FIBO

Relativně povedený béčkový horor z prostředí šedé a špinavé panelákové džungle kdesi v Chicagu. Černoši, drogy, kriminalita a do toho pátraní po mýtu, který možná tak úplně mýtem není. Film se dá řadit mezi průměrné, nicméně v tomto případě na mě jednoznačně působila atmosféra, podmanivá hudba a jistá příběhová nepředvídatelnost.

Hon servíruje pro mnohé nepříjemnou potenciální možnost, že by se kdy zloba společnosti mohla obrátit vůči někomu úplně nevinnému. Nařčen, vinen, nevinen, v čem je rozdíl? Jak je tenká hranice mezi lživým nařčením a právem po obhajobě, když už jste předem společností odsouzeni bez soudu. Hon jako film mě přes své kvality nešokoval a ani nijak emociálně nevyvedl z míry. To pravděpodobně proto, že jako dítě jsem byl falešně nařčen z těžkého ublížení na zdraví, přičemž, světe div se, všichni věřili bezejmenné lži anonymního kohosi, tedy i já jsem si zažil nechápavé a opovrženíhodné pohledy všech přihlížejících, aniž bych měl sebemenší páru o tom, co se vlastně stalo. Společnost je pomíjivá a Hon ztvárňuje jeden střípek z mozaiky, kdy rozum a racionální uvažování jdou stranou před emocemi a pomyslným konáním ve jménu jakéhosi veřejného dobra. Filmově dobře povedené včetně solidních hereckých výkonů, ale šokovat může snad jen ty lidi, kteří v takové věci nechtějí věřit nebo si je odmítají připouštět.

Kvalitní řemeslná práce, která místy působí úsměvně. Přesto jde o průměrný ničím nevybočující film, který je další variací na schéma hrdina vs. mizera. Z filmu je až moc znát, že se tvůrci moc nezabývali fyzikou nebo logikou. Na druhou stranu u filmu, který je cílený na převážně mladší publikum, to zase tak moc nepřekvapí. Pokud opomeneme určitou naivitu příběhu a klasické dějové klišé (únos hrdinovy partnerky, vydírání, hrdinova následná dilemata...), pak se z toho dá vytěžit i průměrná odpočinková podívaná. Film jsem si pustil v rámci doplňování Hornerovy skladatelské filmografie a nutno konstatovat, že si získal mou pozornost už v prvních minutách relativně jednoduchým, ale o to srdcovým motivem.

Kid road movie po americku. Marně přemýšlím nad tím, pro jaké publikum takový film vzniká. A ještě více přemýšlím nad kritikou znalců, kteří by mohli psát učebnice filmové kritiky aneb jak říci mnoho slov a přitom nic neříct. Cop Car jako by byl výhercem soutěže o vymyšlení nové neotřelé synopse kdesi na základní škole za velkou louží. Pokud tomu tleskají děti, dá se to chápat. Pokud tomu tleskají dospělí, dá se to chápat o něco méně. Rozuměl bych tomu možná jako experimentu, školním projektu nebo něčem na tento způsob, ale Rkově označený film matičkou dohližitelkou zvanou MPAA a k tomu ještě to promo okolo, to mi hlava nebere. Aneb recept jak prorazit - stačí vyrobit film, kde bude figurovat dítě, policie, fet a nějaký ten kostlivec ve skříni a úspěch je zaručen.

Bijte ma, mučte ma, topte ma... tomuto filmu se toho moc vytknout nedá, ale znáte to, když i sebevětší filmový nářez jde jaksi mimo vás. Přes veškeré top, které film nabízí, jsem se prostě nudil. Snad jedině Powellova hudba ve mě koncentrovala dostatečné soustředění, abych to dosledoval do konce. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to nudné, nezáživné a místama jsem si říkal - teď by se mohlo stát to a to... a ono se to skutečně stalo. Film je bezpochyby v mnoha ohledech na jedničku - nádherná řemeslná práce, ale můj ryze filmový zážitek z něj je podprůměrný (podprůměrný zážitek s rozhodně nadprůměrným soundtrackem... tomu říkám ironie).

Nová, značně předigitalizovaná verze klasického čínského příběhu, resp. jeho úvodní části. Příběh pouze volně vychází z původní předlohy a spíš než kde jinde tu dominuje akce a počítačem generovaný obraz. To samo o sobě nemusí být nutně špatně, ale čeho je moc, toho bývá příliš. Plusem mohou být dobře ztvárněné postavy a povedené masky, za zmínku určitě stojí jistá věrnost předloze, bohužel toto pohlcuje až přílišná akce a CGI, které celé prostředí dělá méně a méně přirozené a filmově uvěřitelné. Po vzájemném souboji kladů a záporů zůstává spíše šeď, podbarvená zajímavou a poutavou hudbou Christophera Younga.

Rozhodně se nejedná o špatný film, jak by hodnocení mohlo na první pohled napovídat. Tento film, přestože ho v konečném důsledku vyzdvihnout nejde, tak mě po dobu sledování vcelku upoutal. Prakticky tam nebyla hluchá místa. Po určitou dobu je vše ok, ale pak začne pokulhávat scénář a člověk se začne ztrácet v motivacích jednotlivých postav. Člověk moc neví, co přesně mu filmaři servírují, jestli kriminální honbu za vrahem nebo boj proti zlovůli státu. Jakoby se hlavní postava nemohla rozhodnout, co je pro něj priorita číslo jedna. Zakončení je takové, že člověk už moc ani nehodnotí, jestli to je vlastně dobře nebo špatně, jestli to je uvěřitelné nebo ne. Je to možná škoda, protože film měl rozhodně na víc, místy hodně pěkně provedený, parádní výprava, originálně působí známá místa a známé tváře. Vyzdvihnout lze určitě hudbu, která i zde stojí nad šedivým průměrem. Vše pozitivní ale jaksi upadá a v celkovém shlédnutí zaniká.

A like rusty things and red water! Jednoznačně působivý... ehm... řekněme večerníček, na jehož každý další díl jsem se těšil jako malé děcko. Jako by v tom všedním životě chybělo cosi úchylného a člověk potřeboval alespoň špetku čehosi nenormálního, aby se v dnešním světě nezbláznil. Tento morbidní zelený weirdo žije svým vlastním životem a člověk si jeho zájmy ihned zamiluje - sbírání a hlazení rezavých předmětů (zejména lžic), olizování nečistot, způsobování si drobných poranění a prožívání rozkoše při krvácení, to je jenom zlomek běžných návyků hlavní postavy. Sem nesmíme zapomenout zahrnout i pravidelné přeměřování vzdálenosti mezi domem a stromem a další praktické činnosti. Ne, nedělám si srandu, tento miniseriál budete buď milovat jako zbožné dosud nepoznané dílo, nebo nenávidět jako prachsprostý primitivní paskvil zfetovaného autora.

Nejsem zrovna vyznavačem válečných filmů, ale toto mě bavilo. Krom velmi zdařilé výpravy (na tu dobu) si člověk prostě musel vypěstovat sympatie k hlavním postavám. Přestože naprostá většina filmu se odehrává na bitevním poli, tak hercům nechybí hlášky a repliky, které člověka prostě rozesmějí aniž by znevažovaly vážnost situace. Starý dabing působí vážně a současně i komicky, když jeden dabér dabuje dvě vedle sebe stojící postavy a to takovým tím monotónním nezaujatým hlasem. Je to jeden z ne moc velkého počtu válečných filmů, u kterých nebudu mít problém si je pustit znovu.

Navzdory ne příliš velkému očekávání jsem odcházel z kina spokojen. Nenaplnilo se očekávání, že půjde o vizuálně efektní akční trhák pro dvanáctileté kluky, který je jinak bez hlavy a paty. Konečně po delší době sousto, které dává terminátořímu světu smysl a není blbé, chaotické nebo zmatené. Líbilo se mi ztvárnění fenoménu, kdy kdejaký ovčan v dnešní době potřebuje být vždy a nepřetržitě online, protože bez toho málokdo dnes dokáže vykonat přirozenou lidskou potřebu. Líbil se mi lehký neotravný humor a repliky, které jako by byly přímo Arnoldovi psány na míru. Humor který občas pobaví a nenarušuje film jako celek. Vyzdvihnout určitě zaslouží Lorne Balfe, jehož hudba jednak odpovídá rukopisu jeho učitele a zároveň je víc než pouhou sotva postřehnutelnou složkou v pozadí.