J*A*S*M

(49th KVIFF) Bizarní, ale ve více směrech nedotažená zábava. Už po dvou dnech mám problém dát dohromady, o čem jednotlivé "povídky" vlastně byly. Vzít sedm nápadů, "něčím" je obalit a pak to jen tak "splácnout" dohromady je na celovečerní film bohužel trochu málo. Ale nenudil jsem se.

(49th KVIFF) Největší depka festivalu. Čtrnáct statických scén bez střihu, které na kostře jednotlivých zastavení křížové cesty vyprávějí příběh hodné, mladé dívenky, která chce být dobrou křesťankou, ale pro její upjatou, echt katolickou matku to není dost, takže ji nutí, aby byla ještě lepší křesťankou. A protože "Cti otce svého i matku svou", snaží se tedy být ještě lepší křesťankou ... jenže přemotivovanost škodí. Film, který vlastně ani není moc filmový, ale sílu má neskutečnou. Ten způsob, jakým si zde postavy samy sobě i sobě navzájem úplně zbytečně ničí životy, ve mně vyvolalával až fyzické mdlo a odpor. Zajímavé je dát si tento film jako dvojprojekci s britskou Kalvárií, která se na téma náboženství v současném světě dívá z druhé strany (a v důsledku s nijak výrazně pozitivnějším vyzněním). Výsledný pocit je pak takový, že nezáleží na víře, ale na tom, jestli je člověk "normální", nebo debil či autoritářská svině.

(49th KVIFF) Divácky tak nekonfliktní sci-fi, že se na festival skoro až nehodilo. Příběh molekulárního biologa, který při svém výzkumu nejprve dokáže nebožský původ lidského oka, aby se pak toto zjištění dalším výzkumem zpochybňovalo. Nároky na diváka nejsou příliš vysoké, snímek nikdy nezabředne do vědecké hantýrky nebo do hlubokých filosofických rozprav, byť by zde na ně jistě byl prostor. Film je profesionálně natočený, příběh vcelku zajímavý, byť občas to celé působí až příliš nepravděpodobně a naivně (viz třeba ta Indka, které podle fotografie oka identifikuje dívku, kterou podle svých vlastních slov několik měsíců neviděla). Uprostřed festivalového shonu nicméně I Origins zapůsobilo jako příjemný odpočinkový film, takže bezprostředně po projekci jsem byl vyloženě nadšený, s odstupem to ale trochu vyšumělo. Přesto pěkné čtyři hvězdy, v závěru je to emocionálně docela silné.

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci.

(49th KVIFF) Atmosféra ve Velkém sále byla jedinečná, přesto je pro mě druhý Zátah poměrně velkým zklamáním, které z největší části pramení z toho, že se jedná o úplně jiný žánr, než jakým byla jednička. Ta byla v podstatě hororovým survivalem, zde se Evans snaží rozehrávat jakési spletité mafiánské drama s komplexním příběhem. To se mu ale úplně nedaří, motivace se ztrácejí, celý plán je nejasný a hlavně to celé úplně otřesně nudí. Jakmile si lidé začnou dávat do držky, je se samozřejmě na co koukat. Choreografie soubojů je úžasná, ale z narativního hlediska mi to prostě moc nedává smysl. Závěrečná hodinka, když už se postavy konečně vykecaly, je zábavná, ale pachuť z úmorných předchozích devadesáti minut smazat nedokáže. Evans by se měl vrátit zpátky na zem.

(49th KVIFF) Akční vrchol festivalu. Napínavý, adrenalinový válečný snímek, odehrávající se jedné noci uprostřed Belfastu během nepokojů. Sympatický vojín-nováček je vržen doprostřed běsnících bojůvek a bude mít co dělat, aby přežil, protože shodou nešťastných náhod po něm půjdou úplně všichni. Když se na scéně objevil otravný přechytralý klučina, bál jsem se, že to půjde celé do kopru, ale obavy dlouho netrvaly :) Vlastně mám s filmem jediný problém, a to s poměrně hodně nešťastným castingovým tahem, kdy dvě postavy na opačných stranách barikády hrají dva velmi podobní herci. Což vzhledem k tomu, že součástí příběhu jsou i různé podrazy, konspirace, vyjednávání s nepřítelem a podobně, docela stěžuje přehlednost.

(49th KVIFF) Jako vhled do života chuligánské mládeže jsou Barbaři celkem přesvědčiví, ale na větší filmový zážitek je to příliš málo. Dalo se to rozehrát zajímavěji, prostředí ze společnosti vykořeněných mladistvých nabízí prostor pro silný dramatický příběh s katarzí, ale ničeho takováho se divák v Barbarech nedočká. Navíc jsem měl poměrně velký problém od sebe jednotlivé chuligány rozeznat, jsou si všichni typově velmi podobní.

(49th KVIFF) Solidně zrealizované multikulti drama, ale bohužel mu chybí nějaký silnější náboj. Hlavní hrdina není vůbec ničím zajímavý, Exarchopoulosové je tu málo a hraje podobnou postavu jako v Životě Adele (až na ty lesbické sklony). Neurazí, ale ani zdaleka nenadchne.

(49th KVIFF) Vážný konkurent pro Vlka z Wall Street v kategorii nejvíc sprostých slov na minutu stopáže. Herecky dokonalá, naspeedovaná emocionální houpačka s úchvatnými videoklipovými sekvencemi, mohutně podporovanými výborně vybranými songy (což je tak trochu účelové a vychtěné - vybrat silný, známý song ... a půl je hotovo), u kterých jsem měl husí kůži. Celou dobu jsem byl nadšený a říkal si, že pokud mě semele konec, bude to nejsilnější zážitek Varů. No ale bohužel nesemlel. Postava sousedky celou dobu obklopena tajemstvím, aby z toho nakonec vůbec nic nebylo... Zatím tedy jen 4, ale mám dojem, že to poroste. A klidně bych si to hned pustil znova. /// Edit: Tak zpětně můžu říct, že Mommy je bezkonkurenčně filmem, ke kterému se v myšlenkách vracím zdaleka nejčastěji. Vychtěné to z Dolanovy strany asi trochu je ... ale co jako. Dokud to funguje, nevidím na snaze udělat výjimečný film nic špatného. A tenhle zapůsobil tak, že si chci okamžitě nakoukat celou jeho filmografii. Nápad se změnou formátu obrazu je geniální. ♪♪♪

(49th KVIFF) Nebojte se nevděčného, nežánrového experimentálního artu, který nadchne spíš jen uměnovědně vzdělané diváky. Tohle je chytrá, netuctově natočená, emotivní, lehce úchylná a především krutě černohumorná hříčka, která mě nečekaně totálně odzbrojila. Jakmile po poměrně normálně dramatickém začátku došlo k prvnímu zvratu, začal jsem se bavit a smát se ... a až do konce jsem nepřestal. Du Welz at his best.