Lanark

Cesta ke splnění Peterova snu ukončena. Dál už vážně není kam jít. Vlastně je možné se jen vrátit do říše Pána prstenů. I když se opakuji, je jasné, že to Jackson tak chtěl a i když mu trochu zazlívám, že z pohádky pro děti udělal celkem brutální akci, myslím, že Hobit jako klasický blockbuster funguje velmi dobře. Je celkem sympatické, že hlubokých a tklivých dialogů a monologů, které jsou podkresleny jímavou hudbou je v celé trilogii snesitelné množství - v tom si u mne Jackson od Pána prstenů, kde se to chvílemi nedalo vydržet, výrazně šplhnul. Závěrem jen doufám, že filmové adaptace přivedou více lidí ke knižním předlohám. Nemůžu říct, že bych byl ze zfilmování nějak výrazně nadšený, na druhou stranu to mohlo dopadnout mnohem hůř. Tři hvězdy tomu prostě sedí přesně jak prsten na Bilbově prstu.

Nakonec mi na prvním filmu o nesmrtelném agentovi přijdou víc nesmrtelnější úvodní titulky a hlavní hudební motiv. Některé scény (honička v lomu, "drak") aspirují na zařazení do kategorie b-cult. Přesto Connerymu se charisma upřít nedá, Ursula mne fascinovala napůl svou krásou a napůl tím, jak opravdu ženské! proporce byly brány v šedesátých letech jako ideál a celkově jsem navnazen na další díly této světoznámé série. Jako film průměr, jako počátek legendy, která stále trvá...protřepané, nemíchané...

Jemně přitvrzujem. Jestli se tedy nepletu, tak Jackson sleduje celkem jednoduchý plán a to, abyste po dokoukání Hobita si s chutí pustili i Pána prstenů. Jinak CGI orgie pokračují ve vražedném tempu. Šmak je sice dementní, ale aspoň mile hrozivý. Více asi o pokračování Hobita nevím co bych napsal, což je asi i důvod proč pokračuji v průměrném hodnocení.

Ale jo, navázat na Hvězdnou pěchotu se tvůrcům podařilo celkem dobře, jen škoda, že superinteligentní Mimikové, kteří dokáží ovládat čas, jsou nakonec okleštěni na točící písčité Matrixovské sentinely. Na hraně pro mne byla podivná nesoudružnost Cruise a Blunt a jakoukoliv "chemii" jsem jim fakt nebaštil. Nejzábavnější tak nakonec byly vedlejší postavy, ač jejich veškerý prostor spočívá v jedné (s lehkými obměnami) opakující se scéně. Ale což, film od začátku říká celkem jasně, že o logiku a postavy tu vlastně nejde a že to nejdůležitější je mít pořádný (domácí) kino minimálně se 150 palcovou telkou a DTS zvukem. Já neměl bohužel ani jedno a tak to skončilo těžkým průměrem. Jdu najít modrého mimozemšťana a sousedovic Glocka a zítra to zkusím znova..a lépe. Když se to naučí Cruise, troufám si tvrdit, že pro mne to bude brnkačka!

Objeveno náhodně díky jednomu z miliónu "top" listů. Nepřekvapila mne spolupráce Rogera Waterse na tomto snímku, který opravdu zpočátku vypadá jak oficiální vládní výukové video. Možná i díky tomu bylo pro mne těžké si najít k postavám cestu. Všechny pochyby a nedorozumění však odvál vítr, stejně tak jako odvál svět Jima, Hildy a vlastně i můj. Vysoká laťka Vláken zůstala nepokořena, nicméně husí kůže posledních 30 minut spolehlivě ukázala, že Murakami si pět hvězd zaslouží.

Bohužel jsem moc nerozumněl, o co Dardennovcům šlo. Zobrazit těžkou sociální situaci dělnických rodin v dnešní Francii? Pak by to ovšem chtělo více snahy přiblížit postavy divákovi, aby s nimi mohli soucítit. Nějakým způsobem se s nimi identifikovat. Odtažitý, téměř chladně dokumentární styl však toto ani trochu neumožňuje. Dobrá, tak tedy by to mohl být pokus o "dokument", který se bude snažit na modelové situaci ukázat, jak se lidé chovají v krizových situacích a jak je to s pracovními vztahy ve společnosti. Jenže to by dialogy nesměly hlasitě šustit papírem. Celou dobu tak sledujete ženu, která cestuje od dveří ke dveřím, které vypadají stejně a za kterými žijí lidé, kteří myslí a mluví úplně stejně. Právě ta šablonovitost a předvídatelnost je nesnesitelná a pokud dokážete odhadnout děj, jeho průběh a dokonce jednotlivé scény předem, pak se ze sledování stává utrpení a těch filmových 95 minut pak opravdu trvá možná i delé jak dva dny a jednu noc.

Pro mne třetí a taky nejzajímavější Hitchcock. Bravurní Stewart. Ačkoliv Hamilton napsal divadelní hru již v roce 1929, vnímám Hitchcockovo zpracování jako reakci na druhou světovou válku a začínající válku studenou.

Jeden z nejempatičtějších filmů o dospívání, který jsem viděl. Ribeiro sice užívá určité stereotypní modely postav - lehce hysterická matka, šikanující macho spolužák nebo koketující spolužačka, nicméně se mu daří v určitých chvílích tyto stereotypy nabourávat a učinit tak ze šablonovitých postav reálně bytosti. Ribeiro měl i velmi šťastnou ruku při výběru hlavní trojice. Jsou to právě jejich přirozené herecké výstupy, které zbavují diváka pocitu trapnosti či ostychu tváří v tvář tématu mladistvého objevování (homo)sexuality. Film, který bych se nebál pouštět v rámci školních projekcí, jelikož se urputně nesnaží o nějaké antické drama a ukazuje malá dramata puberťáků taková jaká v reálném životě opravdu jsou.

Multikulturní pohádka o tom, kterak se francouzi s humorem pyšně hlásí ke svým předsudkům. Nevím, co by na to řekla Jane Austin nebo Charles de Gaulle, ale já se královsky bavil. Nevím, proč tu všichni vytahují Nedotknutelné, když mnohem blíže (co do nekorektnosti asi nejvíce, ale i z různých dalších důvodů) má tento snímek ke svým britským kolegům.

Fliegaufův snímek je bezesporu originální počin, přesto je nutné být opatrný a nevkládat do něj něco, co v něm není. Něco se rozpíná v divákově duševním prostoru mezi obavami, přáními, úžkostmi, přesvědčeními. Svěžím větrem bychom mohli nazvat formální stránku snímku, kde je atmosféra tím hlavním tahounem a Fliegauf moc dobře ví, jak si diváka podmanit. Repetitivní a všedně ušmudlaný svět nabízí lehce divákovi pomocnou ruku k identifikaci nebo alespoň k sympatiím s hlavními představiteli. Problém je, že děj až moc ustupuje atmosféře bokem do stínu. Tma a stín je tu všeobecně dominantím prvkem a nepamatuji si, kdy naposled jsem tolik času zíral do tmavého plátna. Fliegaufovo poselství není nikterak komplikované a sledovat jeho myšlenkové pochody v oparu vycizelovaných obrazů má své kouzlo. Bohužel díky téměř naprosté absenci děje (který se v nejlepším případě ukáže v posledních 5 minutách, ale i tak tu zůstává více otázek jak odpovědí) je po většinu času Je to jen vítr nuda k uzoufání.