Mikah

Sice na komiksy nejsem a kdybych neviděla několik japonských filmů (nebo spíše seriálů) v podobném duchu, asi by mi toho moc neřekl ani tento film a je možné, že bych to vzdala. Teď se mi na to však dívalo dobře, protože jsem byla docela naladěná na takovýto styl a bylo osvěžující vidět film, který se naprosto odlišuje od ostatních amerických a jde si svou originální cestou. Velmi šílenou, netradiční, akční (ve smyslu, že se tam stále něco děje) a místy nesmyslnou. Na své si nepřijdou diváci a divačky, které potřebují vše racionalizovat a mít vše na svém místě, jelikož tady se na nějakou logiku moc nemyslí. Je pravda, že mě nudily bojové scény, kterých je tam podle mě příliš mnoho, ale protože mi Scott Pilgrim vs. the World přinesl příjemně nevšední zážitek, hodnotím jej kladně. Mimochodem, oficiální text distributora ne úplně sedí a odpovídá skutečnému ději (například neplatí, že hlavní postava je lehkomyslný sukničkář).

Během studijně náročného období není nad to, udělat si trochu volného času a spravit si náladu pohodovým a nenáročným filmem. Tento mi však přinesl mnohem víc. Dlouho po jeho skončení mě uvnitř hřál sladký pocit, který ve mně vyvolal. Námět hrátek s časem jsem viděla zpracován už mnohokrát, ale i přesto pro mě dosud neztratil na půvabu a vždy jsem zvědavá, jak si s tím poradili nejrůznější tvůrci, a způsob, jaký zvolili tvůrci Tókjó šódžo, mě oslovil nejvíce. Příběh nemá chybu, je originální a nabitý emocemi, romantika působí jak má a celková atmosféra je mimořádně příjemná. Je pravda, že se po celou dobu dá očekávat, co přinesou další minuty, ale mně se ta vyhlídla líbila a stejně nakonec přišlo něco mnohem lepšího, takže jsem se nevyhnula ani překvapení. Po druhém zhlédnutí musím říci, že je to jeden z nejkrásnějších filmů, jaké jsem kdy viděla.

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Velmi zvláštní film, který je bolestný a optimistický zároveň, obsahuje vtip a sem tam nějakou kýčovitou scénu, která někoho možná znechutí, ale mě potěšila. Film jakoby stál mezi tvorbou Balkánu a západní Evropy, ale daří se mu to velmi dobře a ani na okamžik mě nenudil. Myslím, že by tady mohl mít docela úspěch, kdyby byl známější.

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně za přítomnosti režiséra) Režie: Vladimír Šiškov. Šestiletou dívku Ruth nechá matka v domě dědy Ivajla a poté, co se o Ruth odmítne starat babička, Ivajlo se rozhoduje, jestli se o ni má sám postarat nebo najít jiné řešení. Nakonec se rozhodne najít její matku, ale i přestože se jim ji podaří vypátrat brzy, cesta bude mnohem delší, než se zdálo a na nějaký čas se usadí v přístavu mezi lodníky. Osobně mě film bavil, ale jako celek mi přišel nevýrazný a když se teď snažím na něj vzpomínat, jde to jen těžko.

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Originální možná, ale to je tak všechno. Typicky balkánský šedivý, místy neuvěřitelně nudný film se zmatenými rádoby surrealistickými scénami. Je to první film, který jsem z letošního ročníku filmového maratonu viděla a jsem ráda, že jsem se jím nenechala odradit, protože byl ze všech, co jsem viděla, nejhorší.

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Je docela škoda, že projekce začínala až o půlnoci, kdy lidé už byli unavení, protože Strýček Búnmí tu únavu ještě umocňoval. Zkusilo to asi 25 lidí a do konce to vydrželo kolem 10, včetně těch spících. Už od první scény, kterou tvoří pětiminutový záběr na vola, je zřejmé, jak bude vypadat celý film. Má sestra se rozhodla počítat počet střihů a i přestože to vzdala (asi hlavně proto, že usínala), k vysokému číslu by se nedobrala. Pokud by scénu, která by mohla zabrat půl minuty, nenatahovali na minut patnáct, mohl to být docela únosný krátkometrážní film. Zpracování tedy šíleně nudné, což je škoda, protože námět byl zajímavý svým tématem, založeným na thajské mytologii, ale místy to bylo i vtipné.

Když se jednou potkají dva přátelé z dětství, Kazumi a Kazuo, rodiny obou z nich u nich zaznamenají zvláštní zvyky, například Kazumi oslovuje svou matku jako babičku a po večeři se jí nechce připravovat čaj, zatímco Kazuo se vyptává, kdy se vrátí již zemřelý otec a používá dívčí japonštinu. Samozřejmě, jejich duše si vyměnily těla a po prvních nesnázích se začne objevovat skutečné nebezpečí. Mám ráda filmy, které dokáží skloubit vážnost a humor, aniž by to vyznělo nepřirozeně. To se skvěle podařilo Tenkósei: Sajónara anata, protože skýtá spoustu milých scén a i napříč smíchu, který ve mně vyvolal, řeší také vážnější témata. Ty dvě hodiny se nezdály ani trochu dlouhé, protože film dokázal perfektně zabavit a ještě přidal silné pocity, které daly znát, že jsem viděla dobrý film.

Kniha z Kellsu má být dokonale ilustrovaná kniha, která každého omráčí svou krásou a právě takový je pro mě celý film The Secret of Kells. Viděla jsem spoustu krásných animovaných filmů, ale tento je jiný, výjimečný, je to kouzelná poezie, která si vzala celou mou duši, jež zatoužila zmizet ve všech těch nádherných divech.

Od Guillerma del Tura jsem mimo El Espinazo del Diablo viděla jen El Laberinto del Fauno a všimla jsem si spousty podobností. Filmy působí opravdově a ukazují spíše ty stinné stránky a problémy společnosti a do toho jsou zakomponovány fantasy/hororové prvky a v případě El Espinazo del Diablo lze těžko říci, co je výraznější. Že bych se u tohoto filmu přímo bála, to se říct nedá, protože děsivých scén bylo jen pár a vždy se daly předvídat. Hroznější mi připadaly nechutné scény se spoustou zranění a krve, které nezpůsobila tajemná síla, ale lidé sami. Určitě to není jen bezduchý horor, který chce dosáhnout toho, že lidé ječí strachem, ale je v něm mnohem víc.

Začátek mě naprosto okouzlil svou originalitou, úchvatnou animací, kouzelnou atmosférou a neotřelou nápaditostí. Proto mě zklamalo, že po skončení už jsem to okouzlení necítila, protože chybělo něco, co by mě vzalo za srdce. Nepotěšil mě vývoj příběhu – vím, že je těžké dospět k mistrnému vyvrcholení tak, aby bylo zároveň vyvrcholením pocitů a umocněním celého dojmu z filmu, ale nedá se nic dělat, Yeu woo bi se to se mnou nepodařilo a mě konec nejenže nenadchnul, ale jen jsem postupně chladla, což je obrovská škoda. Možná to ale bylo způsobeno mým momentálním naladěním, takže film nezatracuju a všem přeju, pokud je bavil od začátku do konce.