Lanark

Přiznám se, že by mě daleko víc zajímal životní příběh zabijáka Willema Dafoe. Ten chlap má navíc tolik charisma, že bych mu fandil i kdyby se z něj vyklubal podrazáckej hajzl. Jinak celkem příjemný osvěžení pro mne bylo to, co jiné štve a to, že záporáci umírali tak nějak neobvykle rychle a celkem jednodušše. Žádné přejíždění buldozerem za současného škvaření plamenometem, po kterém se stejně dotyčný oklepe a pronese něco ve smyslu, že má lávové masáže rád. Jinak by mne zajímalo jaký má tento film průměr headshotů za minutu, jdu mrknout na YouTube, to určitě někdo spočítal. Bez toho by to bylo docela podprůměr.

Roschdy podle svých slov nechal Omara a Jamese, aby ve většině komických záběrech improvizovali podle sebe, což byl podle mne geniální tah, díky které vše působí bezprostředně a nenuceně a tedy i jako opravdový cirkus. Moje nadšení pokleslo s přechodem k vážnějším tématům. Samozřejmě do filmu patří, když se jedná o skutečný příběh Rafaela, ale postrádá právě tu bezprostřednost, se kterou se nicméně dají vyprávět i těžké, depresivní příběhy. Po Sambě mě to tak utvrzuje v tom, že Omar Sy je výborný komediální herec, ale ty vážné role mu moc nejdou.

Mám Jamese McAvoye celkem rád, ale osm ne příliš dobře napsaných rolí nemá šanci uhrát nikdo. Shyamalan má cit pro budování atmosféry a čich na zajímavá témata, ale celé je to ve výsledku podivně zamotané, nejasné a přehnaně teatrální. Nejzajímavější kontrast mezi rozpolceným Kevinem a po samotě toužící Casey tu vyznívá do prázdna kvůli kakofonickému a "šokujícímu" závěru. Snad je to kvůli tomu, že si tím Shyamalan staví oslí můstek pro pokračování Vyvoleného, což je ale chabá omluva za promrhanou šanci, aby se z Rozpolceného stal zapomatováníhodný thriller o schopnostech lidské duše.

Zmatené, předvídatelné a občas trochu nudné. Fantastická jsou na tom opravdu jen ty zvířata.

Nevěřím a nefandím nikomu, kdo si zbůhdarma bere do pusy jazz a snaží se přivlastnit jeho vnitřní napětí a energii. Nevyšlo to Newmanovi v Paříži, nevychází to ani Goslingovi v LA. Průměrná červená knihovna, nechápu ten hype...

Kouzlo mládí odplynulo, zbylo už jen čekání na nevyhnutelné. Ale nic se neděje, každý má občas právo na krizi. To přejde Paolo, však to přejde.

Pro mne nejslabší Jarmusch. Je znát, že i Jim se vyvíjí a od mystického Williama Blakea, přes buřičského Marlowa se dostal k "prozaické" poezii Williama Carlose Williamse. Chápu, proč si ho Jarmusch vybral i čím mu je blízký, ale já v něm nedokážu najít nic jiného než obyčejnost, která se snaží v nouzi najít cnost...Jarmuschovi dřívejší "hrdinové" totiž v sobě ukrývali nějakou vzácnost, výjimečnost, tajemství. Nic z toho Paterson nemá, pokud se to tam vší silou nesnažíme najít sami. Je to přesně ten druh zenové tichosti, která jen maskuje vyčerpání, ze kterého se klube lenivá pohodlnost spokojit se s tím, co v tuto chvíli máme. A na tom nic poetického není.

Bad as fuck! Tříhodinové torture německé sedmdesátkové porno, kde klasicky chybí děj, ale kostymérka to má za Oskara. Podle mne někdo omylem přeházel stránky ve scénáři a nikdo si toho nevšiml. Druhá možnost je, že to měl být trailer k filmu o Wonder Woman, ale někdo popletl minutáž z tří minut na tři hodiny a zas si toho nikdo nevšiml. Možná to bylo i dohromady. Kdo ví? Dej tu ruku dolu Zacku, ty si ten poslední, komu bych to věřil...

A já jak debil pokaždý čekám ve frontách před těmi slavnými florentskými či benátskými muzei a galeriemi, místo toho, abych rovnou bez zájmu kohokoliv vlezl do prvních dveří, které vedou rovnou k pokladu... Na začátku mne štvala kamera, na konci scénář. Ve světle tohoto filmu vnímám rozhovor s Hanksem, který jsem nedávno četl, o tom, jak hrozně blbé filmy se v dnešní době točí, jako celkem hodně sebeironickej vtip.

Big Boredom.