Jossie

"A kdo říká, že láska musí být laskavá a něžná?"

Jak jsme u Miyazakiho zvyklí, velmi neobvyklý příběh s překrásnými animacemi a bezbřehou fantazií. Howl je velice zajímavá postava, kterou objevujete krok za krokem, chvíli se o něj bojíte, pak vás zase štve a přitom mu ani chvíli nepřestanete fandit. Sophie je zase děvče, které najde svůj smysl života, lásku a objeví v sobě neobyčejnou vnitřní sílu. Možná mám pro Miyazakiho příběhy slabost, takže méně jak 5* nemohu dát.

Je to tak dobrý film, že když to mimoděk zapnu a nechci se na to ani dívat, za chvíli se přistihnu, že u toho sedím a znovu prožívám celý ten krásný příběh, každou chvíli mám slzy v očích a odkoukám to až do konce. Ještě stále jsem nadšená, když se kola party dětí vznesou. A navíc je to ten nejhezčí mimozemšťan.Je to krásný a nestárnoucí film, zaslouží si 5*.

Film, kde je prakticky celou dobu jeden herec a přesto ani chvilku nenudí, je prostě dobrý. S jakou dětinskou radostí jsem s napětím sledovala rozbalení každého balíčku a hádala, k čemu může Chuck ty zdánlivě zbytečné věci použít. Pan Wilson byl dokonalý a ten konec mi vrtá hlavou dodnes. Proboha co mohlo být v tom posledním balíčku?

Připomíní mi to trochu Alenku v říši divů, ale mnohem mnohem lepší Alenku. Miyazakiho svět fantazie je opravdu kouzelný, je neuvěřitelné, jaké postavičky se v něm objevují, jaká kouzla a nápady. Chihiro se díky své nedobrovolné výpravě do tohoto podivného světa mění z nešikovné a bojácné dívenky na statečnou a samostatnou dívku, nachází přátele a lásku a vy jí celou dobu hrozně fandíte. Tradičně nádherné animace i hudba jen završují dokonalost tohoto krásného anime.

Tak tenhle film se ze začátku tváří jako velmi dobrý film, dokonce vidíte dalšího Burtona, ale pak se to najednou začne kazit, protahovat a dokonce trochu nudit. Takže herci jsou fantastičtí, včetně skvělých dětí, výprava je překrásná, ale celý ten příběh je velmi podivný, něco mezi detektivkou, dramatem, pohádkou a komedií, ale vlastně to není nic z toho. Takže ten úžasný pocit z počátku filmu se postupně vytratí a když nakonec zjistíte, že to vlastně neskončilo nijak a že ta pointa je také nijaká, ten dobrý pocit vyprchá. Takže 3,5*

Katastrofické filmy jsou můj oblíbený žánr, téma ohrožení zemského jádra je jistě zajímavé a neotřelé, ale bohužel kromě hodně špatných triků je to dost velká nuda. Není to napínavé, hlavním hrdinům nefandíte a nebojíte se o ně, lidé ani neví, že jsou v ohrožení života, vtipné hlášky na odlehčení tu nejsou, ale ono není od čeho odlehčit, prostě je to sotva průměr 2,5*.

Mám ráda hokej, byla to fantastická sportovní událost, bylo dobré, vidět ten příběh mladičkých hokejistů, kteří dokázali neuvěřitelné, ale nemůžu si pomoct, lepší než průměr ten film nebyl. Patriotismus mi tam vadil opravdu hodně a celý film byl natočen tak nějak ploše. Tichonov si nebyl sice podobný ani trošku, ale ten jeho pohled byl naprosto výstižný.

Film s velmi zajímavou atmosférou (velmi k ní přispěla barevnost snímku) a úžasným Judem Law, který hraje podivínského Stevena velmi přesvědčivě. O ději jsem předem nic netušila, takže mě velmi překvapil osud jeho první přítelkyně a ještě tak dvacet minut mi nebylo moc dobře. Policistova postava byla dost překvapující, jeho jednání od počáteční nedůvěry k úplnému zlomu v uvažování, jeho rozhovory se Stevenem patří k nejlepším scénám ve filmu. Líbil se mi závěr filmu, vlastně se mi to dost líbilo celé, 3,5*.

Jack Black je ďábel, zneuznaného muzikanta, flákače a poté nadšeného vyučujícího si střihnul s obrovskou chutí a nasazením. Všechny děti byly výborné a hudba se mi moc dobře poslouchala ( jak by také ne, když učitel rozdával dětem za domácí úkol poslouchat YES, Pink Floyd a Rolling Stones) . Dokonce všechna ta klišé hollywoodských filmů byla natočena tak mile a zábavně, že jsem se opravdu dobře bavila. Ostatně koho by nepobavil přerod vzorných geniálních dětiček v děti, které se neuvěřitelně baví. Velkou radost mi udělala i ředitelka školy, tedy ta ženská to uměla rozjet.