JimiH

Fantastická výprava, dokonalé kostýmy, skvělé obsazení a masky a mnoho a mnoho dalších kvalit bych mohl jmenovat, leč po úvodním rychlém rozjezdu film značně zpomalil a příliš se vlekl. Nápadů naštěstí tvůrci měli dost, takže i tak je na co se koukat, ale k absolutnímu hodnocení kousek chybí.

Vizuálně skvělé, ale děj stojí za starou belu. Přesto stojí kvůli hrátkám s barvami za zhlédnutí.

Po třech dílech říkám: Vhau! Napůl parodie na všechny kliše muzikálu, včetně vtipných odkazů na Hannah Montanu a High School Musical, narozdíl od obou jmenovaných však má seriál opravdu zajímavé nečernobílé postavy. Jenže velmi brzo se ze seriálu stalo to, co parodoval. Většina příběhová klišé se naplnila. V oblasti muziky se místo znovuobjevování dávných hitů nabízelo až příliš současného popu a tím se stal servilní prodlouženou rukou marketingových oddělení hudebních vydavatelství. Velké zklamání.

Slušná atmosféra, ale úplně jalový příběh s až příliš velkým množstvím logických chyb. Pár scén přesto zaujme, zvlášť ve spojením s hudbou Ennia Moriconneho.

Až příliš schématický konec (a až příliš starého a nezapadajícího Garyho Coopera) perfektně zachraňují dialogy a Wilderova jako vždy dokonalá komediální režie a pochopitelně nesmím opomenout tradičně božskou Audrey.

Velmi atmosférická hororová komedio-romance plná zajímavých postaviček a zajímavých zvratů. Rupert Everett je sympaťák a ostatní herci se taky víc než snaží (ach ty italská krásky).

Jednoduchý horůrek, který působí dojmem, že zhruba v půlce se rozhodl vykašlat na scénář a tvůrci začli improvizovat a sázet šílené scény typu té s basketbalovým míčem nebo závěrečným světem duchů. Vážně se tento film opravdu nedá brát, ale díky stopáži se to dá snést, ale asijských hororů je bezpočet a kvalitnějších, takže tohle spíš nebrat.

Zezačátku příjemné béčko na pomezí akce a hororu, ale v druhé půli jen natahovaná nuda s mizející atmosférou.

Výborný a epický velkofilm hned s několika antihrdiny. Narozdíl od Bláhových žen Von Stroheim ukazuje talent pro naturalismus a skličující scény. A během těch 240 minut jsem se ani nestihl nudit.

Bez mučení přiznávám, že patřím mezi menšinu, které Frigo na mašině nudil. Sice mě nadchli atletické výkony Bustera Keatona, ale film jsem považoval za zbytečně natahovaný, bez děje a vtipu. V případě Friga, oběti krevní msty sice nejde o nijak zvlášť komplikovaný příběh, ale je na něj navršeno tolik gagů, že jsem se po celou stopáž bavil. Hlavně úvodní cestování mě rozesmívá ještě teď, když si na něj vzpomenu.