J*A*S*M

(49th KVIFF) Trapné do takové míry, že se člověku skoro až chtělo odejít (nebo usnout). Od jistého momentu ale začne být Norsko (proč vlastně Norsko? Mohlo se to jmenovat třeba "Tancují čurák někam jede", to by bylo výstižnější) debilní tak wtf způsobem, že jsem se docela upřímně bavil. Každopádně zatím nejslabší kus festivalu.

Fajnovej komediální zombie masakr. Na rozdíl od prvního dílu je tu spousta milých, krutě vtipných scén - třeba taková masáž srdce mě takřka hned na začátku totálně odzbrojila. Nejsem úplně fanoušek podobných komediálních splatterů, ale u tohoto jsem se bavil. Celkově tak na pomezí 3 a 4 hvězdiček, ale závěrečná "A Total Eclipse of the Heart" sekvence jednoznačně rozhodla o vyšším hodnocení. Ta má vskutku kultovní potenciál, pustil jsem si ji už několikrát za sebou.

Tři hvězdičky jsou pro takto umělecky vyzrálý film asi trochu křivda, ale kdybych dal víc, tak kecám sám sobě. Atmosféru to má hypnotickou a opojnou, soundtrack je úžasný, plakáty z jednotlivých filmových políček bych si klidně vylepil na zeď ... ale to nekonečné ježdění dodávkou a čumění do blba prostě po určitém čase omrzí.

Tvůrci vytvořili potenciálně kultovní hororovou postavu, uvedli ji v širší známost prostřednictvím prank videí, díky nimž se o filmu dozvěděli i lidé, k nimž by se za normálních okolností takto nízkorozpočtová až poloamatérské záležitost nikdy nedostala .... a natočili o ní formálně skoro až artovou psychotičnost, která dílčími výjevy možná zaujme leckoho, ale plně uspokojí málokoho. Film disponuje krásnými exteriéry, krátkými hrůznými výjevy s Owlmanem, netuctovým stylem ... a současně tunou balastu, nesnesitelným natahováním ... a velmi často příliš amatérskými hereckými výkony (/kamerou/střihem) na to, že má vražedných 100 minut. Ve výsledku je tak Lord of Tears spíše zajímavý než vyloženě dobrý. Tvůrce každopádně nezatracovat, potenciál do budoucna tam je.

Taková normální rodinka. Ta jedenáctiletá dívenka nehópla v průběhu oslavy svých narozenin z okna jen tak pro nic za nic, aneb po Srbském filmu a Kynodontas další důkaz toho, že na Balkáně je s lidmi cosi v nepořádku.

Elm Street + One Missed Call + Inception. Atmosférická hororová podívaná, z pohledu západního diváka často divná jak z hlediska chování postav, tak ze způsobu, jakým míchá dohromady představy a realitu.

Tak tady se režisér prachmizerného sequelu 30 Days of Night docela vytáhnul, to bych od něj nečekal. Pěkný důkaz, že lámat hned nad kýmkoli hůl se nemá. Beneath je ukázkovým survival hororem, tedy filmem, v němž skupina postav bojuje - klasicky v nějakém atraktivním přírodním prostředí (hory, jeskyně) - o přežití, a to jak proti vnějším okolnostem, nejrůznějším záporákům, tak proti sobě navzájem. Survival je divácky docela vděčný subžánr, protože když se adekvátně zpracuje, může disponovat napětím v podstatě o začátku dokonce. A Beneath adekvátně zpracovaný je. Prostředí zasypaného uhelného dolu působí špinavě a klaustrofobicky. Když si člověk navíc vzpomene, jak z různých koutů světa sem tam nějaká zpráva o podobné nehodě přijde, působí zápletka poměrně uvěřitelně. Řemeslně se jedná o naprosto bezproblémovou záležitost, herci jsou slušní. Scénář by možná zasloužil trochu větší pozornosti, protože postupem času - jak postavy začínají halucinovat, se situace stává docela divácky nepřehlednou, a teď zpětně si přesně nevybavuju, jak vlastně který z horníků přesně dopadl. Taky se mohlo jít psychologicky trochu víc do hloubky, potenciál by tam byl. A snímku by také prospělo, kdyby se jednalo o čistě chlapskou záležitost alá Carpenterova Věc, neboť jasné zaostření na jedinou hlavní ženskou postavu, které se v dole scénáristickou náhodou ocitne, činí film mírně předvídatelným. A přestože se děj odehrává ve strašidelném podzemí a postavy trpí strašidelnými představami, film spíš drží v napětí, než že by vyloženě děsil a strašil ... ale to k survivalům tak nějak patří. I přes tyto dílčí výtky se z Beneath ale nečekaně vyklubal výborný survival a asi nejlepší podzemní horor od prvního Pádu do tmy. 8/10

Úplně v základě není Transcendence tak ultimátně blbá, jak se někteří lidé v radostném opojení z toho, že prohlédli pár logických nesmyslů, snaží tvrdit. V jádru je to poměrně slušný sci-fi námět, který bohužel citelně trpí tím, že chování hlavních postav občas vyznívá opravdu prapodivně a hloupě. Herci dobří, technická stránka věci rozhodně neurazí. Osobně mám trochu problém s tím hystericky antitechnologickým vyzněním. Přes všechny problémy (především scenáristického rázu), které Transcedence má, se na ni jednou podívat bez problémů dalo. Někde hluboko uvnitř byl ale potenciál na mnohem víc, to je jasné.

Nevím, jestli si vůbec dokážu představit odpornější a zvrácenější trestnou činnost, než tu, kterou provádí zdejší pedofilní úchyl. Vlastně se o to ani pro vlastní duševní klid nebudu pokoušet. Režisér "to" nikdy neukáže vyloženě explicitně, buď se o tom jenom mluví, anebo vidíme znepokojující výjevy skrz škvíru ve zdi atp., takže představivost může pracovat na plný obrátky ... a je to fakt hnus. Temnota sama, a navíc je film PERFEKTNĚ natočený i zahraný. Pro mě s přehledem nejlepší čistý psychothriller s nejodpornějším záporákem za poslední léta. Zapůsobilo to na mě silněji než loňské (tematicky poměrně blízké) Zmizení a ani přirovnání ke kultům jako Seven není zdaleka tak přestřelené, jak by člověk mohl čekat. Pokud máte tento žánr v oblibě, tak neváhejte ani minutu. Belgie překvapila.

První epizoda navnadila na VELMI vtipnou, černohumornou, nekompromisní a atmosférickou sérii. Bohužel v dalších dílech už na mě Fargo nepůsobilo zdaleka tak odzbrojujícím dojmem a především humoru znatelně ubylo. Ta základní dějová linie mě bavila velmi (Martin Freeman je jako Lester výtečný), ale některé vedlejší mě v podstatě naopak vůbec nezajímaly. Poslední dva díly to šlo zase trochu nahoru, ale zdá se mi, že to bylo za cenu několika podivných, neodůvodněných rozhodnutí, které některé postavy učinily. Celkově dobré (vlastně velmi dobré), ale příslib pilotního dílu byl vyšší.