Mouzon

Film, který cíleně bojuje proti podávání předžvýkaných a již dopředu stigmatizovaných informací a názorů (zbytek světové kinematografie) a diváka přímo nutí, aby vůči světu zaujal aktivní poznávací stanovisko. Každý záběr je otevřenou kompozicí - filmařsky i filozoficky.

Dívat se téměř tři hodiny na samotu člověka - to zanechává trvalé následky.

Nemyslel jsem si, že něco podobného na poli kinematografie ještě někdy zažiji. Absolutní hloubka citu. Vím, že se mého života něco dotklo, ale nemám pro to slov......Tento film je velkolepý a zároveň komorní, chladný a zároveň vřelý. Občas je i vtipný, ale takovým tím způsobem, kdy se smějete skrze slzy. Čistota a láska jsou pojmy, které v tomto snímku (a také díky němu) neznějí prázdně, ale mají obsah.

Šéf tentokrát ukazuje, co umí nejen jako manažer, ale také coby kuchař. Jazyková brilantnost zůstává ("Jestli si myslíte, že to půjde uvařit jinak, tak vás přejedu motorkou a zacouvám") a velkým kladem je rovněž fakt, že ZP jako jedna z mála českých celebrit pouze neplká o tom, co a jak by se mělo zlepšit, ale ve svém oboru to také umí lépe udělat. Kdybychom to přirovnali k české politické situaci, pak ANO, ŠÉFE! by bylo takovým obecným návodem, jak progresivně a efektivně vést stát, a ŠÉF NA GRILU by mohl zastávat funkci praktických ukázek politikových dovedností při řešení jednotlivých problémů. Je ale potřeba začít od našich žaludků, až pak je na řadě státní správa. Snad se někdy podobného politického Pohlreicha dočkáme. Václav Moravec toho zatím není schopen. Ve svém pořadu vytváří pouhou paralelu obyčejným kulinářským pořadům, v nichž vaří osoby z lidu (tu lépe, tu hůře).

Jan Kraus se poněkud shlédl v sobě samém a po čerstvém, neotřelém a zábavném UVOLNĚTE SE, PROSÍM se postupně (už na ČT1, ale na Primě to pokračuje dále) přetransformoval v arogantního blbečka, který se o sobě domnívá, že má patent na pravdu. Po třech minutách, kdy měl ve studiu mého velkého oblíbence Zdeňka Pohlreicha a já se stále nebavil, jsem odešel od televize a raději jsem se pustil do práce (!!!), než abych se díval na to, jak se z potenciálu no. 1 (spojení zemitého Pohlreicha a prostořekého Krause) stává nezáživná břečka. Krausovým vrcholem byl brilantní výslech Kateřiny Jacques (pohříchu patřící ještě do původního pořadu ČT1).

Tak tohle jsem v pubertě hodně moc žral...

Vzrušující audiovizuální jízda, mistrně zvládnutá režie coby Řemeslo (bohužel, Spielberg pro mne není auteur, ale "pouze" řemeslník, zato však s velkým "Ř"), protagonista dostává celý film docela solidně po kušně, aby v závěru získal sice čekanou, ale přesto stále sladce opojnou převahu a došel až k vítězství. Kamera volně plující prostorem je dechberoucí a flashbacky ukazující námořní bitvu brilantně asociativně navázané na Tintinovu současnost. Kdyby měl Alfred Hitchcock dnes natočit NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU, vypadalo by to podobně jako TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ. Toto je film, který mne vzrušil!

Všichni dávejte dobrý pozor - Amerika se stala svým vlastním fetišem!!! Tento snímek o tom hovoří naprosto doslovně a s Velkým (!) Americkým (!!) Úsměvem (!!!). Otevřete ústa, dejte si mezi zuby palec, skousněte, pak palec vyndejte, choďte takto celý den po ulici a myšlenkově i celkovým vyzněním vytvoříte něco velmi podobného tomuto filmu.....Doufám, že v novém Emmerichově snímku se nedozvím, že Shakespeare byl Američan. To už by byl asi moc silný tabák.

Vinterberg zvolil k podání podobenství vizuál, který s tímto nadžánrem obvykle nebývá spojován a dokonce s ním ostře polemizuje. Nadneseně lze říci, že nás formální zpracování snímku vede k bedlivému zkoumání tématu a jednotlivých linií a zabraňuje nám kochat se jím samým - tedy obvyklými vizuálními vychytávkami, které v RODINNÉ OSLAVĚ takřka absentují (výjimkou mohou být snad pouze snové sekvence a noční hra světel ve scéně tanečního "chill-outu" dvou sourozenců a jejich partnerů při svíčkách). Formální stránka filmu je tu tedy přítomna jen proto, aby odváděla pozornost od sebe samé. Vinterberg do svého opus magnum vměstnal nejenom téma dětských traumat, ale brilantně a s podivuhodnou lehkostí podal vyčerpávající obraz celého světa, resp. soumraku civilizace. Jeden z filmů, z nichž mrazí.

Ty bláho! Jestli je něco "guilty pleasure", pak toto. Je to hodně, ale HODNĚ moc pokleslé, ale takový zvláštní esprit to má, mňam!