tahit

U tohoto filmu mě zajímal tvůrce. Že má Marjane Satrapi nevšední talent a schopnosti o tom nemůže být ani pochyb. Když o tom člověk přemýšlí v jistém smyslu, tak jen málokteré ženě ze Středního východu bylo dopřáno dosáhnout takového štěstí, aby se prosadila v komiksové nebo filmové branži s vyprávěním svého života. Cením si toho, že měla takovou odvahu pustit se do celovečerního kresleného filmu, který byl v její rodné zemi předem odsouzen k zákazu. Vraťme se však k ději, v něm běhají cizokrajné kreslené obrázky, s kterými film částečně stojí a padá. Marjane Satrapi sděluje vzpomínky a myšlenky prostě a bez okázalostí. Pokud se někdo alespoň maličko zajímá o problematiku islámu a historii, tak zde není také nic převratného, co by vyloženě překvapilo. Největší kvalitou příběhu je emocionální působivost, která je nejsilnější stránkou filmu. Sluší se dodat, že na filmu je pozoruhodné i to, že animovaný film pro dospělé dokáže tak hluboce zaujmout.

Útěk po francouzsku a trochu jinak. Přesto nebo právě proto, že jde o dílo staršího data, tak mu na působivosti nic neubírá. Po zhlédnutí nelze nevzdat hold režiséru Robertu Bresson, který je dokonalým filmovým psychologem a musím napsat, že setkání s tímto filmem byl ohromný zážitek. Výrazným prvkem je i nádherná hudba. Fakticky vzato zvolil nestandardní působivou filmovou řeč k navození pocitů. Nevím přesně proč, přesto některé výrazné černobílé záběry včetně rekvizit mi přišly až nezvykle výjimečné. Přitom nejsem vůbec žádný odborník na filmovou kameru. V každém případě jde nesporně o jedinečný film, který neztrácí nic na své originalitě. Robert Bresson právě ohledně zmíněných kvalit od teď patří do mých oblíbených režisérů.

Filmové i televizní životopisy mnohdy bývají povrchní a mají málo společného se skutečným jejich životem. Zde to je ovšem jiné. Přesvědčivá rekonstrukce opíraje se o portrét osobnosti Louise Pasteura se drží faktických dat. Vpravdě realističtěji to herec důstojného stylu Daniel Michaelli už nemohl ani ztvárnit. Vytěžil z toho skvělý příběh velké osobnosti na poli vědy a ještě k tomu zajímavě. A pro ty, co mají rádi životopisné filmy, by se slušelo napsat něco málo o ději příběhu. Lze napsat, že děj kultivovaně postihuje hlavní etapy života Louise Pasteura a přesně odpovídá tomu, co chtěl film říci k objevům vědy. Slovenská televizní tvorba dokazuje, že si vůbec nepočínala špatně v době totality, jak dokazují starší hraná díla.

Popravdě řečeno, žádná intelektuální rafinovaná historka, ale docela příjemně nepředvídatelný film v kostýmní parádě. POLIBEK HADA má jednu nespornou výhodu a ta se jmenuje Ewan McGregor, opravdu dobrý herec. Film nic nepředstírá, nekouzlí a přitom dovede uspokojivě upoutat.

Domnívám se, že tento televizní seriál zachovává všechny přednosti kvalitní tvorby a má smysl pro detail postav se zvláštní osudovostí. Nemluvě o tom, že v něm slovenská krajina v celé šíří půvabu jen září. A jako by ten exteriér pro dramatický děj byl přímo stvořen. Režisér Andrej Letrrich měl velký dar, že uměl vždy vsadit na herce, přesněji na skvělé herce, kteří umějí či uměli udržet pozornost seriálu v historickém pojetí v míře svrchované a budiž jim za to dík. Přesto, že čas bývá někdy neúprosný kritik, tak poutavé literární návraty do televizních adaptací uplynulé doby jsou pro mne vkusnou a přitažlivou zábavou. Ještě dodám, že spisovatelka Hana Zelinová uměla opravdu nádherně a živě vytvořit ve své fantazii příběhy plné dramatických zvratů.

Jean - Paul Belmondo vždy přesně předvede, co se od něj očekává. Ani tady prohlubující vrásky na čele mu nevzaly nic z jeho šarmu vtipně provedené akce a inteligentního humoru.

Herzův film téměř autenticky vystihnul tvář doby, kdy se příběh odehrává. Hlavní role férového chlapa Tadeáše Falka byla tehdy dobře svěřena nadějnému Vladimíru Kratinovi, který mimo jiné to opravdu přesvědčivě zahrál. Dalším pozoruhodným momentem filmu je styl dlouhých vlasů a žargon mluvy šedesátých a sedmdesátých let, který byl tradičně v nelibosti u socialistického společenství ve všech kruzích. Co dodat závěrem? Že móda dlouhých vlasů nebyla jen výsadou umělců či muzikantů, ale běžným standardem doby. Nosili je čundráci, účňové i studenti, dokonce členská základna Socialistického svazu mládeže Pionýrská organizace SSM kluků nepohrdla dlouhým vlasem navzdory rudým zasadám módy krátkého střihu.

Je to táž a ona veliká otázka, jež váže k sobě mnoho záhad, co bude po možné globální katastrofě? Hle, co by se mohlo státi? Tak tedy nastal by konec světa? Dlužno dodat, že filmová obraznost bloudícího otce a syna po troskách lidských obydlí, lesů a vod je chvilkami neúprosná. Rozum u lidí jako by přišel vniveč a byl nahrazen strachem z druhého člověka. Za povšimnutí stojí také některé dialogy, které zazní ve filmu. Ale zpět k samotnému filmu. Musím ale přiznat, že filmu něco prostě chybí. Osobně si myslím, že různorodost lidského chování v extrémních podmínkách, na pozadí katastrofického příběhu je nedotažená a příliš zjednodušená. Nicméně ponoříme-li se hlouběji, zcela do děje nic převratného se podle mne zde nekonalo.

Quentin Tarantino prostě rád experimentuje s neotřelými nápady a na jeho filmy se třeba koukat jako na drsné pohádky pro dospělé. Od samého začátku film dávkuje brutalitu, která nemusí být pro každého stravitelná. Na druhou stranu režisér Quentin Tarantino by snad uměl zparodovat i sedláky u Chlumce. Nakonec jeho osvědčený a netradiční způsob humoru okořeněný historickou fikcí, kde je leccos i pro zasmání, dost zabral. Ostatně jde jen o film, který vychází z onoho známého, co kdyby…

Je to film svým výsledným dojmem hodně krutý. Tím větší patří můj obdiv tvůrcům filmu světoznámých italských režisérů bratrů Tavianiových, že se pustili do díla, které nemělo záruku masové tržby. Při hodnocení tohoto filmu beru v úvahu, že jde o historicky potvrzený fakt. A jedna malá výtka k některým scenám, kde jsou Arméni líčeni či zobrazeni jako ovce, které se alespoň trochu nebránily, chybí věrohodnost. Tolik můj názor, který ve mně film vyvolal. Jinak jde o opravdu drsný obraz dávné minulosti, který je řemeslně natočen.