Devadesát Dva

Main Card / Diego Lopes (i jeho účes) na sebe začíná strhávat slušnou pozornost, během tří fightů v UFC byl každý neskutečný a tohle KO bylo opět wild, jako když panter skočí na antilopu. (...) Saint-Denis zastavil Frevolův (#14) streak úžasným KO headkickem a sám je aktuálně na 5-0 finish streaku. Nebál bych se postavit ho proti někomu top ze 155. (...) Dern se sice připravila pro standup, ale jedna z nejvíc sexy a obletovaných jmen v UFC, i její fine ass, lehly na zem, jako vždy, když ji postaví proti zkušenější soupeřce. Je zajímavý, že obě Brazilky měly fight okolo vlastních rozvodů, Dern říkala, že peníze za tenhle fight půjdou ex-manželovi, se kterým se rozvádí. Jejímu notorickému pozitivismu to ale neubere. (...) TOM ASPINALL, gentleman, o kterém říkám už pár let, že bude HW Champ, muž úžasného charakteru, respektu, i úžasných schopností (na HW, ta rychlost, "EY, Tommy Aspinall, Tommy Aspinaaall), pro to dnes udělal první krok, když se z něj stal interim HW Champ. Porazit Sergeie Pavloviche je samo o sobě nesnadný úkol, protože ten doteď všechny decimoval (ale respekt i jemu), ale porazit ho s tím, že se dozvíte, že na přípravu máte dva týdny a pak ho vypnout během chvíle, to už je jinde. Lets go, Tommy! (...) Main Event. Procházka vs Pereira. Tohle jsem tak nějak předpovídal už dlouho zpátky. Jirka se se svým stylem zkrátka občas nechává trefit, ale jak řekl Strickland, problém s Pereirou je, že když se vás dotkne, zemřete. Procházka sám přiznal, že byl v jeden moment out, ale scramble byl dost nepřehledný a dá se argumentovat, že to bylo early stoppage, je to škoda, že zápas nešel třeba ještě do Rd4 alespoň, abychom viděli, kdo je lepší, protože mi přišlo, že Pereira vyhrál hlavně skrze to, jak decimoval Jirkovi movement leg kickama, nemožný vidět ty kopy přicházet a pak ten levej hák, Jirka definitivně měl odpověď. Ale holt, se štítem nebo na štítě. A jak jsem říkal, ať vyhraje ten lepší.

Narazil jsem na esej s názvem '38 minutes. 18 killings. Why?' přes kterou jsem se k tomuhle kraťasu dostal (ale dočuměl ji až potom, co jsem si dal film). Ve skutečnosti je to pod 37 minut, pokud se bavíme o množství a zmiňuju to jen proto, že v tomhle filmu to hraje roli. Tohle je samozřejmě neskutečně tématicky zajímavé. Dva postřehy, ne moje, co mě ale zaujaly jsou, že (1) v žádné scéně nevíme, jestli je otevřená vrahem, nebo obětí, nevíme, kdo je přesně kdo, kdo kam kráčí (paranoia) (2) zabíjení pokračuje, scénu po scéně a my víme, že musí skončit (gut feeling, náš pajšl nám to říká), to ale člověka nepřiměje necítit se s každou vraždou otřesněji ohledně aktu, ať už "proč" bylo v jednotlivých případech cokoliv. Člověk sleduje scénu po scéně, většinou kráčejícího člověka (nebo dva), jak se postupně střetne s dalším minimálně jedním člověkem (nebo dvěma) a dojde k násilné vraždě, následně útěku, poté záběru na mrtvolu (nebo mrtvoly). Závěrečný film mně neznámého Alan Clarka, který reagoval na nepokoje v Severním Irsku, během období, kterému se říká 'The Troubles' (1960s-1998), což se tu nebudu pokoušet snažit nějak podrobněji historicky popisovat, abych dokazoval jakoukoliv znalost tématu, protože ta vlastně neexistuje. Skvělá kamera, skvěle nasnímané lokace, často za denního světla v otevřených, ale opuštěných prostorech, vrazi vždy jdou na jistotu, nejde o žádné panické zabití. Všichni vyhlížejí normálně, obyčejně, nenápadně. Vcelku silná záležitost, dokolečka se opakující primální motiv. Produkce: Danny Boyle. Link.

Na pár místech až nečekaně nekorektní (asi nejzábavnější jsou části na začátku a na konci, s Willem Fortem, coby špatným pánečkem a huličem) i s psí mytologií pracující film (a určitě nic pro děti). Je to spíše něco jako vaše typická buranská komedie, ve stylu 'Klubu sráčů', kde si můžete najít své geniální momenty a mít z nich totální výtlem, protože se rozhodnete tuhle taškařici nebrat vážně, nebo budete seriózní kritik. Wrecking Ball k odplatě je top, ale taky je tu důvod, proč jsem u toho několik dní vždycky usnul a bez semenšího problému to viděl po kouscích a stejně v klidu to i brzo zapomenu, je to spíš takový produkt. Výplach ze soudku "hahaha, to je ale pičovina". Nicméně v mnoha ohledech dost solidně provedená.

Na tohle jsem dlouho čekal, protože jsem to chtěl vidět v původním znění, jakožto většina moderní maďarské kinematografie je u nás k vidění skoro vždy jen v dabingu. 'Külön falka' nás v počátečním rytmu elektrohudby (jakožto i já bych otevřel film asi podobně) vhodí do života Tibiho a jeho dcery Niki. Tibor byl v lochu (nejspíše za neúmyslné zabití manželky, když řídil opilý a měli spolu hádku, žárlivou scénu, což se ale dozvídáme až později ve filmu), pracuje jako sekuriťák v klubu a vyjídá ledničku bráchovi a jeho rodině, zatímco chrápe u něj na  gauči. Se svojí dvanáctiletou dcerou se neviděl sedm let a Niki navíc neví, jak její matka zemřela. Žije u své babičky. Tibi k tchýni pošle bratra pro vkladní knížku, kterou potřebuje, ale ta ho vypakuje a jak se bratr vrací do klubu, aby Tibimu řekl fuck off, protože mu s ním došla trpělivost, Niki ho sleduje a pak sama do klubu proklouzne a okamžitě je svědkem Tibiho násilné povahy, když zpracuje jeden nametený pár. I když je od jejich prvního setkání očividné, že Tibi se vlastně k dceři nehlásí, Niki se nenechá odradit a je to fascinující encounter, sledovat, jak dcera tíhne po otci, ale ne, že by mu podlízala, jen se mu ukazuje na očích, chce ho vidět a mlčí a nechává na něj sebe sama působit (nutno dodat, že Zorka Horváth je okouzlující, a taky skvělý protipól pro brutální vlčí vzezření otce, Gusztáva Dietze). Je zvláštní, že pro dva hlavní aktéry, tak i pro režisérku, která vychází silně z vlastní zkušenosti, je tohle debut. Postupně sledujeme hořkosladské sbližování až do hořkosladkého konce... tenhle film je velmi silný... ale člověk musí chápat čím a v čem. Člověk na konci dne nalezne velký jediný smysl ve svých potomcích. Hned po první noci je možné u Niki spatřit malý úsměv toho, že je s otcem, ten ji ale poté řekne, že má život naruby a  vidět se s ní nemůže. Pak mu to ale nedá a k dceři začne silně tíhnout. Je to kolotoč emocí, než se jejich synchronizace vycentruje. Slow-mo s teniskama. Synth sounds. Hudba je tu moc moc cool. Člověk je v tom od začátku, až do posledního nárazu do stromu. (...) Nikdy jsem neviděl tolik tíhnutí po sounáležitosti mezi otcem a dcerou, tolik "miluju tě" (bez toho, aby to za celý film bylo řečeno) a tolik syrové reality života, který jakoby vám házel pořád klacky pod nohy, až do (trochu očekávaného) heartbreaking finále, které ale, jak všichni chápeme, bylo správným tahem, hodným respektu. Smích se slzami v očích, ale taky kráčení hrdě skrze život, jako to, kdo jsem, coby protipól všech bezpáteřních křivých krys. "Pěkný hnusný." "Mně to chutná." Objektivně bych hvězdu ubral, ale prostě se mi to trefilo do nálady a chytilo mě to.

“Stick to the plan. Don’t improvise. Anticipate. Trust no one. Fight only the battle you are paid to fight. This is what it takes, if you want to succeed.” Mantra bezejmenného antihrdiny a zabijáka v podání Michaela Fassbendera, která začne být sama sobě vtipem, jak je postupně přerušována děním, nebo přímo slovně (Tilda Swinton), jako bychom slyšeli "shut up". Ale chápu lidi, co mají tyhle OCDčka, protože takhle přežívají, dělám to ostatně taky. Fassbenderův zabiják si k zabíjení pouští The Smiths, aby lépe provedl "logistiku" práce a  za celý film ani jednou nemrkne, cvičí jógu (je nemožné v dnešní době nebýt spatřen, tak se snažte alespoň o to nebýt nápadný, třeba jako německý turista, hraný rodilým Němcem, co nosí bucket hat). Fincherův nejnovější film se vrací k žánru, který mu jde nejlíp a to je thriller. A tenhle je, povrchově, vizuálně, velmi přímočarý. Vrah zpacká práci, kde sestřelí dominu namísto cíle a i když se mu podaří uprchnout, následuje odveta vůči němu, kde je zraněna jeho přítelkyně v Dominikánské republice (Mmm, Dominikánky jsou moc pěkný, kávová kůže s krvavě rudými rty + skvělá káva). Reakcí na to je, že zabiják, nihilistický každým svým krokem (ale nezabije psa), se jde mstít, cíl za cílem, až nakonec vyřeší, aby byl film uzavřen ve velmi sarkastickém stylu. Film, na který jsem se poslední měsíce těšil nejvíc tak trochu ničím nepřekvapil, na druhou stranu byl i tím, co jsem čekal, že bude. Je to klasická, chladná, technická, vypulírovaná, perfekcionistická záležitost, jakou dělá jen Fincher (tohle je jeho OCD). Haha a tohle zase moje sarkastická tečka vůči němu. Všichni jsme banda vyjetejch opic.

"Whats your name, madame?" "Kelly." "Kelly, Im gonna go soft on you, like every man that ever seen you naked." (...) Jimmy Carr to sází s takovým tím břitkým, nenásilným intelektem a ještě se tam do ksichtu směje přímo těm, které to uráží. Nebýt podcastu, ve kterém jsem ho slyšel a kde měl spoustu zdravých názorů na život, asi bych se k jeho standupu nedostal. 'His Dark Material' je podle mě silně cílen právě na tyhle skupiny lidí, co se příliš nechávají urážet, protože se jim sahá ne jejich citlivé místo, plný nekorektních vtipů, crowd worku, ale taky hodně empatie pro pochopení, že to jsou jen vtipy, jak hned na začátku Jimmy řekne, je rozdíl mezi znásilněním a vtipu o znásilnění. Obstojná záležitost. 7/10 (...) "Everyone is shaving their pussy. Mainly women. Everyone is shaving their pussy. And hipsters, the hipsters these days, they have beards, so society has the same amount of hair, just on different cunts. Everyone is shaving their pussy, no matter what you think of that joke, what a lovely opening. I think we all prefer the clean work service. There's a theory that men enjoy shaved downstairs on a lady, because it looks like a young girl's vagina. I wish. When my girlfriend shaves hers, it looks like pig's foot."

Asi jsem, jak podle ohlasů koukám, dost v menšině, protože tenhle seriál mi už nevím kolik let zpátky doporučil tata a já, ač na českou produkci zase až tolik nečumím, jsem musel uznat, že 'Případy 1. oddělení' (S01 a S02) byla až překvapivá kvalita, možná mě to tehdy jen zaskočilo, protože jsem od toho moc neočekával, ale já vím, že v Česku se občas objeví věci, co jdou až na dřeň (za poslední roky třeba minisérie 'Pustina' (2016). A dokážu pochopit, že stejně tak se řada die hard fans musí cítit uspokojeně ohledně téhle série, protože vidím, že její kvality tu pořád jsou, nicméně, mně to už přišlo jako lehký nadprůměr, jakoby zápletky byly "meh", některé momenty, nebo pasáže, mě sice bavily, ale moc jich nebylo, takže to pak končí a stojí na postavách, kde mě osobně třeba Filip "Andělská tvář" Blažek a jeho konstantní řvaní drsnýho poldy, který se snaží vyvinout nátlak na pachatele k doznání při výslechu, mi jednak přišlo jako dobrý sci-fi, ale taky mě to iritovalo samo o sobě (a navíc s kolegou Petrem "Big Nose" Stachem tvoří takovou tu dvojku poldů, kterým ty dvě postavy zkrátka nevěřím). Nicméně v seriálu je solidní plejáda charakterů, od ňoumovitého nerda Vladyku (který odlehčuje, ale taky přispívá), přes vůdce Vetchého (ale tu Spartu si tam musel prosadit - celkem dojemný konec, i ty pasáže třeba s Polívkou na rybách), Hanuš aka Korejs je asi nejlepší postava, Hanuš má zkrátka ksicht na tyhle bezpáteřní křiváky, to ale víme všichni. Barbora Bočková je zajímavým přírůstkem, se svým bílým přelivem a vstřícným, drobným hláskem, bych jí spíš věřil zdravotní sestru. No, taková ta věc, co si člověk pustí k posilování, nebo když vaří, nemůžu to porovnat, protože si původní svě série už tolik nepamatuju, ale pamatuju si svoje dojmy a ty jsou zde zkrátka slabší.

Na stará kolena se Sly rozhodl pro trochu víc stylovou gangsterku (ačkoliv samozřejmě dojde i na ukázku jeho svalů a jak v 75 letech ještě pořád balí buchty na baře, potom, co strávil čtvrt století v kriminále), takže akce trochu ustupuje, ale i tak je jí pořád dost, nicméně bych řekl, že v tomhle ohledu jde o tu nejméně zajímavou část 'Tulsa King'. V rámci scénáře, nebo postav to nepřináší nic dechberoucího, nového, ale je to solidní záležitost, speciálně pokud vás baví gangsterky (De Nirovské) a má to pár dobrých momentů, například celý arch okolo weed shopu nebo "starý dinosaur nerozumí modernímu Světu". Je fajn Slye vidět v něčem, co není jen z jeho propraných frančíz, ale působí jako "fresh & new" (navíc poprvé, co dělá TV show). Vždycky jsem byl spíše fanda Arnolda, ale pokud jde o jejich televizní klání, jsem si jist, že Sly zvítězil na plné čáře, v Arnoldově případě půjde spíše o komedii (parodii?). 'Tulsa King' má trochu chytřejší a zábavnější scénář, než je u Slye obvykle zvykem, ale jeho typické archetypy postav, zaměřených na rodinu, hodnoty, oldschool, pořád zůstává. Sly je ten, který s věkem zraje jako víno, tenhle výkon a postava je vlastně jediným důvodem, proč show nezapadla do absolutního průměru. Ale, že bych ji chtěl nějak extrémně sledovat taky říct nemůžu, spíš tak na zabití času, do pozadí. 7/10

Shane si mě za poslední dobu dost získal, protože na mě vyskakují samý shorts a sestřihy jeho podcastů apod. a tolik smrtících vsuvek a momentů a přirozeného timingu jen tak neuvidíte, proto ho taky aktuálně řadím mezi mladší generaci mých oblíbenců jako je třeba Mark Normand (se kterým mají mimochodem úžasnou synergy). Z čeho si utahuje zkrátka nemá žádnou brzdu, ale není to žádnej provokativní blind hate, není to nucený, jako můžete vidět u spousty lidí, co tu práci grindí, je to hodně natural flow, jako když kecáte u piva, flow toho, jak zkrátka přemýšlí. Za mě vede část "down syndrome rules" a jak jinak, jeho celá Trump impression část, je prostě best in business, ale je to takové konzistentní, drží si to hladinu kvality celou hodinu a velmi chytře volí témata, jako aussie accent, George Washington, ex boyfriend NAVY SEAL. Za měsíce snad jedna z nejlepších show, a že standup sleduju rád a hodně. Neustále se k tomu vracím a baví mě to čím dál víc. 8.5/10

Sice je to už nějaký ten rok, co jsem 'Possession' viděl, ale je to jeden z těch filmů, které se absolutně nedají popsat, jako spíš zažít, cítit. Isabelle Adjani tu hraje neskutečným způsobem bující šílenství (je to o tolik lepší, že nejen hraje tak dobře, ale je přitom i tak sexy, což je vražedná kombinace, Adjani nicméně uvedla, že se z role psychicky dávala do kupy několik let) tak, jako jsem nikdy žádnou jinou herečku na plátně neviděl. Někdy si to musím pustit znovu, protože tohle je special kind of experience. Dost možná i nejznámější a nejlepší a nejosobnějši film Andrzeje Żuławského a pokud jste tohle neviděli, určitě to napravte.