Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (303)

plakát

V kapradí: Film (2019) 

Docela jsem nechápal, na co to vlastně koukám, ale on v tom násilně naroubovaném příběhu na jednotlivá talk show nechápal nikdo. Zach Galifianakis je profesionál trapnosti, což ale na druhou stranu naprosto chápu, protože s tim jeho obličejem se ani jinym směrem ubírat nemůže. Tady předvedl roli totálního debila, kterej má pohromadě snad všechny záporné lidské vlastnosti a kdyby mu dal někdo z účinkujících přes držku, šel bych i na 4 hvězdy, protože párkrát jsem se opravdu zasmál.

plakát

Narušitel (2019) 

Dennise Quaida byla pro tuhle roli škoda. Pokud totiž někdo, jako ti dva černoši, co si od něj koupili barák, neumí prodat strach, tak je Dennis může terorizovat sebevíc a veškerá jeho snaha vyjde vniveč. Já osobně bych je za ty jejich herecký výkony terorizoval taky, a ani bych to nepotřeboval dostat zaplacený. Nicméně Dennisovi právě pro to fandíte, i když záměr scénáristy byl očividně úplně jiný.

plakát

V měsíčním světle (2019) 

Parádní sci-fi od Netflixu. Dostal mě komentář uživatele husak_k, kterej píše, že Boyd Holbrook je takovej Brad Pitt pro chudý. Ale budiž mu odpuštěno, protože tohle obšlehl z komentáře uživatele Sushika. Jinak kluci, nebojte se chodit do kina i na filmy s Bradem Pittem, přestože máte hluboko do kapsy, lístky stojej stejně jak na Pitta tak Holbrooka. Tohle byla sice televizní produkce, ale měla parádní vizuál i atmosféru, která by strčila do kapsy lecjakej blockbuster s hercema pro bohatý. Jedinou výtku bych měl k tomu, že časový příběh, který se odehrává v rozmezí let 1988 až 2024, by si od Netflixu zasloužil spíš minisérii, protože ke konci to působilo až příliš zkratkovitě, aby se to všechno vtěsnalo do délky celovečerního filmu, i když v mém případě se jednalo spíš o film čtvrtodpolední.

plakát

Bloodline (2018) 

Jediné, co na tom bylo trošku vybočující, byl hned na začátku detailní záběr na to, jak Mariela Garriga rodí (né, že bych na to byl dvakrát zvědavej); no, a pak už byl jeden velkej porod celej film. O napětí, humor, kloudnější dialog či nedejbože náznak akce tu divák zhýčkaný vynikajícim seriálem Dexter nezavadí, ale je mu to líto vypnout, protože tam hraje Seann William Scott, kterej přece nemůže natočit takovou haluz. Ovšem jak vidno, v USA herci můžou všechno.

plakát

Tone-Deaf (2019) 

Pokud se u tohohle hororu nechcete nudit, doporučuju si hned po jeho spuštění skočit do hospody na pivo. Budete tak ušetřeni sáhodlouhých monologů nesympatickýho dědka, kterýmu na starý kolena hráblo. Do toho sice sympatická, ale úplně blbá blondýna hraje furt na piáno a celý se to točí kolem toho, že se jí všichni bojej říct, že to vůbec neumí. Řekne jí to až ten hráblej dědek, což je jediná kloudná věta, kterou vypotí. Ta blondýna je nejenže blbá a hluchá, ale ještě k tomu i slepá jak patrona a hrozně se diví, když si dá do oka místo kontaktní čočky pavouka, protože očividně jí nefunguje ani hmat. Navíc podle mě neměla v pohodě ani čich, protože ten dědek vypadal, že smrdí na sto honů, furt se kolem ní promenádoval a ona nic. Jednu hvězdičku dávám za závěr, ale ten už to stejně nezachránil.

plakát

Mrtví neumírají (2019) 

No tě péro, co to bylo? Těšil jsem se na zombie hororovou komedii s plejádou kvalitních herců a dostal jsem zoufalou nudu poskládanou ze symbolů, náznaků a metafor, z kterých jsem si za živýho Boha nedokázal nic kloudnýho sestavit. Zombíci byli vyloženě ubohý, makeup měli jak levná prostitutka po flámu, navíc se objevili až na samotný závěr, čemuž se nedivim, protože sotva lezli a celkově jsem jich napočítal asi 37, takže napětí žádný.

plakát

Doom: Annihilation (2019) 

Škoda, že šeredná hlavní představitelka v půlce filmu ztratila helmu. Naštěstí ale neztratila hlavu a docela hustě to tam kosila. Kamera i choreografie bojových scén vůbec nebyla špatná, atmosférou to chvílema dokonce připomínalo vetřelce na penzi. V půlce jsem se sice občas nudil, ale když Amy Mason našla speciální plazmovou zbraň, která by vohla v zádech i Arnolda Schwarzeneggera, začalo to mít zase grády. Zdejší nízké hodnocení si to rozhodně nezaslouží, takže dávám slabší tři hvězdy.

plakát

Kořist (2019) 

Už dlouho jsem neviděl takhle napínavej boj o přežití. O to víc, že zde nebylo nic, co by se nemohlo opravdu stát. Na ČSFD se samozřejmě vždycky najde pár notorickejchh popelářů, kteří tomu s gustem dají odpad, ale to je zase jinej boj. Barry Pepper byl ve své minimalistické roli otce perfektní a hrozně jsem mu držel palce, aby to dal. Aligátoři se lidí spíš bojej a většinou se jim snažej obloukem vyhýbat a většina útoků na lidi je způsobena tím, že lidé aligátory něčím rozdrážděj, což se zde nedělo, naopak oba hrdinové se k nim chovali tak, že je div nepozvali na večerní Bingo. Pokud tedy popeláři píší, že ve filmu bylo málo krve a utrhanejch končetin, měli by si možná nejdřív něco o životě aligátorů načíst. Aligátoři samozřejmě Bingu rozuměj asi tak jako důchodci dotykovejm telefonům, tak se to trošku zvrtlo, ale já byl nadmíru spokjenej.

plakát

Haunt (2019) 

To si takhle partička teenagerů uprostřed hallowenské noci odbočí z hlavní silnice a kde se vzal, tu se vzal, na opuštěné cestě stojí strašidelný dům. Zřejmě se jedná o nonstop, protože před tím domem stojí klaun a čeká, až tudy jednou za uherskej rok pojede nějakej blbec, kterej mu zaplatí vstupný za exkurzi. V našem případě těch blbců bylo hned šest. Zaměstnancům toho strašidelného domu naštěstí nešlo o kšeft, protože na tak opuštěnym místě by si nevydělali ani na mast na beďary, kterejch museli mít pod těma gumovejma maskama vyrašenejch víc, než plísně na Hermelínu. Hlavní hrdinka však nebyla žádný měkký prso a sotva jí asi po hodině došlo, že tady nejde o kšeft, ale o kejhák, tak si oprášila pud sebezáchovy + IQ a milí klauni začali mít po prdeli. Komu takovejhle scénář stačí, bude se (narozdíl od těch klaunů a hororového experta Psychora) bavit. Za mě silné 3 hvězdy.

plakát

The Furies (2019) 

Tak nám tu zase jednou zpařený držky v koženejch maskách honěj po lese bezbranný holky. Mydlí se tu v podstatě každej s každym, do držky si docela slušně dávaj mezi sebou právě i ty zpařený držky, což je celkem inovace. Sympatické je, že nikdo nepoužívá žádné střelné zbraně, takže tu máme například vostrej duel mezi tupou sekyrou a rezavym srpem. Tu z někoho játra vyhřeznou, tam zas půlka obličeje jinému odpadne... Zkrátka poetika pro básníky silnějšího naturelu. Kazí to snad jen hlavní hrdinka, která hned v úvodu ztratí prášky na epilepsii, která s ní v té vypjaté situaci cloumá jak nadržená kurva s vystresovanym panicem. Já osobně jsem ještě neviděl nikoho, kdo by dostal epileptickej záchvat, uprostřed kterého by si vzal prášek, aby ten záchvat nedostal. Ale co už, člověk, kterej si chce užít maso, ten ho dostane, vegetarián ať si pustí evropský psychologický drama.