Chudobka

Radim Vizváry mě oslnil svým uměním už před několika lety. Bohužel jsem jeho představení viděla jen v televizi, ale i tak to byl velký  zážitek. Z dokumentu navíc vyplynulo, jak příjemný a citlivý je to člověk. Velmi ho obdivuji.

Myslela jsem si, že toho o Fridě dost vím, ale v tomto dokumentu se objevily některé skutečnosti, které byly pro mě nové. Nemůžu napsat, že mě překvapily, spíš doplnily obraz malířky, který jsem si vytvořila na základě filmu, životopisných knih a její korespondence..

"Nemaluji, co vidím, ale co jsem viděl."

Nerada se loučím s mým oblíbeným seriálem. Shaun Evans v hlavní roli mě prostě okouzlil. Konečně jsem se dostala k tomu, že jsem si sehnala knižní předlohy Colina Dextera. I když jsem si je seřadila chronologicky, v první detektivce je Morsovi už něco mezi čtyřiceti a padesáti lety, má nadváhu a řídnou mu vlasy. Nejdřív jsem musela strávit představu charismatického Evanse s pleší a pak jsem se teprve začetla do první detektivky. Momentálně čtu osmou, Dexter jich napsal dvanáct. Každá kapitola je uvozena zajímavým citátem, autorova slovní zásoba svědčí o tom, že to byl vzdělaný a sečtělý člověk. Morse je inteligentní, nesmírně pracovitý, každý svěřený případ dotáhne do konce. Ničí si zdraví alkoholem, stále luští křížovky a poslouchá vážnou hudbu. Je osamělý, jediným přítelem a pomocníkem je mu seržant Lewis ( hlavní hrdina seriálu Vraždy v Oxfordu). Detektivky Colina Dextera se čtou velmi dobře, takže doufám, že zbývající čtyři ještě seženu. (Ještě bych chtěla pochválit dabing Marka Holého.)

Nádherné! Moje oblíbená Lenka Nová, navíc se skvělým doprovodem. Kytarista Josef Štěpánek doprovází i Radůzu, jejíž koncerty ráda navštěvuji.

Téměř dvě hodiny v krásné společnosti. Jakub Hrůša, houslista Jiří Vodička, klavíristka Olga Kern a  celá Česká filharmonie. Nádherná hudba, přestávka vyplněná vtipným programem, Marek Eben jako vždy kultivovaný, s jemným vtipem. Největším  zážitkem pro mě byla Gershwinova Rapsodie v modrém.

Film jsem samozřejmě viděla už několikrát.  Ale při včerejším sledování jsem si po pár minutách všimla, že to má nějaký jiný dabing. Pak jsem zjistila, že existují čtyři dabingové verze. Bohužel. Film pro mě ztratil na kráse, tak jsem to raději vypnula. Pamatuji původní dabing.

Na slavné jazzové spirituály jsem se jako milovnice jazzu velmi těšila. Ale koncert ještě předčil mé očekávání. Byl to tak nádherný zážitek, že jsem málem nedýchala. Všichni zpěváci sboru Martinů Voices byli úžasní a sbormistr Lukáš Vasilek mě zcela oslnil. Když jsem se pak podívala do wikipedie, už mi to bylo jasné. Jazzové aranže byly skvělé, atmosféru koncertu podtrhlo i půvabné prostředí  Kostela svatého Václava  v Opavě. Nejkrásnější vánoční dárek! Nádhera!!

Je to už velmi dlouho, kdy jsem film viděla poprvé. Přesto si docela jasně pamatuji, jak silně na mě zapůsobil. Pollack a Redford je výborné spojení, Faye Dunaway je nádherná a z Maxe von Sydowa jde strach. Film jsem viděla několikrát a dnes ho uvidím znovu, nemůžu si ho nechat ujít. Někdo zde píše, jak v současné době působí naivně. Někdo ho dokonce hodnotí jako odpad, jiný zase označuje Pollocka za Brežněvova pohůnka. Prosím. Jak myslíte. Pro mě je ten film nesmrtelný. Četla jsem i knihu, ovšem film  jednoznačně vede.

Nemám ráda muzikály, takže jsem tento film ani moc vidět nechtěla. Ale Moulin Rouge mě zajímá, protože se mi líbí Toulouse Lautrec a já věděla, že ve filmu bude. A taky mám ráda Nicol Kidman. Je výborná herečka, nádherná, a ještě k tomu krásně zpívá. Všechny muzikálové melodie mi připadají na jedno brdo, ale tady byly krásné písně, které se moc hezky poslouchaly a nerušily mi děj. Když jsem film viděla před několika lety poprvé, uhranulo mě tango Roxanne, které jsem si pak na you tube pouštěla pořád dokola, protože jsem se té krásy nemohla nabažit. A tak jsem včera před desátou vstala z mrtvých (utahaná fakt k smrti), vzchopila jsem se, abych se znovu mohla podívat na tu krásu. A zas mi bylo do pláče.