Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (1 095)

plakát

Vem si prášky: Xanax (2022) 

Je to spíš takový ten typ dokumentu, který se promítá na středních školách. Osvěta formou příběhu, kde se dozvíte především to, že závislost na lécích může být smrtelná, ale pokud máte úzkosti, musíte to řešit a pod odborným dohledem v malém množství, vám to může zachránit život. Víc do hloubky to ale moc nejde a i o tom, jak xanax a další benzodiazepiny fungují se taky dozvíte spíš jen tak zběžně. I tak je potřeba tyhle témata otevřít a v tomhle dokument svou úlohu plní i osobní výpovědi jsou zajímavé a spousta lidí se s nimi může ztotožnit. Ale je to spíš takový povrchový dokument. Stopáž utíká rychle, forma dokumentu je docela chytlavá. 65%

plakát

Pohřebník (2019) 

Opravdu dobře udělaný dokument o tom, co se stane s tělem po smrti a co všechno musí člověk pracující v pohřebním ústavu vyprovázející mrtvé na poslední cestu udělat. V naší společnosti, kde je tohle téma tabu je to dokument o to více potřebný. Celým dokumentem provází velice příjemný pán, který vlastní pohřební ústav v Irsku a který mluví s neskutečnou empatií a noblesou. Věcně a přitom jemně. Na dokument lze pro evropský prostor nahlížet jako na univerzální pro naše kulturní zvyky (vyjma pravoslavných národů), třebaže jistá místní specifika tam jsou - irská tradice v pohřbívání a vznik prvních pohřebních ústavů. A samozřejmě fakt, kterým se Irsko výrazně liší od nás - většina pohřbů je stále prováděna do země a ne zpopelněním, zejména kvůli silné katolické tradici. 85%

plakát

Sandman - Série 1 (2022) (série) 

První čtyři díly mě bavili neskutečně, mělo to skvělou atmosféru. Ale to platí o celém seriálu pokud se odehrává ve světě Sandmana a ostatních. Jen kdykoliv se děj překlopí do našeho světa, jakoby všechno včetně atmosféry začalo váznout. Příběh se zvláštně tříští a ke konci nemá ani potřebnou gradaci. Platí, že čím dál děj jde, tím méně je zajímavý. Některé miniepizody jako třeba Sandmanův kamarád z řad lidí jsou mnohem zajímavější než základní děj. Celkově tak někde napůl, Tom Sturridge je jako Sandman dobrá volba. 65%

plakát

Zde odtrhněte (2021) (seriál) 

Zerocalcare převedl své populární komiksy do šesti epizod a je to parádní zábava. Na animáky mě obvykle zase tak moc neužije, ale tohle mě bavilo opravdu hodně. Ze života, o životě, s nadhledem, glosováním, komentováním, o nadějích, které odvál čas a bolestech, které přinesl. Parádní minisérie, která je možná trochu víc o textu než o animaci, ale to je pro mě plus. Pásovec alias svědomí nemá chybu. 100%

plakát

Korzet (2022) 

Skvěle vybalancováno moderno s tradičnem. Moderní vynálezy a prvky jako kdyby podtrhávaly to, co chce režisérka říci, a přitom vůbec nenarušovaly atmosféru 19. století. Silná, nevtíravá feministická výpověď a jeden z nejlepších filmových obrazů o císařovně Sissi vůbec (třebaže právě tady byste možná nečekali tolik přesných detailů a reálií z jejího života). Víc než dějový snímek je to portrét jedné ženy v několika scénách, ve scénách, které jsou však skvěle vypointované a mají neskutečný cit pro detail, tíživost a místy i komiku v tragičnu. (Das Film Fest 2022) 85%

plakát

Robin Hood (1922) 

Pokud máte rádi filmové umění ve své podstatě a oceníte i kompozici scén, apod. stojí rozhodně Robin Hood s Douglasem Fairbanksem za vidění. Nebo pokud máte rádi legendu o Robinu Hoodovi, který je v podání Fairbankse na tu dobu velmi energickou postavou. Některé scény jsou opravdu dobré  i po sto letech od premiéry. Trochu to připomíná oživlý komiks a dynamika některých scén je až překvapivá. Začátek je poněkud vleklejší, ale nenudí ani tehdy. Množství komparzistů je neuvěřitelné. Vidět film v kině před sto lety musel být opravdu velkolepý zážitek. Samozřejmě ale některé scény působí z dnešního pohledu komicky, naivně a stylizace ženských postav do módy 20. let je poněkud rušivá. Nemluvě o ženských postavách, které jsou odkázány do rolí "vzdychaček" s třepotajícími řasami, což je z dnešního pohledu docela děsivé. 70%

plakát

Srdeční záležitost (2022) 

Srdeční záležitost má trochu zavádějící PR. Rozhodně to není to, co čekáte podle anotace filmu. Romantická linka je velmi okrajová a to i vlastně hlavní hrdina a hrdinka... Páteř filmu tvoří v podstatě odlehčené a sem tam humorné přednesy na současná společenská témata (ve filmu to nazývají stand-up vystoupeními, ale upřímně, to je další záminka pro monology, tohle stand-up prostě není). Tvůrcům se do toho ale nedaří dostat lehkost a hravost, takže to někdy vyznívá dost toporně až akademicky navzdory tomu, že humor v tom sem tam je. Všechno ostatní je nicméně těmto přednesům podřízeno, takže máte občas pocit, že postavy a příběh tam jsou do počtu. Pokulhává i atmosféra, tempo film prakticky nemá. Trošku to vypadá, že monology vznikly dřív než příběh a ten se tam pak vlastně nevešel. Mnoho témat a žádné pořádně. Snad vážnější zpracování by tomu paradoxně pomohlo víc, takhle to absolutně nefunguje v žádné z rovin, komediální, příběhové, osvětové, atmosférou. Film má navíc opravdu dost postav, takže ve výsledku není pozornost věnována dostatečně vůbec nikomu. 50% (Das Film Fest 2022)

plakát

Klan Gucci (2021) 

Herci, ti jsou tady naprosto skvělí (Lady Gaga a Adam Driver jsou naprosto skvělí). Má to dobrý scénář, dostatečně nosné téma, dobrou režii a přesto tomu něco chybí. Něco, co by tomu vdechlo život, duši, atmosféru, nebo originalitu. Klasickou gradaci film postrádá rovněž a skok z 80. let do 90. let je poněkud ukoptěný - jednak ho skoro nepostřehnete (takže máte pocit, že pár scén ve filmu chybí), jednak tak i samotný vývoj vztahu ústřední dvojice je pak poněkud urychlený. Finále bez gradace a jaksi odbyté. Jako celek slušný film, ale potenciál pro film bych z takhle děsivého námětu cítila větší než jen jako salónní konverzačku  s průměrnými dialogy v různých kulisách a ve dvou a půl hodinách (ačkoliv stopáž navzdory některým hluchým scénám není na překážku). 65%

plakát

Pýcha a přemlouvání (2022) 

Anna Elliotová je mistrovské dílo Jane Austen, literárně vybroušený klenot s úžasnými postavami. Citlivé, melancholické dílo, které ukazovalo bezvýchodnost situace neprovdaných žen z lepší společnosti. Anna je svým způsobem netypická hrdinka Jane Austen, jemná, citlivá, tichá, přemýšlivá, obětavá. A pak je tu tahle adaptace, která je tak špatná, že to snad ani víc nešlo. Můžete pozměnit děj, ale měnit charaktery postav, dialogy, které v knize říká jiná postava přesunujete k jiné postavě a tak absolutně změníte kontext vyznění... Ubrat scény ústřední dvojice a přidat bourání čtvrté stěny je taky nápad za milion. Existují hrdinky Jane Austen, ke kterým by se to hodilo - Elizabeth Bennetová, Emma, snad i praktická a schopná Elinor. Ale vybrat si introvertní, jemnou postavu a nacpat ji do sarkastického poťouchlého tónu, nedává smysl i pro samotný příběh, těžko uvěřit, že takováto Anna Elliotová by někdy byla zmítána nepřízní osudu a neaktivně přihlížela. Silné sarkastické hrdinky jsou třeba a i já je mám nejradši (Elizabeth Bennetová je moje nejoblíbenější postava Jane Austen), jen si myslím, že by bylo fér dát hlas i ženám, které jsou silné uvnitř, ale jinak jsou křehké víly. Žádná z nás není stejná. Dakota Johnson hraje dobře to, co se po ní chce, Cosmos Jarvis je pak vypoklonkován do role pouhého přihlížitele v pozadí, téměř nemá hrát co. Absolutně to nevystihuje podstatu knihy, postav, dobových konvencí, ničeho. Televizní adaptaci Vyznání Anny Elliotové z roku 2007 s vynikající Sally Hawkins a Rupertem Penry-Jonesem to nesahá ani po kotníky. Mnohem lepší byla i moderně, až dekadentně pojatá Emma z roku 2020. 40%

plakát

Thor: Láska jako hrom (2022) 

Nový Thor je specifický v tom, že příběh se v něm v podstatě začne vyprávět až po první třetině filmu. Možná je to tím, že tvůrci museli navázat na události po Avengerech a kdyby Thor a Strážci Galaxie spolu pařili v jednom celém dlouhém filmovém příběhu, bylo by to fakt super, ale takhle se tady v první třetině řeší to, jak vlastně navázat, výsledkem čehož první třetina obsahuje jeden parodický a vtipný skeč za druhým, ty samostatně fungují skvěle, ale jako celek tomu chybí vlastně cokoliv souvisejícího. Takže tu nakonec nezbyde tolik prostoru ani pro Natalie Portman jako ženského Thora, pro Christiana Baleho jako záporáka, ani pro pořádný příběh. Spíš se tu posouvají postavy a uzavírají linky než se vypráví příběh jako takový. Herci si to evidentně užívají a Tessa Thompson je jako Valkýra fakt skvělá. Waititi má vtipné, neokoukané nápady a i hrůzostrašnější scény mají dobrou atmosféru, jen to moc nefunguje jako celek. A co tomu trochu chybí je dynamika vztahu Thor x Loki, která třeba z Thora: Ragnaroka udělala zřejmě nejlepší film Marvelu. Nicméně soundtrack se skladbami Guns N´ Roses je trefa na cíl, skvěle se k jednotlivým scénám hodí.  70%