Tetsuo

Působilo to na mě mnohem méně než Loni v Marienbadu, přestože je to založeno na stejném principu rozbíjení jednotného narativu. Možná se u mě ohlašují předsudky vůči francouzské výrazové exaltovanosti, kterou tento milostný příběh oplývá.

Nebýt toho démonizování Slovenska bylo by to jen blbé. Takhle je to aspoň chvílemi nablble zábavné. Eli Roth je jinak bohužel pouhý hororový fanoušek, která nemá zbla talentu (jako jeho idoly, jimiž se tak rád ohání). Hodně nepochopitelné až kontraproduktivní jsou jeho prohlášení o tom, že tento film ukazuje, jak jsou Američané xenofobní a nechápou cizí kultury. Způsob, jakým je příběh podán, ovšem není kritikou těchto stereotypů, ale spíš jejich potvrzením.

Vedle Truffautovy Americké noci nejhezčí film o filmu. Zatímco Truffaut ale ukazuje období, kdy se klasická žánrová kinematografie přerodila v moderní, a svým autotematickým dílem to přímo dokládá, tak Altman ukazuje éru "Nového (nového) Hollywoodu", kde producenti opět vládnou příběhům. Hráč velmi vtipnou formou vypráví o tom, jak je producent pohlcen do typizovaného příběhu, jaké sám produkuje. Je to zlý, ale báječný film.

Působí to asi tak, jako by režisérem byl Andrej Babiš a přebralo to všechnu jeho zmatenou a hrubou dikci.

V zásadě nepopsatelný film, který se formou satiry pokouší reinterpetovat celé Pražské jaro 1968. (Zhlédnout jej dosud šlo pouze na speciálních seminářích, dodnes nejsou ani přesně zmapovány jeho existující kopie. Tvrdí se často, že jde o film, který sami komunisti museli dát do trezoru, poněvadž byl nekoukatelný.) _________První hodina je tak extrémně trapná a blbá, že se u ní lze škodolibě bavit, další půlhodina již vyvolává pouze kroucení hlavou a poslední půlhodina člověka naprosto ubije a umrtví. ________Základní zápletka spočívá v tom, že hrocha v ZOO bolí zub a pojišťovna vyšle svého zaměstnance Hrocha, aby schválil půjčku na velkou zlatou korunku. Hroch ovšem Hrocha spolkne a od té chvíle zvíře mluví. Neochoty státu pomoci nebohému zvířeti využije politická opozice, která obviní vládu z nečinnosti. _______ Děj je poměrně komplikovaný a nečitelný, pohybuje se tu přinejmenším "Alexander Dubček"-zlý populista a "Eduard Goldstücker"-zlý metafyzik, jenž ve sklepení spřádá své ďábelské plány na ovládnutí republiky a zpívá píseň Já, metafyzický kanárek. Základním smyslem snímku je naznačit, že všichni reformátoři socialismu byli zkorumpovaní kariéristi a amorální zrůdy. _________ Naďa Urbánková hraje zpěvačku, jež nosí brýle, pomocí nichž slyší. Repsketive, když si je sundá, neslyší. WTF?______Zdena Hadrbolcová hraje učitelku základní školy, která v hrochovi, jenž kromě pojišťováka sežral i gramofon, uzří reinkarnaci slavného operního zpěváka a chce si vzít hrocha za manžela. K tomu se obleče jako hippie a vede psychedelické taneční seance. WTF? ________A všichni ostatní dělají podobné kokotiny, které absolutně nelze pochopit._______Tento film je zosobněním anti-humoru. Je tak strašný, že je na něm velice dobře vidět, jak se herci snaží před kamerou distancovat od supertrapného scénáře. ________ Manželka režiséra Karla Steklého dnes tvrdí, že její muž Hrocha natočit musel, jinak by přišel o práci a že se snažil filmem bojovat i s tehdejší politickou garniturou. Svým způsobem jí to lze i věřit :) (Pokud by tedy člověk zapomněl na to, že Steklý natočil normalizační agitky ještě dvě: Za volantem nepřítel - o tom, že za jaro 1968 mohli zkorumpovaní taxikáři, a Tam, kde hnízdí čápi, kde předsedovi JZD hází zkorumpovaní reformátoři klacky pod nohy, ale on se nedá, a nakonec v srpnu cizí kombajny přece jen přijedou na pomoc.) ______________ AKTUÁLNÍ: Vypadá to, že po tomto ryze oportunistickém a totálně (a totalitně) neumětelském snímku bude pojmenován nástupce Plyšového lva. Pokud se tak stane, již teď je jasné, že žádný z budoucích "oceněných" filmů nemá nikdy šanci se Hrochovi ani částečně přiblížit. Je to nedostižná meta filmové debility.

Podobný kvalitativní skok jako mezi prvním a druhým dílem trilogie o Jasonu Bourneovi. Akorát v Hunger Games roztřesená kamera nepřibyla, ale byla nahrazena přehlednějším snímáním. Druhý díl konečně dosvědčuje, proč je kniha takový popkulturní fenomén.

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem chtěl být partyzán.

Po půl hodině jsem se přistihl, jak moc se těším, až ten film uvidím podruhé a budu si moct všímat různých drobných detailů. Byl jsem nadšený z toho, jak se tu mísí styl filmů z padesátých a osmdesátých let s některými prvky současné kinematografie. A líbil se mi i vývoj postavy Indiana Jonese, jeho schopnost přiznat si své stáří i držet krok s mladšími soupěři a spoluhráči. ___________________ Obávám se ale, že existuje poměrně úzká skupina diváků, kteří ocení na posledním díle, že je zároveň jiný i stejný než díly předchozí. Mladší publikum nemá Jonese tak zažitého a starší publikum si původní díly příliš zbožnilo. Pocit určité "vyvolenosti", že s radostí přijímám staré prvky a oceňuji nové, mi kalí právě vědomí, že se víc lidí nebaví se mnou stejným způsobem. _____________________ A pár vzkazů:____ 1) Neexistuje žádný "čistý Indy", to je iluze. Každý díl Jonese je VÝRAZNĚ jiný. Proto mají různí lidé rádi různé díly více či méně. _____________ 2) Indy vychází a kopíruje vývoj pulpových magazínů. Takže, když v 50. letech vládla pulpu sci-fi, tak Jones MUSÍ být sci-fi. Navíc, vztah mezi mytologiemi, mystikou, paranormalitou a sci-fi je velmi těsný v celých dějinách fantastiky.

Naprostá ptákovina tvářící se smrtelně vážně a balancující na hranici sebeparodie. Fascinují je, jak na těch filmech podle Browna není téměř nic filmově atraktivního. Tento se snaží o trochu vynalézavější vizualitu oproti předchozím dílům a má lehce zkomplikovaný způsob vyprávění kvůli amnézii hlavní postavy a jednomu narativnímu twistu - takže už je to skoro normální thriller, zatímco přechozí díly byly nudné odpady, jimž se každý člověk, který trochu rozumí dějinám umění, musí smát.

Extrémně zašmodrchaný případ, kdy drogově závislý soukromý detektiv vyšetřuje na počátku 70. let v Los Angeles zmizení několika osob, je ironickou kritikou hnutí hippies. Hra s diváckou pozorností spočívá v tom, že máme dojem, že se hlavní hrdina nemůže v ničem orientovat a musí skončit špatně, zatímco on, přesto, že je většinou pod obraz, dovede být ve správnou chvíli v obraze.