J*A*S*M

Pořád úplně nechápu, jak je možné, že v téže době vznikly v Koreji dva takřka úplně stejné projekty, tedy tento seriál pro Netflix a pak snímek Changgowl. Podobné jsou si tak moc, že patrně musí adaptovat stejnou předlohu, ale i tak je to divné. Stejně jako takřka totožné jméno jejich režisérů :D Každopádně Netflix vede. Nad svým filmovým konkurentem Kingdom vítězí díky lépe prokresleným a sympatičtějším postavám a přehledněji odvyprávěnému ději. Řemeslná stránka je bezchybná, scenérie korejské přírody i starých paláců jsou nasnímány přímo překrásně, a když dojde na zombie akci, nelze si stěžovat na nic. První polovinu třetí epizody považuju za jednu z nejlepších filmových zombie sekvencí, co jsem viděl. Celou dobu jsem se těšil na šestou epizodu a říkal si, jaké to asi bude maso, on ale místo zombie řežby přišel spíše děj posunující díl s několika zajímavými zvraty. Takže asi nezbývá, než se těšit na druhou sérii.

Mitzi Peironová je rozhodně talentovaná filmařka, jejíž budoucnost patrně má smysl sledovat. V tomhle snímku předvedla především hodně stylu, dějově je ale její debut a bit of a mess. Zpočátku jednoduše vyhlížející příběh o dvou zfetovaných kriminálnicích, které se své finanční problémy rozhodnou vyřešit vloupačkou ke kamarádce z dětství, jíž mírně řečeno "hrabe", se postupně zkomplikuje tak, že je zpětně celkem složité rekonstruovat, co se vlastně přesně dělo. Na více úrovních si lze vzpomenout na Ghostland Pascala Laugiera, ten měl ale svoje dílo pevněji v rukou. Palec přesto (opatrně) nahoru.

Samotný originální a bizarní námět výjimečný film neudělá. Za mne se to mělo mnohem víc utrhnout ze řetězu. A taky by bodla zkrácená stopáž. V předložené podobě se ve Velvet Buzzsaw bije několik různých přístupů, navzájem bohužel neuvedených v soulad. Je to příliš ztřeštěné a na úrovni postav až na hraně parodie na to, aby se to dalo brát vážně. A zároveň příliš málo zábavné, aby se to dalo brát ... jen jako čistá zábava. Vlastně mě to za celou stopáž nedokázalo začít skutečně "zajímat" nebo pohltit, nedostal jsem se do spokojenějšího diváckého stavu než do jakéhosi neznuděného, ovšem pasivního čekání na další jakž takž zajímavý moment. Ty ve filmu určitě jsou. Ať už nějaké ty nápadité mordy nebo dobře mířené satirické hlody na svět artových galerií. Ale je jich málo a ta vata mezi nimi mě bohužel zaháčkovat nedovedla.

Robitel nabízí přesně to, co sliboval v traileru. Tedy pěkně řemeslně zvládnutý, svižný technologicky - hádankový thriller s příchutí Kostky / Saw. Je to rozhodně stoprocentní popcornovka, žádné hororové umění, které by se mi vepsalo do paměti, ale nemám s tím problém. Kdyby každej popcorn chutnal takhle, bylo by v kinech dobře. Jako fanoušek reálných únikových místností oceňuju, že námět je využit poměrně poctivě, řada ve filmu zobrazených místností a použitých hádanek / rébusů mi připomněla věci, se kterými se člověk při hraní únikovek reálně setkává. Takže minimálně v tomhle je film vcelku ukotvený v realitě, byť děj je občas přitažený za vlasy (hlavně teda v závěrečné přípravě na pokračování). Trochu zklamává rozuzlení - s vysvětlením toho všeho si tvůrci moc práce nedali, pointa spočívá vlastně v tom, co snad každého napadne jako první. To ale dokážu zkousnout, celkově je to prostě fajn zábava a pokračování se bránit nebudu.

Nodoprdele, to je vrstev. Původní dějově poměrně jednoduchou hororovou báchorku Kajganich s Guadaninem rozšiřují doleva, doprava, nahoru, dolu, a ještě ji obrací vzhůru nohama. Takže z příběhu o tom, jak nebohá studentka zjistí, že její baletní akademii ovládá čarodějnický klan, je najednou politicko-filosofické zamyšlení nad lidskými dějinami. Ty jsou tu nazírány jako kolotoč bojů o moc, hnaný falešnými božstvy a manipulativními ideologiemi, které "okouzlují" své stoupence. Hlavním motivem je pak patrně zneužívání moci, to se prolíná hned do několika dějových zákrutů, přičemž umístění do rozděleného Berlína taky není jen tak náhodné. Vina zkorumpovaného patriarchátu versus ženská síla, to je pak další vrstva prozkoumávaná zprava zleva. To jde tak daleko, že dokonce jediná důležitá mužská postava, která se snaží být "hodná", nese vinu hned na několika frontách. A všichni navíc víme, kdo onu postavu hraje... /// Takhle, nejsem si úplně jistej, po první projekci bez českého překladu, jestli do sebe všechny ty naťuknuté motivy úplně stoprocentně zapadají. Ale rozhodně mě baví se v nich pitvat. Formálně je pak nová Suspiria snad ještě lepší, než jsem čekal, taneční a snové scény naprosto boží, intenzivní, atmosféra dokonalá. Ve finále myšlenky trochu převáží nad hororem (přes všechno to uvažování, co se zrovna sakra děje, se není čas bát), což je pro mě trochu škoda, ale přežiju to. Za mne zatím 9/10, ale určitě to chci vidět znova - může to povyskočit, ale i spadnout.

Filmařskými kvalitami nepřekvapivě někde na úrovni východoněmeckýho porna, když se zrovna neděje žádnej "humáč", tak je to až srandovní. "Humáč" je to nicméně nadstandardní, takže kdo si na tomhle subžánru ujíždí, bude spokojenej. Ale zas není třeba předstírat, že se jedná o něco mimořádného, nebo že film obsahuje víc kvalitních věcí než gore (třeba scénář a kameru, hahaha!). Jakékoli úvahy o tom, že Trauma seriózně reflektuje, co s duší národa udělal Pinochetův režim, jsou pak vyloženě úsměvný. Pro tvůrce je ten motiv jen fíkovým listem, skrývajícím fakt, že chtěl natočit primitivní primitivnost. O čemž naopak jednoznačně vypovídá fakt, že když mu ve filmu vystupují dvě lesbičky, bude lesbický sex nejpozději ve druhé scéně a bude z něj vidět všechno. Inspirace skutečnými událostmi pak patrně začíná a končí u toho Pinocheta, popřípadě u toho, že v Chile někdo někdy někoho znásilnil. Některá rozhodnutí postav v druhé půli stopáže jsou totiž z ryzí hloubi fantazie. 5/10 a to jsem ještě hodnej.

Tyvole, jako hezký sluníčkový propagační videjko pro fanoušky to beru a nic proti tomu nemám. Ale snad nemusí mít sluníčkový propagační videjka dvě hodiny a nemusíme je označovat za dokumentární filmy?! Z těch pozitivních cukrkandlovejch průpovídek jsem si nejednou skoro ublinknul.

Dokud převládá pocit seriózně zpracovaného filmu o školních mezilidských vztazích a šikaně, tak je to fajn. Zásadní ovšem je, v jaké části stopáže se tento pocit přehoupne do pocitu "to je ale píčovina!" U mne se to stalo vcelku brzo...

V konkurenci těch různých "hororových" komedií se zombíky, upíry, kanibaly atd., jichž se v každém roce nějakých pár urodí, je tenhle britský přírůstek ještě docela konzumovatelnou alternativou. Řemeslně profesionálně odvedená práce, která se nebere vůbec vážně, sem tam pobaví pár povedenými vtípky, humpoláckým akcentem a vcelku výživným gore. Jen nečekejte nic zásadního.

Řemeslne vcelku "oukej" vyvedená jednohubka. Twist v polovičce stopáže je sám o sobě docela fajn, průšvih ovšem je, že po něm se to až do samotného konce vyvíjí v naprosto očekávaných mantinelech. Zkrátka jakmile jsou odhaleny karty, tak už film nemá čím překvapit. Dumání nad chováním hlavní postavy pak může přinést nejeden otazník, který může vést ke snížení hvězdičkového hodnocení.