Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (276)

plakát

Tři Tygři ve filmu: JACKPOT (2022) 

Asi 2/3 filmu mi trvalo než jsem se s humorem "tygrů" sžil. Pak už se to dalo kousat. Žádná díra do světa. Občas trochu bezradné, občas naivní, schématické či křečovité (postavy jako dřevěné loutky). Občas i blbé (přízemní Kozub). Ale občas i osvěžující (ztřeštěností) a neokoukané (alespoň co se tváří týče).

plakát

Párty Hárder: Summer Massacre (2022) odpad!

Odvrácená strana soudnosti aneb trapně přízemní fekální výměšek, kde se absence jakýchkoli nápadů dohání frekvencí slov k.n.a a synonym píchání... Vsadím se, že i Troška by byl v mladickém rozpuku invenčnější a odvážnější než tahle sbírka povadlejch vocasů...

plakát

Elvis (2022) 

Jednou filmovou větou: Šméhulák opět udeřil! Je třeba dalších slov? Opulentní podívaná, která (zne)užívá hudbu a jména, aby si přivlastnila jejich lesk a slávu. Ne přivlastnila, jenom vyždímala. Do posledního centu. Protože za každé divákovo zavýsknutí spadne dolar do jeho peněženky, za každou slzu dva, za podupnutí deseticent, za tlesknutí aspoň dvoucent (za každou ruku jeden)...

plakát

Prezidentka (2022) 

Romantický gejzír klišé a naivity (ty k tomu holt asi patří), pod kterým zvlhne i slepé oko cynikovo/politikovo (nevhodné škrtněte)... Když připustíte, že i červená knihovna může být politicky angažovaná, máte zaděláno na malinu roku... PS.: dobrá rada na závěr - vezměte s sebou celý balíček kapesníků; já měl jen tři a nestačil je ždímat...

plakát

Pánský klub (2022) 

Na prknech, co znamenají svět, to možná funguje. Na plátně - bez přímého kontaktu s divákem - to působí poněkud uměle a vyčpěle. Asi jako když na pár knižních mouder našleháš pivní pěnu historek z naší hospůdky...

plakát

Ženy a život (2022) 

Nepříliš nápaditý příběh červené knihovny aneb jak Popelka ke všem štěstím přišla. S podporou tradičními klišé muž vs. žena. Vhodné pro udržení domácí pohody - muže neurazí, ženy potěší...

plakát

Známí neznámí (2021) 

Česká verze aktuálního světového hitu. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...? Stačí jeden večer a z dobrých známých se stanou ještě lepší neznámí... V české verzi bohužel s neustále přítomným pocitem nepřirozenosti. pořád je něco tak nějak divně ohnuté a pokroucené, že se tomu nedá tak úplně podlehnout. Pořád je tam přítomno cosi, co nějak vylučuje moji účast, takže mrazení v zádech se neobjeví. Stejně jako pocit, že je to "můj problém"...

plakát

Stínohra (2022) 

Film doplácí na dva hlavní mínusy: 1) poněkud překombinované vazby mezi postavami a 2) nečitelnost hlavní postavy. Autoři tomu bohužel nikterak nepomáhají - místy to vypadá jakoby točili několik filmů (nebo aspoň verzí) najednou a pak z nich (nezávisle na původu) sestříhali jeden (jednu). Na pár místech mne takhle zaskočila i hudba, která jakoby zapomněla, co se na plátně děje. Naopak plusové body patří vizuálu - kameře, střihu i celkově temnému ladění. Žádná prvoplánovost, ani zlatý servírovací podnos. Atmosféra a šmrnc tomu rozhodně nechybí. Škoda toho pokulhávajícího obsahu. Takto zbyl z osobité rozvahy "jak se vyrovnat s pocitem viny" jen důkaz, že méně je někdy více.

plakát

Poslední závod (2022) 

Marná sláva - sportovní film už prostě udělat neumíme! (ani do třetice - Zlatý podraz-Zátopek-a teď tohle...) (ale uměli jsme - třeba zrovna včera v TV METRÁČEK) Na druhou stranu, OK, tolik úsměvů (čert vem, že nechtěných, nevěřícných a potměšilých) jsem v kině už dlouho nezažil... Velký humbuk, velká bublina - a prásk! Splaskla jen co zhasli v sále. Zoufale otravný film, který nedokáže vtáhnout diváka. Natož dát příběhu nějaký nový (pravdivější?) rozměr pozapomenutou (nebo dokonce vyškrtlou?) (ale taky možná zbytečnou?) postavou. (pasáže s Kaiserem byly nejzbytečnější částí filmu - mimochodem, jestli se někdo pozastavuje nad "zideologizovanou" verzí s Pepíčkem Bekem, tak tady by musel na poplach rozhoupat všechny zvony nad námi...). Apropos - jako největší trubky (otcové českých bafuňářů) tady nade všechny ční duo Ořovský-Buchar...

plakát

Betlémské světlo (2022) 

Vlídné a laskavé, ale jaksi bezradné... Čekal jsem rozhodně víc než rozblemcané nic, dějově rozvleklé jakoby samo nevědělo, co chce říci. (Povídka "o Ludmile" se jaksi vytrácí, "Fotograf" popírá nereálností sám sebe, "Betlémské světlo" spěje do překřesťanštělé agitky a průvodní příběh spisovatele je jen variací na "Vratné lahve" = poněkud smutný večírek)

Časové pásmo bylo změněno