Lanark

Mám Jamese McAvoye celkem rád, ale osm ne příliš dobře napsaných rolí nemá šanci uhrát nikdo. Shyamalan má cit pro budování atmosféry a čich na zajímavá témata, ale celé je to ve výsledku podivně zamotané, nejasné a přehnaně teatrální. Nejzajímavější kontrast mezi rozpolceným Kevinem a po samotě toužící Casey tu vyznívá do prázdna kvůli kakofonickému a "šokujícímu" závěru. Snad je to kvůli tomu, že si tím Shyamalan staví oslí můstek pro pokračování Vyvoleného, což je ale chabá omluva za promrhanou šanci, aby se z Rozpolceného stal zapomatováníhodný thriller o schopnostech lidské duše.

Zmatené, předvídatelné a občas trochu nudné. Fantastická jsou na tom opravdu jen ty zvířata.

Nevěřím a nefandím nikomu, kdo si zbůhdarma bere do pusy jazz a snaží se přivlastnit jeho vnitřní napětí a energii. Nevyšlo to Newmanovi v Paříži, nevychází to ani Goslingovi v LA. Průměrná červená knihovna, nechápu ten hype...

Kouzlo mládí odplynulo, zbylo už jen čekání na nevyhnutelné. Ale nic se neděje, každý má občas právo na krizi. To přejde Paolo, však to přejde.

Pro mne nejslabší Jarmusch. Je znát, že i Jim se vyvíjí a od mystického Williama Blakea, přes buřičského Marlowa se dostal k "prozaické" poezii Williama Carlose Williamse. Chápu, proč si ho Jarmusch vybral i čím mu je blízký, ale já v něm nedokážu najít nic jiného než obyčejnost, která se snaží v nouzi najít cnost...Jarmuschovi dřívejší "hrdinové" totiž v sobě ukrývali nějakou vzácnost, výjimečnost, tajemství. Nic z toho Paterson nemá, pokud se to tam vší silou nesnažíme najít sami. Je to přesně ten druh zenové tichosti, která jen maskuje vyčerpání, ze kterého se klube lenivá pohodlnost spokojit se s tím, co v tuto chvíli máme. A na tom nic poetického není.

Bad as fuck! Tříhodinové torture německé sedmdesátkové porno, kde klasicky chybí děj, ale kostymérka to má za Oskara. Podle mne někdo omylem přeházel stránky ve scénáři a nikdo si toho nevšiml. Druhá možnost je, že to měl být trailer k filmu o Wonder Woman, ale někdo popletl minutáž z tří minut na tři hodiny a zas si toho nikdo nevšiml. Možná to bylo i dohromady. Kdo ví? Dej tu ruku dolu Zacku, ty si ten poslední, komu bych to věřil...

A já jak debil pokaždý čekám ve frontách před těmi slavnými florentskými či benátskými muzei a galeriemi, místo toho, abych rovnou bez zájmu kohokoliv vlezl do prvních dveří, které vedou rovnou k pokladu... Na začátku mne štvala kamera, na konci scénář. Ve světle tohoto filmu vnímám rozhovor s Hanksem, který jsem nedávno četl, o tom, jak hrozně blbé filmy se v dnešní době točí, jako celkem hodně sebeironickej vtip.

Big Boredom.

Kári se za šest let bohužel nikam moc neposunul, opět tu v hlavní roli máme dobrosrdečného loosera, akorát místo vyzáblého depresivního kluka tu máme obrovského mlčenlivého chlapa. Kári prý obdivuje Jarmusche a na tomto filmu je to hodně znát, jen prostě bohužel Kári nemá cit pro to "psaní mezi řádky". Na druhou stranu je fajn, že Kári strávil nějaký čas ve Francii a tak ty klasické severské výjevy osamělosti a deprese jsou přeci jen lehce naředěny mezilidskou empatií.

Nemám důvod tenhle film nějak shazovat, ale ani vyzdvihovat. Je to přesně takové, jaké byste čekali. Nic víc, nic míň. Jestli si potřebujete pánové vyžehlit u svých poloviček nějaký průšvih a přitom máte pocit, že si nějaký velký trest nezasloužíte, vemte je na tenhle film. Ale abyste mi pak nenadávali, dejte si radšim předtím tři piva, sedněte si na kraj řady a kdyžtak se vymluvte, že musíte jít čůrat...