Leoric

Řekl bych, že lepší film podle knižní předlohy už natočit nelze. Geniální výkon Jacka Nicholsona je znepokojující, protože vás zákonitě musí napadnout, že v hotelu spíše své roli podlehl, než aby ji hrál. Jeho šílenství je zkrátka neopakovatelné, a tak dusnou atmosféru nedokáže navodit žádný jiný film. Škoda, že zde není více jak 5 *****.

V prvním díle mu znásilní dceru, a zastřelí ženu, aby se mohlo střílet. V druhém díle mu zavraždí znásilněnou dceru, aby se střílelo. Ve třetím se vymyslí dávný přítel, protože ho už svrbí ruce, a tak se opět střílí. Zápletka s umírajícím přítelem je však nudná, tak se rychle ožení, aby mu mohli vzápětí zabít ženu, a střílelo se dál. V posledním díle se už nežení, protože je mu jasné, že se bude střílet, a tak si rychle najde přítelkyní, kterou mu zastřelí mafie, a tak je všechny vystřílí. Díky této sérii jsem zjistil, proč nenávidím akční filmy.

Máte-li rádi grunge, budete štěstím bez sebe, neboť máte možnost vidět Soundgarden, Pearl Jam a Alice In Chains živě v Seattlu, zážitek vám snad zkazí jen discotanec hlavních představitelů na výše zmíněné kapely. Takhle naivně už naštěstí film jinde nepůsobí, sálá z něj pohoda, a dobrá nálada, tu vám občas zmrazí jen tápání hrdinů a hledání odpovědi na jejich nejistoty. Do svého pomyslného žebříčku nezapomenutelnýh filmových okamžiků si řadím scénu, kdy Kyra Sedgwick po své cestě hledání sebe sama stane ve dveřích své lásky, a Campbell Scott ji objímá se slovy "What took you so long?" Tenhle nádherný nostalgický okamžik v sobě nese posmutnělou připomínku toho, že i když se zdá, že je pozdě na návrat, je třeba se bít, co když oba smutně hledí na hvězdy, a přemýšlí o sobě, a život jim utíká mezi prsty?

Povedená adaptace knihy Stephena Kinga. Filmové zpracování si naštěstí udrželo stejně tíživou atmosféru jako předloha. Šílená ctitelka ošetřující pochroumaného spisovatele je neméně démonická, a třebaže si film odpustil jisté epizody z knihy, je nesporné, že zde máme jeden z nejlepších přepisů SK na filmové plátno.

Inu, co naplat, fotbal žádný film nepozvedne v umění :)

Když jsem byl mrně, chodil jsem na návštěvy k sousedům, protože ti šťastlivci měli doma video značky Orion a spoustu báječných filmů. Tenhle byl jeden z nich. Pamatuji si, že při každé návštěvě jsem chtěl vidět právě Mac a já, protože E.T. byl na mne moc brutální, devastoval mi moji mírumilovnou dětskou a naivní duši, která mi koneckonců vydržela až do dnešních časů. :)

Ulítlá kompozice plná šíleností, Keatonovo ksichtění a Burtonovo šílených nápadů = skvělá zábava.

To byla ale blbost. Film s nulovým dějem, ničím poutavým v sobě, a ještě víc jak hodinou nudy navrch. Obě 2 hvězdičky patří Penelopé Cruz:)

Musím přiznat, že jsem se u Gothicy docela dobře bavil. Film se rozjede rázně, nenudil mne ani na chvíli. Výkon Halle Berry bych nezatratil, ale souhlasil bych s tím, že ke konci filmu se přeci jen scénárista trochu unavil, šel na pár pětipiv a nějak se v tom ztratil:)

Happy End je rozhodně můj neojoblíbenější hudební dokument, viděl jej už nespočítaněkrát. Díky lásce k Mńáze možná přehlížím chyby:). Příběh kapely je skvěle podaný, správně absurdní, a je vidět, že Mňága si vše řádně užila. Další povinností správného mňágisty je ještě další snímek, který se zove Made In Valmez, ale zde na ČSFD jsem jej nikde nenašel. Naštěstí si ho suším na VHS:)