FIBO

Kult Addamsových! Zařadil bych ho do filmů mého dětství (moje oblíbená kategorie). Těžko psát něco, co tu nejspíš ještě nezaznělo. Bravurní hudba Marca Shaimana, herecké výkony na bezvadné úrovni. Nezapomenutelná scéna, jak Gomez hledá jednu filmovou pásku v krabici, která je jich plná a když nemůže najít tu správnou, tak do nich začne třískat pálkou :o)

No nevím, akční filmy mám v podstatě rád, popravdě jsem se na něj podíval až po tom, co mě k tomu dokopal brácha a výslednej dojem - pod moje očekávání. Ten film není špatnej ani není řada věcí narozdíl od ostatních filmů, které bych mu vytknul, ve finále ale, mě nijak zvlášť neoslovil. Napjatej začátek, zásah na ambasádě, ale pak chvílema jsem si už připadal, že tohle už asi není ono. Když dám 3 hvězdy - průmeř, bude to z mý strany asi nejpřesnější.

Pokud opomeneme silně vlastenecký až propagandistický charakter filmu, pak se jedná o výpravný a na tu dobu (!) hodně povedený filmový počin. Člověk si na jednu stranu uvědomuje, že jde o hodně starý film, na stranu druhou to nic neubírá a nemění na zážitku z něj. Můj jediný záměr, proč jsem si ho sehnal a pustil, bylo, že se touto hudbou Sergeje Prokofjeva inspiroval Basil Poledouris v Barbaru Conanovi (1982), což bylo dost znát. Herecké výkony a celkové ztvrárnění perfektní, i přestože místy dnes některé pasáže těžko uvěřitelné.

Navzdory všem negativním komentářům a hodnocením k tomuhle filmu můžu říct jedno - dostal mě. Film mě přesvědčil. Paradoxně dávám vysoký hodnocení i tam, kde jsem se i hodně nasmál - nemůžu si pomoct, ale některý hlášky prostě nemají chybu :) Herecký výkony na famózní úrovni, celkový ztvárnění zaslouží jedničku s hvězdičkou. Asi takhle, nesrovnával bych to nějakými podobnými filmy nebo s filmy, které jsou více známé. Tenhle film i přes svoji vysokou zásobu sprostejch slov diváka (alespoň mě) přesvědčí. Jako v mnoha případech, film jsem sledoval a netušil jsem jak dopadne. Jinak překvapila mile i hudba. Dobrá práce.

Amityville 2 je prequel k prvnímu dílu, který se stal na základě skutečné události. Co se však na základě skutečné události nestalo, je spousta věcí, které vidíme v tomto filmu. První díl narozdíl od druhého svým způsobem stavěl na faktech a určité autentičnosti, prequel však krom hlavního motivu do značné míry přehání. Je tu sice myšlenka domu, který byl vystavěn na indiánském pohřebišti, nicméně samotný koncept je už spíše než na realitě založen na fantazii. Máme tu obludy lezoucí ze sklepa, démona, který vstoupil do teenagera, kněze, který se v podstatě ani jak kněz nechová... celé je to takové smyšlené. Samotná myšlenka toho, co se stalo před prvním dílem není špatná, na druhou stranu, už jsme jaksi jinde a i když se jedná o stejný dům (alespoň co do exteriérů), jde o jiný, čistě už vymyšlený obsah. Pár momentů diváka v úvodu filmu určitě osloví, zbytek mi přijde ale takový nudný, nezáživný a balancuje na hraně mezi přehnanstí a nesmyslem.

Ukradený hudební motiv z Fantoma Opery (1989 - hudba Misha Segal).

Sledováno v rámci doplnění Hornerovy skladatelské filmografie. /// Těžko říct, čím člověka tolik přitahují filmy o vesmíru. Jeden si jen namátkově vybaví několik z nich a naprostá většina má převážně vysoký ohlas. Vlastně ani nezáleží, jestli film je nebo není na základě skutečné události. V tomto případě je to kombinace všeho - tématika, herci, skutečná událost, brilantní zpracování a obrovský smysl pro detail. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě to i přes své mnohé nej nechává víceméně chladným. Apollo 13 je bezesporu kvalitní a nákladný film, ale k jeho obdivování nebo škatulkování mezi klasiky mi stále něco schází. Mým hlavním motivem při sledování byla hlavně hudba a jak se říká: "to, pro co jsem si přišel, to jsem si z filmu i odnesl." Film 70%, hudba 80%

Vcelku raritní koncert, který vyšel do distribuce v omezeném počtu kusů 1200 kopií. Netrvalo dlouho a zaplnil se jím internet (osobně jsem měl tu možnost si koupit originál za nekřesťanské peníze). Pro skalní fanoušky Poledourise je koncert unikátním a docela emotivním pohledem jak na jeho práci, tak i jeho samotného. Vystoupení doplňuje dokument a rozhovory se skladatelem. Existuje příliš mnoho nahrávek a rerecordings Barbara Conana, ale pouze tahle jediná je pod taktovkou samotného autora. Sledovat celé vystoupení je zážitkem samotným o sobě. Bohužel, několik měsíců po vystupení prohrál boj s rakovinou a opustil nás. Nikdy nezapomeneme, maestro.

Nemám rád tento typ námětů, ale toto se mi překvapivě líbilo. Film je podáván formou dětské perspektivy hlavního hrdiny a spolu s tím plynoucí jeho osamění a znuděný pohled na šedivý okolní svět. Mít rozvedené rodiče, být šikanován ve škole, k tomu pobožná matka na práškách a divní sousedé, to člověku na morálce moc nepřidá. Film v zásadě ničím speciálním není, nicméně daří se mu zachovávat určitou originalitu (alespoň pro ty, co neznají předlohu) a překvapivě zde není díkybohu zpackaný konec. Příjemná večerní podívaná, jejíž prožitek navíc umocňuje Giacchinova hudba - na míru šitý hudební motiv, který má vyjádřit osamění, dětství, sníh/Vánoce, touhu uniknout.. a že se mu to daří.

James Cameron opět dokázal, že... to se nedá slovy líčit. Vizuální orgie s příběhem, který líčí lidstvo tak jak ho známe a opět je člověk tou největší kurvou v galaxii. Běžte na to do kina, neboť žádná recenze nemůže popsat to, co způsoběj ty obrázky v pohybu. Jinak kdo jiný mohl dělat hudbu, než Cameronův dvorní skladatel James Horner, který přináší nové motivy a místy se sám vykrádá (Glory, Titanic...). Dávám 7 hvězdiček z 5-ti.