Lavran

Das ist fantastisch!

Vidět v systému Smell-O-Vision a zemřít (blahem).

Tichý, pokorný, křehký, prostý, smutný, tragický, ale přesto - a tím pádem - neobyčejně krásný, silný, dojímavý, plný něhy a slovy nevyjadřitelných emocí. Vzpomínky plné barev a slunce, přítomnost rozpitá v dešti a šeru... Ano, i já jsem několikrát nedokázal udržet slzy. Kdo alespoň jednou v životě opravdu miloval, ten pochopí... Film s duší, film z lásky. 100% bez uzardění.

Tak nepopsatelně nádherné, že jsem nedokázal zadržet slzy.

S rizikem, že na sebe přivolám pomstu jednoho z největších masérů současnosti, musím konstatovat, že Ong bak 2 by se lépe než plnohodnotný celovečerák vyjímal jako konzolová mlátička nebo série videoklipů pro školy bojových umění. Posuďte sami! Prezentuje se v náležitě přepáleném vizuálu, uzemňuje maximálně fyzickými, surovými, syrovými, kulervoucími, a esteticky i technicky vymazlenými souboji (Takřka bez přestávky jsem měl ústa do "Ó" a vyvalené oči!), které hbitě vznášejí otázku, zda je v tomto směru možné zajít ještě dále, honosí se statečnou výpravou a intenzivní exotikou, ale akcentuje velkorysé, leč poněkud nelogické dějové skoky, postrádá pořádný příběh a hlubší interakce mezi postavami a vůbec má neuvěřitelně mizerný scénář. Videohernímu modelu navíc odpovídá i pojetí soubojů, což nemyslím ve zlém. Ty jsou řešeny jako exhibice v "uzavřených" arénách, jež se vrství na sebe (např. jako v Tekkenovi), nebo jako lineární postup úrovní (Jedna bitka se jakoby dále větví do dalších a dalších koridorů, které se unlockují v závislosti na úspěšném vymlácení všech protivníků. Na konci takové sekvence-levelu pak obvykle čeká boss nebo nějaký správně uhozený soupeř - viz fight v jeskyni či na hřbetě slona). Pokud bych zašel do absurdních důsledků, tak nechybí ani ultimátní komba a fatality ve zpomalovačkách, davy henchmenů zjevující se odnikud a nesrovnatelně odolnější borci, kteří je náhodně prokládají. Škoda té hloupé vaty (čti: všeho nenásilného) okolo, která všechnu tu neskutečnou dřinu, pot, krev a snahu poněkud devalvuje. Doufám, že trojka se v tomto směru polepší.

Poéma ukotvená v éterickém a křehkém časoprostoru, který je tolik neuchopitelný, hypnotický a smyslný, protože je tvořen nádechy a výdechy samotné lidské duše. Básnění celuloidem par excellence. Audiovizuální rozkoš. Wuxia podle Kar-wai Wonga. "Čím víc se snažíš zapomenout, tím víc si pamatuješ. Lidé říkají, když nemůžeš mít co chceš, to nejlepší co můžeš udělat, je nezapomenout."

Geniální záležitost, která si neskutečně vtipně pohrává s žánrovými klišé a očekáváním. A k tomu ta výtečná dramatická hudba... I like it!

Piráty na vlnách budu mít od srdce rád minimálně stejně jako Lásku nebeskou, jakkoli mohou být svou podstatou škodliví. Takhle nějak si totiž představuji film-život.

Nemusel bych, ale musím. Takhle obludně rou-mentický nedokázal být ve svých nejzářnějších letech ani Edward D. Wood Junior. Vyskytnout se tam ještě Bela Lugosi, nejsem již mezi živými. :)

Nakonec 3,5* za tradičně odzbrojující a nedostižně vtipné dialogy/monology a Scarlett "červené plavky" Johansson. V kontextu Woodyho plodné filmografie však spíše průměr.