Tetsuo

Film trpící únavovým syndromem. Nejzbytečnější hodina a půl, kterou jsem letos strávil v kinech. Jestli jednička bylo "navoněné nic", které v hodně vstřícných divácích navodí nějakou letní pohodu, tak dvojka je absolutní nic umocněno na druhou (a la "Vědomosti vaší dcery se rovnají nule. Pro postup do dalšího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila".). Nepředpokládám, že libovolný ze zúčastněných tvůrců mohl mít dojem, že dělá dobrý film. Nad scénářem muselo být každému jasné, že jde jen o rozředění původního konceptu "uděláme český Dobrý ročník, víc pro teenagery". A naředěno je to tak, že už tam nezbylo cokoli atraktivního. Jestli letošním nejhorším filmům - Operaci Dunaj a Ulovit miliardáře - aspoň šlo o to něco sdělit, tak u 2slow 2tedious 2Bobulí šlo všem akorát o to shrábnout honorář a potlačit stud, že v tom účinkují.

Vypadá to jako, když z počítačové hry vyberete jenom konverzační videa a všechny ty bitvy a boje už musíte hrát sami. Ve filmu totiž neuvidíte nic z toho, o čem se mluví. Jinak je to fascinující pokus vnést do historicko-mytologického námětu všechny různé moderní prvky - ekologii, feminismus, lesbické vztahy atd. A samozřejmě, celé je to úplně pekelně zahrané. Ale tak, že jsem se dlouho u ničeho tolik nezasmál. "A co had, krtek a vypelichaný jestřáb?!" Už jsem jen čekal, kdy liška sežere muchomůrku na stole a řekne "Chaos vládne." Jen takovou malou poznámku: režisér pravděpodobně ví o české historii víc než naprostá většina Čechů, kteří četli jen Jiráska. Zprznění dějin bych mu opravdu nevyčítal.

Námět, děj i celý fikční svět má v sobě tolik mezer, že je vlastně ohromná zábava o tom přemýšlet. Z hlediska stylu je jinak zajímavé, jak se tu pracuje s typem "realistického" svícení a počítačovým omlazováním - obojí dost vypovídá o tom, jak se Hollywood staví k hercům.

Bez příběhu, bez nápadu, bez vtipu, talentu, rytmu, tempa, čehokoli. Jen zlá a banální karikatura s myšlenkový nábojem, jaký mají frustrovaní anonymové na internetu pod články o české politice.

Na to, že mělo jít o netradiční animovaný film, to má tedy velmi tradiční vyprávěcí strukturu i morálku a ideologii. Kromě toho, že to je taková naivní duchovní (křesťanská) propaganda (o nesmrtelnosti duše, odlišnosti těla od duše a dokonce mysli), tak je v tom i něco typicky amerického, manažerského. Hlavní hrdina dělá strašně moc chyb, ale předem vví, že to nakonec bude dobré. Ta touha něco dělat a být akční, i když ostatní nevidí smysl takového počínání, patří k pocitu "vyvolených". A tento film takový způsob myšlení podporuje, protože nám předem naznačuje, že Devítka má pravdu. Ale ve skutečnosti to tak nebývá. Tady se příběh splétající několik žánrů fantastiky vymyká tomu podněcovat fantazii, ale prostě nás nutí UVĚŘIT.

Víceméně každá scéna zavání folkloristickou ikonografii, která je ale v závěru porušena. Pokud to srovnáme s jinými "realistickými" reinterpretacemi legend, je Jánošík asi nejdotaženější. Možná i proto, že u něj není dominantní naturalismus, ale lyrika a odskoky do vnitřního světa postav. Rozhodně bude fascinující sledovat reakce různých diváků, kteří mají své vlastní představy o tom, jak má vypadat film o Jánošíkovi. Pohanská a velmi smyslová a smyslná vize dvou režisérek je pozoruhodná i tím, jak se nesnaží být divácká.

Film, který úplně mylně inzeruje, že je o imigratkách a vztahu dvou sester. Je to jen a jen o holce, která to nemá v hlavě v pořádku, a důvod proč, nepříliš dobře motivovaný, nám odhalí až v závěru, čili předtím jen pasivně sledujeme agresivní postavu, které nelze rozumět.

Příliš málo herních figurek a příliš malé a málo definované herní pole. Pixaři poprvé nevytvořili soběstačný svět.

Dokonalá hra s diváckým očekáváním. Místo dalšího Grindhousu nebo poctě italské exploataci, případně Tuctu špinavců, následuje velmi neakční konverzačka v duchu Hitchcocka a německé válečné kinematografie. Dlouhatánské dialogové výměny skončí vždy nečekaně.

Je to odvážný konceptuální umělec.