Tetsuo

"Tento film ve mne vskutku vyvolal nelibé pocity. Jen pochybuji, že měly být vyvolány." (Morloth). Nepochybuj. Vo tom to je.

U Moora je potřeba rozlišovat a vlastně i odděleně několik věcí: a) samotnou filmařinu, b) kontext, do jakého svou výpověd vsazuje, c) důsledky, které by z jeho filmů měly vyplývat pro reálnou politiku. ____ Pokud Capitalism: A Love Story beru jako pamflet, který se snaží působit proti propagandě amerických mainstreamových médií, a dělat to tak, aby jeho poselství přijaly hlavně obyčejní lidé křesťanského vyznání, kteří obvykle nejsou schopni prohlédnout určitou ideologickou manipulaci, pak je Moorův film obhajitelný a vlastně velmi přínosný. __________ Humornou formou otvírá oči těm, kteří uvěřili, že dnešní podoba vládnutí v Americe je demokracie a že demokracie je slučitelná s kapitalismem, resp. současnou korporátní formou kapitalismu a plutokracie. (Chápu, že ta slova někomu znějí nepříjemně...) Moore vlastně jen říká: americká ústava nestojí na kapitalismu, stejně jako na něm nestojí křesťanské hodnoty, a kapitalismus, jak jsme ho znali a měli rádi v 50. letech, zmutoval v něco úplně jiného. Měli bychom tedy přestat žít v romantické iluzi a zbavit se naší nešťastné a neustále nenaplňované lásky k ideálu, který už dlouho neexistuje. ____________Kromě happeningových provokací s označením Wall Streetu za "crime scene" pak Moore ukazuje i příklady toho, jak je možné zpět navrátit význam odborovým organizacím, případně, jak budovat spravedlivě fungující a plně tržní firmy. Nejde tu tedy o žádnou verzi východních levicových režimů ani utopie, ale ukázky toho, co už zjevně funguje. _______________________ Vzhledem k tomu, že Moore ale nejen analyzuje, ale i provokuje, agituje a sám pochopitelně manipuluje s informacemi, případně používá slova v trochu jiném než obvyklém významu, nedělal bych z něj hlavního mluvčího "západních levicových intelektuálů". Pokud máte zájem o serióznější díla na podobná témata, doporučuju buď Doktrínu strachu od Michaela Winterbottoma zachycující přednášku Naomi Kleinové, nebo starší film Adama Curtise (např. Power of Nightmares).

"Fízl na speedu" a "prázdnej bastard uhnětenej z kurevskýho těsta" Antonín Rusnák patří do stejné skupiny postav jako Bad Lieutenant Harveyho Keitela nebo Daniel Plainview z Až na krev. Ten film jako celek je ale tak zvláštně nevyrovnaný, že se mi názor na něj mění každým zhlédnutím.

Unikátní film, jehož koncepce je tak originální, že dovede královsky bavit asi čtvrt hodiny a pak už začíná uondávat. Vezměte staré plastové, případně cíněné hračky, jako jsou kovboj, indián, kůň, traktor a podobně a hrajte si s nimi, jako byste byli malí, přestože už dávno máte pár křížků na krku._________Představuju si ten původní večerníček pro dospělé, ovíněné či zkouřené, a moc bych si přál, aby se někdy vysílal i u nás, třeba na ČT2 v pozdních nočních hodinách, v původním francouzském znění. Krátká stopáž dovede všechny ty surrealistické výstřelky, dané často nikoli neomezenými ale spíše omezenými možnostmi, využít naplno. Jakmile ale legrace trvá přes hodinu, člověku je jasné, že pokračovat se dá v podobném duchu donekonečna a pomalu ztrácí zájem.______________ Každopádně, na téměř žádném filmu jsem nezažil tak hurónské výbuchy smíchu v celém sále, jako u této bezskrupulózní koniny, kde se kůň sprchuje, čte si noviny, surfuje na internetu a chce chodit do hudebky učit se hrát na piáno, ale bohužel mu to nevychází, protože mu pořád někdo krade zdi domu a on se při pátrání po zlodějích propadne přes zemské jádro až do Antarktidy a..a.. to to to není vše přátelé, tádydádydá. _____________ Mírně překvapující je, že se tvůrci vyvarovali zbytečně lascivních vtípků, což bývá první krok, kudy se obvykle vydává naše fantazie. Panika v městečku opravdu je návratem do dětství, kdy zapomeneme na všechny dospělácké problémy a typická dospělácká témata, nicméně dětská hravost je podpořena určitými zkušenostmi a nadhledem, kterého děti ještě nejsou schopny.

Je to odvážný konceptuální umělec.

Má to podobný potenciál růst jako kdysi Dědictví.

Jak hodnotit film, který tematizuje umělecké selhání?

Pokud čekáte český blockbuster, jste na špatné adrese. Tento film zcela jasně vychází z poetiky německého expresionismu a používá také prostředky francouzského impresionismu. Není to tedy supermoderní cool film, ale velice koncentrovaný odkaz k "němé" éře kinematografie. (Zároveň skvěle pracuje i se zvukem.) _______ Proto se tu taky většina postav pohybuje v jakési osobní bublině, kdy pro ně jako by neexistuje vnější svět - odsud ten úžasný dojem nereálnosti. Styl tu má vlastní výpovědní hodnotu a říká nám cosi o prostorové izolaci postav, rozplývání kontur mezi dobrem a zlem atd. (Když si čtu pořád dokola věty o "dominanci formy nad obsahem", jímá mě smutek z nepochopení toho, že filmová forma má sama o sobě dost významů.) ______ Pokud Normal v něčem připomíná klip, tak možná nějaké Dresden Dolls a spol. navazující na poetiku kabaretu Výmarské republiky. Doporučená četba: Siegfried Kracauer - Od Caligariho k Hitlerovi. Doporučený film (nepřekonatelný vzor): "M" (Fritz Lang). Rozhodně nejpůsobivější český art thriller od Spalovače mrtvol. __________ Výrazně pozitivní hodnocení vychází z prvního dojmu po dvou zhlédnutích krátce po sobě. S odstupem trochu bledne. (Můžu taky potvrdit, že první zhlédnutí tak dobrý dojem nevytváří a většina zdejších hodnocení bohužel vychází jen z něj.) _____________ Normal se určitě stane dobrým důkazním materiálem při zkoumání, jak dnes lidé podléhají reklamě, vytvářejí si falešná očekávání a neumějí se pak srovnat se samotným dílem.

Film bojuje vší silou proti svému plakátu a já jsem bojoval vší silou proti filmu, než se mi začal líbit.

Oba úhly pohledu jsou možné: 1) Velice dobrý životopisný film, který je ubit a postupně odrazuje silným a přesvědčeným politickým aktivismem, jenž sám sebe bere jako úplně samozřejmý. 2) Film, který díky skvělým hereckým výkonům a sympatické, dokonale hladké režii, polidšťuje jinak protivné politické aktivisty. ________ Netradičně proti svému zavedenému typu obsazený Sean Penn přesně vystihl postavu homosexuála a jeho herecké pojetí je o půl zdviženého malíčku před hranicí, kdy by už z toho byla parodie.