Devadesát Dva

Jediným důvodem, proč se na něco takového podívat je Benicio Del Toro, tím to začíná i končí. Solidní je i Michael Pitt v roli sleazy slídila, ale jinak vás 'Reptile' asi příliš neoslní, thriller je sice nasnímaný precizně, skoro jak kdyby to dělal David Fincher, ale dějová linie a počáteční building, který vás solidně dlouho drží, vyšumí v závěru do ztracena, když už začnete před koncem tušit, jak se vše vyvrbí a vyprávěno to není nijak epicky, jako spíš velmi pomalým, steady tempem, v dlouhé stopáži 136 min. Kamerově je to fajn, Benicio dělá, co má, ale scénář je průměr. Vlastně se divím, že tomu tu čtvrtou hvězdu dávám. Ale tři by mi zase přišly jako málo. Myslím si, že žánrově se dají najít tuny kvalitnějšího materiálu´, jak říkám - Benicio, už jsem ho v pořádné roli pár let neviděl. 7.2/10

"Kdy byla bitva u Waterloo?" "1515." "Vidíš? Řeknou cokoliv je napadne." Chystal jsem se na 'Jak vykrást banku' roky, možná 10-15 let určitě, ale i přestože je to v žáru Funèsova začátku (zde má přesně 50 let a je to ve stejný rok, kdy ikonický Četník založil jeho věhlas) chybí tomu výraznější vedlejší postavy. Dokud Funès neRAGEuje a nejede svoje a netáhne sám scénu, nudí to. Funèsův první portrét výraz je ale FTW. "Je to nemoc století." (stres definice) "Řekni mu, že jsi živá." (...) "Zradilas vlastní rodinu." (...) "Ano, horkovzdušná děla." (...) "... nebe je nám nakloněno." Modlitba před loupeží a pohledy během kradení cihel. Jestli vás Funès baví, určitě se zasmějete, ale natočil daleko lepší filmy. Nutno podotknout, že Faltusův dabing je taky geniální snaha: proč se pokoušet ikonický dabing nahradit jiným dabérem, když můžete najmout imitátora, který se bude snažit co nejvíce přiblížit Filipovskému.

Bez prdele, já měl za to, že takhle pár dní na Slovensku normálně vypadá. Chlapi mlátí a ojíždějí ženský, mlátí děcka, pak ošustí na seně ženskou (druhou volbu), protože ta narozdíl od první neutekla, pak jí řekne "Už buďem." A ženská si ho přidrží, aby se udělal do ní, načež jí řekne "Jebe ti, čo robíš?" Pak se do ní vycáká, natáhne si kalhoty, projde okolo děcek, co to celý pozorujou a přivolá psa a řekne mu "Saďni, lahni. Výborne. K nohe poď." A odejde. Pak tam nahý buchty tancujou uprostřed lesa. A nějak se ztrácím, o čem to vlastně jako mělo být, ale vizuálně to nebylo špatný. Prostě normálka: a oni z toho dělají málem až hóror. Tss!

Ok. Tohle je škoda. 'Sex Education' mě mezi S02 a S03 chytilo tak, že to v mé osobní TOP prakticky zápasilo o první místo. A i když byla produkce S04 posunuta a zbržděna, doufal jsem, že to teprve naskočí a rozjede se, ale namísto toho se tvůrci rozhodli, "že stačilo".(...) Řada kritiky obecně směřovala na to, že se Otis chová jako idiot a že je show too woke. Možná, v tom druhém bych částečně souhlasil, ale zároven, je to dost aktuální a Sex Education se těchhle témat dotýkal od počátků. Je to o hledání identity a místa. Předně, nepochopil jsem, proč byla potřeba pushovat tolik Otise k Maeve, když Ruby by pro něj byla, v jádru, match. Just sayin'. Ale show říká jednu věc skvěle, ne vždy dostaneme věci, co chceme a někdy jsou to jen úlomky, co nás změní, někdy prostě, život nevyjde. Ale víceméně se mi líbilo, jak ukončili arch všech postav. Otis získal zkušenosti, které ho zformovaly a už není roztěkaná hromádka nervů, co furt přemýšlí. Ale baví mě, že i přes svoje nálady, chyby, to byla v jádru postava, která byla nakonec vždy upřímná, toho si osobně cením víc, než když někdo předstírá, že je "nice", za všech okolností. Jean našla svoje místo, jako matka, ale i jako hlas. Eric se dopracoval k tomu, aby plně zkloubil dohromady svoji gay identitu se svojí vírou (Eric je vůbec asi nejlepší postava celé show, jeho mood/vibes a má i hloubku). Maeve našla odvahu otevřít se ve svém psaní, potom, co se skrývala a držela stranou (dopis v závěru). Adam nastavil světlejší zítřky svojí bi-identitě i svojí rodině, která se snaží poskládat zpátky dohromady, začít znovu a lépe (což je fine protipól dnešní mentality, že když je něco rozbité, vyhazujeme to), líbí se mi, i že našel útěchu u koní, i pěknou pravděpodobnou budoucí přítelkyni, která k němu sedí. Jacksonův arch se mi taky líbil, protože nejdřív byl něco jako alfa, kterej leze Otisovi do zelí, nakonec ale skončil jako skvělej best mate pro všechny své přátele (Cal a Viv) i svoji rodinu (dvě matky). Aimee našla po svém traumatu konečně hlas, vyslovit se skrze umění, fotografování (hodně cool a taky děsně pozitivní a milá postava, v jádru, které její milost lze snadno věřit, pro její otevřenost a hlavně naivitu, což dokážu plně chápat). Michaelovi se podařilo z ředitele, který sám sebe nenávidí a tak to dává sežrat ostatním proměnit v člena rodiny, který na sobě pracuje... a Ruby, ach Ruby, Ruby se zdánlivě cyklí zpátky tam, kde začala, ale mám takový dojem, že bez Maeve okolo je tam silná pravděpodobnost, že by v budoucnu s Otisem stejně zase skončili dohromady, ale Ruby lze číst jako knihu, když se vám někdo jako ona otevře, Otis zkrátka měl hrát svoje karty jinak. Nicméně, to je takové to, "co kdyby" pro jinou realitu. Asi chápu, že celkový woke nádech S04 je hlavním důvodem, proč jsou ratingy dole, řadu lidí to celé mate a český kotel je k tomuhle méně tolerantnější, obecně. Ale kdyby škola byla takhle zajímavá, asi bych taky studoval, svého času, jinak. Hodiny literatury Maeve byly přesně důvodem, proč bych ji nikdy nestudoval. Zobecnit něco subjektivního. Ale mě S04 přišla v pohodě. Neměl jsem s tímhle zakončením, problém, v jeho zpracování a po ohlasech jsem se bál, že to zazdili, ale přišlo mi to, holt, to nemělo ty vypjaté momenty, ale jinak stejně obstojné - a koneckonců, nikdo nemá rád poslední série, protože je prostě konec... 7.5/10

"Mmmmm..." "Mmmm." Bud 'Zaříkávač mul' Spencer. "Začal si najednou povídat sám pro sebe." Tohle je až z druhé poloviny, ale má to tak deset slušných momentů a to není, na dnešní poměry, málo. Jedna z těch povedenějších kolaborací slavného dua, které by ale přeci jen slušelo trochu střihu, ale už úvodní scéna, kdy se divákům představí napřed Spencer a pak Hill tím, že vyjebou s pistolníkama, okradou je a sežerou jim fazole ("Odhoďte fazole... eee. opasky!"), což je jako nekonečný a opakující se vtip ve variacích nejen tohohle filmu, je true comedy gold, stejně jako klasický trademarkový styl, kdy udělají z Hilla trickstera, co švejkuje a trollí, zatímco Spencer je popichovaný ubručený medvěd. Má to všechno, co člověka na dvojici S&H baví a je to v jejich nejsilnějším období. "Nemůžeš nás přece jen tak zabít." "Upřímně ti řeknu, že nevím... já teprve začínám. Co se obvykle dělá v takových případech?" "Na tvým místě bych šel a na všechno zapomněl. Dělali jsme si srandu." "Jo! Jasně." "To nejde. Víte co, začněte se prát a vítěze pak nechám naživu. Tak dělejte. No do toho. Do toho, hoši." (...)

"Přijdu jindy." (...) Ale jo, je to solidní černá komedie, na které je nejlepší alpha male Hoffman, který jakožto záporná postava opíchá všechny pěkný ženský ve filmu a je zároveň nejzábavnější z celého ansáblu, protože má buď vše, co chce a nebo pro to zemře... jakožto jen všichni zákeřní mužové dostanou to, co chtějí, falešností, křivosti, lží, aby žili svoje "štěstí" a takových je mezi námi většina, jen záleží v jakém rozsahu je jejich křivost, ale jak řekl Hunter S. Thompson, abych zjednodušeně parafrázoval, je lepší žít divokost naplno, nebo pouze existovat? (...) "No vy jste se, paní učitelko, úplně posrala! Ruplo vám v bedně? Dyť takhle můžete někoho zabít." (...) "Sakra, netvrďte mi, že mě tady opravdu chcete odprásknout. Učitelky v důchodu přece nestřílej lidi." (...) "A ty dvojčata ti neudělám, tvoje biologický hodiny sou mi úplně u prdele." (...) Hoffmanovi zkrátka nesedí úplně záporné role, ale role (by default) cholerických magorů určitě - a ještě je tohle stejný rok jako epický MOST!). Janžurová v netypické roli důchodkyně učitelky, která se ze slušné postarší paní stane "zákonem". Bavil mě i Liška, je dobrej skoro vždycky a speciálně, když je ve filmu s Vilhelmovou (Dykovou), která tu má taky děsně dobře odehranou roli culící se falešné starostky. 7/10

"Ah, yea, that was, uh, that was pretty heavy, ey?" (...) Tohle bude jeden z těch spoiler heavy, protože jinak to analyzovat nejde. Ok. Austrálie. Současnost. Na začátku vidíme mladíka, jak jde na house party pro svého bratra, který údajně "dělá bordel", následně bordelář svého bratra napadne nožem a pak sám spáchá sebevraždu, zdánlivě unrelated se pak přesouváme k celkem solidně budovaným postavám teenagerů, kteří  mají netradiční "kratochvíli". Scházejí se tajně ve skupině na různých lokacích a mají zasádrovanou ruku, kterou používají jako médium.  Zapálí svíčku, připoutají vyvoleného, vyvolený se chytí ruky a řekne "Talk to me." a pak se mu/jí (whaeva you are)  zjeví někdo z libovolných entit, nějaký zemřelý, pouze osobě držící ruku. Vybraná osoba se pak dobrovolně nechá posednout tím, že řekne "I let you in.", tohle nenechávají jít přes 90 sekund,  což je mezní limit. Pak je nutno osobu ze sevření ruky zbavit a  zhasnout svíčku (zavřít bránu). Zbytek grupy má z posedlých srandu a natáčí během seancí viral videa. Vše se ale zkomplikuje, když hlavní postava, Mia, která je opatrovnicí, nechá svého svěřence, mladšího Rileyho posednout (it's just 50 seconds, mate) a v jeho podání se jí zjeví její mrtvá matka a Mia, která nemá nad její smrtí closure, chce nechat Rileyho přetahovat ("Mum, tell me about that time you died...")... přičemž si pak Riley následně totálně zrasí ksicht (sama Mia měla  předtím přetaženou seanci a i když se jí to líbilo, patrně to na ní zanechalo známky, kdy se jí zjevují mrtví i v jejím životě, takže je někde na pomezí). Riley je pak "vtažen" a Mia vidí "věci". A tady už přestanu. Film celkem chytí způsobem, že ještě, než se vůbec dostanete k řešení nějakých tradičních zápletkových koster a toho, co se děje, vtáhne vás příběh tak, že nevíte, kde je levá a kde pravá... vývoj, stejně jako hra s posedlými, vtáhne tak, že jednoduše nevíte na čem jste, že nevíte, co se stane, co, kdo, komu, jak a za kolik vyskočí a kde to bude a proč (ano, otázek mám víc, než "Jack Burton, ME"). Je to o hodně dobře napsaných postavách, ale pořád se to chápe žánrově jako horor, ačkoliv se dostáváme do psychologicky mnohem propracovanějšího a kvalitnějšího snímku, než že "banda teenagerů jede v dodávce státem Texas a všichni jsou sexy, podívejme se na ně zblízka motorovou pilou", tyhle slashery, nebo lekačky už jsou tisíckrát ohraná nuda. Carpenterův původní Halloween je statement svojí doby, rebelie, proti filmovým studiím, film, co vydělal spoustu peněz s maličkým rozpočtem. Ale pak si všichni začali myslet, že co potřebujeme je dalších padesát let slasherů. Ale ne, je čas pokračovat. ' Talk to Me' jede v lovecraftovské tradici strachu z neznáma, neodhalovat vše, ukázat "jen tak akorát", nutit diváka skoro to ani nechtít vidět, aby pak, když vidí, byl u "a kurva". Popularitu tohohle filmu dokážu pochopit. Kvalitní žánrový banger, speciálně na to,  že jde o debut režisérů, kteří se  záměrně vyhnuli studiovce, aby  tohle byl jejich první projekt. A nechci vyvolávat přehnaná očekávání, protože sám jsem žádná neměl, byl to jen "another horror movie, that got quite popular, ey, so i might check it out, bruv", nicméně ten konec(!). LOL. Byl jsem jak surprised Chriss Pratt. Doporučuju pro lepší efekt sledovat večer, nebo v noci a nejlépe o samotě. Ženský se budou krčit ke svému muži, aby je před tím děsěm zachránil, ale já jsem si řekl, že když jsem v sedmi sledoval slashery, tak to přece dám. Já jen čekal, co mě chytí za nohy pod stolem a ono nic... ale od 'Martyrs' jsem nenarazil na tak "fucked up" záležitost. Bravo. 8.5/10 (ale definitivně mám chuť tomu skoro dát pět hvězd už jen za to, jak dobře zpracovanej je to horor). P.S.: Málem bych zapomněl, ten rap song před seancí je "Sadistik - The Moon Smiled Back At Me", kdyby někdo náhodou...

Dávat si po tolika letech rewatch filmu, který jsem měl ve VHS přehrávači jednu dobu konstantně a jen co jsem přišel ze školy, dal jsem film přetáčet na začátek a pak si ho pouštěl skoro každý den co mi přišlo snad jako rok a samozřejmě s původním dabingem, to je něco. Ale už to není jako dřív, nic není, vše je prázdné :) Jednu dobu jsem ale (asi kouzlem, nebo "já sama jsem neobvyklostí") tohohle filmu byl posedlý. A tohle je ten Burton, se vším tím morbidním a černým, co k němu patří a co tolik utvářelo jeho věhlas (Stříhoruký Edward, Batman), ale 'Beetlejuice' byl jeho prvním filmem, co měl ten kvalitní level a byl přitom pořád totální úlet. S amorálním magorem, podle kterého má film název (geniální Michael Keaton, jak jste ho neviděli nikde jinde) a dvojicí hlavních hrdinů Adamem a Barbarou, mladým párem, kteří si žijí svůj život a sen ve velikém domě a kteří na začátku filmu zemřou a ocitají se jako duchové někde mezi záhrobím a naším světem, uvízlí ve svém domě, kde je vidí pouze (dnes až roztomile) goth-emo "Jak se zabydlíme, uděláme ti ve sklepě temnou komoru." "Celej můj život je temná komora. Jedna.... velká... temná.... komora." Winona Ryder, jejíž repliky jsou totální gold, taky mě překvapilo, když jsem sledoval Geenu Davis, která je tady absolutně úchvatná, takovou ženu mít, trochu ujetou, trochu vyděšenou, ale se srdcem na správném místě a pohledem a úsměvem, po kterém roztajete - dnes už takové ženy nevidím, ani ve filmu, ani v reálu. 'Beetlejuice' je krátký a děsně uteče a tak se v něm počítá každej vtip, "Trenére, myslím, že jsme nehodu nepřežili" a jejich hláškovatelnost je hodně vysoká. Nostalgie, i přesto. Pořád si pamatuju, jak jsme s jedním z mých nejbližších přátel sázeli jednu hlášku za druhou. To už v nás zůstane.

Rape/revenge žánr už nebyl v roce '81 ničím novým, jestliže se vám líbil třeba 'Death Wish' s Bronsonem, tohle má šanci vás zaujmout taky. Thana (Zoë Lund, pro kterou tohle byla první role, mimochodem zemřela v roce 1999 na selhání srdce: předávkování) má na začátku "jeden z těch dní", když ji na cestě z práce přepadne a znásilní muž, jen aby se dostala domů, kde narazí na zloděje a ten poté, co zjistí, že je v šoku a neupravená a odhalená, si chce dát vlastní číslo a tak ji znásilní taky - jenže ji podcení a tak končí mrtvý, pak ve vaně, pak naporcován v ledničce. Následně Thana díky tomu vlastní bouchačku a motivaci pro to odkráglovat každýho chlapa, který jí dá sebemenší podnět. Film jede svoji zápletku a i když je mnohdy "prosťoučký", prvoplánovaný a béčko, brzo se ocitáme v příběhu, kde pokud jste muž, jste problém a je jedno, jak dementní je důvod pro vaši smrt (nevinné šťouchnutí vaší dívky, která už musí jít a vy se s ní chcete muchlovat Thaně jako důvod stačí). V několika zemích tuhle záležitost dokonce zakázali. Tarantino to zase poněkud nahypeoval, ale třeba to v roce '81 byla "jiná nálada, jiná jízda", sledovat Abela Ferraru, o kterém si tehdy Quentin myslel, že bude "budoucí Scorsese". Ale definitivně jde o velmi specifický žánr, zraněná žena se vrací, aby "oplatila laskavost". V Tarantinově 'Kill Bill' se ale právě ukazuje ten subžánrový rozdíl, jasně ohraničené a odůvodněné pomsty, vůči jednotlivcům, kteří hlavní hrdince nějak ublížili. Thana tady to pojímá poněkud "volněji". Závěr mi připomněl skoro až shootout z Taxikáře. Vcelku i "outdated" záležitost.

"Fuck, cops are dumb, that's why I'm in jail too." (...) Asi nejblíže původní show, co to šlo, od konce S12. Ricky a Julian končí po jednom klasickém nedorozumění v base (a ta už není, co byla dřív, což byly prázdniny a drogy) a tak kamarádům Bubbles do vězení různě pašuje věci (jako toaletní papír, asijské chilli papričky, trávu; Julian byl vždycky manipulátor party, haha), nejdřív osobně, později dronem. Julian chlastá ústní vodu, později chodí alespoň s prázdnou skleničkou a nedostatek trávy zase nutí Rickyho se sjíždět na všem, co najde jeho stejně vyjetý starý známý, jako lepidlo, nebo fixy a nutno dodat, že Rickova energie je pořád stejná, což je fajn - můžete očekávat vše, co obvykle, jako prát se s trpaslíkem, co vám málem ukousne péro, nebo rozjet ve vězení weed business, to jsou jen dva klasické TPB momenty. Postupně v lochu končí i Bubbles a Randy ("A Man's Gotta Eat") a ke konci, ironicky jsou z lochu Ricky a Julian násilím deportování, zatímco je tam Bubbles vydán na nemilost a tak se kluci snaží venku spáchat zločin, aby je sebrali a zavřeli zpátky (classic plot twist). Určitě to neurazí a snaha tvůrců pořád si jet svoje v tom jde vidět i cítit. V první polovině to stojí hlavně na Rickových crazy momentech (a ten to s Bubblesem drží nejvíc), a i když má počátek absencí starších vedlejších postav, v show se postupně nějaké objeví, hlavně ale Lahey prostě kurevsky chybí a vždycky bude, bez jeho ožralecké shit-energie už show chybí ta jiskra. Ve svých základních absurdních motivech a přátelství a loajalitě jádro příběhu ale zůstává stejné a kvalitou mě to překvapilo, taky, že mi to jaksi proplulo před očima a já jsem to přes dva roky ignoroval, protože mě nenapadlo, že to může stát za to. TPB:J S02 by měla být během příštího roku.