Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Drama
  • Komedie

Oblíbené seriály (7)

Tron: Povstání

Tron: Povstání (2012)

Animovaný dar z nebes nejen pro fanoušky Trona. Proč? Protože nabízí nejen návrat do Gridu (nebo Sítě, to je na Vás) - toho úžasného světa z Tron: Legacy - a jeho rozšíření o kupu fantastických drobností (např. kulečník). Nabízí také v každé epizodě vynikající akci, kde souboje jsou krásně přehledné a stylové, ať se jedná o honičky a závody na motorkách (lightcyclech), vzdušné bitvy v lightjetech (spolu s recognizery nepřekládáno) nebo souboje jeden na jednoho, vždy je to slast pro oči i uši. Ano, i pro uši - to díky tomu, že se opět povedlo "dokonalé" propojení vyladěné hudby s nádherným obrazem. Skladatel Joseph Trapanese si vzal ze spolupráce s Daft Punk jen to nejlepší (žádné vykrádání soundtracku z Tron: Legacy!), radost poslouchat jak v seriálu, tak na samostatný poslech - propadla jsem tomuhle soundtracku stejně jako tomu z Tron: Legacy, velká škoda, že nelze dohledat všechny skladby tak jako u Tron: Legacy. Už jen ta audiovizuální stránka a akce jsou důvodem, proč jsem celý seriál viděla již několikrát. Dále jsou tu do detailů vykreslené charaktery všech postav (ano, i těch vedlejších) a jejich motivace - tak např.: sympaťák Beck, který bojuje za své město a přátele, je přesně ten správný hlavní hrdina, jemuž jsem celou dobu "držela pěsti," pak drsňačka Paige, u které jsem si hodně přála, aby změnila stranu, vlezdoprdelka a intrikán Pavel (fakt se tak jmenuje), krutý a podrazácký Dyson, odvážní mechanici Mara a Zed, nebo sám Tron (komu chyběl v Legacy, tady si ho konečně užije) - přestože ani zde není úplně hlavní postavou, má důležitou roli. Zajímavé je, že postavy jsou až na jednu výjimku (Dyson) opravdu podobné svým původním dabérům. Nakonec je tu skutečně propracovaný děj chytře zasazený do tajemného období mezi oběma filmy, nevěřili byste, co jsou scénáristé schopni na poli pouhých dvaceti dvou (!) minut předvést. Také tu není jediná "vycpávková epizoda" (nebo filler, jak chcete) - já bych to o žádné rozhodně neřekla, v každé epizodě je něco důležitého pro další děj, seriál běží velice svižným tempem. Až mi bylo líto, jak rychle to uteklo. Pokud Vám Grid (nebo Síť) po Tron: Legacy nepřirostl(a) k srdci, je velmi pravděpodobné, že se tak po zhlédnutí tohohle seriálu stane. Já tenhle seriál "hltala" epizodu po epizodě, a o to nepříjemnější bylo zjištění, že (zvlášť po tom konci poslední epizody!) existuje jen jedna jediná (!!!) série, a že další už (nejspíš) nebude... A to přitom Tron: Povstání řekne o hodně víc dospělému divákovi než dětem, ať si vezmete jakoukoliv epizodu (a hlavně ty flashbacky z Isolated a Scars Part 1 a Part 2! - oněměla jsem úžasem). Často se tu řeší dost vážná témata jako např. rasismus nebo xenofobie, okupace, vliv propagandy... nebo to, co vlastně znamená vést revoluci a že začít povstání není tak jednoduchý, jak se z jiných filmů a seriálů může zdát. Fakt jako, podle mě to nejlepší, co ze hraných i animovaných seriálů kdy v Disney vytvořili a takhle s tím naloží (ostatně i s celým univerzem...). Ty kecy o nízké sledovanosti jim nevěřím. Hrozně mě mrzí, že jsem se o petici za druhou sérii dozvěděla, až když bylo pozdě... Kéž by se seriál dostal třeba k Netflixu (nebo k jinému studiu/streamovací službě), další série by si bez diskuze zasloužil. A určitě nejsem jediná, kdo touží vědět, jak se Tron nakonec stal vy víte kým. P.S.: Nápad s rekapitulací děje předešlých epizod v podobně archivovaných dat je geniální. Trochu škoda, že i epizody neoznačovali jako "soubory" :). P.P.S.: Už jen pro srovnání doporučuji zhlédnout jak s originálním (nejen ten Boxleitnerův hlas!), tak s českým dabingem, oba jsou skvělé - až na to, že jeden z nejlepších pilotů vůbec jaksi zapomněli do češtiny nadabovat... Jo a nechápu, jak to, že se někteří i po zhlédnutí pilotu nechytají, když v pilotu je i pro neznalé filmů vše potřebné vysvětleno - sice stručně, ale dobře. P.P.P.S.: "TRON LIVES!" 10/10

Avatar: Legenda o Aangovi

Avatar: Legenda o Aangovi (2005)

Už si ani přesně nepamatuju, kdy a kde jsem na Avatara narazila poprvé (takových sedm - osm let před napsáním tohoto komentáře, bylo to tuším již po odvysílání všech epizod). Co si ale pamatuju zcela jistě je, že to byla láska na první pohled. Hned první vteřiny mě zaujaly natolik, že se z Legendy o Aangovi již při prvním zhlédnutí stala totální závislost a srdcová záležitost. Ani po letech mě Avatar nepřestal bavit (což mě překvapilo a velmi potěšilo zároveň) a hodně dlouho se držel na prvním místě mezi mými nejoblíbenějšími seriály. Komplet všechny epizody jsem viděla nejméně pětkrát (z náhodného přehrání několika z nich se vždy nakonec stal maraton), takže s jistotou vím, že tenhle Avatar mou seriálovou topku nikdy neopustí. Jednoduše: je to jeden z nejlepších (nejen) animovaných seriálů, jaké jsem kdy viděla. Obsáhleji: i když pochází od na děti zaměřené televizní stanice Nickelodeon, jejíž většina seriálů mě za a) štve svou debilností nebo b) rovnou odpuzuje, rozhodně to není seriál jen pro děti, užijí si jej i dospělí, je naprosto vhodný pro obě cílové skupiny. Možná si ho dospělí užijí i víc než děti. Já sama čím jsem starší, tím víc věcí si v seriálu všímám. Skvěle napsaný příběh je rozdělen do tří sérií (tedy knih) naprosto dokonale. Možné menší SPOILERy: -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  KNIHA PRVNÍ: VODA - První kniha je ze začátku taková pozvolnější, začíná na odlehlém místě s pořádnou dávkou humoru a pohodové atmosféry, kterou (lehce) naruší až princ Zuko. I přesto ovšem již první epizody dávají divákovi tušit, že tohle je mnohem víc než pohádka pro děti - např. už třetí epizoda Jižní vzdušný chrám, kdy Aang poprvé vidí, co se během stoleté války stalo jeho národu a máme také možnost lépe poznat Zuka a jeho strýce. Nebo šestá epizoda Uvězněni, ve které se díky Avatarovi vládci země vzepřou tyranii vládců ohně. I epizody týkající se minulého Avatara jsou skvělým lákadlem na další děj, protože mimo jiné zapojí i duchy a rozšiřují tak nebývale skvěle vystavěnou mytologii tohoto fiktivního světa. Od dvanácté epizody s názvem Bouře, ve které je odhaleno ještě víc o minulosti Aanga a Zuka (a o Zukově motivaci) - spojení obou minullostí do jedné epizody je vlastně i náznak jejich budoucí spolupráce - už pak pro mě bylo prakticky nemožné se sledováním přestat, ten příběh i ten svět mě pohltily naprosto neskutečným způsobem. Vážných epizod pak ještě přibylo, tempo se výrazně zrychlilo a vynikající dvojfinále Obléhání Severu bylo dokonalým zakončením série a zároveň navnazením na tu další. Nemohla jsem si přát víc. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  KNIHA DRUHÁ: ZEMĚ - Přestože jsem si na konci minulé knihy nemohla přát víc, víc jsem i přesto dostala. Druhá kniha kvalitativně překonala už tak dokonalou knihu první. Kniha druhá totiž přitvrzuje už od první epizody s Avatarským stavem a řádným představením dalšího záporáka v podobě Azuly, jenž se předtím ukázala jen na konci minulé knihy. V druhé knize sice opět nechybí troška humoru, ale ten už k některým postavám (jako třeba k nové člence základního týmu Toph výborně zapojené do děje) prostě patří. Série v průběhu nabízí vedle volnějších epizod opravdu hodně zajímavé věci (např. epizoda Osiřelý Zuko, Knihovna nebo hledání Appy), především pak její druhá polovina, kde se mi nejvíce líbilo vše kolem tajemného města Ba Sing Se a hlavně okolo agentů Dai Li. Dění okolo agentů Dai Li bych doporučila každému, kdo má rád špionážní filmy. Zvraty a intriky tady jednou na plné obrátky a kniha se řítí k famóznímu finále. Finální epizoda Křižovatka osudu (respektive Rozcestí osudu, tady se ČSFD trochu sekla) pak má pro mě osobně naprosto fantastické vyvrcholení (v Legendě Korry je tomu hodně podobné finále třetí knihy), a to ani není rozdělená na dvě části jako Obléhání Severu z první knihy. Kdybych po ní měla třeba rok čekat na třetí knihu, to bych asi snášela hodně těžko ;-), ještěže jsem na Avatara narazila už v době, kdy měl všechny knihy (série) odvysílané. Největší "nářez" je ale až kniha třetí. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- KNIHA TŘETÍ: OHEŇ - Pokud jsem si po prvních dvou knihách myslela, že už nejde jít s kvalitou výš, spletla jsem se i u třetí knihy - až snad na epizody Noční můry a bdělé snění (i tato epizoda má ovšem pro děj jistý význam) a Divadelní spolek Lávového ostrova (jeden z nej fillerů a rekapitulačních epizod vůbec) je zde vlivem blížícího se nevyhnutelného finálního střetu nejtemnější - a ve středu knihy i nejdepresivnější - atmosféra ze všech knih a díky postupné gradaci byla moje touha vidět další a další epizody nejsilnější za celý seriál. Každý menší i větší zvrat a souboj jsem nadšeně sledovala s očima navrch hlavy a velké finále (nejen třetí knihy ale i celého seriálu) Sózinova kometa rozložené rovnou do čtyř epizod... proč to také nenapsat - to byl fanouškovský nerdgasmus - naprosto dokonalé, absolutní extáze, na konci mi i několik slz ukáplo - slzy štěstí za tak vynikající seriál a pak slzy smutku, protože byl konec... ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kromě příběhu je na tomhle animáku dokonalé vlastně všechno: animace (přiznám, že kdysi dávno mi trochu vadilo občas přehnané vyjadřování emocí postav převzaté zřejmě z některých anime), nápaditá a přehledná akce - především díky skvělým nápadům s využíváním živlů, soundtrack - ani úvod ani titulky mě po x-tém zopakování neomrzely, což se mi u jiného seriálu s podobně laděným úvodem epizod snad nikdy nestalo (i když lehká aktualizace u druhé a třetí knihy by neuškodila) a i zbytek je výtečný, hlavně postavy, které jsou brilantně napsané a které si projdou zajímavým vývojem, který je radost sledovat: zejména moji velcí oblíbenci: dvanáctiletý Aang nucený předčasně dospět a princ Zuko, který hledá svůj skutečný osud, ale i odvážnou Kataru, šprýmaře Sokku, drsňačku Toph nebo úžasně milého strýce Iroha jsem si zamilovala. Vůbec ta mytologie toho fiktivního fantasy světa je brilantně vymyšlená - od rozdělení na národy dle čtyř živlů přes zvířata (kdo by nechtěl létajícího bizona? :-) ) po svět duchů, do toho trochu té techniky - vše do sebe dokonale zapadá a funguje. A nejlepší je, že ani "vycpávkové" epizody (neboli tzv. fillery) mimo hlavní příběh nejsou otravné, že byste je museli přeskakovat - naopak některé jsou opravdu vtipné a přiblíží divákovi postavy ještě víc (např.  Příběhy z Ba Sing Se jsou vážné skvělé), doporučuji nevynechat je. ----- Avatar: Legenda o Aangovi je jasným důkazem, že lze natočit epické akční fantasy bez explicitního použití krve, nahoty, sexu a zabíjení a umírání. P.S.: Pokračování v podobě Legendy Korry je taktéž výborné (zejména první kniha), ale i tak pro mě původní Avatar jako celek zůstává nepřekonán ;-). P.P.S.: Škoda, že hranou filmovou adaptaci seriálu museli tak podělat, Avatar mohl prorazit ve světě ještě víc... Hraná verze od Netflixu se nakonec povedla tak napůl - není to průjem jako film, ale s originálem se nemůže měřit - moje recenze. 10/10

Star Trek: Nová generace

Star Trek: Nová generace (1987)

Trvalo mi skoro rok, než jsem se po TOSce dokopala k TNG, ale postupem času mi ten seriál přirost k srdci úplně neskutečně. Za těch sedm sérií jsem si posádku a její příběhy zamilovala - ještě mnohem víc než moji oblíbenou posádku z Enterprise, a to jsem si fakt nemyslela, že se to stane. Ta atmosféra je tak dokonalá, že bych na Enterprise D sloužit s nimi, i kdyby jenom za barem. I přes své nadšení musím seriálu pár věcí vytknout, ať to mám rychle za sebou: např. epizody, ve kterých hraje hlavní roli simulátor a užívání simulátoru obecně – kdyby simulátor využívali pouze k tréninkovým a vědeckým záležitostem tak ok, jenže tvůrci simulátor nejednou zneužili k tomu, aby postavy navštívily nějaké místo z minulosti nebo se v něm zasekly, případně něco z něho oživily. Ve výsledku je simulátor spíš zlo, i když výjimky se najdou… Nebo jsou tu věci typu: je tam atmosféra? Tak v prvních dvou sériích se to neřeší vůbec a potom se lítá na planety třídy M. Pak třeba na výsadky zásadně chodí půlka velících důstojníků – ano, logiku to nemá, podle mě jde prostě o to mít hlavní postavy co nejvíc spolu. Víc bych tyhle věci neřešila, pokud to někomu vadí, tak ať se na to nedívá. Tenhle seriál je o něčem jiným, nabízí mnohem víc a pokud to někdo není ochoten hledat, jeho škoda. ----- Co se týče efektů, tak oproti TOSce samozřejmě velký pokrok (i bez remasteru) – pryč je papundekl a přístroje zase vypadají víc futuristicky, navíc tvůrci TNG předpověděli vývoj některých moderních přístrojů. S přibývajícími sériemi pak ještě lepší, s remasterem nádhera. Výrazný pokrok zaznamenala i hudba – není vůbec otravná a v některých epizodách je opravdu výborná a skvěle doplňující atmosféru daných epizod, zejména těch „temnějších“ či těch s hororovým či mysteriózním nádechem. Líbily se mi i uniformy, co nosila posádka. Škoda, že třeba Wesley ji nenosil dřív, protože ten jeho svetr byl hroznej… Ale asi furt lepší jak ty uniformy Romulanů. ----- Na první pohled se může zdát, že až na dvojepizody je seriál epizodický, ale přestože ve všech sériích absentuje jednotící dějová linie, tak události z jedněch epizod pak mají vliv na epizody další, často se na jednotlivé události navazuje nebo odkazuje, takže by se ono „v minulých dílech jste viděli“ občas hodilo i jinde než jenom ve dvojepizodách. ----- Až na pár výjimek jsem si oblíbila všechny postavy (myšleny i postavy mimo hlavní sedmičku). Mojí nejoblíbenější postavou je rozhodně Will Riker. Není to jenom díky jeho představiteli (Frakes je ohromnej sympaťák a výborněj herec), Will Riker má pozoruhodnou osobnost – takový mix Kirka a Picarda. Občas už mě trochu štvalo, jak z jeho „ehm“ záliby v ženách dělali klišé, či na tom postavili zápletku celé epizody. A dneska je z toho tuna memes na internetu, přitom Riker určitě není jediný, kdo během seriálu zažije zvláštnější románek. Kéž by se tvůrci víc soustředili na jeho vztah s Deannou Troi, ti dva se k sobě neskutečně hodí, jeden z nejlepších filmových/seriálových párů. Deanna jako empat je určitě dobrá postava, akorát tvůrci nejspíš až za pochodu zjistili, že se jim Deannina schopnost ne vždy hodí, a tak se nejednou stane, že Deanna prostě nic necítí nebo neví. Na druhou stranu některé epizody tohle vyvažují. Když se v první sérii objevila její excentrická matka Lwaxana, řekla jsem si ok a přešla to. To jsem ale netušila, že z Lwaxany se stane running gag skoro v každé sérii… někdy to bylo za čáru, ale většinou s ní byla sranda a Majel Barret ji zahrála skvěle. Moc ráda mám i pana Data, jeden z nejlepších androidů, co jsem kdy viděla – souhlasím s tvrzením, že vyobrazením androida je realitě nejblíže. I když nemá emoce, je hrozně milý, líbila se mi ta jeho snaha o pochopení lidského chování. Díky tomu taky nejednou vznikne vtipná situace. Na Datovi je postaveno hodně epizod, často jde hlavně o to, jestli je Dat považován za živou vědomou bytost se všemi právy. Já bych byla pro ano. Navíc často je lidštější než většina lidí. Brent Spiner ho zahrál geniálně. Worf mi k srdci přirostl o něco méně, ale bez něj by TNG hodně ztratila: díky němu nejednou nahlédneme do klingonské kultury a jeho rodinné záležitosti jsou taktéž poměrně častým tématem. Díky Worfovi tak máme velkou část ze skvělých epizod. Kapitánu Picardovi musím kromě těch legendárním memes poděkovat za celkový výkon, teď už chápu, proč je Picard tak oblíbený, i když u mě bude asi už napořád soupeřit s kapitánem Archerem. Stewart je Pan herec. Geordi by si zasloužil prostoru více, ale i po sedmi sériích mám pocit, že tam vlastně moc nebyl, každopádně je s ním sranda. Beverly Crusherová mi přišla asi nejméně výrazná, ale pár světlých momentů taky měla. To mi spíš vadil její syn Wesley, který až na pár výjimek byl opravdu otravný, byla fakt úleva, když pak vypadnul. Před jednotlivými sériemi se vyjádřím ještě ke Q – asi jsem v menšině, ale nepovažuji ho za jednu z nejlepších postav Star Treku. Uznávám ale, že je zahrán výborně. *Dojmy u sérií jsou psány po prvním zhlédnutí, postupem času a přehodnocení různých epizod jsem nakonec dala všem sériím plný počet.. SPOILERy. ------------------- PRVNÍ série: velmi dobrý rozjezd. Seriál jako takový mě po první sérii zaujal, získal si mou pozornost a navnadil mě na další sledování. Bohužel první série trpí nejedním nedostatkem. Nejvíce asi kolísavou kvalitou jednotlivých epizod, kdy ty zejména ty horší obsahují buď simulátor, neznámou entitu, která ovládá členy posádky a ohrožuje celou loď, zkoumání minulosti - pouze dvacátého století (zejména u literatury a filmů je to ubíjející, jelikož to působí jako kdyby po dvacátém století kultura přestala existovat, žádný pokus o nastínění kultury budoucnosti) nebo mocnou bytost, která na sebe obvykle vezme lidskou podobu, aby mohla lépe komunikovat. První série ale výborně funguje při představování postav. Nejenže jsou skvěle představeni narychlo v první dvojepizodě skrze Williama Rikera, ale jsou nám dobře přiblíženi i během série – ti nejvýznamnější dostanou „vlastní“ epizodu – Picard, Riker, Dat, Worf, Troi, Geordi… Líbilo se mi i, jak postavy během všech těch dobrodružství využívaly své schopnosti. I epizody více zaměřených na osudy jednotlivých postav obsahovaly některé z nedostatků zmíněných výše, ale příběhy postav byly natolik zajímavé, že mě přiměly na tyto nedostatky zapomenout. Nejlepší byly epizody s náznaky zajímavějších zápletek (Romulani, spiknutí ve Federaci), ale těch je velmi málo. Jinak Tasha Yarová mi oproti původnímu očekávání bude i chybět, při tom rozloučení s ní, to se přiznám, že jsem brečela, to bylo fakt dojemný. Oblíbené epizody: Střetnutí na Farpointu, Nejzazší výspa, Bitva, Oáza, Bratři, Klingonské srdce, Slupka všeho zla, Spiknutí, Neutrální zóna. ------------------- DRUHÁ série: kromě změn vzhledu jednotlivých členů posádky mnoho změn co do kvality jako takové nepřinesla. Sice už mi tak nevadily drobnosti typu „atmosféra“, ale stále přetrvává problém s proměnlivou kvalitou epizod – strašně to skáče nahoru a dolů a zatím počet horších epizod bohužel převažuje nad těmi lepšími. Některé horší epizody opět zachraňuje práce s postavami, v některých jsem však spolu s postavami trpěla i já. A některé epizody jsou fillery bez ničeho, jen zabíjejí čas – jako třeba poslední epizoda série sestávající ze vzpomínek přivolaných skrze ohranou zápletku s infekcí. Aspoň, že tu došlo k prvnímu setkání s Borgy, i když se to stalo kvůli tomu idiotovi Q – tak mocná bytost a zároveň taková osina v zadku, aspoň pro mě. Nebo se to stalo kvůli kapitánovu rozhodnutí? V téhle sérii mi už tolik nevadil Wesley Crusher, podobně, jako odklidili jeho matku, odklidili i jeho, akorát, že on se jen stáhl na pozici vedlejší postavy. O něco zajímavější byla doktorka Pulaská, která v této sérii nahradila Crusherovou. Tak jako kapitán, neměla jsem jí na začátku moc ráda, ale s postupem času jsem si jí, musím přiznat, docela dost oblíbila, a nakonec jsem získala pocit, že do posádky zapadla a měla by v ní zůstat. Holt tvůrci mínili jinak. Další nová postava, Guinan, přetrvala i do dalších sérií. V této toho moc nepředvedla, ale zaujala, zvláště tím, že ji hraje Whoopi Goldberg, furt v ní vidím tu zpívající jeptišku ze Sestra v akci... S vývojem zbytku postav (zejména u Rikera, Troi, Worfa a Data) jsem spokojená a epizody zaměřené na jednotlivé členy posádky jsou až na výjimky ty skvělé – zejména epizoda Lidský rozměr zaměřená na Data. Jo a pořád mi chybí Vulkánci. Oblíbené epizody: Tichý jako šepot, Nepřirozený výběr, Věc cti, Lidský rozměr, Nákaza, Čtverec času, Kdo je „Q“, Posel, Špičkový výkon. -------------------- TŘETÍ série, ačkoliv při zprůměrování epizod to na maximální hodnocení nevypadá, udělit jej musím. Jako celek série poskočila ještě dál oproti předchozím dvěma. Epizody jsou kvalitativně vyrovnanější a převládají buď velmi dobré nebo rovnou vynikající, a ty sakra stojí za to. Velmi dobrým většinou scházel k maximálnímu hodnocení kousek, většinou kvůli podobnosti s předchozími zápletkami, některé z těchto epizod ovšem měly lepší hodnocení kvůli práci s postavami. Nejhorší epizody naštěstí nebyly otravné, jen nudné či trochu zbytečné. Postavy zase udělaly krok dopředu. Vrátila se Beverly Crusherová. Opět jsem si na ni zvykla, ono jí stejně není věnováno moc prostoru. Trochu mi přijde, že tam fakt je hlavně na všechny lékařské věci + rozhovory s Wesleym. Výjimkou je snad emoční podpora kapitána Picarda, který na sebe v jedné epizodě vzal tíhu Sarekových emocí. V této sérii jsem našla svoji nejoblíbenější postavu, Willa Rikera, který tu dostal dost prostoru. Hodně prožili i Dat a Worf, oba utrpěli ošklivé rány (Dat přišel o „dceru“ a Worf o rodinnou čest). V této sérii se kromě Borgů, Romulanů a Ferengů objevil opět i Q. Poprvé mi nevadil - když ztratil schopnosti, konečně se trochu zklidnil. Objevila se i Tasha Yarová v epizodě Enterprise včerejška, která nastínila alternativní realitu, ve které je Federace ve válce s Klingonskou říší. Epizoda je to opravdu temná, místy i dost brutální. Když se řekne A, musí se i B, takže pár záporů: až moc epizod s mimozemšťany podobnými lidem, kteří jsou ve válce a Enterprise to musí vyřešit, s Romulany je to furt jen oťukávání na hranicích Neutrální zóny a neustálé posílání na průzkum především vyšších důstojníků. Jo a málem bych zapomněla – tahle série nám dala nejednou legendární meme s Picardem :D. Oblíbené epizody: Vlastnosti velitele, Nepřítel, Přeběhlík, Štvanec, Déja Q, Enterprise včerejška, Potomek, Hříchy otce, Plecháč, Sarek, To nejlepší z obou světů 1/2. ----------------------- ČTVRTÁ série: Opět musím navzdory zprůměrovaného hodnocení udělit sérii plný počet, celková kvalita se zase posunula o něco víc (nejsou zde epizody založené na simulátoru, méně druhů co vypadají jako lidé), kvalitativně je série velmi vyrovnaná, výkyvy směrem dolů byly z mého pohledu pouze tři. Výkyvů nahoru je skoro polovina série, a to je dobře. Opět oceňuji skvělou práci s postavami, ta má na celkové kvalitě velkou zásluhu. Když nad tím tak přemýšlím, v téhle sérii se docela často vztahy řešily – Picard a Vash, Beverly a Odan, Worf a K’Ehleyr, Dat a Jenna D’Sora, Geordi, co se zabouchl do Leah Brahms a Troi a Riker. Řeší se tu i rodina – při zotavování se ze střetnutí s Borgy poznáme tu Picardovu i Worfovy adoptivní rodiče, ukáže se i Worfův syn Alexandr a Dat se setká se svým stvořitelem a opět s Lorem. Vítaný je odchod Wesleyho Crushera. I v této sérii se ukáží Deannina matka a Q, který si však v této sérii vybral slabší chvilku. Čtvrtá série načala několik zajímavých linek jako je občanská válka v Klingonské říši, spojenectví některých Klingonů s Romulany, špionáž, sabotáže a vymývání mozků či zamyšlení se nad vyšetřovacími a výslechovými metodami. Také se zde poprvé i v rámci Star Treku objevili Cardassiané a Trillové. Oblíbené epizody: To nejlepší z obou světů 2/2, Bratři, Vzpomeň si na mě, Opět spolu, Futurum Imperfektum, Zraněný, Noční můry (zajímavá zejména z psychologického hlediska), Polní soud, Hostitel, Vnitřní zrak, Usmíření 1/2. ---------------- PÁTÁ série: Zase – za celek musím dát plný počet, i když průměr kazí pár horších epizod, zpravidla zaměřených na děti nebo na Wesleyho Crushera. Jinak ale pátá série nabízí spoustu skvělých momentů, některé z nich řadím osobně k tomu nejlepšímu, co se objevilo nejen v TNG, ale i ve Star Treku vůbec. Tak třeba hned na začátku úžasné propojení s epizodou Enterprise včerejška ze 3. série – hezky vymyšlený návrat Denise Crosby. Cením si toho, že tvůrci nepřivedli zpět Tashu Yar jako takovou a že i přes všechny dimenze a cestování v čase smrt v seriálu znamená opravdu smrt. Její Sela se objevila ještě jednou, a to v dvojepizodě se Spockem. Btw. I to, že jsme se dostali na Romulus potěšilo. Zdůraznit musím i epizodu s Borgem Hughem, je tu vidět i trochu jiná stránka kapitánovi osobnosti a je znát, jak ho Borgové ovlivnili. Nejlepší epizodou pro mě ale je Příčina a důsledek, jedna z nejlepších záležitostí o cestování časem respektive časové smyčce. Tahle série se vztahy postav zabývá podstatně méně, než předchozí a když už, je to většinou „zneužito“ k řešení morálních témat jako je právo na sebevraždu (či eutanázii) nebo právo na volbu pohlaví. Objeví se i varování před závislostí na videohrách. Mimochodem zkombinovat Lwaxanu Troi s Alexandrem asi nebyl nejlepší nápad, ale přižít se to dá. Překvapilo mě, že tu nebyla žádná epizoda s Q, ne že by mi ale nějak chyběl. Místo něho zase přibyla Ro Laren. Oblíbené epizody: Umíření 2/2, Podporučík RO, Marná oběť, Sjednocení 1/2, Sjednocení 2/2, Násilník, Záhada, Příčina a důsledek, Já Borg, Další fáze, Vnitřní světlo, Šíp času 1/2. -------------------- ŠESTÁ série: je nejlepší, žádnou epizodu jsem neohodnotila známkou nižší než čtyři hvězdičky a průměrné hodnocení tak konečně vyšlo na pět a mě nezbylo nic jiného než ho „potvrdit“. Je tu tolik epizod se skvělými náměty: další cestování v čase, opět velmi dobře zpracované, v epizodě Past v čase rovnou excelentní. Tohle tvůrci TNG prostě umí. Pak tu máme třeba transportér – konečně vidíme, jak to vypadá z pohledu transportované osoby. S transportérem je spojen i příchod dvou postav – Scottyho z TOSky, což bylo moc hezký, a Thomase Rikera, Willova duplikátu. Will Riker se musel postavit sám sobě i své minulosti. Mimo to se z něj pokusili udělat blázna v geniální psycho epizodě Stav mysli. Dat v této sérii začne snít a poprvé pocítí vlastní emoce. Podobně prostoru dostane i Worf, ale začínám mít pocit, že řešení jeho klingonských a rodinných záležitostí už je moc, že se tento potenciál už vyčerpal. Asi aby nám tvůrci vynahradili absenci Q v minulé sérii, tak v téhle je rovnou dvakrát – jednou otravný, jednou celkem v pohodě. Zase tu ale není Deannina matka. V šesté sérii je několik myšlenek a nápadů, které mi utkvěly v paměti – konkrétně spekulace o tom, jestli nejsme jenom v simulaci, úvaha o působení idey jako z V jako Vendeta, a pak je tu i naznačeno, že všechny humanoidy ve známém vesmíru stvořila prastará rasa. Navštívíme i stanici Deep Space Nine a poznáme Juliana Bashira – myslím, že v DS9 to bude můj oblíbenec - lol, tady jsem to hodně netrefila, nakonec to bylo přesně naopak. Jo a zmínka o Antonínu Dvořákovi potěšila, bylo vtipné, jak to jméno Dat nemohl vyslovit :D. Oblíbené epizody: Šíp času 2/2, Host, Únosci, Změna velení 1/2, Změna velení 2/2, Tvář nepřítele, Tapisérie, Dědictví otců 1/2, Moje loď, Stav mysli, Druhá šance, Past v čase, Vpád 1/2. ------------------ SEDMÁ série je o kousek horší než 5. a 6., rozhodně to ale není žádný extrémní pokles kvality. Je tu hodně dobrých epizod, několik skvělých i několik horších, takže asi tak. Nejlepší epizody byly určitě ty zaměřené na jednotlivé postavy, zejména na jejich minulost. Pegasus odhaluje další část Rikerovy minulosti. Je tu hezky vidět, jak se Rikerův charakter za ty roky změnil. Kromě toho epizoda konečně odhaluje, proč Federace nepoužívá maskovací zařízení… za mě škoda, že ho nemají, bylo by to hned zajímavější. Toto vysvětlení, ne-li celou epizodu mohli dát klidně dřív. Také ji mohli klidně rozdělit na dvě, tahle epizoda by to snesla (jako ostatně dokazuje finálová epizoda z Enterprise, která ať je jakkoliv kontroverzní, děj Pegasu doplňuje skvěle). V Odkazu se zase zkompletuje Datova minulost a upřímně mě překvapilo, co všechno jsou schopni do jeho příběhu domyslet, aniž by se zhroutil. Ačkoliv to vypadá, že Dat ani po Lorově pokusu stále nemá emoce, tak rozhodně není stejný jako na začátku – zvlášť v úplně poslední epizodě je vidět ten rozdíl, je vidět, že se o lidech leccos naučil a přiblížil se jim. Naposledy je tu Worfův syn Alexandr a vypadá to, že se s Worfem už snad udobřili. Potěšilo mě, že Worf dostal prostor i jinak, než že se řešily jeho rodinné záležitosti – v epizodě Paralely byl skvělý. U Picarda a doktorky Crusherové ty změny nejsou na první pohled tolik znát. To samé Geordi. Nějak nám ale zmizela Guinan… docela škoda. Místo ní jsme dostali návrat Wesleyho a Ro Laren. Wesley tu byl snad nejotravnější za celý seriál. Ještě že hned vypadnul… Ro se taky vrátila na skok - mohla se zdržet déle než Wesley. Aspoň že díky ní nám byli představeni Makisté. Finále je pak fantastickým završením fantastického seriál. Svým způsobem návrat na začátek – Q všechno otevřel a teď s ním i seriál skončil. Bude mi to fakt chybět a už teď se těším na případný rewatch. Oblíbené epizody: Vpád 2/2, Gambit I, Gambit II., Vidiny, Odkaz, Paralely, Pegasus, V podpalubí, Geneze, Preventivní úder, Všechno dobré… 10/10

Černobyl

Černobyl (2019)

O havárii v Černobylu jsem již před seriálem hodně věcí věděla, protože jsem se o ni zajímala již pár let zpátky a v televizi (asi na ČT2) jsem o ní viděla skvěle zpracovaný dokument. V tomhle seriálu jsem se dozvěděla ještě mnohem víc a jeho zpracování mě naprosto ohromilo. Začnu tím, že si postěžuju na kritiky, kterým zde vadí "hollywoodské" způsoby vyprávění (četla jsem o tom na Aktuálně.cz) - no, točí to kromě Britů i Američané, tak co se diví, navíc to není dokument, ale dramatické zpracování, fikce (ti, kteří tam vystupují jsou hráni herci, ne sami sebou). Už jen kvůli té dramatizaci muselo být jasné, že se můžou objevit historické nepřesnosti nebo odchylky od skutečnosti pro lepší dramatický efekt. Chápu, když tohle někomu vadí - to mě taky, když je to do očí bijící a není to řádně vysvětleno - to ovšem není případ Černobylu: na konci posledního dílu (ne, není to spoiler) se spolu s dobovými záběry objeví ještě mnoho dalších informací a nepřesnosti pro dramatizaci (příklad za všechny - postava Uljany Chomjukové) jsou zde vysvětleny. A co víc, srovnání seriálu se skutečností je teď plný internet a mnoho z nich je i zde v zajímavostech. Nejdůležitější ale je, že tyto odchylky v tomhle seriálu nijak výrazně nenarušují děj (svůj účel tedy plní dokonale) a i přesto se dozvídáme opravdu hodně nových detailních a pravdivých informací. Když jsem k tomu slyšela ještě ty detailní popisy toho, jak probíhá nemoc z ozáření (toto navíc názorně ukázáno na hasiči Ignatěnkovi a zaměstnancích elektrárny - fakt hnus) nebo co přesně, jak a proč se stalo té osudné noci v elektrárně, přála jsem si, aby to nebyla pravda, protože to byla hrůza, přestože jsem o nehodě už hodně věděla. Vůbec atmosféra celého seriálu je neuvěřitelná: děsivá, depresivní, ve správných momentech jsem se bála, bylo mi smutno, byla jsem nervózní, napjatá. Kromě faktů a detailních popisů na tom má zásluho ještě několik dalších věcí: 1. natáčecí lokace - v porovnání s fotografiemi elektrárny Černobylu a třeba Pripjati to bylo dokonale věrné, skoro bych věřila, že natáčeli na místě, což je ale samozřejmě pitomost. 2. herecké výkony - všichni zúčastnění předvedli skvělé výkony, nejlepší pro mě byli asi Jared Harris (který se mi v druhém filmovém Sherlockovi moc nezamlouval), Stellan Skarsgård a Paul Ritter, jehož postavu Ďatlova jsem zvlášť ke konci opravdu upřímně nenáviděla. Mile mě překvapila i Emily Watson, kterou jinak taky rovna nemusím. 3. zvuk - hlavně ten, co běžel u závěrečných titulků a pak věčné skřípání/pípání dozimetrů - přitom jsem byla nervózní, a to jsem seděla před obrazovkou, kde mi nic z toho nemohlo ublížit. ----- V následující části komentáře se mohou objevit SPOILERy: Ze začátku mě trochu zarazilo, když seriál začal již explozí, kterou navíc nevidíme z bezprostřední blízkosti, i když to fikce umožňuje - místo toho ji vidíme z pohledu obyvatel Pripjati. Do toho je zkombinován příběh Vasilije a Ludmily Ignatěnkových. Sice jsem se tak nedočkala toho, co jsem viděla a vlastně už znala z dokumentu, zato jsem však dostala to, co jsem neznala a ještě v luxusním balení. A to, co nebylo na začátku, se pak formou flashbacků objevuje v poslední epizodě, ve které do sebe vše zapadne a kruh, jenž začal Legasovovou sebevraždou, se tak uzavře. Jediné, co by v seriálu možná být nemuselo, je scéna se stařenkou ze začátku čtvrté epizody. Ale to jen drobnost. Konec SPOILERoidní části komentáře. ----- Seriál kromě zkázy Černobylu ukazuje ještě zlo v podobě Sovětského svazu: lži, utajování, arogance, pýcha. Všimněte si např., jak dlouho soudruzi nechtějí přiznat pravdu a jak dlouho trvá, než začne evakuace obyvatel Pripjati. ----- Neskutečná pecka, doporučila bych sledování ve školách povinně. Dlouho mě žádný seriál tak emocionálně nerozložil. 10/10

Fullmetal Alchemist: Bratrství

Fullmetal Alchemist: Bratrství (2009)

Úžasné! Famózní! Dechberoucí! Neuvěřitelné! Prostě si nemůžu pomoct, říkejte si, co chcete, ale tohle je tak dokonalý seriál, který mě zcela pohltil - těch pět dní, co jsem sjížděla všech 64 naprosto fantastických epizod, jsem nemyslela skoro na nic jiného, a věřte, že na Ocelového alchymistu hned tak nezapomenu, ne, něco mí říká, že se mi o tom ještě bude zdát. Bratři Elricovi a spol. si navždy získali čestné místo v mé seriálové topce... Přestože jsem i "původnímu" (=prvnímu) Fullmetal Alchemist (FMA) z roku 2003 napálila bez váhání pět hvězdiček (a nehodlám to měnit, to by nebylo fér), tohle je tak nejméně na deset... tohle je sakra silný kafe! Už epizody, ve kterých jsou stejné věci jako v původním FMA, se mi líbily o něco víc, hlavně proto, že jdou krásně podle mangy, kterou mám rozečtenou (tím tempem, jakým jednotlivé svazky v nakladatelství Crew vydávají, si poslední díl přečtu tak za deset let...), byť musím přiznat, že některé věci navíc z původního FMA mi zde i chyběly. Rozhodně stojí za to se na to samé podívat znova, takže jestli pořád nevíte, jestli jo, nebo ne, tak koukejte začít! Navíc ta opakovaná část (již s drobnými odchylkami od prvního FMA) netrvá tak dlouho jako v "původním" seriálu, děj dvaceti pěti epizod je zde zhuštěn zhruba do deseti, pak už je to jiné, pak se jede už podle mangy. A je to o hodně lepší než v "původním" seriálu, daleko propracovanější ve všech směrech: Animace je ještě hezčí, radost pohledět, hudba ještě dynamičtější a drásavější, a to tak, že se těšíte, až zase zazní ten a ten motiv nebo skladba. Mimo jiné skvěle doplňuje jak klidnější scény tak i fantastickou promyšlenou akci - takhle nápaditou akci v animovanám seriálu (neohlížím se jen za anime) jsem viděla jen v několika málo případech: je rychlá, přehledná, strhující. Co do příběhové stránky, každá druhá epizoda je díky nastavenému tempu a všem zvratům neskutečný napínák, který diváka nutí sledovat další a další díly, je prakticky nemožné sledovaní odložit na delší dobu. Finále je naprostá fantazie a splnění snu, o kterém jsem ani nevěděla, že jsem ho měla. Dostalo mě daleko víc než závěr původního seriálu včetně filmu, a to se mi film líbil hodně. Velmi mě potěšilo rozšíření mytologie fiktivního světa (především země Amestris), který se pro mě již po "původním" FMA stal kultem tak jako kdysi např. Grid z druhého Trona (a seriálu Tron: Povstání) nebo svět čtyř národů ze seriálu Avatar: Legenda o Aangovi. Tak jako mytologie, rozšířil se i počet postav - nejen, že je jich o dost víc, ale jsou i zajímavější, sympatičtější, každý si díky pestrému výběru charakterů najde svého oblíbence. Já jich mám hned několik: kromě Eda (i když je celkem arogantní a zbrklý, tak má velký srdce) a Ala, jsem podlehla kouzlu plukovníka Roye Mustanga (ten chlap je fakt borec) a podplukovníka, později brigádního generála Maese Hughse (SPOILER: dobrovolně se přiznám, že jsem u jeho smrti a pohřbu brečela i na podruhé - za mě jedna z nejdojemnějších scén v historii, a pak i potřetí u mangy - Konec SPOILERU), a neskutečně se bavila u výstupů majora Alexe Louise Armstronga. Hodně jsem si oblíbila i jeho sestru Olivier Miru. A vůbec prožívala všechno s Winry, Rizou Hawkeye (tak jako Olivier ji obdivuju), May Chang, Mariou Ross, Hohenheimem, Izumi (asi nejvíc "cool" učitelka vůbec), Jeanem Havocem, Lingem a mnoha, mnoha dalšími, včetně záporáků. Mimochodem už v původním FMA mě zaujal ten nápad pojmenovat homunculy podle sedmi smrtelných hříchů - a když už jsem u homunculů, jejich vznik a hlavně osudy mi přijdou lepší než v původním seriálu (ale i v něm jsou dobře vymyšlené). Zejména "osudy" Lust nebo Envyho patří k nejlepším částem seriálu. Ještě přiznám, že jsem ke konci přeskakovala openingy a endingy, protože jsem chtěla honem vidět, co se bude dít dál. Ale špatné nejsou, tuším že tak čtvrté nebo páté se mi hodně líbily. Jo a dětem to raději nepouštějte, nejenže se jedná o hodně krvavý seriál, ale vůbec všechny ty úvahy a rozhodnutí, před které jsou všichni hrdinové postaveni... Nevím, co ještě dodat, poznámky z bloku jsem již vyčerpala. 10/10

Šingeki no kjodžin

Šingeki no kjodžin (2013)

Když jsem kdysi v knihovně náhodou zahlédla mangu nazvanou Útok titánů, připadalo mi to jako blbost, která nemůže mít dobrý příběh… tehdy jsem netušila jak strašně moc se pletu... Tohle je totiž jedna nejepičtějších věcí, co jsem kdy viděla! Začnu u OST, které je opravdu nabušené a často kulervoucí, hlavně některé openingy (zejména první). Ta animace je taky nádherná, hlavně prostředí je fakt krásně nakreslený. Nevadí mi ani trochu té statiky (oproti Berserkovi je jí fakt minimum), navíc zde nejsou žádné zbytečně přehnané animace k vyjadřování emocí postav (myslím tím komickou kresbu obličejů jaká je třeba ve Fullmetal Alchemist). S animací souvisí i akce, která je fantastická, hodně dobře se na ni kouká a já jsem hltala každou akční scénu. Neskutečně žeru to, jak se vojáci pomocí toho prostorového manévrovacího zařízení pohybují mezi stromy, budovami nebo titány a vůbec tu akrobacii jako takovou. Mimochodem mi to připomíná třeba Spider-Mana. ----- Musím tvůrce pochválit za to, že na rozdíl od jiných anime počkali na mangu a Attack on Titan tak neobsahuje žádné fillery. Samozřejmě jsme museli čekat i my diváci (jsem ráda, že jsem začala se sledováním až v době, kdy byly už tři série venku). Za pochvalu (která patří především autorovi mangy) stojí i celková promyšlenost toho světa – od slabých míst titánů přes manévrovací zařízení a informace dostupné pro veřejnost až po minulost tuctu postav a světa jako takového. ----- Postav je tady velké množství, především těch vedlejších, které velmi často umírají a mnohdy se ani nezdrží moc dlouho. Je třeba podotknout, že mnoho z nich i přes své krátké působení dostane flashback, který vysvětluje jejich minulost. Vůbec flashbacků jako takových najdeme v Attack on Titan hodně a často se stává, že v půlce akční scény přijde flashback na půl epizody. Po čase jsem si na to zvykla a beru to jako takové poznávací znamení seriálu. ----- Kromě ústřední trojice (zase je to osvědčené složení dva kluci a jedna holka) mám nejradši kapitána Leviho – má drsnou minulost, na venek se tváří jako drsňák, ale emoce má, a navíc je excelentní bojovník… Doufám, že Eren nakonec bude jako on a zbaví se těch občasných projevů slabosti. No, tak zbavil a nakonec se z něho stala poměrně kontroverzní postava. Z ženských postav bych si pak vybrala Hange Zöe, která je svým způsobem střelená, ale nechybí jí odhodlání a odvaha. Není tu nikdo, kdy by mi vyloženě vadil, i když zrádcům jsem vždycky přála prohru. Mimochodem komunikace postav rozhodně nesestává jenom ze řvaní! Za prvé: nepouštěli jste si to vy, kdo to píšete, náhodou moc nahlas? Za druhé, jak byste se asi domlouvali v bitvě – šeptem? A za třetí: kolik epizod jste skutečně viděli, než jste seriál odstřelili s jednou nebo dvěma hvězdičkami? Ono se stačí dívat trochu dýl a zjistíte, že spolu postavy většinou normálně mluví… Možné SPOILERy: -------------------- PRVNÍ série: nářez – jak fyzický (velké množství krve, roztrhaných lidí i zabitých titánů) tak psychický (ne všichni jsou proti titánům schopni bojovat) už od začátku, a i když tempo není tak vysoké a epizody tak nahuštěné jako u třeba u Code Geass (kde by mimochodem prospělo více epizod), sérii ani při rozjímavých nebo filozofujících pasážích nedojde dech, plus člověk má čas všechno v klidu vstřebat a srovnat si to v hlavě i tzv. „za pochodu.“ Snad každá epizoda končí tak, že Vás nechá napjaté a Vy si musíte co nejdřív pustit další. Série je vlastně rozdělena do několika částí v délce od dvou až do devíti epizod (podle story arců mangy). Moje nejoblíbenější část (arc) je asi Bitva o Trost, kde je Eren již v 5. epizodě sežrán, aby se později ukázalo, že se umí proměnit v titána (tušila jsem, že to on, když začal bojovat proti jiným titánům a znal základy boje). Už teď „umírám“ touhou zjistit, co v tom sklepě je a jaké je tajemství titánů, ale mám pocit, že tohle si tvůrci nechali až na úplný konec příběhu. ----- Zaujalo mě, že i když jedna epizoda skončí cliffhangerem a divák očekává, že v další epizodě se hned dozví, co bude dál, tvůrci místo toho dají epizodu, která na první pohled může působit jako filler. Attack on Titan ale prý žádné fillery nemá a k tomu ta epizoda vždy obsahuje něco důležitého buď k ději (flashbacky) nebo o minulosti postav (např. epizoda věnovaná Mikasině minulosti). Tohle hádám může někoho naštvat, mě to ale nevadilo a všechny epizody jsem hltala s nadšením. Dokonce i ty, ve kterých se řešilo jen to, jak ochránit a dostat pryč Erena. ----- Potěšilo mě, že jsme na titány nemuseli čekat několik epizod, jelikož je často zvykem diváky dlouho napínat, než je jim představena titulní hrozba. A co víc, dostali jsme o nich a hodně informací (např. skrze pokusy na nich, celkem mě překvapilo, že se povedlo nějaké zajmout). Přesto je jasné, že nám toho ještě hodně tají… třeba to, kdo je v Kolosálním a Obrněném titánovi – už od začátku byli jiní než normální titáni, protože neměli kůži a byli inteligentní – nakonec jsou v nich asi taky lidé, stejně jako v Erenovi a Annie. To, že Annie je Ženský titán mě fakt dostalo, tady jsem se spletla, když jsem tipovala, že Ženský titán je Arminova matka, protože ten titán Armina nezabil. Jakože čekala jsem vnitřní spory mezi lidmi, ale takovouhle zradu ne, vlastně nejdřív ani to, že se lidé budou měnit v titány… pecka! ----- Do série se dostala i trocha humoru skrze Sashu, např. při „Co je to za kravál?“ „Sasha prděla, pane.“ jsem lehla smíchy (4. epizoda). Tak kolem 12. epizody se však humor vytratil, což je sice škoda, ale zase je to vzhledem k událostem pochopitelné. ----- Konec se nese v duchu konce většiny epizod a je to pořádný cliffhanger. Ještěže jsem na další sérii nemusela čekat. -------------------- DRUHÁ série: začíná tam, kde skončila ta první – u proražené zdi a odhaleného titána. To, že ve zdi jsou titáni, mě překvapilo, ale je fakt, že jsem si od začátku říkala, jak vlastně stihli lidé ty zdi postavit, aniž by je přitom sežrali titáni. Snad se tohle dozvíme ve třetí sérii. Nic nového jsme se nedozvěděli ani o tom sklepě, moc se k němu nepřiblížili. Ani o tom zvířecím titánovi, co umí mluvit, jsme se do konce série nic nedozvěděli. Ano, vypadá to, že jsme se nikam moc nepohnuli, a to na téhle sérii pracovali tak dlouho… ale omyl! V téhle sérii se toho stalo hodně a to, co zůstalo nevysvětleno, kompenzuje kupa dalších informací, nové postavy a další a další zvraty. A díky polovičnímu počtu epizod mi tahle série utekla opravdu rychle - možná za to může i to, že na rozdíl od první není rozdělena na části (a epizody mají většinou jednoduchý jednoslovný název). U postav mě nejvíc dostalo odhalení dalších tří lidí, kteří se mohou proměnit v titány (potvrdila se tak domněnka z první série). Fakt mě zamrzelo, že ti zrádci, kteří prorazili zeď Rose, jsou Reiner (Obrněný titán) a Berthold (Kolosální titán). Nevěděla jsem, jestli je litovat nebo nenávidět, protože se zdá, že to nedělají úplně dobrovolně a Reiner má navíc rozdvojenou osobnost. U Ymir mě ta proměna sice překvapila, ale Ymir předtím nepatřila mezi moje oblíbené postavy, takže mi její osud byl popravdě celkem volný. Tihle tři mi připomněli, že vlastně nevíme, o co jim jde – jen to, že chtějí Erena a vracejí se „domů“. Mimochodem Eren získal novou schopnost – ovládání titánů, proto ho nejspíš chtějí… Eren se taky setká s titánem, který sežral jeho matku. Dopadlo to jinak než jsem čekala a tvůrci mě potěšili s vývojem postavy Hannese, který se z původního ožraly nakonec stal hrdinou. ----- U postav samozřejmě nechybí flashbacky do jejich minulosti. Ty nejzajímavější dle mého patří Christě… teda pardon, Historii (imho zvláštní jméno). S flashbacky se pracuje i jiným zajímavějším způsobem – často se děje, že sledujeme napínavou scénu, která je náhle přerušena flashbackem, jenž se odehrává obvykle pár hodin před onou scénou. ----- Nakonec nemůže chybět další šokující odhalení, a to sice, že všichni titáni jsou přeměnění lidé… ouch. Opět jsem ráda, že na další sérii nemusela čekat. -------------------- TŘETÍ série: je tak nabitá informacemi, až z toho jde hlava kolem. Konečně jsme se dočkali mnoha odpovědí a zásadních zjištění. Konečně jsme se dostali do sklepa! Trvalo to sice hodně dlouho, předtím proběhlo spoustu bitev s titány a taky jeden státní převrat (asi prvních šest epizod série), ale stálo to za to! Dlouhé čekání se bohatě vyplatilo! Ve sklepě byly zásadní informace, které všechno změnily…. Tak nějak jsem tušila, že lidé musí být i mimo zdi… ale že jsou to nepřátelé, to jsem netušila. Že ti ve zdi jsou Marleyany uvěznění Eldiané, potomci jisté Ymir (není to ta naše Ymir, členka 104. jednotky), kteří mají titánské síly, jsem neutušila už vůbec. Nebo to s rodinou Reiss, předáváním tradice a Zakládajícím titánem… Všechno do sebe zapadá – minulost Erena, Grishy, Christy alias Historie, dokonce i Leviho se nakonec propojí a mě spadla čelist. A to ještě čekám na to, jak je to přesně se zvířecím titánem a jeho úmysly… myslím, že to má být Grishův první syn Zeke… ----- Další věci, co mě v sérii potěšily nebo zaujaly: rodina Ackermanů, jejímiž členy jsou Mikasa, Levi a Leviho strýc Kenny spojený s Rodem Reissem. Dále Reiner s Bertholdem konečně utrpěli drtivou porážku, což vzhledem k jejich zradě potěšilo. I Erwinova minulost je zajímavá, mrzí mě, že se Erwinovi nesplnil sen a nedozvěděl se pravdu, i když přiznám, v té chvíli, kdy byl Erwin spolu s Arminem na pokraji smrti, jsem stejně jako Levi váhala, komu bych titánskou injekci dala. Mimochodem Armin na mě svým obětováním udělal dojem. Levi v této sérii potvrzuje pozici mí nejoblíbenější postavy (promiň, Erene). A nakonec: Rodd Reiss je bezkonkurenčně nejhnusnější titán, být slabší povahy, bylo to skoro na zblití… Nemůžu se dočkat, jak to bude, dál, až se přeživší skupina vydá přes moře a dojde na střet s Marleyany… to bude sakra dlouhý čekání. --------------------- z důvodu dlouhých mezer mezi vydáváním epizod je sekce komentáře věnovaná čtvrté sérii rozdělena na tři části: ------------------ první část ČTVRTÉ série: Opět výborná adaptace mangy, není nač si stěžovat, k tomu epická hudba, nové studio zvládlo animaci skvěle, rozdíl není oproti předchozím sériím nijak moc patrný (možná je to dokonce i lepší). Zásadnější změna nastala u příběhu, který se přesunul na druhou stranu oceánu a k novým postavám… zatím mě ale víc zajímají ty, které už znám z dřívějška, jako jsou např. Reiner a Zeke, zase ale nový inteligentní titáni… a detailnější pohled na svět, o kterém jsme neměli hodně dlouho ani ponětí… opravdu zajímavé téma Eldiánců žijících pod Marleyici, co pro ně znamená bojovat za svůj národ, kdo ho chce osvobodit a kdo ne? Objevuje se zde další doplnění a vyjasnění událostí z předchozích sérií, všechno do sebe zase krásně zapadá a dává smysl – zároveň je jasné, proč jsme se to nemohli dozvědět už tehdy, úplně by to zkazilo požitek z prvotního čtení/sledování a zde je to i funkčně zasazeno mezi vnitřní pochody postav. Fakt obdivuju Isayamův storybuilding, neustále mě překvapuje novými zvraty – třeba to s tim Erenem jsem fakt nečekala… Jediný, co bych tak vytkla je, že se na moc dlouho odloučíme od Paradisu a postav na něm, postavy v Marley, i když opět skvěle napsané, většinou nevyjdou ze stínu původní party (a některé jsou i kapku otravné, třeba propagandou totálně vygumovaná Gabi). Taky je dost cejtit ta změna vyprávění a vědomí toho, že už to nebude jako v předchozích sériích. Možná proto mě i přes velkou promyšlenost tahle série baví míň. Kvalitativně fakt nejde vytknout skoro nic, ale ten feeling je prostě jinej. ------ druhá část ČTVRTÉ série: Sakra, proč to nevydaj všechno najednou, bingovala bych hned… pořád není po všech těch zvratech jasný, jak sakra tohle může skončit… Souhlas s uživatelem The DarKnig, pocitově má epizoda tak pět minut a dostat každej tejden tak málo… první půlka epizod druhý části týhle série (já vim, už je to dělení otravný) je extrémně nabušená a čekání na každou jednotlivou část je mučení… už si nepamatuju, kdy naposledy jsem se na nový epizody něčeho tak těšila a dávala to hned, jak to šlo. Ten twist s time travellingem a že vlastně Eren za to může… no tvl, ještě tejden potom jsem to vydejchávala… to vyhlášení války lidstvu taky. Po tý emocionální náloži pak bohužel přišlo lehké zvolnění, takovej trochu návrat do první série, kdy se taky jedna bitva/událost roztáhla na víc epizod a zaměřila na víc postav. Celkově nostalgie z první série, kdy bylo všechno jednodušší a všichni (jsme) si mysleli že ví(me), kam to bude směřovat… všechno je jinak. ---- Konečně návrat Annie, už od první série mi bylo divný, že by po zbytek děje zůstala zamražená v krystalu. A Levi je po tom výbuchu z první části série naživu, sakra, to se mi ulevilo, to bych byla pěkně naštvaná, kdyby Isajama oddělal mou nejoblíběnější postavu. Ale už bych to moc neprotahovala – ale sakra, mě ani ty klidný pasáže nevaděj, zvlášť, když je tu mega team up bývalých průzkumníků v čele s Hange a Levim + Reiner, Annie a Pieck a Magath… z „nových postav došlo ke zlepšení zejména u Gabi, když už jí to všechno konečně došlo. já bejt ostatníma tak jí stejně nevěřím. --- Doteď jsem se postupu vydávat epizody pomalu hlavně zastávala a pořád si myslím, že lepší počkat na řádnou adaptaci, než nějaký debilní fillery, ale teda musím říct, že tahle série má fakt debilní marketing, kdy tohle neustálý kouskouvání série a oznamování dalších a dalších „final part“ začíná bejt únavný a deprimující, protože vždycky přijde jenom kousek a pak zase minimálně půl roku čekat. Souhlasím s tím, že by líp působilo, kdyby to řekli rovnou, kolik těch části ve skutečnosti série bude mít. Nebo z toho měli udělat třeba ještě pátou nebo šestou sérii každou o cca 15 epizodách (druhá série jich má 12, takže by to nic divnýho nebylo), takhle už má série 28 epizod a nekončíme. --- třetí část ČTVRTÉ série: tak snad koncem roku a snad už fakt poslední část… ------------------- Po přečtení mangy v češtině musím říct, že se jedná o excelentní adaptaci, nemám absolutně nic, co bych vytkla, a to prohození dvou story arců (výcvik a bitva o Trost) v první sérii chválím, v tom pořadí se mi to líbilo víc než v manze. „Sie sind das Essen und Wir sind die Jaeger!“ 10/10

Hra o trůny

Hra o trůny (2011)

Hru o trůny jsem začala sledovat, protože o tom kolem mě mluvili všichni - spolužáci, známí, příbuzní (hádám, že to takhle mělo víc lidí). Viděla jsem tehdy první řadu a kousek druhé, pak mě to z nevysvětlitelného důvodu přestalo bavit a sledování jsem odložila, tuším dokonce na pár let, než se přiblížila poslední série. To jsem si řekla, že bych mohla tenhle seriálový fenomén konečně dohnat a vychutnat si tak poslední řadu tak, jak vycházely její jednotlivé epizody a prožívat to s těmi, kteří dychtivě očekávali velké finále. Jo, binge-watching je super, ale napjaté očekávání každé epizody má svoje kouzlo a v týdenních dávkách je to akorát na to, aby člověk zůstal pořád natěšený a zároveň nezapomněl, co bylo minule (i když samozřejmě na začátku každý epizody je to klasické "v minulém díle jste viděli"). Natěšenost jsem si užila a podlehla GoT šílenství. Jen škoda, že to finále se podle mě úplně nepovedlo, ale o tom až později. ------  Před poslední sérií a po přečtení knih jsem si tedy řekla, že seriál dokoukám, že chci vidět svoje oblíbené postavy v "live-action" adaptaci. Až do páté série to bylo super, změny, které tvůrci oproti knihám udělali se buď daly zkousnout nebo rovnou prospěly. Jakožto adaptaci knih tedy nemohu Hru o trůny hodnotit jinak než maximálním počtem hvězd. To, co přišlo po knihách je ale asi největší propad kvality, co jsem zatím viděla (Ztracené nebo Dextera jsem zatím neviděla, prý se tam stalo něco podobného). ----- Před jednotlivými sériemi se musím pozastavit ještě u technické stránky. Vizuál a kostýmy jsou fakt super, to se jim povedlo, jak z filmu (dneska už to skoro ani není pochvala, ale i tak to zmíním), víceméně se tvůrci trefili do mých představ (ohledně všeho), které jsem si vytvořila na základě přečtení knih a vůbec mi nevadí, že třeba Tyrion nebyl znetvořený tolik jako v knihách nebo změny věku některých postav (zas tak moc to dle mýho nebylo). S postavami souvisí i casting, který se podle mě taky povedl a některé herce jsem si dost oblíbila, škoda, že jim ta další kariéra často moc nevychází (třeba Emilia Clarke). Co je ale ještě lepší než vizuál, je soundtrack. Rozhodně jeden z nejlepších (nejen) seriálových soundtracků, co jsem kdy slyšela. Djawadi naplno ukázal svůj talent. Kromě legendárního "Main Theme" jsem si velmi oblíbila ještě dvě skladby, a to sice "Light of the Seven" a "The Night King". ----- Dále trochu podrobněji, hlavně k sérii poslední. ----- Možné SPOILERy: ------------------- PRVNÍ až PÁTÁ série: seriál mě opravdu hodně bavil v prvních pěti sériích, kde se jelo podle knih, byť s drobnými změnami (což je ale snad u každé adaptace) - někdy k dobru: třeba prolnutí děje třetí a čtvrté knihy, události se v nich se vlastně dějí ve stejný čas, to se mi opravdu líbilo, někdy ovšem dle mého spíš ke škodě: např. věci kolem jednoho Targeryena - to je v knize něco úplně jiného, ale dá se to přežít, nebo změna jména Theonovy sestry - proč proboha? Jako jo, není to taková hrůza, jenom by mě zajímal ten důvod k té změně. -------------------- ŠESTÁ a SEDMÁ série: po páté sérii se stalo něco divného - jakmile se děj odklonil od knih, objevila se spousta WTF zvratů a někdy až příliš výrazných nelogičností - sledování mě k mému zklamání opět přestávalo bavit, pokud se zrovna nebojovalo nebo se nedělo něco nadpřirozeného - většina keců stejně vyzněla do ztracena. Oproti ději z knih znatelný úpadek, ale pořád ještě snesitelné a se světlými momenty, oproti tomu, co mělo přijít je to ještě zlatý. ------------------- OSMÁ série: dlouho jsem z ničeho neměla tak rozporuplné pocity. Efekty super, teda až na Dlouhou noc - to bylo hrozný a s těma kecama o špatným nastavení jasu displeje na mě nechoďte - viděla jsem už dost bitev ve tmě, ale u žádný jsem nemusela dávat jas nahoru, abych tam vůbec něco viděla, a že mám fakt kvalitní projekční plochu s rozlišením 1920 x 1080! Hudba asi jako jediná složka seriálu zůstala stejně super jako předtím, Djawadi je fakt borec, já už od prvního Iron Mana říkala, že z něj něco bude a jsem ráda, že díky GoT si ho lidi všimli. ----- Co bylo na sérii suverénně nejhorší byly děj a postavy. No, jak to říct... no to svět neviděl! Postavy se dostaly totálně mimo svůj charakter, k tomu nelogické a vývojem nepodložené náhlé změny chování. Kdyby byl vidět nějaký vývoj, tak by se asi změnil můj vztah k jednotlivým postavám a řekla bych si, "jo dobře to vymysleli", ale takhle jsem byla akorát nasraná na scénáristy, co to sakra provedli mým oblíbencům. A co to provedli těm drakům? Nebo to, že z Nočního krále nakonec byl akorát tak pěknej prd? Hrozba, která se budovala sedm sérií je vlastně nakonec noname? Nedozvěděli jsme se o něm kromě původu nic, žádný cíle motivace... a jeho zabití, to bylo na facepalm.. Zkrácení na šest epizod fakt nepomohlo. K tomu ještě ty zapomenutý kelímky a flašky na vodu v záběrech - fakt jako, ty memes byly snad lepší než celá tahle série, z toho budu mít záchvaty smíchu ještě pár let. Zklamání roku na poli seriálů. Ale kvůli poslední řadě nemůžu a nechci shazovat ani seriál jako celek, jelikož určitě prvních pět sérií bylo vynikajících a já si je kdykoliv pustím znova. Těch pět hvězd je tak hlavně za těch prvních pět (no dobře částečně i šestou, kde byly také věci z knih). ---------- Celkové zhodnocení: Hra o trůny má všechno, co si může fanoušek fantasy přát a právem se stala fenoménem a legendou. Akorát ten konec, to si mohli odpustit, to radši měl seriál zůstat nedokončený. I ten konec je už teď "legendární," bohužel v negativním slova smyslu. P.S.: V oblíbených hlavně za série adaptující knihy, co přišlo potom, budu ignorovat a nebudu se k tomu už vracet. kromě toho i díky tomuhle seriálu je Píseň ledu a ohně  jeden z mých nejoblíbenějších fiktivních světů vůbec. P.P.S. Opravdu jsem zvědavá, jak to skončí v knihách, jestli se jich někdy dočkáme... Pokud jo, tak snad k tomu aspoň dojde skrze pořádný vývoj děje a postav, ne tak, jak to předvedli Benioff s Weissem. Prý se přetočení poslední řady nedočkáme... ach jo. Ale kdo ví, co bude, jestli Martin ty zbylé dvě knihy opravdu vydá. 9/10