Fancipal

Vítejte na Sunnydalské střední! Nikdy nekončícím krvavém večírku plném nadržených mumií, nestárnoucích upírů obdařených duší, démonů rozličných velikostí a tvarů, leč vždy stejně nechutných a Buffy Summersové a jejích věrných přátel, kteří si dali do vínku postavit se všemožným zplozencům temnot, které na ně pekelná brána vypustí. Těžko říct, jestli koncem 90. let věděl Joss Wheedon o tom, že příběhem blonďaté přemožitelky tvoří seriálovou historii. Jedna věc je ovšem jistá. Historie byla ke slavným členům Scooby Gangu mnohem přívětivější než zdejší ubohé hodnocení, které může mít svoje opodstatnění všude možně, jenom ne v realitě. Je smutné, když si uvědomíte, že většině povrchní lidí stačí pár episod (na nejmenované komerční televizi) k tomu, aby si udělali názor na celý seriál. Je totiž tak jednoduché vidět to, co je na povrchu - blonďatou hlavní hrdinku, střední školu, upíry a nedat si tu práci a vidět, co je pod povrchem. Buffy je totiž mnohem víc, než jenom středoškolská romance plná šablonovitých postav v nefunkčním světě. Celý seriál geniálně balancuje napříč žánry od sebeparodují komedie (episoda Superstar) přes muzikálové výšiny k nejlepšímu hudebnímu číslu všech dob – episoda Once More Feeling až k existencionálnímu dramatu a úvahách o podobě lidské smrtelnosti (Body). Právě smrt je hlavním a spojujícím motivem celého seriálu. Buffy se postupem času stala esencí nadčasové klasiky, protože tvůrci nikdy nezapomněli na to, čí příběh vlastně vypráví a jsou to právě úžasně napsané postavy, které nám lidsky a emocionálně rostou doslova před očima. Wheedon a spol. se nikdy během těch 7 krásných let nebáli experimentovat a právě jejich fascinující touha otevírat neustále nové dveře, dělají z Buffy dílo, které si s každým novým dílem pomalu ale jistě prošlapávalo cestičku na pomyslný seriálový Olymp. A právě při pohledu z nejvyšší řecké hory vám dochází, že velikost, přesah a vliv této perly televizní tvorby si uvědomíte až časem, když se usadí prach a vy máte konečně možnost vidět to, co tvůrci a samotné postavy věděli už od své slavné promoce na střední škole … „Budoucnost je naše…“. Moje Top 10. Oblíbené postavy: Buffy Summers, Alex Harris, Faith, Snyder, Spike, Angelus, Giles. 1. Série: 75 %, 2. Série: 90 %, 3. Série: 90 %, 4. Série: 80 %, 5. Série: 85 %, 6. Série: 80 %, 7. Série: 95 %

Největší problém poslední dvou dílů Hunger Games je ve skutečnosti absence skutečných „hladových her“, které dělali z celé série něco víc, než jenom vlhkou a plytkou zábavu pro dospívající. Navíc není pochyb o tom, že rozdělení poslední 250 stránkové knihy, bylo motivováno čistě finančně, nikoliv umělecky – tady se nám jasně ukazuje „negativní dědictví“ Harryho Pottera, u kterého mělo paradoxně to rozdělení na dvě části opravdu smysl. V případě HG jsme mohly být svědky fascinujícího finále, které mohlo být poctou výjimečné sáze, bohužel vidíme sotva důstojné klopýtání do cíle. Přesto je stále na co se dívat a herci ze sebe ždímou ve značně omezeném prostoru maximum. Přesto nelze ke konci nesmutnit za absenci skutečně emocionálního a dynamického závěru. Takto nám zůstává hořká pachuť v ústech a s ní i myšlenka, že jediným, za co bude tato sága budoucími generacemi opěvována, je to, že objevila Jennifer Lawrence a to je od příběhu, který měl takový potenciál, prostě málo.

Woody je kouzelník ve hře lidských emocí a Cate Blanchett je v roli emocionální rachejtle k nakousnutí a všem jasně dokazuje, že je nejlepší herečkou současnosti. Navíc se můžeme opět přesvědčit o tom, že nás Woody dokáže i po více než 40 filmech stále překvapit. A když se v závěrečné scéně díváte do těch nádherných tyrkysových očí plných zmatku a beznaděje, ze kterých se kutálí ty hořko-kyselé slzy, musíte být chtě nechtě vděční za to, že ten malý neurotik bere rok co rok do ruky pero a připravuje pro nás ty úžasné mozaiky lidských příběhů, kterým říkáme život. Někomu nemusí být jeho styl po chuti, ale to jenom proto, že ukazuje život takový jako ve skutečnosti je, bez příkras. Plný hořko-kyselých slz…

San Andreas je definicí kýče. Ploché a předvídatelné postavy a nalajnovaný příběh, který neskýtá ani nejmenší prostor pro nějaké překvapení nebo odchylku od žánrových klišé. The Rock ani výtečné efekty nemůžou zakrýt tu děsivou prázdnotu, která se skrývá pod povrchem. V době, kdy je každý druhý film přeplněn špičkovými efekty je to prostě a jednoduše zatraceně málo.

Osobitá výprava napříč 20. stoletím pohledem ženy, která měla v rukou dar, po kterém lidstvo bezvýsledně prahne už od nepaměti – nekonečné množství času. Vynikající Blake Lively se své role zhostila s živelností, zápalem a přesvědčením, o kterém jsem netušil, že je schopna. Když jsem se díval do jejích očí, tak jsem v nich viděl moudrost, štěstí a bolest někoho, kdo viděl a zažil více, než je lidem povoleno. Nutno dodat, že bez podpory ostatních by to nebylo taková trefa do černého. Michiel dokázal, že se umí víc, než se jenom ohánět mečem a Harrison Ford je fantastický v roli muže, který se dokázal pohnout se svým životem kupředu, ale nikdy nedokázal docela zapomenout. Je to prostě perfektní slaďárna. Uvěřitelná, bez zbytečného kýče. Zatím nejlepší film roku.

Fascinující studie lidské touhy přežít. Zbabělost si může člověk ve vlastních očích zdůvodnit všelijak, ale svědomí nakonec dohoní i ty nejotrlejší z nás. Působivá proměna hrdiny, který byl pod deštěm kulek schopen bez mrknutí oka zachránit kamaráda, na morální a lidskou trosku pod pohrůžkou mučení a smrti během zajetí.

Na tento film do konce svého života nezapomenu .... nikdy jsem nic horšího neviděl.

Mistrovský epitaf. Každá scéna, dialog, okamžik, pohled a pocit v jedinečné synergii mistrovské vize za kamerou. Leone obětoval svému nesmrtelnému kumštu o přátelství až za hrob, lidské chamtivosti, ambicích a zradě celou dekádu svého života a je to vidět v každé scéně. Geniální dílo, které by mohlo mít 10 hodin a stejně by to bylo málo. Tleskám ve stoje.

Jupiter je možná Ascending, ale bratří Wachowští jsou v posledních letech rozhodně Descending. Jestli je toto jejich způsob, jak se vrátit na vrchol, tak se bojím toho, co přijde příště.

Zajímalo Vás někdy, jak vypadají špinavé ulice prolezlé všedností, drogová doupata plná letargie a beznaděje a co obnáší příběhy lidí odsouzených k životu v tomto světě - tj. světě, ve kterém je korupce a nespravedlnost výsledkem lidské lhostejnost a apatie? Marvel je příběhové bohatý a různorodý vesmír, ale teprve s příchodem „muže beze strachu“ máme konečně možnost poznat odvrácenou stránku světa nesmrtelných bohů, milionářských playboyů a elitních špiónů. Daredevil rozsévá strach a napravuje příkoří v místech, ve kterých byste naleštěné a nablýskané Avengers hledali jenom stěží. A právě proto je tak důležitý. Miluju filmovou sérii, ale vím, že se jedná jenom o svůdnou pohádku pro dospělé. Daredevil je injekce reality a surrealismu, která mi tady zatím chyběla. 1. Série: 80%, Oblíbené postavy: Wilson Fisk aka Kingpin.