Renfield

Vynucenost je znát, na Františka Vláčila slabší, ale stále silně nadprůměrné dílo. Ono téma banderovců je zajímavé a hlavně neokoukané... filmů o nich je snad méně než málo. Jak to doopravdy bylo nebo nebylo řešit nebudu, tady jde o příběh jedné rodiny, na jedné samotě (ano, na Berhof jsem si vzpomněl nejednou) a tak to mohlo být vlastně jakkoliv, třeba právě tak, jak vidíme ve filmu. Co mě trošku mrzelo bylo mlčení, to svým způsobem přidávalo na napětí a nejistotě, přesto bych ocenil, kdyby banderovci s rodinou, nebo alespoň Ondřejem Baranem více komunikovali, takto to bylo pomalu o očním kontaktu. I v parném létě, které je cítit, má film klasicky Vláčilovskou atmosféru plnou až mrazivých obrazů. Té sice dopomáhá i hudba, ale občas naopak i ruší, je jí totiž příliš, zde bych občasné mlčení ocenil více. Co se herců týče, oceňuji především jejich nářečí, příběh je tak více opravdový... ostatně, jak je u Vláčila zvykem. Juraj Kukura byl v roli Ondřeje Barana velice dobrý, z banderovců samozřejmě zaujme především (nejen díky jménu) Jiří Bartoška, ale do role se výborně hodil třeba i Augustín Kubáň. Nejen kvůli tématu jsem za Stíny horkého léta velice rád a ještě radši jsem za to, že je natočil František Vláčil. I když to bylo s příkazem, dal do filmu co mohl. 75%

Název je všeříkající, nic jiného film neobsahuje a tak si vlastně můžeme domyslet, co tomuto aktu předcházelo, co následovalo. I když je to opravdu hodně krátký film, zpracováním se mi líbil. Je tomu tak především díky atmosféře a kameře, která se mimo jiné vhodně zaměřuje na detaily... třeba úvod a závěr. 70%

Elektrika dává, ale také bere... dnes je to znát dvojnásob. Lampa je povedený krátký film, který ze začátku možná působí trochu nudným, přesto pozitivním dojmem. Ovšem jakmile je zapojeno, začnou se dít věci a děj má občas až hororovou atmosféru. Jak už to tak u Romana Polanského bývá, zase musím ocenit práci s kamerou, ale opomenout nelze ani hudbu a různé zvuky především. 70%

Předně mám velkou radost, za náš netradiční film a ještě větší za to, že jeho tématem jsou českoslovenští letci v RAF. Zpracování je úchvatné, dobová atmosféra taktéž, ale příběh se vlastně sám dělí na minimálně dvě poloviny a právě tu milostnou, bych raději vynechal. Naopak bych uvítal něco o tom, jak se František Sláma dostal do Británie a ještě více o životě a výcviku letců na základně... vím, něco zde bylo, přesto mohlo být více. Bojové scény jsou pro mě tím nejsilnějším děním ve filmu, jsou úchvatné a je v nich vidět, jak složité to tenkrát bylo. Oceňuji i příběhovou část "dění po válce", zde mi přišly (samozřejmě mimo jiného) velice zajímavé rozhovory s německých doktorem... a tolik smutné pravdy. Výborná je i dobová hudba Jaroslava Ježka... jak jsem již psal na začátku, zpracování je jednoduše úchvatné, on to Jan Svěrák snad ani jinak neumí. Jenže milostná linie rozhodně nedojímala, naopak postupem času už vyloženě otravovala, což je škoda. Přesto jedinečný film, za který jsem rád! Jedinečný, pravděpodobně na hodně dlouhé časy. 60%

I přes to, že zpracování působí spíše televizním dojmem, atmosféra filmu je pohlcující! O to více zamrzí, že přes silný příběh a zajímavé dění nedokáže Charlie Stratton všechny emoce přenést na diváka. Možná by pomohlo v těch pravých scénám ještě více "přitlačit na pilu". Tahle podoba sice sílu má, ale emoce nejsou až takové, jak bych od podobného filmu čekal. To je snad jediná větší výtka, zbytek se mi líbil velice. Totiž už scénář je povedený (neznám předlohu), činy některých nečekané, nebo jsem je alespoň čekal později a závěr konečně přeci jen emočně silnější... ano, tohle byl ten nejlepší možný konec. Překvapivě hodně se mi líbila Elizabeth Olsen, dobrý byl i Oscar Isaac, ale Jessica Lange je prostě Jessica Lange. Ano, herci filmu značně dopomáhají, v některých scénách jej vyloženě táhnou. Z těch řekněme uvolněnějších scén byly nejlepší "čtvrteční večery s dominem" a to především díky přítomnosti zajímavých vedlejších postav, které dění zase trochu "oživí". Opravdu, škoda toho zpracování téměř bez emocí... i tak V tajnosti zůstává zajímavým vztahovým dramatem, s dobovou atmosférou. 70%

Lynch a Badalamenti? Ano! Pravděpodobně ten řekněme nejnormálnější (i když to slovo nemám rád) Lynch, ale poznávací znamení tu jsou, například poněkud zvláštní postavy... jenže, nejsou právě tohle skuteční lidé, mnozí takto žijí, přemýšlejí. Ale to vše je jen okrajové, tím nejdůležitějším je tu opravdu příběh Alvina Straighta, ten si jde i přes názory mnohých tvrdě za svým a takto by to mělo být. Příběh je to velice silný, vůbec v podání Davida Lynche se z něj stává hodně netradiční Road movie. A Angelo Badalamenti? Ten dokazuje, že mu nedělá problém i naprosto jiný žánr... hudba je opět výborná. Z hereckého obsazení samozřejmě zaujme především Alvin, tedy Richard Farnsworth který jakoby hrál sám sebe, snad životní role? Jisté je, že žel poslední. Ale dobře zahrané jsou i postavy "typických Američanů", které Alvin na své cestě potkává... zajímavá "sbírka" lidí a krátkých příběhů, dá se říci, od každého něco. David Lynch dokázal, že umí i dějově nenáročné lidské příběhy... dokonce bez červených závěsů :) 80%

T2 čerpá především z nostalgie, těch prostřihů a odkazů na jedničku bylo až příliš. V menším množství samozřejmě potěší, ale tohle bylo zbytečné. Naopak to chtělo něco nového, trochu více jiného... on totiž ani scénář tentokrát není nejlepší, ale Danny Boyle umí, takže jsem nepostřehl žádné vyloženě nudné pasáže. Každopádně scénu "Renton, Begbie na záchodech" nepřekonalo ani povedené finále... ta se pro mě pravděpodobně stane legendární. Všechno je to o té nostalgii, bylo fajn je zase vidět spolu, především agresivního Begbieho, který tentokrát hodně pobavil a věčně vykuleného Spuda, ten zase v závěru překvapil. Celkově ale T2 nic moc nového neřekl, snad jen něco málo k tomu, jak to bylo dál. A tak i proto je o nutnosti jeho vzniku možné pochybovat. Já jsem ale v rámci možností spokojen, nebo možná trošku nadhodnocuji, ona ta nostalgie vlastně potěšila a také jsem si zapřemýšlel... opravdu už je to dvacet let? Sakra. 70%

I když má kolem sebe Morpheus zcela nové a jiné lidi a navíc si hraje na Ghost Doga, Neo ho určitě poznal! Ale teď už vážně... John Wick filmově dospěl, prakticky vše je na vyšší úrovni než bylo v už tak povedeném prvním dílu. Máme tu sice jednoduchý, ale na akční film ten nejlepší příběh, kvalitní hudbu, především pasáž u závěrečné scény je silně zapamatovatelná. Rozhodně nemohu opomenout kameru a to nejen v akčních scénách, ale i v záběrech na města, jejich ulice, památky... dokonalost. John Wick nemá žádný pozvolný rozjezd, naopak nás Chad Stahelski vrhne přímo do akce a to akce velmi povedené. Vlastně těžko říct, která z akčních scén je nejlepší, za mě pravděpodobně metro a katakomby. Ale skvostné je i finále v muzeu mezi zrcadly. Vůbec výstava "Odrazy duše" se povedla, že tam těch odrazů nakonec bylo, především ty červené po zdech. Navíc je ve dvojce přítomno i bojové umění, což je zase ku kladu filmu. Keanu Reeves je v roli výborný, mnozí "akční hrdinové" mu nesahají ani po kotníky. Taktéž potěšil závěr, vlastně vůbec ne šťastný, s čímž jsem příliš nepočítal. Trojka už teď vypadá příběhově velice zajímavě, tak už aby to bylo! John Wick 2 je totiž více než akční film roku. 85%

Komornější gangsterka, žádné zběsilé střílení, žádné nadbytečné vraždění, za to reálný příběh z ulic Bronxu. Příběh snad především o výchově syna a střetu otce a místního mafiána Sonnyho, který je pro Calogera tím větším vzorem. Jde vidět. že Robert De Niro ví o čem točí, scénář je silný, má atmosféru šedesátých let, dobře vybranou hudbu a kvalitní herecké obsazení. Především Chazz Palminteri byl výborný, nemohl jsem jinak, než Sonnymu fandit. Přesto jsem čekal silnější závěr... ono to jednoduché nebylo, mnohé se vlastně vyřešilo a nějaké to zklamání také přišlo, ale mohlo to být celé řekněme vyhrocenější. Příběh z Bronxu je silným debutem a jedinečným filmem, už jen kvůli jeho netradičnímu pojetí. Spojení scény výjezdu do černošské čtvrti a hudby Jimiho Hendrixe mi přišlo až vtipné. 70%

Danny Boyle ve více než první polovině míchá (nebo snad vaří?) parádní koktejl žánrů! Z kámošské komedie, kterou je film například ve scéně "seznamování na party", se brzy stává drogové drama, vlastně krásné (geniální Perfect Day), přesto odpudivé a silně varující drama. Vždyť následky všech těch radovánek jsou tu v té nejsilnější podobě, ať už jde o zase fantastickou odvykací scénu uvnitř Rentonova pokoje, nebo dítě. Tato spíše klipová část, jak je u Dannyho Boylea často zvykem, je tou silnější částí, má výborný spád a hlavně dokonalou spolupráci hudby a kamery! K výběru hudby se netřeba příliš vyjadřovat, je známý a naprosto bezchybný. Za to takové kamerové kompozice, obzvlášť ty interiérové a ideálně přímo v jedinečném Swanneyho hnízdečku, ty jsou opravdu úchvatné. Kamera navíc perfektně využívá všemožné barvy a světlo vůbec. Zase by se dalo napsat už tady, protože tohle všechno je pro mnoho pozdějších filmů Dannyho Boylea typické. Druhá část je řekněme výpravnější, nebo filmovější... což mi připomíná ještě jednu veledůležitou věc z té první, Sick Boy a jeho filmové dialogy, či hovory o filmech, naprosto perfektní! Tak tedy ještě krátce k té filmovější části, v ní se koktejl žánrů ještě více zamíchá, máme tu totiž britskou gangsterku. Takže samozřejmě nemůže chybět humor, to když přijedou na krátkou návštěvu kamarádi... ono vyústění i díky těmto scénám nemohlo být jiné a také je dokonalé, dokonalý závěr! Herecky potom platí to stejné, přesto není možné nezmínit alespoň dvojici Ewan McGregor a Robert Carlyle, oba již zde v životních rolích, i když, to zdaleka nejen tito dva. 85%