Mouzon

To je tak imbecilní a hnusný film - ale jakýsi úchylný vtip zde funguje natolik, že nemohu hodnotit níž. Ta schopnost postav pronášet repliky naprosto neadekvátní dané situaci mi vyrážela dech. Takhle nějak by to dopadlo, kdyby měli KONEC STARÝCH ČASŮ natáčet bratři Coenovi s totálně amatérským vybavením.

Až si pořídím kočku, tak jí naučím mluvit hlasem Karla Högera, obuji jí škorně a budeme spolu prožívat podobná dobrodružství. Není divu, že je Mikeš jedním z nejlepších večerníků - Karel Höger je génius hlasu. Proto jsou pohádky podle Lady výborné (Bubáci a hastrmani, Mikeš apod.), ale nadhodnotu jim dělá teprve Höger - to je jasně vidět např. na zmiňovaných Bubácích, kteří, ač vysoce nadprůměrní, geniality Mikeše nedosahují.

Högerův komentář povyšuje vynikající a vtipný večerník na geniální večerník. Jedna z mála večerníčkovských pohádek, na které se rád podívám i teď po letech. Vtipné, vypointované, nepodbízivé.

"Anyway the wind blows..."

"Dějiny nebo jen koniny?"

Ona ta filmová modernita, jak o ní hovoří Michal Bregant v bonusových materiálech na DVD vydání NFA, taky není všechno. Navíc, tenhle film musel působit zastarale a směšně už v roce 1934.

"Why do you eat from an iron table?" - "Bikoz aj vil růl jů viden ajron fist!"

Poněkud těžkopádné. Nicméně některé nápady a formální prvky (zvraty ve vyprávění, postavičky, dvojice sovětských bouchačů, Karel Roden) potěší.

Guy to umí i mnohem lépe. Postavičky londýnských gangsterů a "gangsterů z nutnosti" nejsou dostatečně pitoreskní, hlášky působí trochu jako přípravka na PODFU(C)K - osobně pro mne tento film z průměru (nejen na Ritchieho poměry) vytahují pouze absurdní situace, které si se svým slavnějším sourozencem v ničem nezadají. A ten hořící chlápek na začátku byl zcela geniální......Sting je překvapivě velmi, velmi dobrý.....+ hudba, samozřejmě

Dlouho jsem váhal, zdali to k nějakému filmu napsat, ale svým opulentním výkonem mi Marie Poledňáková dala sílu pronést následující slova a rovněž mi sama poskytla pádné argumenty. Ano, tento film je sračka! Marie Poledňáková, coby auteurka v pravém slova smyslu (námět, scénář, režie) stvořila svět, který je myšlenkově koherentní svou naprostou absencí jakékoliv myšlenkové koherentnosti. Bylo by docela zajímavé, kdyby Marie Poledňáková získala nějaký solidní grant a natočila alternativní dějiny 20. století (jelikož tento snímek představuje důsledně alternativní pohled na život padesátníků v současné ČR). Vlastně ne, nebylo by to zajímavé, jelikož bychom si museli rvát vlasy, kdyby se ještě někdy mělo opakovat, že tato auteurka dostane na svůj snímek příspěvek od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie (sic!)........Mám dojem, že nelogičnost v jednání a motivacích postav, příp. nemotivovanost, je absolutní samozřejmostí. Nejvíce mi bylo líto Oldřicha Kaisera, jelikož je to velmi dobrý herec (o čemž mám třeba u takového Romana Vojtka docela pochybnosti) a to, k čemu byl donucen v rámci tohoto filmu, je holá sprostota. A pokud režisérka přešla jeho pitvoření bez mrknutí oka, popřípadě mu je ještě nakazovala, mám obavu o její mentální příčetnost. Jiří Bartoška by se mohl zdát jako hvězda tohoto, ehm, filmu; problém je v tom, že on jediný má (v rámci možností, čili s hooodně, ale opravdu hodně přimhouřenýma očima) jakž takž sympatickou roli, takže i když pronáší často velice dementní hlášky, nevyvolává v nás chuť vraždit, kdykoliv se objeví na plátně (na rozdíl od Holubové, například). Ostatní postavy pomíjím, bylo by to na samostatný rozbor.......Tento snímek funguje jako skvělá skupinová terapie. Sledovali jsme ho v sedmi lidech a smáli jsme se, no, jako protržení. Nejvíce asi ve chvílích, kdy se na scéně objevil ten nepochopitelný hiphopr, který tančil snad pořád a nikdo se ani nepozastavil nad jeho duševním zdravím......Samostatnou kapitolou je hudba, která byla hodně oldschool a hodně nevkusná (v rámci tohoto filmu, jinak jsou to pěkné a dobře vymyšlené písničky). Je docela vtipné, že hudební stránka nás vede k otázce modernity v tomto filmu obecně, resp. k otázce (ne)pochopení modernity autorkou. Nejde pouze o to, že Marie Poledňáková objevila existenci něčeho jako je mobilní telefon, email a skype, čímž pádem se ze všech těchto prvků ve filmu LÍBÁŠ JAKO BŮH stal fetiš. Snímek evidentně vůbec nechápe moderní společnost, její fungování a hodnoty a hlavně - nechápe moderního člověka. Mám takové podezření, že Marie Poledňáková vypadala při vytváření scénáře podobně jako Jiří Bartoška během celonočního pilného psaní své knihy: cigáro za cigárem a neuvěřitelný výtlem z toho, kolik platících lidí na to dorazí do kina......S tímto filmem bych se rozloučil slovy plukovníka Kurtze: "The horror. The horror!"