendě a vůbec fr. filmu. Dát plný počet to je prostě otázka cti.
Dva muži ve městě (1973)
Český manekýn slizkosti č. 1 z hiphop 09 jasně vede. Viděti ho na obrazovce, zvraceti málo. Ale pro mne světový záporák číslo 2 Michel Bouquet v roli policejního úředníka je tak dokonale slizkej parchant, že by moh být šéfem konzervativní partaje pro horních 9 tisíc hned z fleku. A jeden by jej rád strčil pod gilotinu a nůž zastavil 50 cm nad dorazem se slovy „ehm sorry vono se to zaseklo“ a takto opakoval centimetr po centimetru níže a níže až se dílo podaří. Jenže k tortuře asi není důvod. Protože jakkoliv považuji film za výborný, přec jen mám silnou pochybnost, že z francouzských věznic vychází jen pramálo politováníhodných loupežníků Delonů, ale spíše narazíte na marseilleské beduínské gangy. Dojemná mystifikace – ale francouzsky dokonalá.
Dvakrát za život (2006)
Průměrný film s dost banálním scénářem i neustále dokola omílanou premisou, který ale potěší příznivce Charlotte Rampling a Jeana Rocheforta, kteří ani v pokročilém věku neztrácejí nic ze svého francouzského šarmu – britští fandové Rampling prominou, ale anglický šarm neznám. A Charlotte nikdy neměla problém se před kamerou vysvléci a tento film připomíná že v době natáčení do domova důchodců evidentně nemířila. Leda že by tam způsobila pěkný poprask a vyloudila nejeden ziskuchtivý úsměv na tváři farmaceutického dealera s modrými tabletkami tvaru kosočtverce.
Léto s kovbojem (1976)
Byly doby kdy tady uměli točit filmy, dávno tomu, paradoxně za komančů.
Fanny (2013)
Pokračování filmu Marius. Pokračuje i metamorfóza francouzského filmu na jihoamerickou telenovelu. Tohle si napsal a režíroval Daniel Auteuil? No tak to časy jsou mnohem horší než jsme si mysleli (minimálně pro současný francouzský film), KAMILE !
Marius (2013)
Krásná ukázka jak se současný francouzský film (filmové drama) promnění v argentinskou telenovelu. Tohle produkoval Alain Sarde? No tak to jen potvrzuje, že časy jsou zlé (minimálně pro současný francouzský film), KAMILE !
Pánská jízda (2004)
Nahlížím na to jako na grotesku nebo takové tři díly sitcomu v jednom. Lyričnost Tarkovského nebo dokument od Dziga Vertova bych v tom nehledal.
Definice lásky (TV film) (2012)
Viewegh nikdy nezklame. Napsat reálné postavy po něm už delší dobu nechci, ty idiotské by mohly mít oporu v literární invenci, kdyby se tu vůbec o nějakém scénáři dalo mluvit. Další hodinka a něco tvůrčího psaní, která se nepovedla. Zaplatím si raději kurz čínštiny, to se bude hodit víc.
Láska všemi deseti (2012)
Jste-li ochotni rezignovat na vše francouzské a máte-li rádi americkou produkci poloviny minulého století, tento retro snímek simuluje Hollywood velmi pěkně. Kdyby si do zahrádky postavili sádrového trpaslíka Američané měl by červený klobouček, modrou košilku a zelené kalhoty. Když to udělají Francouzi ponechají sádru bez nátěru. Nebo jako v tomto případě vyrobí trpaslíka z bílého mramoru. Kýč ale zůstane kýčem i bez pouťových barviček. A tak ti co mají rádi americkou romantiku mohou najednou objevit jak krásné filmy vlastně ti frantíci točej. A já budu doufat, že tento test nevkusu a nudy byl pro Francii pouze úlet, aby si mohli říct umíme to i po americku a takového F. Gumpa bysme zmákli taky. Ale zkoušet dál to snad už nebudou. (A nebo jsou staré dobré časy už definitivně pryč?)
Krysy z temnot (1974)
Francouzi vždy měli originální scénáristické nápady. Ne pokaždé se je ale podařilo zrealizovat tak, aby se z toho stal evergreen. Takže když budu chtít Krysy sledovat hodně často tak asi vždy 29. února.
Eurovision Song Contest 2016 (TV pořad) (2016)
Loni travesti šou, letos zas brutální festival politické písně. Z té vítězky, brát to vážně, by byl člověk hned tatar. Komunismus se nakonec možná prosadí uplně jinde než jsme si původně mysleli.
Mr. Bean: Největší filmová katastrofa (1997)
Tvůrci jsou k sobě příliš kritičtí a v názvu přehánějí, zbytečné sebemrskačství - až tak zlé to zas nebylo.
Hlas pro římského krále (TV film) (2016)
Tak významný panovník a tak bezvýznamný film o něm. Atmosférou je to spíše štědrovečerní pohádka. Žádné drama žádné emoce, jen poněkud matoucí a dramaturgicky ne zcela ujasněný popis historické situace. K tomu nevýrazné herecké výkony, snad s výjimkou Stanislava Majera. Zdá se tedy že se u českého filmu nenajde kapitál pro opravdu důstojný historický film.
Ohnivý kuře (TV seriál) (2016)
Je to barevné hýbe se to a mluví to.
Tři mušketýři (2011)
Nezdolná touha halyvůdských studií furt natáčet nějaké komiksy se projevila i u tohoto filmu, který si lišácky nazvali Tři mušketýři.
Záskok (divadelní záznam) (1997)
Chytrého humoru je tak málo, že plný počet hvězd naskakuje zcela automaticky.
Chcete být milionářem? (TV pořad) (2016)
Milionář patřil a asi i bude patřit k těm nejlepším soutěžím. Pro celkový dojem je tu zásadní osoba moderátora. Jak všichni víme Vladimír Čech nasadil latˇku hodně vysoko a bude asi těžké ba nemožné ji přeskočit ba co jen se vyrovnat. Proto se mi následující(ho) moderátora ani moc nechce kritizovat. Raději tedy budu parafrázovat slova klasika Járy Cimrmana a poradím následovníkům toto: Latˇku nasazenou Vladimírem Čechem můžeš i podlézt, ale potom se musíš hned narovnat !