Lavran

Bdím, abych snil. Sním, abych bděl. Chtít dokonalost po projevu té nejryzejší imaginace, to by od chorobného snílka jako jsem já nebylo vůbec fér. 4,5*

I Love NY! Cestovní kancelář Carpenter a spol. představuje poslední nabídku na last minute zájezdy do vězeňské zóny Manhattan, která se svou stísněností, špínou a koncentrací narušených osob na blok čtvereční dost možná stala inspirací tvůrcům štvácké hry Manhunt. Ubytování ve vypleněném slumu (ve stínu posprejovaných mrakodrapů) s všudypřítomnými maniaky, pobudy, trhany a sociopaty, strava sestávající převážně ze specialit ála krysa na tisíc a jeden způsob a turistické vyjížďky po nejnebezpečnějších teritoriích jsou samozřejmě započteny v ceně. Atmosféra je tam k nezaplacení! Jako průvodce po tamních pamětihodnostech se nabídl známý recidivista Snake/Plisken (Kurt Russell toho času trénující oko na roli bukanýra Rona). Tento muž dokáže uvolnit napětí skvěle načasovanou hláškou, ale žádné sáhodlouhé teze od něj neočekávejte - přeci jen je to "hustý" akční hrdina s permanentní nasraností pod kůží, za něhož firma Carpenter neručí. Součástí zábavného programu je také záchrana prezidenta USA, který nedopatřením skončil mezi vězeňskou lůzou i s cennou páskou, která může rozhodnout o osudu světa. Tato akce je však určena pouze dobrovolným účastníkům, kteří se neštítí lineárního a plytkého příběhu - a samozřejmě je za drobný příplatek. Jako ideální hudební doprovod k celému dobrodružství doporučuje sám Mr. Carpenter "synťáky" a hutný beat. Při nespokojenosti garantuje cestovní agentura Carpenter a spol., že vložený čas se nevrací. Minimálně vyústění zájezdu si ale většina zákazníků nemůže vynachválit, což je pořád lepší než hodina jízdy přeplněnou MHD. A malé upozornění na závěr: Není záhodno očekávati vonnegutovskou Grotesku, leč temný, 100% béčkový, postapokalyptický trip, který dokáže být stejnou měrou zábavný i chytrý.

S exitem pornojehovisty do věčných lovišť už bohužel zůstalo jen u hazardování na hraně trapnosti. Do té doby však... hodně hustá smetana.

Losos pochybnosti. Tak tohle tedy určitě ne! Bohapustý výsměch diváctvu všech vyznání. Nechce se mi věřit, že tu neuvěřitelnou absurditu a prázdnotu vidí tak mizivé procento lidí. Já se musel po zatažení opony za závěrečným dialogem smát jako u vytržení. A nechtělo se mi přestat.

"I nejdokonalejší samuraj je jen člověk a nežije ve vzduchoprázdnu." 100%

Koktejlová bríza s letmými doteky zakaboněných spodních proudů, která dokáže být úžasně vstřícná, jiskrná a vitální, ale také úžasně statická a... letální. Buďte však bez obav, pozitiva (při překousnutí standardizovaných romantických patálií) převažují, třebaže jsem se vzdor očekávání zrovínka blahem netetelil. Audrey je (jak jinak) zlatíčko, drahoušek, je nepřekonatelně okouzlující/protivná (dle potřeby) ve všech hereckých polohách, zato "cylona" George Pepparda by v jeho podání rigor mortis zastala i figurína z výlohy Davidova fotbalového tajemství a jeden by nepoznal rozdíl. Lví podíl na dnes již prověřené klasičnosti má kromě Audrey sem, Audrey tam i akademicky oštemplovaná Manchiniho hudba, která dá posluchači možnost napojit se přímo z prchavé měsíční řeky... Ovšem Rooney aka pitvořivý Japonec? No comment.

Mléko z posvátné krávy bojovníků za práva menšin(y) bylo vydojeno do poslední kapky. Nabízí se však vtíravá otázka, zda by byl tento film stejně tak výtečný, jiný a inteligentní i v případě, že by jej svou režijní bravurou nesignoval Gus Van Sant a samotného Harveye Milka nezosobnil uhrančivý Sean Penn. Lépe se tím nezaobírat.

Kolosálnost Strážců - Watchmenů se zde, jak očividno, stala podnětem i omluvou pro náležitě kynuté grafomanské testamenty - a že je vskutku o čem psát! Já budu skromnost sama a za všechny své parádní dojmy nechám horovat hlavně ratingovou hvězdnou tirádu, neboť její výmluvnosti se nevyrovná ani paján o rozsahu Proustova Hledání ztraceného času. Jednu hubené rýpnutí si nicméně neodpustím (nikoli však do filmu - muhehe!). Doufám, že Snyder tímhle nekompromisním veledílem (kulantně a eufemisticky) našplouchne a (bez obalu a fortelně) na*ere hodně, hodně, hodně a co nejvíce lidí (a nejen těch, kteří opovrhují maskovanými vigilanty, explicitním sexem, de-estetizovaným násilím, humorem černějším než krém na boty, filozofováním a politicko-společenskou satirou v jednom filmu pohromadě). Proč? Protože Watchmeni si zaslouží být kontroverzní! A zvláštní dávku frustrace přeji ctitelům třístovkové sterility, kteří se budou nejnovějším Snyderovým dítkem cítit dotčeni (pokud se tací naleznou). :) Watchmen, to je komplikované, mistrovské dílo, dílo, které diváku vytře zrak i sluchové ústrojí a jeho pozornost a mozkovou aktivitu podrobí důkladné prověrce. Jen houšť, továrno na sny! Jen houšť! // Demaskování pravdy: Pod tímto komentářem je podepsán (pouze)člověk, který byl v dobách vypuštění první upoutávky nezdolně přesvědčený o oprávněnosti svého "What the hell is that!" a pro modráska a Sůvu měl v plánu bojkotovat kinoprojekci. Jaké neskonalé štěstí, že zavčas "vyměknul"! S papírovou předlohou zatím síly nezměřil, což hodlá napravit při první příležitosti. Minutemeni jej totiž okouzlili. // Skromnost definitivně pozbyla smyslu... Chci Director's Cut! :)

Nalezeno v krasosmutnění. Žádný jiný film se nemohl více trefit do mého současného psychického rozpoložení, s žádnými jinými filmovými postavami jsem nemohl soucítit tak dokonale jako s Bobem a Charlotte. Nelze vytknou zhola nic. Vše je perfektní. Japonsko, Bill Murray, Scarlett Johansson, křehkost, odloučení, sblížení, smutek, radost, nostalgie, cit, přirozenost, zadumanost, čistota, hloubka, mnohoznačnost, umění... OPRAVDOVÝ filmový briliant, esence filmové poezie, pohlazení po duši.

Neměl bych (a věřte mi, že obvykle se toho snažím vystříhat), ale musím konstatovat, že... Yatesova kniha je minimálně o třídu lepší. Není to ani tak problém nějakého neexistujícího bloku s převedením nadčasového vyznění knihy do intencí vizuálního světa (chraň!), ani toho, že kniha je pochopitelně motivicky bohatější (ale na plochu dvou únosných hodin se nedala se všemi svými always fresh tématy zadaptovat lépe), ba zakopaný pes nevězí ani v příliš rošťácké tvářičce páně Lea, která usedlého papínka a muže každým coulem neasociuje podle očekávání. Problém je Mendes samotný a jeho přístup nezúčastněného pozorovatele, který se ostýchá zaútočit na tělo (odtud tedy s největší pravděpodobností plynou výtky směrem k údajné chladnosti - chápu je). Podpory v nouzi se nedočkal ani od své skladatelské pravé ruky Thomase Newmana. Jeho hudba je mdlá a "zcizuje", o interakci s obrazem si může nechat jedině tak zdát. Svůj účel splňuje pouze v tom, nakolik potvrzuje oposlouchaný a přežitý styl svého autora. Naopak zlatá, nádherná a obecně superlativy obestřená je Deakinsova "soft mazlivá" kamera, malující tragický mikrokosmos manželů Wheelerových v pastelových barvách lahodících oku, fantastické jsou herecké výkony (zvláště Kate a Michael Shannon si podmaňují každou scénu, ve které se objeví) a dobový zeitgeist poklidného amerického předměstí 50. let je také nadmíru podařený... Jen škoda, že všechno dobré (a není toho málo!) zdaleka nestačilo k tomu, abych byl na konci dojat k slzám, stejně tak jako u knihy. Stále je to výborný film, ale "Zahrál bys to určitě i lépe, Same!".