Mouzon

K čemu to je?

42:26 - nevím, jestli to mám dokoukat. Jsem ve třetině a zatím je to teda docela o ničem, pokud mám zůstat slušným hochem. Tohle jsem zatím o žádném filmu nenapsal, ale v případě SVATÉ KRVE činím výjimku. Atmosféra docela značně naprd, obsahově to je na Jodorowského standard zatím hodně slabý tabák a ani ta sociální kritika v rámci prostředí (většina snímku se doposud odehrávala, tuším, kdesi v symbolistním bezčasí) mi zatím nic neříká. Ani mi to so far nepřijde inteligentně tvořené. Doufám, že se ještě chytnu......Jak na to tak po zhlédnutí koukám, ten zdejší obsah není tak docela pravdivý, resp. nevystihuje tento film. Traumata a zděděné představy, které řídí naše kroky, láska, proti které již nenávist nemůže nic říci. Ačkoliv to vypadá docela zajímavě,přesto mne tento snímek zcela minul. Tak obrazově vytříbený tvůrce jako Jodorowsky mi zde připadal jako hodně béčkový filmař, symbolika nám sice není cpána přímo pod nos (jako v jeho předešlých slavných snímcích), ale film tím kupodivu dost ztrácí. Mně osobně se daleko víc líbí, když je Jodorowsky malířem symbolů, než když se pokouší o vcelku konvenčně pojatý film.

"Vy dneska budete vařit chřestýší voprátku?"

Pravdu má jenom bouchačka!

Tak to zkusím ještě jednou, i když z nějakého mně neznámého důvodu někdo můj původní komentář k tomuto filmu smazal (ať žije cenzura!!! ani jsem nebyl sprostý, pouze jsem slušně, ale důrazně vyjádřil svůj názor). Zde je to, co někoho natolik vyvedlo z míry, že pocítil potřebu upřít mi možnost vlastního názoru (asi proto, že mám v hodnocení jen 8 bodů a můj nick není POMO :o)): "ZVEŘEJŇOVAT RECENZE NA FILM, KTERÝ JEŠTĚ V NAŠÍ DISTRIBUČNÍ SÍTI NEMĚL PREMIÉRU A MÍT JI BUDE SICE V DOHLEDNÉ, ALE PŘESTO VÍCE NEŽ NĚKOLIKAHODINOVÉ DOBĚ SE NESLUŠÍ A JE TO NEKOREKTNÍ!!! (viz "Externí recenze") VELKÉ MÍNUS PRO ČSFD." Pro jistotu sem umístím i svůj příspěvek z diskuze, aby bylo jasné, proč mám takový názor, jaký mám - "Samozřejmě, že neignoruji zahraniční premiéry, ale rozhodně není košer vydávat recenze na film, který u nás ještě neběží. Důvod je prostý - taková recenze znesnadňuje filmu vstup do kin, vnucuje svůj názor divácké obci, aniž by tato měla možnost nejdříve se na snímek podívat. A samotná recenze se tímto krokem (vydání před premiérou) paradoxně degraduje na pouhou nápovědu diváků ve smyslu "jít na film x nejít na film". Sama sobě bere možnost být spíše analytickým útvarem. Zkrátka a dobře se to nedělá a je to neprofesionální. Je to něco podobného jako vydat recenzi na knihu, která ještě nevyšla. Je sice velmi "cool" pustit do světa recenzi na film, který bude mít premiéru až za týden či dva, ale když se nad tím člověk zamyslí z pohledu tvůrců, je to sviňárna a podraz udělaný ještě před tím, než měli šanci cokoliv říci......Reflexe ze zahraničních festivalů jsou něco jiného - ty většinou bývají souhrnné a zabývají se festivalem jako celkem. Ale popravdě - kolik českých diváků má možnost vidět tyto filmy dříve, než přijdou k nám do kin?......Taky je důležité ujasnit si, jak recenzi berete. Samozřejmě, pokud je napsána stylem "fakt hustej film, běžte na něj", je něco špatně. Spíše by to mělo být hodnocení a nabídnutí jiného, zajímavého (třeba i netradičního) pohledu na daný film. A v takovém případě nemá cenu recenzi bez znalosti filmu číst. A naopak - nač psát tento typ recenze, když divák nemá možnost autorův názor konfrontovat s vlastní zkušeností z filmu."......Sice mi není úplně jasné, jaký mělo smazání mého komentáře smysl nebo důvod, ale rád bych se to dozvěděl, proto žádám dotyčné(ho), aby mi to objasnil(i) - nejlépe prostřednictvím místní pošty......Jinak je nutno podotknout, že dvojka je poněkud sofistikovanější než první díl, bohužel zde ale ubylo báječné Atkinsonovské anarchie ve stylu br. Marxů.

Jediný Chaplin, který mne dokázal svým patosem dostat do kolen. Jinak na mne jeho dílo obecně nepůsobí tak intenzivně, jak očividně působí na ostatní místní uživatele (viz Top filmy všech dob), ale pořád se mi Charles zamlouvá více než Buster.

"Naposledy jsem byl v kině na Koljovi. Od té doby do kina nechodím, nepochopil jsem, jak může být tak banální a primární útok na složitost světa úspěšný. Pak se kouknu na něco, co se točí dneska a říkám si: 'Ty vole, zlatý Kolja.'" (úryvek z rozhovoru s Karlem Dobrým ve speciálním vydání časopisu Instinkt)

1) První segment byl dle mého názoru tematicky prostý, ale přesto v sobě jeho poselství skrývalo určitou vnitřní sílu. Po stránce režie se zde objevilo několik příjemných a zajímavých nápadů (pro civilizaci, která si zvykla vše vypočítávat do nejmenšího detailu, je tato lidská svoboda a nevázanost poměrně absurdním motivem; živá kapela), ale přesto byla pro mne tato část pojatá neinvenčně, nudně. Nebavilo mne to. A vzhledem k tomu, jak hluboce se film snaží působit, to taky nebyla žádná zvláštní pecka. 2) 28.6.1940 mohl zemřít člověk, ale nezemřel... Tak tato miniatura mne na rozdíl od předchozí nebetyčně uchvátila. Zvláštní - už od začátku jsem věděl, že se mi to bude líbit - a taky že jo! Mozek se příjemně namáhá, ve vztahu k ústřednímu tématu celého povídkového snímku může dosazovat jednotlivým výjevům a obrazům různé významy a nakonec se mu dostane rozřešení. Vizuálně vytříbené a celkově tak nějak "krásné". 3) Možná to bude znít hrozně necitelně, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mne vnější rovina tohoto segmentu (vymírání domorodého brazilského kmene) nějak moc vzrušila. Jestli je to pravda (přičemž to je de facto jedno, jelikož takové věci se skutečně dějí), je to samozřejmě naprosto zničující a hrozné, ale obecně nemám moc rád výjevy z rozvojových oblastí, jelikož mi to prostředí nic neříká a nedokážu se do toho naplno ponořit. Vnitřní rovina, která popisuje střetávání minulosti a budoucnosti, kontrastem dospívá k úvahám, které minimálně stojí za zamyšlení. Každopádně to není natolik dlouhé, že by bylo ztrátou času podívat se na to, ale celým svým pojetím mne to opět minulo. Hodnoceno čistě divácky: "nenadchne - neurazí". To je pro umělecké dílo nejhorší možné ohodnocení. 4) Co k tomu dodat? Nudná kontemplace. Celkem vtipný je fakt, že autor nám předkládá události, které se dějí jakoby mimo čas - spočinutí člověka před tím, než se opět pustí do věčného koloběhu práce-domů-spát-práce-domů-spát-... Ve skutečnosti ale tato chvíle zastavení při nádherné hudbě působí daleko hlubším dojmem než všechen ten humbuk okolo protagonistky. Problém je v tom, že Jarmusch zachycuje chvíli, jejíž podstata (která je pohříchu tematickou náplní tohoto segmentu) je nesdělitelná, pokud není využíváno impresionistických metod. A impresionistický dojem opravdu nevznikne tak, že namířím kameru na hlavní postavu a budu si myslet, že z toho vzejde nějaká přidaná hodnota. Minifilm, který si divák musí domyslet. Což mi obecně nevadí, když daný snímek dá divákovi "něco", kvůli čemu by mu stálo za to se s nějakým domýšlením vůbec obtěžovat (ačkoliv to by mělo být lidem obecně blízké a měli by v tom vidět podstatu - už jenom v aktu přemýšlení samotném). Nicméně Jarmusch se zachoval podobně, jako kdybych dal někomu do ruky úplně bílou Rubikovu kostku a řekl mu: "Tak, a teď si tam představ jednotlivé barvy a slož jí". Objektu to sice působí potěšení z rozvíjení vlastní fantazie, ale subjektivní autor takového zadání je diletant, který nic nevymyslí a chtěl by za to pochválit. A taky jsem trochu skeptický k režisérům, které ostatní velebí až na půdu. 5) Audiovizuální pecka, která skvěle pracuje s nadupaným tempem a má sice poněkud konvenční, zato však strhující nápad. 6) Jako zajímavá historka při posezení v hospodě je to dobré a má to svoje "kouzlo", ale jako film? 7) Vynikající nápad a kdyby nebylo animované vložky, tak i vynikající zpracování. Intimní komorní drama v specifickém asijském hávu.......Celkově je cyklus dost nevyvážený a na to, jak velká jména se na jeho výrobě podílela (přičemž s každou autorskou osobností jsem se zde setkal poprvé) mi výsledek přišel značně podměrečný. Dva segmenty stojí za zhlédnutí (Wenders, Chen) a jeden bych si bez váhání pustil znovu (Erice). Zbytek mne nijak nepobouřil, ale také nijak nezaujal (vyjma několika zajímavých informací - vymírání kmenů + zákulisí prezidentských voleb). Doufám, že styl těchto, pro mne nepovedených, segmentů nevypovídá příliš o kvalitě jednotlivých režisérů. Zkusím od každého ještě několik klasicky dlouhých snímků a poté uvidím, jestli byl můj první úsudek správný, nebo jestli těmto tvůrcům pouze nesedlo téma či metráž.

Skvělý obraz dysfunkční rodiny. Film, který musí feministky nenávidět - každá žena je zde vyobrazena jako totální slepice. Mužům zachraňuje čest poněkud senilní, ale spravedlivý a občas i prozíravý děd Morozko. Holt se asi MDŽ soudruhům zrovna nevydařil... Zvláštní je, jak může příběh, v němž je každá postava blbá/naivní/nepoučitelná, dopadnout dobře. Ale jak řekl jednou Donutil: "V Rusku, tam bylo všechno možný."

Tak takhle má podle mne vypadat STYLOVÝ film v pravém smyslu tohoto slova. Herecky brilantní, režijně precizní a čisté, westernový osud protagonisty potěší milovníky filmové historie a žánrových hybridů. Když Gosling řídí, má to na milimetr a na vteřinu vypočítané. Stejně tak to má vypočítané Refn v případě režie. Vybroušený démant. V této podobě je Hollywood schopen konkurovat tomu nejlepšímu z evropské produkce - tedy konkurovat nejen vysokými rozpočty a hi-tech triky, ale také kvalitou snímků. Pohříchu to natočil Evropan.