FIBO

Když jsem viděl před několika měsíci trailer, už samotná myšlenka toho, že vznikne další opičí film, mě zarmoutila. Nebylo to ani tak trailerem jako tím, že nenechají tuhle látku už konečně na pokoji. Do kina jsem šel prakticky bez očekávání a jen skrytě doufal, abych neodešel znechucenej, což se ve výsledku nestalo. Nedá se říct, že bych odcházel nadšenej nebo s jasným zaškatulkováním filmu do té nebo jiné kategorie. V souhrnu: nová POA neurazí, na nic si nehraje ani divákovi neukazuje dobytí naší planety pod laciným nápadem a drahými sfx. Příběh ctí původní literární předlohu na jejímž základě vzniknul film z roku 1968 a zároveň přichází se svou originalitou, která sice není bezchybná, ale má hlavu a patu. Samotná synopse a celkové ztvárnění jakož prequel rozhodně má své kvality. Fanoušky fenoménu potěší některé pasáže, které více či méně odkazují na prvky z původního příběhu. Jenom už prosím, žádná další pokračování. Ad hudba: Nemám nic proti Patricku Doyleovi (celkově score nezní špatné), ale jiného skladatele bych si na jeho postu představit dokázal.

Dětstvíííííí!!!! Tenhle seriál jsem jako kluk žral, kupoval si žvejkačky a samolepky s logem "Turtles". Když jsem odjížděl na školu v přirodě, tak mi to rodiče museli nahrávat na video :) Dneska už si pamatuju na málo z toho všeho, ale o to cennější ty vzpomínky jsou.

Woman in Black v této verzi je pro mě osobně zklamání. Radcliffe coby otec, proč ne. I prostředí, o kterém vypovídaly trailery i obrázky, vyznělo hodně lákavě - blata, mlhy, ponurá atmosféra... Bohužel, ve výsledku, zůstalo jenom u toho. Oproti původní verzi Woman in Black tu cosi chybí. Člověk se nebojí, neleká se, není tu hrůza, kterou bych prožíval. Žena v černém jako postava absolutně nepůsobí hrůzně (oproti původnímu filmu, kde už její psychoidní schizofrénní obličej budil sám o sobě hrůzu i za předpokladu, že by byla oblečena v růžovém), tady vidíme její postavu převážně věčně zahalenou a pár naprosto nelogických režijních chyb vyskytujících se v její souvislosti. Jestli chcete vidět stejný film v lepším provedení, nechoďte do kina pusťte si původní TV zpracování, věřte, že neuděláte chybu.

Žena v černém je bezpochyby kvalitně provedený film čerpající (dost možná) z ještě kvalitnější literární předlohy. Je tu perfektně vystižená atmosférá - anglické pobřeží, blata, mlhy - starý dům. Viděl jsem už něco hororů, ale kdybych měl z těch všech viděných vystihnout nějaký moment leknutí tak, že ve vás zatrne, pak to bylo skutečně tady - pasáž, kdy právník vyjde z domu a udělá několik kroků k blatům. Ta hudba, ten mrtvolně nenávistný výraz té ženy, normálně jsem po hodně dlouhé době cítil zamrazení v zádech. Největší ironie na tom je, že herečeka ženy v černém vypadá úplně stejně, jako naše matikářka ze střední školy, kterou jsme nenáviděli. O to byl tenhle záběr pro mě osobnější.

Poměrně slušně napsaná synopse bohužel naráží na klasický kámen úrazu a tím je opět zmrvený scénář zhruba v polovině, kde film kvalitativně klesá od deseti k pěti. Pokračování nebo spin-off nemusí vždy dopadnout špatně, ale tady se to pere zleva doprava a výsledkem je nemastný neslaný šedý průměr. Film exceluje po stránce zvuku, hudba ustupuje spíše do pozadí a více než obvykle člověk ocení kameru. Plusem může být věrně zachovalá dekorace s rekvizitami z předešlého dílu. Na scénáři se podílela původní autorka literární předlohy Susan Hill, na základě jejíž předlohy byl vyroben podle mě nejzdařilejší a vůbec původní díl Woman in Black z roku 1989. Proč nejzdařilejší? Ten film jako jediný měl koule. Žádné CGI, žádná dramatická jumpscare hudba. Mlhavá atmosféra, která by se dala krájet nožem. Hlavní herečka s prošedivělou tváří s výrazem nepřítomné schizofreničky člověku zastavovala dech aniž by hnula brvou. Nemusela se schovávat za černý závoj ani se maskovat za přízrak. Když už nic jiného, tak alespoň u tohoto pokračování (pokud se to tak dá nazvat) oceňuju uvěřitelnost doby a logiku zasazení postav do místa, kam by jinak pes nepáchl.

Byl jsem tehdy deváťákem na základní škole. Můj typický život po příchodu ze školy bylo pouštění filmů. Zapnu televizi, ale nakonec jsem na žádný film nekoukal. Sledoval jsem přímý přenos. V záběru byl mrakodrap, ze kterého se valí oblaka černého kouře. Namátkově přepnu na jiný program, který vysílá tentýž přímý přenos. Sleduju dál. Vidím jak druhé letadlo narazí do druhé věže a pak následně nevěřícně sleduju zhroucení obou věží. Myslím, že jsem tam seděl až do pozdního večera aniž bych odběhl. Dnes více jak třináct let od té události vím, že jsem tehdy byl svědkem jedné věci - největší mystifikace v novodobých dějinách. Samozřejmě ne kvůli jednomu dokumentu. 911 Mysteries je jeden z řady x dokumentů, který vzbuzuje vášně a rozbouřené diskuze. Mezi diváky a hodnotícími tu najdeme všechny od fanatických konspiračních teoretiků až po zapřísáhle hatery. Nejsem konspirační teoretik, nejsem hater. Jenom naslouchám, sleduju nové a nové zdroje a čím víc jich znám, tím spíše se utvrzuju v tom, že celá událost se stala jinak, než jak byla prezentována, komentována a jak se zapsala do dějin. To samozřejmě neznamená, že bych slepě polykal každé sousto, které tyto dokumenty citují. Naopak, ke každému jsem velmi zdrženlivej a nahlížím na ně z pozice skeptika, nicméně když už těch zdrojů je tolik, člověk by si jen skrytě přál, aby to byla jen snůžka lží, nesmyslů a dohadů. Stačí jenom otevřít oči a mít schopnost vlastního úsudku. Nebrat média a mainstream jako skálopevnou pravdu. Otřásám se při představě, že se děti ve škole budou učit o zlém Bin Ládinovi, který zosnoval útok na věže WTC. O představě, že do těch malých nevinných lidí budou nalévat jednu lež za další - viz. ofiicální zpráva. Dokument samozřejmě na spoustu věcí ukazuje jako na jasnou pravdu, což je taky hloupost, na druhou stranu nabádá lidi, aby přemýšleli, aby si kladli nezodpovězené dotazy a zajímali se na dané téma, aby nenechali tuto historickou událost vyšumět jako uzavřenou (jak by si mnozí přáli) a stím já osobně, souhlasím.