Renfield

Paterson žije v každodenní realitě, má rád své stereotypní rituály, sledování ulic Patersonu z pozice řidiče městského autobusu a poslouchání rozhorů cestujících v něm. Zároveň se však nebrání ani rozhovorům s cizími lidmi, jenž ho většinou obohatí, obzvlášť výborný závěrečný. Ve svém denním stereotypu se však dokáže zasnít a napsat báseň. Jeho žena tráví většinu dní doma, žije si ve svém snovém světě, který se projevuje i na každodenních úpravách domova. Sami si příliš nemají co říct, přesto jsou vlastně úplně spokojeni. Jim Jarmusch natočil film o "obyčejných" lidech, kterým ke štěstí vlastně stačí málo. I když si to osobně tak úplně nedovedu představit, je to vlastně krásné, příjemně poetické. 75%

Jak se taková prasárna křížená s medvěďárnou mohla dostat do kin, je mi záhadou. Animovaná část ještě vcelku ujde, i když dává otázky, které zbytek filmu samozřejmě nezodpoví. Proč by měl, když si zvolí tu nejprimitivnější cestou a drží se ji až do závěru. Ve všech směrech neuvěřitelně amatérské a tupé, dokonce i v rámci žánru, v němž se pro zábavu samozřejmě odpustí mnohé, což tady ale nejde. 20%

Z počátku pocitově nesourodé linie se velmi rychle propojují. První série je natolik promyšlená, že i když se nějaká její část zdá být slepou uličkou, není tomu tak, děj se k ní ještě vrátí, rozpracuje ji a dá ji smysl. Kdyby to náhodou nestihl v této sérii, v té následující už zcela jistě, příkladem budiž třeba Greta Overbeck. Nikam se nespěchá, jedinou více akční scénou je výborná závěrečná přestřelka v Moka Efti. Finále jak má být, včetně Rathova předešlého hledání v apartmá Edgara Kasabiana. Není však tou nejsilnější scénou vůbec, v té tedy taktéž figuruje famózní Moka Efti, jak by také ne, ale plná tehdejšího nočního života střední a vyšší třídy. Závěr druhé epizody možná nadchne až příliš, vzhledem k tomu, jak brzy přichází. Jenže u výborně sestříhaného vystřílení sídla příznivců Trockého, jenž se prolíná s famózní hudební sekvencí z Moka Efti, nelze jinak. Zajímavé je i to, jak jsou si tyto dvě zase zdánlivě nesourodé části blízko. Fungují však i osobní příběhy postav, vůbec právě Gereona a Charlotte, včetně jejich bližšího seznámení. K tomu skvostně natočená prvomájová demonstrace s děsivou pointou v podobě postřeleného policisty, dění kolem vlaku a tajné armády a tak bych mohl pokračovat. A ta atmosféra! 90%

Úvodní velmi rychlé seznámení se Stuem a jde se napravovat. To, co nejvíce "trápí" toho na druhém konci telefonní linky, je znát právě hned z úvodu. Ale takových jako je Stu by bylo, jen holt nemají tu smůlu na telefonní budku, v dnešní době třeba i ten mobil, jejich následné usazení na lavičku uprostřed frekventovaného místa a hra může začít. Zkrátka to celé reálné bylo a reálné stále je, z čehož Joel Schumacher dokázal vytěžit maximum. Už jen dění kolem budky, policejní zásah, turisti a ze začátku lidé, kteří si nevšimnou, pokud sami nepotřebují telefonovat. Prostředí je dokonalé a kamera Matthew Libatiqua je dokáže využít, k tomu výborná a tak důležitá práce se zvukem, plus dá se říci minimalistická hudba, zkrátka atmosféra jak má být. Díky kratší stopáži, dialogům a hereckým výkonům napětí nemá čas polevit, je to stejně intenzivní jako úvodní část. Přidávají se snad jen sympatie k jedné či druhé straně a s nimi spojené přemýšlení nad tím, který z těch dvou dopadne lépe. Hlasový projev Kiefera Sutherlanda je výborný a Colin Farrell je mu stejně kvalitním protivníkem, vůbec v jeho proměně. Schumacher natočil minimalistický kult a zase jednou potvrdil, že jeho filmografie bude pro mě vždy záhadou. 85%

Beatrice má zjizvenou tvář, Victor do sebe nenechá nikoho nahlédnout, oba tak mají svá tajemství, jsou svým způsobem odlišní a od balkónového zamávání k sobě hledají cestu. Jejich sbližování nikam nespěchá, má příjemně potemnělou atmosféru a s odhalováním jejich tajemství se do něj navíc postupně přidává thrillerová zápletka, aby zajímavou romanci obohatila. Mezi Colinem Farrellem a Noomi Rapace to funguje, ten postupný zájem o druhého je znát. Jenže krom výborného thrilleru a romantiky je to také akční, což v těch lepších, řekněme kratších scénách rozhodně nevadí, ty tam totiž sednou. Když se skládá fotka musí padat hlavy, jenom by jich nemuselo být tolik najednou a to mám ty devadesátkové přepálené střílečky fakt rád. Ale tady? Po tom všem? Závěr prostě nesedí, pohřbívá to co se budovalo a to včetně atmosféry. Zůstává jen solidně natočenou srandou, která by jiný film obohatila. 65%

Více než zbytečné tlačení na romantiku mi vadila postava Scarlett. Není tomu tak z pohledu její povahy, i když... Butlerovou vytrvalostí bych sice v tomto případě rozhodně netrpěl, přesto mám pro ni pochopení, některé holt mrchy vyloženě přitahují, což platí u obou pohlaví, navíc on sám měl také své. Jenže Rhett se v průběhu děje několikrát změní, okolnosti na něj mají vliv, tohle se o Scarlett říct nedá a to tu nemá zrovna málo scén, po nichž bych zásadnější změnu čekal, jenže ty přichází pouze na krátkou chvíli, v povahových záblescích. Jejich vztah tak postupně ztrácí na zajímavosti, především v době, kdy se skutečně dají dohromady a do popředí se více dere fantastický vizuál. Velkolepost filmu nezestárla, což je vidět hned v úvodní části, ovšem nejsilnější momenty jsou ty válečné, například hořící Atlanta, nebo pohled na stovky zraněných. Jenže tohle všechno má být pouhým pozadím osudového vztahu, který naštěstí ještě dokáže zaujmout a to ve finálním prozření. Jeho kladem jsou též herci, Vivien Leigh a Clarku Gableovi jsem to skutečně věřil, obzvlášť Gable dokáže každé za svých scén přidat na zajímavosti a samozřejmě charismatu. 65%

Bradleyho cesta do "pekel". Škoda ji, protože atmosféra první poloviny je parádní, scénář načrtne hned několik témat, která se dala více rozvést a fajn je i samotný Bradley. Nebo fajn, dokáže minimálně v jednom momentu překvapit svým klidem, což z něj dělá víc, než by se původně dalo čekat. Jenže tohle všechno částečně vyzní do ztracena, protože exkurze vězeňskými zařízeními kompletně mění náladu filmu a ten se tak stává čistokrevným béčkem. Začnou se dít velmi těžko uvěřitelné věci, mezi které patří třeba i Bradleyho neporazitelnost, tu jsem Vaughnovi vzhledem k jeho fyzické kondici a (ne)akčním scénám opravdu věřit nemohl. Na druhou stranu se tohle béčko dá v klidu užít, lokace věznic, ať jsou sebeblbější, tomu vcelku sednou, což platí především pro závěrečný šlapací masakr v podzemí. Své udělá i řada správně přestřelených vedlejších postav, nejlépe takový Don Johnson, ale i Udo Kier a Fred Melamed. Zkrátka na konci jsem Zahlerovi to rozšlapání první poloviny částečně odpustil. 75%

Když už natažení, tak nějaké smysluplnější pro první polovinu, Kameňák nic takového nepotřeboval a měl zůstat krátkým filmem. Úvod není špatný, jako bližší představení Barbary funguje docela obstojně, jenže pod tíhou výborného Kameňáku je rychle zapomenut. To především emočně, protože o to tvůrcům předpokládám šlo, představit a tím zintenzivnit emoce v dění kolem Barbary, což funguje tak napůl a nezachrání to ani závěrečná slovní výměna Batmana s Jokerem, spíše naopak. Kameňák by zasloužil lepší animaci, o tom žádná, přesto především svoji temnou atmosférou nadchne. Výborné jsou flashbacky z Jokerova života, nebo fantastické finále ze zábavného parku, včetně jeho pořízení. 65%

Jak se z agenta reklamního zprvu nedobrovolně stal ten opravdový tajný. Roger Thornhill dospívá s dějem filmu, který také postupem času vážní, aby ale odlehčení a vtip nikdy úplně neztratil. Scény jako jízda v opilosti nebo projití místa zmizení baru za doprovodu matky naštěstí brzy vyklidí pole a Alfred Hitchcock začíná budovat napětí, což se mu daří na výbornou. Cary Grant se už ve vlaku pomalu stává Bondem, k čemuž mu dopomáhá i jeho girl, tedy femme fatale Eva Marie Saint. Mount Rushmore je bezesporu velmi solidním finále, přesto však není tou nejlepší scénou, vrcholem je ta nejslavnější, práškovací letadlo. Hned po Rogerově vystoupení z autobusu začne atmosféra houstnout, horko a napětí z toho, co se bude dít a kdo případně přijede, je opravdu cítit. Po čemž přijde fantasticky natočená (ta kamera, nakonec nejen zde) naháněčka s letadlem s fajn závěrem. I po něčem takovém však dokáže Hitchcock odlehčit, ale už tak téměř po bondovsku, to když se Roger nechá bezpečně eskortovat z aukce. Režie, scénář, kamera, hudba, ale i chemie mezi Cary Grantem a Eva Marie Saint na výbornou. 85%

Futuristická verze si nějaké ty inovace samozřejmě žádá, zrovna z těchto jsem ale nejlepší pocit neměl. Terry McGinnis má stejně charismatu, jako jeho kostým. O moc lépe na tom nejsou ani Jokerz, vyjma Dee Dee, na které by měla být babička sakra pyšná. Nejlepší scény tak obstarává Joker a Bruce Wayne, tedy až na přestřelený plán s paprskem u prvně jmenovaného. Ten však ve výsledku není důležitý, mohlo to být téměř cokoliv jiného, tím zásadním je Joker, pokud to je ten starý Joker. Pointa a cesta k ní skrze flashbacky se povedla na výbornou, což je ta hlavní část filmu. Mark Hamill a Kevin Conroy opět bez debat. 75%