J*A*S*M

(50th KVIFF) Krásná kamera, krásné pouštní prostředí. Dýchá z toho atmosféra Arábie, na Lawrence opravdu nejde nevzpomenout. V první polovině mě Theeb velmi bavil, putování britského důstojníka a jeho průvodců pouští, skrývání se před nepřáteli, má to náběh na napínavé pouštní dobrodružství. Bohužel vrchol filmu přijde zhruba v polovině stopáže ve scéně přepadení. Jak klesne počet postav, tak klesne i zábavnost, do konce jsem se pak spíše pronudil. 65 %

(50th KVIFF) Já v tomhle příběhu žádné velké morální dilema nenalezl. Žánr drama těžko funguje, když divák nevidí hlavní postavě do hlavy - a zdejší hlavní hrdina Patrascu je odtažitý, jak to jen jde. Projde dějem s jedním výrazem ve tváři, člověk neví, co si myslí, proč jedná, tak jak jedná. Jeho motivace si musí domýšlet. A protože film neobsahuje žádné indicie, které by ukazovaly na jinou motivaci, než na jeho vlastní jednoduchou pohodlnost (přesto to příliš nedává smysl - vždyť mu muselo být jasné, že když policii nic neřekne, nadělá sobě a své rodině mnohem větší problémy, protože to setkání s možným vrahem bylo ... ehm ... jaksi oboustranné), skončí divák brzo s neodbytným pocitem, že hrdina byl prostě jen kokot. Záměr ukázat mentalitu starších lidí odrostlých v prostředí komunistické země filmu neberu, ale nemyslím si, že je v tomto případě šťastně (přesvědčivě) zpracován. Celkově film navíc obsahuje až neuvěřitelné množství zbytečných scén a samotný závěr je jak výsměch lidem, kteří dosud trpělivě čekali, že z toho snad něco bude. Kámoš řekl, že to celé působilo, jako kdyby bylo O patro níž sestříháno z nepoužitých záběrů jiného filmu, a já s ním celkem souhlasím. Something is missing. 40 %

(50th KVIFF) Dřímajícího obra jsem zahrnul do svého karlovarského programu v podstatě jen proto, že to byla první projekce, kterou jsem v den příjezdu stíhal. Sázka naslepo ale kupodivu vyšla nad očekávání dobře. Jedná se o příjemný prázdninový film, klukovské letní dobrodružství u jezera s příjemnou atmosférou. Kluci se flákají, dělají blbosti, řeší své první lásky a problémy s rodinou. Film je kvalitně natočen, ozvučen, svižně sestříhán. Od podobných letních teenagerských coming-of-age story se liší tím, že v druhé polovině začnou na povrch vystupovat i docela temné tóny, kdy některé lži a špatná rozhodnutí mají fatální následky a postavy s nimi musí dál žít. Bezstarostné letní flákání končí a film v divákovi zůstane. 70 %

(50th KVIFF) Můj poslední film padesátého karlovarského festivalu měl být i jeho vrcholem. Ale nebyl. Zklamal. Hodně. Mládí je pro mě bohužel nakonec umělý neupřímný kýč, přeplněný vizuální a audiální nádherou, otrávenou rádoby hlubokými frázemi a vzletnými, ale falešnými životními pravdami. Zkrátka sem tam scéna hodná pohlazení (především ty méně vzletné, humorné rozhovory mezi Cainem a Keitelem), sem tam scéna hodná facky. Minimálně v jednom momentě, kdy se herec robota Q baví v obchodě s moudrou malou holčičkou, mi ruka s hlavou samovolně provedly facepalm, nešlo to zastavit. Po pompézní Velké nádheře, která měla vypovídací hodnotu možná právě navzdory sobě samé a svému režisérovi, představuje Mládí pád na držku. Kvůli dechberoucímu řemeslu Sorrentinovi méně než tři hvězdy dát nemůžu, nutkání by ale bylo. 60 %

(50th KVIFF) Zatraceně stylový, metaforický, existencialní thriller s jednou z nejkrásněji natočených přestřelek posledních let. Škoda, že trvá hodinu filmu, než tento thriller začne. A taky jsem měl bohužel trochu maglajz ve vedlejších postavách - kdo, co, jak, proč. Tři hvězdy s potenciálem růstu, uvidím, jak se to rozleží. 65 %

(50th KVIFF) Baker se podobně jako ve svém debutu noří do jedné sociálně problematické skupiny obyvatelstva a zkoumé její nešťastnou každodennost. Nečiní tak však v pomalém zádumčivém dramatu plném duchaplných frází a bolestivých pohledů, nýbrž ve svižné sexy komedii s rychlým střihem a líbivými melodiemi, kde se fuckuje a bitchuje na každém rohu. Spokojenost. Skvěle zachycená špinavá a upocená atmosfera denního i nočního LA. Navíc tam pro mě ve finále nakonec bylo i něco jako katarze, což je v komediálním přisprostlém filmu o transexuálních prostitutech dost velkej úspěch. 75 %

(50th KVIFF) Ideologicky s filmem úplně nesouzním, ale z formalního hlediska je to nápaditá, živelná hříčka, u které jsem se výborně bavil. Co 15 minut, to jiný styl a žánr. Od němé grotesky, přes bizarní letní romanci a válečný film, až po postapokalypťák. Zkrátka bizarní překvápko. Doufám ale, že není mylné moje přesvědčení, že v závěru přestává film být jednostrannou eko-agitkou, ale střílí i na druhou stranu. Pokud by se k těm finálním zvěrstvům totiž stavěl z obhajujících pozic, bylo by to na odpad. A hlavně to nepouštějte Klausovi, nebyl by rád. 70 %

(50th KVIFF) Ač fanoušek hororu, nezařazuju většinou žánrové filmy na špici různých žebříčků, protože současný horor nedosahuje zpravidla takových kvalit, rozpočtů a myšlenkových podhoubí, aby mohl soutěžit s filmy jiných žánrů. The Witch je pro mě nicméně opravdu jeden ze tří nejlepších, ne-li vůbec nejlepší film padesátého karlovarského filmového festivalu, ačkoli možná úplně neodpovídá tomu, co někteří nalití diváci čekají od filmu z půlnoční sekce. Takhle dokonale režijně zvládnutý horor se totiž vidí jednou za uherský rok. The Witch není zábava - je to temný, děsivý, depresivní film. Absolutně přesvědčivé prostředí Nové Anglie sedmnáctého století, postavy i jejich jazyk, respektive témata o kterých se baví. A až hmatatelný strach z neznáma ukrytého v lesích, z čarodějnice, pomocnice ďábla, která ústřední rodinu ohrožuje a svádí ji do šílenství. Eggers čarodějnici ukazuje velmi zřídka, ale když už ji v krátkých, ale působivých prostřizích ukáže, tak to stojí za to. Fuj. Mnohem víc se zabývá otcem, matkou, dcerou a synem. Zobrazuje, jak střet s nadpřirozenem poznamenal jejich vztahy, jak se mezi ně vkrádá nejistota a podezřívavost. Záběr na rozrušeného otce, jak uprostřed noci štípá dřevo, je díky Eggersovu mistrovství podobně děsivý a nepříjemný, jako záběr na čarodějnici provádějící rituál s bezbranným batoletem. Při scéně uzdravování Caleba jsem se vyloženě vynervovaně vrtěl v sedačce a po zádech mi šel mráz. Film naštěstí na rozdíl od mnoha jiných hororů neklopýtne ani v závěru, jeho finále je zcela uspokojivé. Po projekci mi došlo, že takovýhle hororový film jsem chtěl vždycky vidět, ačkoli jsem si to ani neuvědomoval. 100 %

Když se tak dívám na jeden z plakátů filmu Charlie's Farm, jemuž vévodí vraždící hromotluk Charlie, který má kolem sebe skalpy ikonických slasherových záporáků (Freddy, Jason, Michael), mám sto chutí vysmát se tvůrcům přímo do obličeje a říct: "Sněte dál". Nový australský hixploitační slasher Charlie's Farm nemá nic, co by jej činilo zajímavým. Nemá nápad, který by jej odlišil od miliardy jiných hixploitačních slasherů - původním Texaským masakrem počínaje a loňským Wolf Creekem 2 konče. Nemá spád - na akci si divák musí počkat takřka hodinu. Nemá osobitý styl, který by i ono hodinové čekání na akci mohl učinit snesitelným. Nemá sympatické postavy. Nemá ani schopné herce. O paní Reidové jsem si na základě jejího hereckého výkonu myslel, že se jedná o zestárlou pornoherečku, jež se aktuálně snaží prorazit i v jiných produkcích. Pak jsem provedl krátkou rešerši a zjistil jsem, že naposledy hrála v Sharknadu. Což je možná ještě horší než to porno. Film má zkrátka jen vraždícího hromotluka, který je tak zaměnitelný a neosobitý, že jej tvůrci profilují alespoň pomocí jeho váhy a míry (na jiném plakátě). Zoufalství.

Uff, to byla nepříjemná podívaná. Manželská/rodičovská krize natočená jako psychologický horor. Rodiče Adam Driver a (výborná!) Alba Rohrwacher se nemohou shodnout na výchově a především výživě svého novorozeněte, počáteční slovní neshody postupně začnou nabírat podobu otevřeného a čím dál silněji vyhroceného konfliktu. Oku nelahodící úhly kamery vyvolávají pocit stísněnosti, úzkosti. A v sázce je bezbranné dítě, což divákovi na klidu taky nepřidá. Působivý film, ale mám docela problém s jeho ukončením. Nejsem si totiž jistý, jak ho číst. Respektive se mi zdá, že sami filmaři v něm lavírují mezi přikloněním se na jednu, respektive druhou stranu, a nestranností. Příklon na jednu stranu mi nesedí k dosavadnímu tónu filmu, příklon na druhou stranu je pro mě eticky sporný. A zcela nestranné podání tam formálně nevidím. Tak nevím. Ke zhlédnutí a následné diskuzi nicméně doporučitelné.