Leira

Hnusný, špinavý, násilný a depresivní film. Přesně to, na co se už nikdy nechci dívat. Pardon za stručnou a ryze subjektivní recenzi - tohle je film, který ve mně zanechal ty nejvíc negativní emoce a jen doufám, že v životě nebudu přinucená dívat se na to znova.

Mám pocit, že recenzenti tohoto serveru se stali neuvěřitelně zmlsanými a věčně nespokojenými puberťáky vybíjejícími si svou frustraci smolením negacemi prosycených recenzí. Přitom tenhle svěží kousek si to vůbec nezaslouží. Jo, lednička číslo jedna a vytuněná lednička číslo dvě jsou v dost velkém kontrastu vůči Sony-sex-doll trojce, jejíž výroba smrdí Westworldem scénou i hudbou, a některé scény, zvlášť v prvních dvou třetinách, jsou takové zbytečně rozvláčné. Divák se nemá příliš čeho chytit, každý náznak posouvajícího se děje je takový dead-end, ale to je nakonec to, co mě vlastně bavilo. Film tím ze sebe setřásl pachuť kinematografické opakující se šedi všedních scénářů a připravil si půdu na velké finále. Velké myšlenkou, malé rozměrem. Jo, za tu závěrečnou minutu mi stálo za to strávit celý večer u telky. Protože se nepamatuju, kdy musely uběhnout skoro celé titulky, než jsem se byla schopná zvednout a jít napsat recenzi. A na jistotu vím, že se mi o tom bude zdát. Kvalitní jednohubka.

"Mami, a jak vlastně vznikl cirkus"? V nějakém alternativním vesmíru to bylo, milé děti, docela jednoduché - narodil se, zamiloval se, chtěl víc a víc a měl nadání inspirovat i ty, které ostatní lidé nechtěli ani zdravit... Čistá duše Hugha Jackmana, charisma Zaca Efrona, síla Kealy Settle, živočišnost Zendayi, to vše dělá z tohohle filmového muzikálu o vzniku cirkusu lahůdku podobnou avokádu - cenná a přesto mnohými nedoceněná, neb nemůžou jí všichni přijít na chuť. Hudebně žádná extratřída, drtivá většina skladeb na třech, čtyřech akordech, ovšem s perfektními aranžemi a naprosto luxusními pěveckými výkony. Svěží střihy jen podtrhují zábavnost tohohle kousku, který, pokud máte aspoň trochu rádi cirkus, muzikály a lehce stravitelnou večerní zábavu se sklenkou v ruce, musíte vidět.  Napoprvé čtyři hvězdičky, po opětovném shlédnutí zvyšuji pro drobné, původně nepostřehnuté barvité detaily, na pět. Nemusí být všechno blockbuster, aby si to zasloužilo adekvátní ocenění.

Tohle je jedna z nejtěžších recenzí vůbec. Opravdu. Naprosto souzním s hodnocením verbala, který ve zkratce popisuje celý příběh jako jednu velkou lobotomii pro slabomyslné. Zároveň ale bojuju s pocitem, že film prostě šlapal a koukalo se na něj se zájmem od začátku do konce, navzdory jeho klišovitosti a subjektivním výhradám, mezi něž řadím zejména pocit, že eternálové jsou cokoliv jen ne eternálové, prostě jen parta lidí, co čirou náhodou vlastně neumírá a žije věčně (kdo by to nechtěl, že jo). Paralela k Petru Panovi se mi líbila, paralela k modernímu světu už nikoliv. Omlouvám se všem menšinám, ale v okamžiku, kdy si tatínkové dali pusu, jsem měla sto chutí flm vypnout a dost zásadně mi to změnilo pohled na celý film. Ne, ne a ne, prostě odmítám koukat se na to a nechat si vnucovat, že je to normální a že to musím vnímat jako príma věc. Ne.  Tři hvězdičky proto dávám jen velice nerada. Palec nahoru za poměrně slušnou muziku, po naprostou většinu filmu jsem nebyla nucena ji vnímat - což je znak kvalitně napsané scénické hudby (viď, Batmane... závidíš)

Já se všem fandům omlouvám, půjdu proti proudu, ale prostě u tohohle filmu jsem se hrozivě nudila. 80% času tam všechny postavy jen tupě zírají, pomalu (jakože dramaticky) se otáčí nebo neméně dramaticky kráčí. Výraz "jak ve zpomaleném filmu" dostal nový rozměr. Furt prší. Jakože furt. Tři hodiny vám do uší šijou dva tóny. Jakože fakt dva. A ne, není to pecka jako v Čelistech, ale je to odvar z vývaru z Imperial Marche, kdy všudypřítomné tum tu dum dum vám zní v hlavě ještě cestou domů a přemýšlíte, zda se kvůli tomu nejet radši zrovna nezavřít do cely hned zkraje Arkhamu.  Jinými slovy, soundtrack je jedno velké, obrovské zklamání, horší jsem totiž ještě nikdy neslyšela. Šílená harmonická nuda (jen sem tam rozbitá Ave Mariou; Nirvána bohužel šeď dvou akordů nerozbila) jen podtrhávala nudu ve filmu, kterému neprospěla ani rozplizlá neostrá kamera. Půlku filmu jsem čekala, kdy skončí jakože úvod a konečně to začne být trochu ostré... no, nedočkala jsem se. Můj doprovod prohlásil, že to nebylo výběrem místa v kině, nýbrž jakože umělecký záměr. Co uměleckého bylo na záběru blatníku, zrcátka, rozmazaných dešťových kapek nebo točícího se kola v automobilové honičce, mi už neprozradil. Abych jen nehanila, opět půjdu proti proudu a pochválím Patizóna, který mi do role mladého Batmana prostě sedl. Snad je to tím, že si v sobě nenesu břímě Stmívání; to jsem shlédla jen na půl oka, abych si doplnila vzdělání. Upírka mi připomněl maximálně dvakrát a mnohem víckrát jsem si vzpomněla na Christiana Balea. O nějakém vzpomínání se bohužel nedá mluvit v souvislosti s Gordonem, jehož tmavší pojetí jsem prostě nezkousla snadno - herec se snažil, šlo mu to, ale prostě to není Gordon - a zejména Alfredem. Distingovaný anglický gentleman... bejvávalo. Nový Alfred není ani distingovaný, ani anglický, ani gentleman. Snad jediná Selina dělá čest svým předchůdkyním co do vzhledu. Ovšem roli jsem jí moc nevěřila, na to byla málo kočičí a málo potvora.  Suma sumárum - stojí za vidění, příběh solidní, herci se snaží, seč můžou, dá se to vydržet. je to Batman, ale... těch ale je na mě moc. Víckrát to asi vidět nepotřebuju, leda by někdo sestříhal (nebo zrychlil) ty zdlouhavé pasáže.

Trvalo mi to rovných deset let, než jsem se odvážila celou tuhle ságu shlédnout. Dobře, že jsem si nekazila mládí. Protože větší blbost opravdu už těžko vymyslet, a přitom potenciál měl tenhle námět tak velký! Když tedy pominu, že knihu jsem označila za brak už po dvou stránkách a dojem se nezměnil ani po první stovce stránek, ani po prvním filmu... Připitomělé dialogy donekonečna rozebírající pochyby hlavní hrdinky o sobě samé jsou nemastnou neslanou omáčkou kolem nudného děje dosavadních dílů, který by se dal shrnout do jediné věty. "Přijela, zamilovala se, zjistila, že je to upír, nevadí, beru". Tenhle film začíná trochu nelogicky svatbou, ale dává tušit, že se bude aspoň konečně něco dít. Chyba lávky. Půlka filmu je jen o svatebních přípravách, o párty (plné nudných dialogů) po ní, o odjezdu na svatební cestu, o svatební cestě.  A potud pořád ještě dobrý. Ale hernajs vysvětlete mi někdo, jak může vampírovi fungovat topořivý orgán, když nemá pumpující srdce, které by do něj tu krev napumpovalo?? Jak může oplodnit lidské vajíčko, když v jeho nádobí (stejně jako v celém těle) nefunguje meióza? Ne, nejsem odpírač fantasy, sci-fi a pohádek, ráda se podívám, jak se královna změní v babku, aby zabila Sněhurku, a nebudu pátrat po technickém průkazu světelných mečů. Ale doprkýnka když tam pořád vykládají o srdci, duši a krvi, nemůžou očekávat, že divák vezme informaci o milostných hrátkách s následky se stoickým klidem. O vlastnostech toho výsledku ani nemluvě - nebo teda mluvě, ale až v recenzi u následujícího (díkybohu posledního) dílu.

Tohle je tak zvláštní, tak divný, tak vlastně vybočující a přitom současně tak mainstreamový, že je potřeba to vidět a udělat si vlastní názor. Mix všeho, zasazený do japonských mantinelů, je to rozhodně zajímavý kousek. Ale nic pro lidi jako já, co neholdují smutným koncům, co mají vyznít tak nějak pozitivně ve své depresivitě.

Film se snaží přinášet celou řadu odkazů na původního Dumba, od čápů přes havrany až po růžové slony. Co se ale vůbec nepodařilo, byl ten hlavní odkaz. Škoda.

Mě to baví. Je potřeba delších komentářů? Oukej, tak jo - staví to na tradičních konceptech superhrdinů, co vyrůstali odloučeni od světa a jaksi se do něj nedovedou začlenit zpátky. Staví to na konceptu časových paradoxů. Staví to na modelu emočně nevyspělých mladých lidech, co byli nuceni si celý život hrát na rodinu. Dohromady je to smíchané do seriálu, který působí, že musí být klišé na klišé. A ona je to přitom prima jízda, prima podívaná, kde si postavy chtě nechtě oblíbíte, ačkoliv své schopnosti vlastně takřka nevyužívají. Proč taky. Vždyť se akorát blíží apokalypsa. Klišé? Nu... Jak se to vezme. 90/100

Já se teda bála fest, na těch 47% to fakt není, dávám 75%. Trpí to trochu absencí dalšúch postav, komparzu - děj se odehrává v podstatě v jedné laboratoři, jedné domácí laboratoři a na pár chodbách. Čím to netrpí, je předvídatelnost. Zpětně tam ta vodítka vidět jsou, ale má to šťávu, která u obrazovky zaměstná. A o to přece jde.