Adasin

SPOILERy: Žasla jsem co se dá udělat "jenom" se Sluncem, některý záběry, to byla pastva pro oči. Chvíli to působilo, jako by měl člověk oslepnout, ale stejně jsem se na to musela dívat. Dojmy z vizuálu bohužel kazí roztřesená kamera. Pokud chtěli tvůrci dosáhnout mého zmatení, podařilo se jim to až příliš dobře, v některých chvílích jsem neměla tušení, co se sakra děje. Velká část akčních sekvencí se kvůli tomu stala nepřehledných mazancem vjemů. Také mi vadí, jak pořád zakrývali Pinbakera - když můžeme hezky ostře vidět všechny ostatní brutality, co se během filmu stanou, proč ne jeho? Aspoň že je vizuál podpořen skvělou atmosferickou hudbou. Co mi ale vadilo ještě víc než roztřesená kamera a rozmazávání obrazu, byl scénář - čekala jsem, že se něco stane s lodí a že tam všichni budou postupně umírat, a taky že jo - bylo to jako si jenom odškrtávat seznam jmen (a nic na tom nezmění ani to, že občas to jejich rozhodování, kdo to bude teď, byla docela síla). Postavy samotné mi k srdci nepřirostly, nijak mě nezasáhla smrt ani jednoho z nich, přesto, že herecké obsazení bylo hodně fajn. 7/10

PRVNÍ série: Vynikající anime s opravdu nádhernou kresbou (a nádherným skvěle padnoucím soundtrackem), Abyss vypadá úžasně, každá rostlina, skála, zvíře… Je radost na to koukat prozkoumávat ho, hodně mě láká to tajemno okolo něj. A to jsme zatím neviděli všechno… Líbí se mi, že se příběh odehrává jakoby v našem světě, a přesto je to jako místo z jiného světa. Tou cestou na dno propasti mi to připomíná verneovskou cestu do středu země. Akorát tady jsou ve vytváření stvůr ještě kreativnější, žádný obří masožravky nebo dinosauři, ale úplně noví tvorové jako mrtvolák nebo nabodávač. I to rozložení a informace o Abyssu jsou tak promyšlené, do úplných detailů a v průběhu jednotlivých epizod se tak na diváka valí velké množství informací (jak o samotném Abyssu tak o hledačích pokladů, jejich úrovních a artefaktech), většinou v jakémsi vyprávění či úvaze některé z postav na začátku nebo na konci epizody. Tvůrci také vymysleli zajímavé omezení, aby ten sestup kromě příšer ještě ztížili, a to sice Kletbu Abyssu – na nižších úrovních už jsou ta poškození lidského těla fakt síla. A všechno je to podáno dost realisticky, bez obalu, žádné chození kolem horké kaše, žádné ústupky jenom proto, že hlavními postavami jsou děti. Jak už tu jistě padlo, tohle opravdu není seriál pro děti. Ze začátku je to sice pohodová cesta, ale už u setkání s Ozen v Kempu hledačů začíná přituhovat a my se dozvídáme dost kruté věci, třeba o původu Riko. Na začátku jsem z ní měla dojem typického uřvaného shounenovského hrdiny, a navíc to je dcera někoho slavného. Riko mě ovšem během prvních 13 epizod přesvědčila, že je fajn a že má cenu jí na cestě na dno Abyssu fandit. Stejně tak Regovi – u něj mě fakt zajímá, co je vlastně zač. Jinak osobně bych ho spíš, než za robota označila za androida, ale uvidíme. Ostatních postav tu moc není, respektive neobjevují se tak často, většinu času strávíme s Riko a Regem. Doufám ale, že zvlášť některé z nich uvidíme častěji, např. Ozen, velitele Jirua, Haba, Mirulk nebo kamarády Riko ze sirotčince. A mám pocit, že záporák příběhu nám nebyl úplně představen, tuším, že je to ten, co ublížil Nanachi. Chci pokračování, jak to, že tři roky po premiéře ještě není? P.S.: Doporučuji toto video od Meona, ve kterém seriál skvěle rozebírá ze všech stran a poukazuje na to, čeho si člověk na první pohled nemusí všimnout. ----------------- The Golden City of the Scorching Sun: Tak trošku musím souhlasit s uživatelem Hromino (a jeho komentářem u druhé série) - po tom, co se člověk namlsá první sérií a pak následně filmem, je už druhá řada v mnoha ohledech slabší. Už jsme zkrátka připraveni na to, co všechno se v Abyssu může dít, takže tady nás přímo nešokuje už skoro vůbec nic. Na druhou stranu spousta scén pořád dokáže tnout do živého, prolínání minulosti a současnosti funguje skvěle a nové postavy jsou taky fajn. Příběh a vůbec mytologie tohohle fiktivního světa se ve druhé sérii hezky rozšířila a pořád mám chuť objevovat další části Abyssu. Tady je škoda, že oproti první sérii tady jsou hrdinové celou dobu na jednom místě (myslím, že už to v komentáři taky někdo zmínil) a ke konci už mě jejich pobyt ve vesnici občas i nudil. Na další cestu navíc zase budeme muset pár let čekat. 9/10

Mám radši spíš novou inkarnaci téhle posádky, ale ze dvou verzí střetnutí s Khanem se mi víc líbila tahle původní. Obě verze Khana (jako postavy) jsou podle mě stejně dobré, akorát tady mi ten střet s Khanem přišel daleko emotivnější, ostřejší, má to správný náboj, který mi v Do temnoty tak nějak chyběl. To bude tím, že tady je to pomsta, Khan a posádka Enterprise už měli předtím jeden střet za sebou, tady se nemusí nic moc vysvětlovat (stačí drobné připomenutí) a jde se bojovat. Zvláštní, přijde mi, že tenhle náboj Abrams krásně přenesl do svojí "jedničky" z roku 2009, ale ve svojí "dvojce" ho ztratil... Co do srovnání s prvním filmem z roku 1979 určitě mnohem lepší, pryč je pomalé tempo a ne moc zajímavý záporák, i efekty se o dost zlepšily. Akorát podivné uniformy zůstaly, hlavně teda pracovníků ve strojovně :D. 9/10

Až na závěrečný zápas pěkná nuda. Předtím se tam tenis vlastně vůbec nehraje, jenom během přípravy na ten zápas sledujeme ledabyle poskládané flashbacky ukazující minulost obou tenistů. Co jsem si z ní odnesla: akorát to, že to byli vzteklí magoři. Pokud mi ty flashbacky měly tenisty přiblížit, abych si je oblíbila, tak naprosto selhaly. Na rozdíl od Rivalů mě tihle dva vůbec nezaujali, dál se o ně zajímat nehodlám a na tenis se kvůli tomuhle filmu taky dívat nezačnu. Mimochodem to lomítko v názvu sedí mnohem víc než to "vs" - to proto, že se oba setkají až před zápasem, tedy skoro až na konci filmu. Do té doby je to takhle: kus přípravy Borga + flashbacky/ kus přípravy McEnroea + flashbacky. Díky závěrečnému zápasu ovšem lehce nadhodnotím, jelikož i přesto, že jsem si během sledování zjistila výsledek, pocítila jsem trochu toho napětí. 6/10

Fakt se mi to líbilo - vizuálně i hudebně netradiční (skvělá práce s využitím "moderní" hudby), zábavné i dojemné, i přes lehkou předvídatelnost do konce napínavé. Parádní herecké výkony, hlavně Ewan McGregor. Normálně se muzikálům spíš vyhýbám, ale tohle je pecka. Baz Luhrmann je borec, koukám, že mu podobný příběhy jdou (viz jeho Gatsby). Prozatím nejlepší muzikál co znám. 9/10

Sledování Černé labutě nebylo úplně nejpříjemnější. I když je děj dost jednoduchý a snadno odhadnutelný, fakt to na mě tenhle film zapůsobil. Natalie Portman byla naprosto skvělá (zcela zasloužený Oscar), všechno jsem jí věřila a i když bych s Ninou nechtěla být zrovna kamarádka, prožívala jsem to s ní a ty její (i imaginární) zranění mě bolely taky (myslím zejména ty týkající se zranění nehtů, "to" na konci jsem naštěstí necítila). Ani mi nějak nevadilo, že většinu času sledujeme jenom ji a ostatní se kolem ní vlastně jenom občas mihnou (překvapilo mě, jak málo času na scéně strávili Vincent Cassel nebo Winona Ryder). Co se týče jejích halucinací, tak občas jsem to poznala, občas ne. Když jsem to nepoznala, o to větší šok pak z "reality" přišel. Z ostatních mě nejvíc potěšila MIla Kunis, která mě opravdu překvapila, většinou jsem jí před zhlédnutím Černé labutě viděla v méně zajímavých rolích a nepovažovala jsem ji za nějak dobrou herečku. Tímto se jí tedy omlouvám. Jinak Vincent Cassel mi přijde takový, jak to říct... slizký? No prostě si ho nedovedu představit v romantické scéně atd., sedí mi spíš na záporáky, ti mu jdou. P.S.: U těch nehtů jsem si vzpomněla na Mouchu. P.P.S.: Stejně budu mít nejradši Nataliin výkon ve V jako Vendeta. 8/10

Výborný seriál nejen pro milovníky zamotaných příběhů. Zaujalo mě to hned od začátku a s každou epizodou, s každým novým dílem skládačky má zvědavost a natěšení, jak to všechno dopadne, rostly. Nejdřív jsem kvůli těm několika časovým liniím byla zmatená, naštěstí v každé epizodě jsou všechny linie označené rokem, ve kterém se odehrávají, takže když člověk dává opravdu pozor, brzo se začne v ději seriálu orientovat. Ještě víc, než časových linií je tu postav, těch je požehnaně a o žádné nejde vyloženě říct, že by byla hlavní (to je hezky rozebíráno zástupcem vydavatelství a Carol na začátku a v bonusové šestnácté epizodě). Postavy jde rozdělit maximálně tak na více a méně důležité, ale zase i ty méně důležité jsou skvěle propracované a sympatické (třeba Rachel). Orientaci v tak velkém počtu postav hodně pomáhá opening, kde jsou jména většiny důležitých postav. Osobně jej řadím k těm nejlepším, jelikož nejen, že není otravný, ale je i užitečný. Navíc je do něj zakomponována rekapitulace předchozích epizod, další věc dobrá pro orientaci – mně osobně se to hodilo dost, a to jsem mezi jednotlivými epizodami neměla moc dlouhé rozestupy. Z postav jsem si nejvíc oblíbila tyto: Issac a Miria (nejdřív mi občas přišli trochu otravní, za což asi může jejich způsob komunikace, zároveň mě ale fascinoval jejich optimismus a to, jak dokázali pomoct ostatním), Jacuzzi (nejdřív vypadal jako strašpytel, ale ve skutečnosti je hodně statečný), Ennis (trochu škoda, že o ní jako o homunculovi nebylo prozrazeno více) a Firo (sympaťák zdatný v boji). Za pozornost pak stojí i Czeslaw, Elmer, Maizo, Sylvia, Ladd, Vino, Chane, Luc a Eve. ------ Tohle je jeden z těch vzácných případů, kde bych se nezlobila za více epizod, uteče to strašně rychle a tempo příběhu je místy vražedné. Díky tomu v seriálu ani nejsou hluchá místa ani zbytečné odbočky, zkrátka na ně není čas. Není ani čas se moc zamýšlet nad tím, že příběh vlastně neobsahuje žádné extra hluboké myšlenky, že vlastně sází na komplikovaný styl vyprávění a postavy. Tohle zamyšlení přišlo až po dokoukání, ale taky jsem přišla na to, že mi to vůbec nevadí, že to není potřeba, protože seriál plní to, co chce splnit. ------ Líbí se mi dobové zasazení do 30. let 20. století, ta atmosféra je skvělá. Ještě víc se mi líbilo zakomponování fantasy prvků a způsob, jakým ztvárnili regeneraci a nesmrtelnost. Vtipné je, že toho démona ani jednou neuvidíme v pravé podobě a že kromě jednoho (transmutačního?) kruhu z alchymie taky nic neuvidíme. ------ Nedá mi to, a musím pochválit i animaci a hudbu, i v tomhle ohledu se na Baccano! hezky kouká a akce je výborná. Nejvíc mě bavila asi ta ve vlaku, mám pro vlaky zvláštní slabost, i když děj jako takový mě bavil víc v roce 1930. --------- Konec seriálu je super i ve verzi o 13 epizodách, avšak zůstává pár nedořešených záležitostí, např. Vino nebo Ladd. Ovšem epilog z roku 2001 je skvělý. Bonusové epizody tak nejsou jen příjemným bonusem, ale i pěkně uzavírají nedořešené záležitosti z předchozích třinácti. Rozhodně tedy doporučuju jejich zhlédnutí, pokud totiž po původních třinácti budete mít dojem neúplnosti, tak po těhle třech už ho mít nebudete – je to jako scény v rozšířené verzi třeba Avatara. I když jednu vadu mají: Graham Spencer je jenom otravný. Tohle u moc seriálů nepíšu, ale k Baccanu! se určitě aspoň jednou vrátím. 10/10

I já jsem se nechala strhnout "hypem" a koukla se na to na Netflixu. A musím přiznat, že i když je to hrozná blbost, tak jsem se bavila. Upřímně mi to nepřijde nějak horší než průměrná česká reality show. Jednak je oficiálně přiznáno, že to všechno byl záměr, takže odpadá takovýto "jsou fakt tak blbí?" Někteří ano a proto je tam taky vybrali, kdyby tam byli "normální" lidi, byla by to nuda, nikdo by na to nekoukal. Takhle je tu nejeden vtipný či bizarní moment, samozřejmě pak i několik fakt hodně bizarních (a to tak, že i jedna soutěžící prohlásila: "Já jsem se k tomuhle neupsala"), na kterých je vidět, jak ulítlý ten koncept je. Za zmínku stojí i malý počet epizod, které mají každá jenom čtyřicet minut, tudíž to pěkně odsýpá, ne jako třeba česká Superstar nebo letošní český Masterchef (kde se již začíná o předem připraveném scénáři vypadávání soutěžících živě spekulovat), které jsou roztažené na x epizod o každém prdu.... Jo, je to totální guilty pleasure :-D. Výsledné hodnocení je tedy kombinací toho, že na jednu stranu je to strašná hovadina atd., na druhou je to občas fakt prdel. 6/10

Ze začátku celkem zajímavé i přes systém, který je podobně divný jak v Divergenci. Příběh o vyvoleném, který prozře, už tu byl hodněkrát, ale to nevadí, ani to, že se ten vyvolený snaží probudit ostatní. Spíš to podání je takové nemastné neslané. Zaujal mě sice koncept světa bez barev a postupné přidávání barev, akorát je velká škoda, že nakonec zůstal nevyužit – snad ještě před půlkou prostě všechny barvy vyvalí a dál nic, dál už to nemá žádný velký význam. Pak už se to jen zvrtne v hromadu rádoby hlubokých emotivních keců o emocích atd. a útěk před utlačovateli – utlačovateli, kteří mají oči a uši evidentně úplně všude, přesto nejsou schopni rebélii včas zabránit... Postavy nezajímavé, přestože obsazení je velmi slušné, dokonce mi začíná být sympatický Brenton Thwaites, asi jenom potřebuje, aby mu někdo dal pořádnou roli. Jeffa Bridgese i Meryl Streep je pro tohle škoda. Paradoxně ale oni, krátká stopáž, a to, že to není až tak moc debilní jako Divergence, můžou za to, že Dárce od mě dostává místo dvou slabší tři hvězdičky. 5/10

Samurai Champloo je pro mě lehkým zklamáním. Hlavní příběhová linie, pokud ji lze takto nazvat, je zde zredukována na naprosté minimum, které čas od času vykoukne ze stínu jednotlivých epizod. Bohužel pro mě tato linie není ani nijak úžasná, je tak jednoduchá a nezajímavá, že v ní kromě onoho hledání není bez provázání s minulostí hlavních postav absolutně nic. Navíc informace o tom, kdo je ten slunečnicovej samuraj, se dozvídáme neuvěřitelně pomalu a hlavně pozdě, přitom to hledání toho samuraje je hlavní hybnou silou příběhu. Kdyby aspoň výsledky toho hledání byly zajímavější, takhle jsou jen stěží uspokojivé. ----- Jednotlivé epizody či dvojepizody jsou tak samy o sobě zajímavější, některé dokonce velmi dobré. Některé jsou hodně vtipné, některé překvapivě vážné a obsahují myšlenky, které bych zde nečekala. Kdyby takový byl celý seriál, dala bych možná pět hvězd. Je fakt škoda, že zde jsou epizody, které působí jako fillery, zejména pak jedna s baseballem je těžce mimo. Je to zarážející o to víc, že v Samurai Champloo není podle Anime Filler Listu žádný filler. Co jsem prošla pár komentářů, někomu vadí hudba. Ano, je netradiční, ale neřekla bych, že se vyloženě nehodí, spíš je to takový střed, kdy tam prostě je, ale není to otravné. Osobně mi nejvíc vadilo to přetáčení ve stylu videokazet a skákání do současnosti. Neohromily mě ani vtipné výklady historie Japonska nebo running gag v podobě soukromého detektiva Manzoua. Od průměrného hodnocení u mě seriál zachraňují skvělá animace, souboje a postavy, o kterých jsem na začátku nemyslela, že bych si je oblíbila, ale nakonec jsem jim i fandila a byla ráda za každou informaci o jejich minulosti i za napojení té minulosti na onu hlavní dějovou linii. 7/10