Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (4 476)

plakát

Útěk z Planety opic (1971) 

Lepší pokračování původního filmu než Dobytí Planety opic, zejména tedy proto, že tohle má nějaký alespoň trochu originální nápad a (alespoň na první pohled) pouze netěží z něčeho, co se dříve povedlo někomu jinému. Je pravda, že se v Útěku z Planety opic jakoby spojují dva filmy - rozpustilá návštěva opo-nautů v našem světě a pozdější dramatický hon na ně, ale nezdálo se mi, že by si ty dva příběhy moc odporovaly. Spíše jeden plynule přešel v druhý.

plakát

Do nitra Planety opic (1970) 

Nastavovaná kaše, která ale naštěstí má své dobré momenty. Charlton Heston je tu ovšem zbytečný a nedivím se, že si nechtěl roli zopakovat, jaksi navíc jsou také Zira a Cornelius, sekta uctívající atomovou bombu je k smíchu a Leonard Rosenman bohužel není Jerry Goldsmith, ačkoliv to chvílemi zkouší.

plakát

Dědička (1949) 

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád.

plakát

Pes baskervillský (1988) (TV film) 

Pes baskervillský to jako nejznámější a stokrát a jednou adaptovaný případ nejznámějšího detektiva nemá vůbec lehké. A ti, kteří ho točí, už vůbec ne, protože se musejí vypořádat se zapeklitým čekáním na Sherlocka a s tím, že takřka každý ví, co a jak se stalo a stane, a přesto by se neměl nudit. Tentokrát to dopadlo dobře. Čekání na Sherlocka krátí jeho monology, které zní Watsonovi v hlavě, a nuda (většinou) nehrozí díky vcelku slušně tajemné atmosféře. Přesto má ale Brettův Holmes na kontě lepší i mnohem lepší případy.

plakát

Transformers: Poslední rytíř (2017) 

Naprosto zbytečně přeplácaný brak a nejhorší Transformers vůbec. Vážně. Předchozí díl se mi líbil, ale tohle je ani ne tak skok, jako spíše pád dolů, který nezachrání ani ta triková exhibice nebo akce, jež žádnému z dřívějších snímků série bohužel nesahá ani po robotické kotníky. Na lidech tentokrát scenáristům ani režisérovi vůbec nezáleží, dějově se jedná vyloženě o parodii (ale nevtipnou)... A navíc to je příšerně dlouhé. Škoda, čekal jsem zábavu.

plakát

Klenoty naší krajiny (2015) (seriál) 

Kvalitní minidokumentární pořad, zatím každý díl se mi líbil. Obzvlášť oceňuji, že si Miroslav Vladyka nehraje na všeznalého průvodce, ale naopak se nechává provázet lidmi, kteří jednotlivá místa opravdu dobře znají, mají k nim vztah a je to poznat. Ještě lepší ale je, jak se režisérům a kameramanovi daří zachytit atmosféru všech těch našich nádherných lesů, vod a strání - naposledy v případě Českého lesa, jehož mlhavou tichou náladu, ponurý klid zaniklých vesnic a jakoby pozastavený čas přenesly Klenoty naší krajiny přímo dokonale.

plakát

Concert for George (2003) (koncert) 

Nejdůstojnější možný koncert, jaký si památka George Harrisona zasloužila. Není to žádné tesklivé vzpomínání, naopak ukázka skvělé hudby, která tady po něm zůstala, a to v mnohdy nečekaně úžasném provedení. Píseň Something brala dech... Takhle si představuji zlatý hřeb večera. Díky, Eriku Claptone!

plakát

Dýmky (1966) 

Tři povídky, každá trochu jiná, ale kdo ví o mé zálibě v komediích a němých groteskách, nemůže se divit, že se mi nejvíce líbila ta první. Hlavnímu hrdinovi v ní realita a natáčení snímku Lidé a vlci postupně splývají v jedno a výborný výkon předvádí hlavně Juraj Herz. Druhá a třetí povídka už mě tolik nestrhly, ale špatné rozhodně nejsou. Režie Vojtěcha Jasného je (zejména ve druhé povídce) velmi světová a hudba Svatopluka Havelky ještě světovější.

plakát

Dracula (1931) 

Kdyby byl Dracula němý, byl by určitě lepší - hypnotické pohledy Bely Lugosiho by zůstaly a ostatním hereckým výkonům by to jedině prospělo. Takhle jde, dá se říct, o lehce nadprůměrný film, v němž mi toho hodně vadí (například ta okatá divadelnost nebo to, že se spousta důležitých věcí bůhvíproč stane mimo záběr) a ze kterého opravdu dobrou podívanou vhodnou k zopakování udělala až nová hudba Philipa Glasse a Kronos Quartetu z roku 1999. Doporučuji. A navíc - nebýt tohoto Draculy, Mel Brooks by nikdy nenatočil jednu ze svých nejlepších parodií.