Pink.Panther

Bezva finta je tak vtipné vyloupení banky, že je až s podivem, že se tento nápad už neobjevil ve filmu mnohem dříve. Pravda, pracuje s předpokladem, že jsou policajti úplní pitomci, s tímto však Francouzi nikdy neměli problém. Efektní je to hlavně na první zhlédnutí, protože jak to člověk jen trochu domyslí, tak jde efekt do kytek. Stále ale zůstane (s jistou výhradou) výborný Veberův scénář založený na románu od amerického spisovatele, který Veber adaptoval na návrh Belmonda, no a samozřejmě Bebel sám a zdatně mu sekundujcí Guy Marchand. Americké prostředí románu Rychlá Změna je právě ten důvod proč se i film odehrává v Americe. Je otázkou zda-li to byl dobrý nápad. A pak je tu jistá analogie problému, který jsem zaznamenal už u Grand restaurantu pana Septima - dvě poněkud rozdílné části filmu. První polovina je groteskní parodie na bankovní loupež a druhá polovina je bezcílný úprk Montrealem. Zkloubit dvě poloviny filmu je vždy problém, protože člověk podléhá dojmu že se v druhé polovině přenesl do jiného filmu a ptá se scénáristy proč - když první část v bance byla tak zábavná. Takže celkem slušnej film tu narazí na ten prokletý lidský faktor. Produkce: Cerito Films

Svižná krimikomedie s poněkud složitou zápletkou trochu vypadává z rytmu. Zajímavé je, že scénář napsal Claude Sautet a asistentem režie byl Costa-Gavras. Ve vedlejších rolích sympaťáci Claude Brasseur, Jean-Pierre Marielle. Není to úplná špička, ale rozhodně stojí za zhlédnutí. Produkce: Capitole Films

Jsa chudý student uvítal jsem když ve vesnici nedávno otevřeli asijské bistro Pagoda. Abych nebyl považován za čínskovietnamského agenta vejdu k těm milým šikmookým lidem vždy nenápadně zadním vchodem. Z menu si vyberu můj oblíbený vídeňský řízek Azor za 40 Kč, který občas proložím výtečnou pekingskou polévkou Míca za 10 Kč a podívám se na televizní vysílání na velkoplošné televizi Huawei._____Onehdá dávali takové americké akční béčko, předpokládám televizního formátu, tuctová hovězina, ale celkem zábavná. Na 80% to vytáhl závěrečný titulek, podle kterého je film inspirován velkou úplatkářskou aférou, kdy soudy za úplatu poslaly tisíce nezletilých delikventů do ziskových převýchovných táborů. Co se tam skutečně dělo, či mohlo dít ukazuje tento film._____Tedˇ nevím nad čím přemýšlet dřív, kde mají nejhorší gulag zdali v Putinově Rusku, Si Ťin-pchingově Číně, či v bratrských USA? Nebo řešit záhadu kam za poslední půlrok zmizely všechny potulné kočky ze vsi, o psech ani nemluvě. Produkce: MarVista Entertainment

Nesympatický sympatický dareba - není v tom slovním spojení cosi těžko řešitelného? Bebel měl o hlavní postavě jinou představu než režisér. A tak zatímco Belmondo dobře hraje sympatického darebu, Enrico špatně režíruje nesympatického Holina, kdy ani scénář není to nejzábavnější od daného autora. Belmondo ve skutečnosti evokuje moderního macho hrdinu, což je popis, který mnohem lépe vyhovuje mnoha jeho budoucím rolím. Navíc na stejných sekvencích a téměř současně evokuje Robert Enrico poníženého zlomeného muže. Tato divergence úhlu pohledu, odhalí část problému - tady je nutno říct, že když viděl konečný střih, neskrýval Belmondo své zklamání a Giovanni prohlásil že si bude své scénáře režírovat sám. Mám na Enrica stejný názor jako Belmondo, tak jen doplním, že vzniknul méně úspěšný Belmondův film a jediná jeho spolupráce s Enricem. Vše završuje Roubaixova otřesná honky-tonk hudba. Možná že všeříkající informace je, že Belmondo po tomto filmu vyměnil svého agenta... 50% Produkce: Cocinor

Vizuálně precizní apatický snímek pro staré, gerontologická exkurze do snobského prostředí alpského lázeňkého hotelu s několika absurdními hříčkami (u mne dominuje ta s Maradonou) a několika lacinnými frázemi a prostými moudry. I těch pár nahotinek působilo někde hustlerovsky uslintaně, jinde hamiltonovsky artově._____Výstřední a extrovertní snímek, kde vizuální a akustické velikášství je výrazem Sorrentinovy tvůrčí záliby v excesu, která jde až k hranici dobrého vkusu a také je ráda překračuje, což vynikne hlavně v hudební složce. To s sebou paradoxně nese náznak něčeho hlubšího a velkolepějšího, třeba poselství, že věčné mládí není otázkou věčné mladistvé krásy, ale věčného vnitřního vývoje._____Zajímavé je, že žádná postava není moudřejší než kdokoli jiný. „Mládí“ je v tomto smyslu antielegický film, ve kterém postavy nejdou do kontroverze, uvědomují si, že jejich perspektivy jsou omezeny jejich individuálními statusy. Navzdory jistým kladům, se pro mne fantazie tvůrce scvrkla do malé bajky slábnoucí potence. Snobsky studený, hormonálně pokleslý film, ale stále milionkrát lepší než tuna kopanců od van damma. 70% Produkce: Indigo Film

Belmondo si splnil se svou produkční společností Cerito Films sen, když produkoval filmovou adaptaci románu „Smrt šelmy s tenkou kůží“ anglického spisovatele Patricka Alexandra. Jako soundtrack posloužil původní hit Ennia Morriconea z počátku sedumdesátých let, který dodává lyrickou kulisu tomuto akčnímu snímku a jeho leitmotiv nás provází celým filmem - nepochybně jeden z nejlepších filmových soundracků.­­ Hlavní postava v bezchybné Lautnerově režii není francouzkým Rambem, byť by Bebelův maskulinní způsob chování k tomu sváděl, ale neohrožený hrdina je tu vnímán jako poslední idealista, který vykoná, co vykonat musí. Stručně a jasně: „Joss Beaumont, špionáž a rvačky“. Produkce: Cerito Films

I když původní název filmu Coco před Chanel jasně ohraničuje sledované období před tím než svět spatřil kostým Chanel nebo la petite robe noire, nějak se nechce věřit že módní ikona byla v té době jen anemická ameliovská puťka bez špetky francouzského šarmu a zdravé agresivity. Tautou není herečka, která by dokázala tuto roli zahrát a režie v podání Anne Fontaine flakon Chanel No. 5 viděla jen z dálky za jízdy ve vlaku. JInak by snad nemohla vytvořit film tak neinvenční, tak uhlazený, tak manýristický, tak protikladný této feministce - revolucionářce. Produkce: SCOPE Invest

Některé nymfomanky jsou po zhlédnutí filmu ještě dnes s hrůzou zamčeny na wc, kde čekají na pařížský schizoidní přízrak, který jim dá poslední lekci z mravopočestnosti. Nádech černé komedie, mrazivá hudba, slavná honička po střechách nad galeriemi Lafayette dává to co někteří kritici považují za klasiku a přiznávají tomuto populárnímu žánru i umělecké zásluhy. Mé doporučení je jasné - nepřeceňovat. Přes veškeré kaskády je to velmi průměrný snímek, kde dokonce ani Morriconeho hudba nevybočuje z této šedi. Film je dnes dosti za zenitem a zatímco vetšina belmondovek stále působí svěže, zde mám dojem jako kdyby tato byla jejich karikaturou. 50% Produkce: Cerito Films

Drama s fatalistickými osudy, romantismus a temnota, delirium smyslů a povedená pocta Truffautovým tragickým melodramatům.

Snad nezkušenost režiséra či měsíc v úplňku, způsobila že má film dvě nesourodé části. Automobilová honička v Alpách následuje po první polovině odehrávající se v restauraci, kde Fufu předvádí svá parádní čísla. Vrcholem je recept na bramborové suflé, to je snad nejlepší parodická komediální scéna co kdy byla natočena a celé to graduje tanečním číslem začínajícím jako nenápadný balet s talíři a končící jako divoký kozácký tanec. Funes se podílel na scénáři a pravděpodobně i na režii a postavil si latˇku v první části tak vysoko, že v té druhé už nebylo možné ji překonat ani udržet, takže nakonec nezbylo nic jiného, než že filmaři museli v druhé části tuto latˇku podlézt. Výsledek: první půlka filmu geniální a druhou prostě dokoukáte, poněvadž špatná není. 90%.