J*A*S*M

Nechával jsem si projekci tohoto filmu schválně až na chvíli, kdy budu mít klid, a budu si ho tedy moci vychutnat pěkně nerušeně sám, v noci, do sluchátek, protože nalákán pozitivními ohlasy jsem tušil atmosférické hororové hody. Ale teda kdovíjak spokojenej bohužel nejsem. Strašení je to místy obstojné, ale nic co by mě úplně vyvedlo z míry. Z té mě svou nemohoucností spíš vyváděl scénář. Značná část filmu totiž spočívá v tom, že se asi desítka postav motá po setmělém věžáku, a to úplně nepochopitelně motivovaně. Když tam jeden z hrdinů začne prolejzat úzkou škvírou, aby sousedovi pomohl vylovit vidličku (?!) z vedlejšího apartmánu, říkal jsem si, že se to asi přepnulo do módu přiznané parodie. A takováhle absurdita je tam nejedna. Závěrečné vysvětlení toho, co se tam jakože dělo, je také uděláno tím nejlínějším způsobem. Navíc problém nemám jenom se scénářem, ale i s režií, kdykoli se tam děje něco trochu akčnějšího, tak je to nepřehlednej bordel. Třeba z toho rozblikaného finále jsem neměl lautr nic.

Odporný film o odporných lidech. Intenzivní, ale na žádné úrovni příjemný zážitek, vlastně si ani nepamatuju, kdy naposled jsem měl z filmu tak hnusný pocit. Určitě to nikdy nechci vidět znova. Tohle real-time dobrodružství se "slušnými lidmi" je zkrátka moc reálné, dejte mi moje démony, duchy a vlkodlaky. Každopádně řada uživatelů se v tom asi pozná, heh.

Hlavně si to nenechte vyspoilerovat, opravdu nechcete vědět, kudy se zprvu poměrně jednoduše vyhlížíjící premisa vydá. Už těch pár komentářů, co tu teď je, by mi bývala zážitek lehce pokazila.  Barbarian je hororovej debut snů. Nejlepší a nejméně předvídatelná žánrovka za poslední roky, o Zacha Creggera by se teď měli hollywoodští producenti porvat. Bez spoilerů se o tomhle filmu každopádně velmi špatně mluví, tak snad jen velmi náznakově uvedu, že je to snímek tří částí. První z nich přetéká napětím a vrcholí infarktovou a kurevsky strašidelnou sekvencí. Druhá část tón snímku odlehčí, humor ale není nijak vlezlý, vyplývá spíše z toho, že se fokus přesune na zábavnou postavu. Třetí část je pak hororová jízda s kapkou gore. Celková storka je možná ve výsledku lehce divoká, člověk tomu musí jít trochu naproti, aby "uvěřil". Což je jediná výtka, kterou k tomuhle zjevení můžu mít. Za zvláštní zmínku pak stojí zvuk - toho si obyčejně moc nevšímám, ale Barbarian je opravdu skvostně nazvučen, že to až trkne do uší.

Na jednu stranu je obdivuhodné, co Damien Leone s mikrobudgetem dokázal vytvořit. Nejenže má druhý Terrifier značné množství luxusního gore (což se všeobecně čekalo), on i dobře vypadá. Samozřejmě, nízký rozpočet je cítit, ale ten snímek prostě má určitou estetiku, svým způsobem krásné záběry, stylovou výpravu ... nejde úplně jednoduše odsoudit s tím, že je to jen laciný krvavý shit / brak. Na druhou stranu by to ale chtělo trochu soudnosti, protože 140 (!!!) minut to mít opravdu nemuselo. Snaha nacpat tam i nějaký příběh, mytologii .. já to cením, ale proboha, svižnějc. Někdy mohly ve střižně zůstat celé scény, někdy by postačilo zkrátit jednotlivé záběry, filmu by to jen a jen pomohlo. Dejte mi o čtyřicet minut kratší cut a přihodím čtvrtou hvězdu.  7/10

Lahůdka, ale rozhodně se připravte na to, že je to úplně jiný film, než X. Zatímco první snímek série odkazoval ke špinavým exploitačním klasikám, tohle je spíš takové krásně barevné naivní drama, kde pod povrchem bublá hnusná perverze a zkaženost. Velkou oporou je Mia Goth v hlavní roli, která si to dává s přehledem, jasným vrcholem filmu je její předlouhý monolog krátce před koncem. Za mne v porovnání s X slabší horor, ale lepší film.

Laciná krávovina. Hlavní postavou je pastor, jakože aby to vypadalo, že ten film má i nějaké hlubší téma. V cameo roličkách se tu mihne řada známých rockových hudebníků, jakože aby ten film alespoň někoho zajímal a měl zpočátku na databázích od fandů vyhoněné hodnocení na přijatelné hodnoty. Nakousne to řadu motivů, ale ve výsledku to o ničem není. Pokud v tom něco funguje, tak těch asi dvacet minut krvavého mayhemu v poslední třetině, kdy si snímek přestane hrát na něco, čím není, a začne vršit jeden krvavý výjev na druhý. V ten moment jsem lehce ožil, ve výsledku je to ale jen zapomenutelné béčko.

Slušný přírůstek do rodiny folk a body hororu, který zvlášť v závěrečné třetině přinese několik výživných a šťavnatých momentů a výjevů. Mytologii by to nicméně mělo uchopit trochu pevněji a ze vztahu matky a dcery se toho taky mohlo vytřískat víc. A ničemu by nevadilo, kdyby hlavní hrdinka byla alespoň trochu sympatická. Jako debut každopádně přijatelné a až Ben Steiner natočí něco dalšího, rád u toho budu.

Sedlo mi to nečekaně víc než jsem si myslel, určitě víc než poslední (vesměs chválený) a předposlední (vesměs hejtovaný) díl. Především kvituji, že se tentokrát vlastně vykašlali na rámující povídku, která byla většinou o hovně. Součástí téhle V/H/S je jednoduše pět plnohodnotných povídek, přičemž předěly tvoří jen krátké scénky s vojáčky (s jednou z povídek souvisí), které nijak výrazně nezdržují. První povídka Shredding od Maggie Levin je nejslabší - jedná se o takový klasický found footage nepřehledný chaos, nicméně aspoň jsou tam hezcí zombíci a má to sympatický punkrock vibe. Druhá povídka Suicide Bid od Johannese Robertse má fajnový nápad, zavede nás do univerzitního prostředí, kde se mladá studentka chce stát členkou elitního sesterstva. Při přijímacím rituálu ale začne hořce litovat. Třetí povídka Ozzy's Dungeon, za kterou stojí Flying Lotus (jehož film Kuso jsem nemohl vystát) je dobrý bizár, inspirovaný praštěnými devadesátkovými TV shows. Závěrečná sekvence povídky mi tam přišla lehce navíc. Čtvrtá povídka The Gawkers od Tylera MacIntyrea vypraví teenage příběh z předměstí, kdy skupinka mladíků stalkuje sexy sousedku, což nečekaně vyústí v setkání s jednou z potvor ze starých řeckých bájí. Sympaticky zachycená dobová dynamika vztahů mezi hrdiny, fajn nápad, fajn potvora, finále mohlo být delší. A poslední povídka To Hell And Back od manželů Vanessy a Josepha Winterových je něco jako jejich nedávný celovečerní debut Deadstream. Nadšenecká, energická podívaná se solidním nápadem, dovedená dál, než by si většina tvůrců s omezenými finančními prostředky troufla. /// Celkově řečeno, tentokrát mě žádná povídka vyloženě neštvala. A zejména oceňuju, že z každého příběhu jsem cítil nějaké pojítko s oním titulním rokem 1999. Zkrátka příjemný hororový výlet do minulosti.

Tak letos mě Flanagan nepotěšil. Ne že by snad ztratil režijní schopnosti, ale v Půlnočním klubu řeší témata, která mě příiš nezajímají, respektive nebavilo mě se jimi prokousávat na téhle poměrně štědré ploše deseti hodinových epizod. Chápu účel těch jednotlivých povídek - příběhů, které si hrdinové vypráví. Dokresluje se jimi hloubka charakterů, protože v každém příběhu se nějak odráží jeho autor. Ale mě to prostě nebavilo. Samy o sobě jsou ty povídky moc krátké na to, aby byly divácky uspokojivé, a dění v hospici by mi pravděpodobně přišlo divácky atraktivnější v kratší, sevřenější formě.

Působí to trochu jako lehce uklidněnější nová řada American Horror Story utnutá těsně před tím momentem, než se odhalí, že každá jedna postava je buď blázen, vrah a nebo strašidlo (jak tomu bývá u AHS). Tón téhle show je takový podivný. Na jednu stranu to není tak batshit crazy jako právě AHS, na druhou stranu zcela seriózně se to taky brát nedá, když řada postav je až příliš prvoplánově bizarních a některé zvraty působí scenáristicky dementně. Víceméně jsem se bavil, ale celou dobu mi na tom zkrátka přišlo něco rušivého.