FIBO

Zastávám ten názor, že srovnávat tenhle film s klasikou je nesmysl. Jak tu už napsal Djkoma, za jeho zásadní chybu by se dalo považovat to, že se jmenuje právě Souboj titánů. Zdejší komentáře a hodnocení bohužel nespravedlivě staví tenhle projekt do špatného světla a podceňují jeho filmovou kvalitu, kterou bezesporu má. Bohužel platí tam to pomyslné "remake" a s tím i srovnávání s klasikou a už jenom rozdíly z tohoto srovnání se projevují ve smyslu negativního hodnocení. Mě osobně se Souboj titánů líbil dost, i když jsem v některých scénách trochu váhal a měl v průběhu rozporuplné pocity. Ovšem scény z nebes, medůza, kamenějící kraken, stovky sošek hroutících se z "poliček", to jsou jenom zlomky toho co mě opravdu zaujalo. Sam Worthington dobrej, Gemma Arterton kouzelná a Ramin Djawadi noblesně dokazuje, že patří do řady mezi pány Hanse Zimmera, Steve Jablonskyho, Nick-Glennie Smithe a Harryho Gregsona Williamse.

Dobře odvedená práce při nevídaných digitálních orgiích. Spíš než dobrý nebo špatný se dá vystihnout přesněji jako - originální, těžko nečemu podobný. Někomu to může přijít jako blbost, pohádka, pro jiné to může být zajímavý pohled do míst, která běžně v kinematografii nevídáme. Mé hodnocení - celek 70procent, děj 40 procent, hudba 90procent). Dvojice Daft Punk dokonale kombinují elektronickou hudbu se smyčci, až mě šel mráz po zádech. Jak jednoduché, o to víc působící motivy se snadno zaryjou do divákova (pod)vědomí.

Prakticky ničím vyjimečná rodinná komedie. Samotná synopse se může jevit pro obyčejného diváka zpočátku trapně, nicméně pokud divák přistoupí ke sledování bez jakýchkoli očekávání, může se vcelku i místy bavit. Průměrná oddychová komedie na nedělní odpoledne. Jako plus lze přičíst ten fakt, že je zde ztvárněná myšlenka, která nutí diváky (nejen děti) k zamyšlení, že člověk by se neměl vzdávat svých snů a to za žádnou cenu.

Coming of age movie mystičného charakteru. Pouze škoda, že film míří na hodně mladé publikum, protože svými dispozicemi by mohl dosáhnout daleko většího ohlasu, pokud by ubral na infantilnosti, která místy až drásá. Efekty a výsledná vizuální stránka jsou na výbornou, akorát už mi vadilo to neustálé zmiňování jména "Dragomir" sice bezvadnou herečkou Brooke Shields, ale její východní přízvuk a kroucení očima na kvalitě nepřidalo.

Vcelku raritní koncert, který vyšel do distribuce v omezeném počtu kusů 1200 kopií. Netrvalo dlouho a zaplnil se jím internet (osobně jsem měl tu možnost si koupit originál za nekřesťanské peníze). Pro skalní fanoušky Poledourise je koncert unikátním a docela emotivním pohledem jak na jeho práci, tak i jeho samotného. Vystoupení doplňuje dokument a rozhovory se skladatelem. Existuje příliš mnoho nahrávek a rerecordings Barbara Conana, ale pouze tahle jediná je pod taktovkou samotného autora. Sledovat celé vystoupení je zážitkem samotným o sobě. Bohužel, několik měsíců po vystupení prohrál boj s rakovinou a opustil nás. Nikdy nezapomeneme, maestro.

James Cameron opět dokázal, že... to se nedá slovy líčit. Vizuální orgie s příběhem, který líčí lidstvo tak jak ho známe a opět je člověk tou největší kurvou v galaxii. Běžte na to do kina, neboť žádná recenze nemůže popsat to, co způsoběj ty obrázky v pohybu. Jinak kdo jiný mohl dělat hudbu, než Cameronův dvorní skladatel James Horner, který přináší nové motivy a místy se sám vykrádá (Glory, Titanic...). Dávám 7 hvězdiček z 5-ti.

Přišli tam, aby našli, co hledali. Tenhle film je o něčem, a vlastně o ničem. Hutná atmosféra a vizuální orgie se střídájí s nicneděláním, nudou a pohledy upřenými kamsi. Dlouhé, prázdné záběry. Je tam ale cosi, co nutí diváka koukat dál. Závěr je předvídatelný, přesto nenudí a neurazí.

Pro mě osobně je Čtvrtý druh pouze podarenym soundtrackom, který byl snad jediné, co mě v tomto filmu oslovilo. Nelze filmu nalepit štítek s přívlastkem "dobrý" nebo "špatný", je to tak trochu jiná podívaná a průměrný divák bude odcházet od obrazovky pravděpodobně se smíšenými pocity. Filmařsky relativně dobře zpracované, scénář je už sám o sobě zvláštní a těžko hodnotit. Buď tomu někdo věří, nebo to někomu přijde jako prkotina. Nápad je to ale zajímavý.

Zajímavý pohled k určitému stylu, který je divákovi představován z několika stran a je pouze na něm, jaký obrázek si sám nad daným tématem udělá. Kromě rozhovorů s máničkami je zajímavý i historický pohled do minulosti, jakým způsobem k tomuto stylu přistupovaly jednotlivé doby a režimy. Nechybí ani rozhovory s rodiči, jaký názor mají na chlapce s dlouhými vlasy z rodičovského/spo­lečenského hlediska a je zde prezentován i samostatný názor dlouhovlasých kluků ať už dětí či dospívajících.

První dojmy z prvního shlédnutí - těžko hledat vhodný slova.. shrnutím asi - průměr. Film mě rozhodně nezklamal, ale zároveň ničím nepřekvapil. Kdo zná knihy, tak pro něj to bude jen další obrazový ztvárnění. Pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že to je příliš dlouhý a oproti ostatním dílům jsou víc než kdy víc rozváděný "zbytečnosti", prakticky 4/5 filmu se nic zásadního neděje až na pár drobných pasáží. Celé je to takové všední, nemůžu v tom najít nic novýho, co by překvapilo. Závěrečná pasáž filmu je působivá i když se přiznám, čekaj jsem ji možná provedenou o něco líp.. V každém případě je to další HP a dobře odvedená práce. Bohužel opět vesměs zklamává hudba, Nicholas Hooper prostě ve mě nedokáže evokovat atmosféru, jakou dokázal Williams u jedničky, Komnaty a Azkabanu. Né, že by to bylo špatný, ale prostě standartní hudba bez ambicí pro film nadstandartního formátu. Krom toho, že v některých momentech se už začíná opakovat až jsem začal mít nepříjemnej pocit, že motivy, který jsou kultovní, tak se se je snaží nahradit motivy svými, který, bohužel, se absolutně míjej účinkem a ve finále jsou opravdu jenom jakýsi pomyslný hudební podbarvení pod obraz. Jaká škoda... celkový dojem - průměr.