progression

Velice zajímavý snímek nejenom o nelehkém "souboji" o pravdu a spravedlnost, souboji mezi investigativními novináři a politiky, o tom, že "vyskakovat" si na mocné se velice často bohužel nevyplácí, ale přesto stojí za to "si za svou pravdou stát". Samozřejmě existují novináři i "novináři", zrovna tak politici a "politici". Do které kategorie kdo patří si může každý podle svého přesvědčení, dostupných informací i minulých zkušeností dotyčné zařazovat (ve filmu a samozřejmě i v aktuální současnosti). Vynikající Cate Blanchett (nějak si nemohu vzpomenout na film, kdy by tomu tak nebylo) a neméně přesvědčivý Robert Redford rozehrávají působivé drama, i když z těch politických hrátek je člověku někdy dost šoufl a tím nemyslím zdaleka jen ten příběh filmový. Každopádně pokud začnou silně převažovat ti jedinci "úvozovkoví" a navíc spolu začnou výt, s tou "mocí bezmocných" to může začít být dost bídné a hranice mezi (novou) totalitou je bohužel velice úzká. A pokud člověk zná "Syndrom vařené žáby" musí si jen přát, aby těch "Blanchettových a Redfordů" bylo pokud možno co nejvíce.

Howardova variace na "Bílou velrybu". Příběh podle skutečnosti zajímavě ztvárněný i zahraný, hodně zajímavá hudba i kamera, "padnouci" filmové obsazení, výborně se na to koukalo, ale nemohu si pomoci - od Rona Howarda jsem čekal o dost více a ta dost přemrštěná stopáž filmu také moc neprospěla. Přesto nadprůměrný film, který si asi rád ještě jednou zopakuji. Možná, že malinkým zádrhelem je také to, že "Bílou velrybu" jsem viděl (i četl) předtím a opakovaně. Jak bych hodnotil v případě opačného pořadí shlédnutí je jen spekulace - každopádně Melvillův román neměl chybu.

Strhující drama o pomstě i boji s pamětí. Díky výbornému scénáři se divák ani na chvíli nenudí a výkon Christophera Plummera je nezapomenutelný (tohle natočit v 88 letech ! ). Jen tak mimochodem si klavírní party (Mendelssohn, Wagner) díky své hudební zálibě pěstované od mládí, zahrál vlastnoručně. Dost mne překvapuje, že za tenhle výkon si na něj akademici (alespoň s nominací) nevzpomněli. Důmyslný mix scén dramatických, tragikomických i "dost trpkých" provázený mnoha zvraty dospěje až k důstojnému rozuzlení, které je tou "třešničkou na hodně dobrém dortu". Po opakovaném shlédnutí tu chybějící hvězdičku bez rozpaků přihodím. V technické hodnotě je sice trošku nadhodnocená (menší nedostatky se tam samozřejmě najdou), ale za umělecký dojem je více než zasloužená.

Jak to ten Clint dělá, v posledních letech točí velice silná témata, žánrově i dost odlišná, ale pokaždé je to ohromný a strhující zážitek. V tomto válečném příběhu podle skutečného příběhu a skutečného válečného hrdiny předvedl opět dokonalý "majstrštyk". Pod rouškou souboje dvou elitních ostřelovačů sestavil nenapodobitelný mix scén drsných, emočně vypjatých i hluboce lidských. Příběh hlavního hrdiny, který je ve válečném prostředí neustále na hranici života a smrti, přesto u něj platí maximální zodpovědnost i obětavost pro své "kamarády ve zbrani". Ale není to zdaleka jen film o válečných hrůzách, ale v kontrastu s nimi také hluboce lidské momenty ale zrovna tak "boj s démony", válečnými i osobními traumaty a paralelně i o pohledu druhé strany (manželky, rodiny a blízkých) a v neposlední řadě i o tom, jak se to všechno postupně "promítá" do postupného vývoje hrdinovy osobnosti. To vše sestavil Clint Eastwood geniálním a vyváženým způsobem, takže moje původní obava, že tam bude přehršel patetických, propagandistických či nadmíru oslavujících scén "vítězů", se Clintudík nepotvrdila. Film plně zaujal od začátku až do konce, Bradley Cooper byl výborný a i další složky filmu (kamera,střih i hudba) jen podtrhly tento strhující zážitek se spoustou velice silných scén, které Clint umí zatraceně dobře (nejvíce mne dostala ta "Polož to !", či vyvrcholení sniperského souboje). Film nabídnul také spoustu otázek k přemýšlení. A mne úplně na konec napadla ještě jedna "kacířská" myšlenka, že by bylo možná dost zajímavé vidět obdobný film natočený druhou stranou a jinou ideologií. Co všechno by se z něj divák dozvěděl a jestli by všechno černé bylo bílé a naopak ...

Výborný polský životopisný film o legendárním polském kardiochirurgovi Religovi. Velice realistické zobrazení toho, že prosadit něco nového proti tehdejším názorům (nejenom lékařským) nebylo tehdy ani trochu jednoduché. Dr. Religa byl bezesporu "kontraverzní" osobnost, ale kdyby nebyl, asi by těžko dokázal to, co dokázal. Skvělý výkon Tomasze Kota v roli ústředního představitele, nespočet zajímavých scén, někdy jsou vážnější témata úměrně odlehčena humornějšími vsuvkami, každopádně je to film, u kterého se ani chvilku nenudíte. Netušil jsem, že legendární fotografie z roku 1987, která byla myslím vyhlášena fotografií roku, byla fotografie Dr. Religy, který po únavné 23-hodinové operaci ještě kontroluje životní funkce pacienta a v zadním rohu spí jeho zcela vyčerpaný asistent. Jediné co mi trošku na filmu vadilo, byla ta přemíra nikotinu, kouřili víceméně všichni, všude a skoro pořád (asi natočení filmu sponzorovala nějaká tabáková firma :-) Je pravda, že Religa byl hodně závislý na nikotinu (a nejenom na něm v určité době), ale chvílemi jsem se docela bál, že cigaretu dostane na sále těsně před operací i pacient před transplantací, podobně jako "odsouzenec před popravou" ...

Hodně emocionální drama inspirované skutečnými událostmi. Působivý a dech beroucí příběh sourozenců plně vtáhne do děje a jejich strastiplná cesta za svobodným životem plná dramatických, tragikomických i hodně emocionálních scén nenápadně ovlivní diváka, že jim tak trošku začne i fandit a soucítit s nimi. I když některé scény vypadají trošku méně pravděpodobně, přesto dojem a celkové vyznění snímku diváka upoutá a na film jen tak lehce nezapomene. "Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s přáteli." (africké přísloví)

Hodně podařená "multikulturní" komedie, která hodně pobaví. Francouzi podobné komedie s přesahem k hlubšímu zamyšlení vždycky dost uměli a stále umí a přesto, že v reálném životě to zdaleka nemůže fungovat jako ve filmu, divák se hodně příjemně baví. A v koutku duše může i přemýšlet "co by, kdyby ?" ...

Tohohle "barda" mám moc rád. A skoro nejvíce tyhle dvě písně, obzvláště "Slona" :-) https://www.youtube.com/watch?v=bx7rSstPqc8

Skvělé válečné konverzační drama, které přesto, že se odehrává víceméně v jediné místnosti (scénář dle divadelní hry), nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Výborné dialogy a strhující herecké výkony dvou hlavních představitelů s významným režisérským a kameramanským podílem servíruji divákovi dechberoucí příběh nejenom o tom jakými diplomatickými metodami a jakým způsobem lze rovněž ovlivnit běh dějin i názory a postoje protistrany. Jeden z novějších filmů Volkera Schlondorfa, který i v pokročilém věku natočil poutavé dílo, které za jeho významnými filmy z mladších let (a nebylo jich málo) nezůstává vůbec pozadu, možná právě naopak. Ony ty režisérské i životní zkušenosti se neustále prohlubují, takže je to obdobné jak s vínem. Čím starší, tím lepší. Tahle lahvinka byla skutečně výborná a nezapomenutelná.

Film mne zaujal hned při prvním shlédnutí, pouze mne některé historky oslovily více, jiné trochu méně. Ale po opakovaném shlédnutí musím přiznat, že jsou všechny výborné a těžko se vybírá "ta nejlepší". Důmyslný mix absurdit, nespravedlností, byrokracie i všudypřítomné "pomsty", když kalich trpělivosti "přeteče". Spousta černého humoru, dramatické střety a důmyslné vypointování nabízí divákovi nevšední zážitek, ale i náměty k zamyšlení (třeba i to, co bych ještě "zkousl" a co už ne a jak bych reagoval?). Každopádně bych se vůbec nezlobil, kdyby historek (a la Roald Dahl) bylo i více. Ale dám přednost být "nezaujatým" divákem, eventuální aktivní role účastníků (v kterémkoliv příběhu i realitě) si docela rád odpustím.