hous.enka

Přepadení, pochyby, překvapení, pokus o rozlousknutí aneb za každé pé dávám jednu hvězdu a jsem zvědavá, co dalšího Cloverfield přinese, nabídne a vyřeší. Velmi se mi líbila závěrečná scéna na křižovatce.

Ruské válečné filmy jsou pro mě pokaždé silným zážitkem. Možná silnějším, než ty americké, protože jsou syrovější, opravdovější a uvěřitelnější. Osud člověka není výjimkou. Andrej Sokolov je prototypem obyčejného člověka, kterého válka semele, rozžvýká a vyplivne. Vidím společný výchozí bod s Ditou Saxovou, byť ta to ve výsledku uchopila jinak. Víc ruských válečných filmů v České (potažmo v české, ale tomu nevěřím) televizi, prosím.

Jedna hvězda za doktorku Quinnovou, druhá za koukatelnou variaci na Fifty shades (nepřišlo mi to jako parodie, ale fakt jen variace naprosto stejné věci jen s černošskym obsazením) a třetí za poslední repliku ve filmu: "Já tě miluju a tak, ale víš, ještě nemáš ani prsten."

Dvě hvězdy za karaoke scény a za scény v závěrečných titulkách. Co taky čekat od filmu,kde hraje Lesley Nielsen...

Čekala jsem ducha (z plakátu), po pár minutách variaci na Čekej do tmy. To, co jsem ale dostala, bylo jako pecka mezi oči. Proč ho proboha nezabila hned? Proč hned nezabil on ji? Kdo byl on a jak vlastně na Maddie přišel? Co ti ostatní účastníci týhle hry - bylo to nutný, aby všichni v Hush byli úplní hňupové? Samé otázky... Kuše byl výborný nápad a má ode mě hvězdičku speciálně kuší, jinak je to černočerná nuda (chvílemi jsem netušila, co se v domě děje, neb obrazová stránka filmu je velkým nešvarem tohoto snímku).

Funny Games se mi líbily. Jenže důvod, proč to ti kluci dělali, byl mnohem děsivější, než tomu bylo v Očistě. Navíc výsledný zvrat mě nepřekvapil, čekala jsem ho vlastně už mnohem dřív. Co ale zcela mluví v prospěch Očisty je Ethan Hawke (já ho v hororech zkrátka miluju) a hlavně ten zpropadanej malej kluk, kterýmu měl někdo domluvit hnedka zkraje. Ano, kouknu se na další díly série, ale rozhodně nejsem šokovaná, konsternovaná a neplesám nad novým hororovým žánrem.

Silné drama se skvělým hereckým obsazením (Emma Watson a zejména švédský Michael Nyqvist válí), po jehož skončení na chvíli oněmíte. Aspoň já jsem neměla slov, neb o Pinochetovi a chilské politice vůbec toho zas tolik nevím. Co mi přišlo trochu přes čáru á la hollywoodský biják byla ta oběť při útěku, ale jinak nemám, co bych filmu Colonia vytkla.

Tohle ale bylo hodně velký psycho. Mám ráda, když si se mnou režisér hraje, ale tohle bylo přece jen už trochu přes čáru (červené lampičky, video). Hodinu se nic neděje a já pořád jen tápu, co to sakra je a kam zmizel Chi, a pak posledních dvacet minut je tak vyhrocených a rychlých a zbrklých, že to prostě není ono. Akce s Claire mi přišla teda taky nedotažená. Respektive ano, dotažená, ale mohl tam být aspoň jeden šikovný záběr nebo něco. Zkrátka takové to neurazí, nenadchne.

Malý koprodukční film o komplikovaných vztazích, složité minulosti, kterou si všichni nosíme s sebou do posledního dechu, a o tom, že život nesmíte brát tragicky. Samozřejmě na filmu je nejzajímavější to skvělé obsazení a pařížské lokace. Děj je minimální, dialogy někdy sáhodlouhé.

"No já když jako přemýšlím mozkem, tak mi přijde v pořádku podvést svého přítele, protože jsme spolu už čtyři roky." Nové quilty pleasure má jméno Karolína Zalabáková. Chci vědět, co dělaj holky teď po šesti letech. Chci vidět další podobně nasnímaný mladý lidi a slyšet jejich moudra o životě.