Renfield

To rozhořčení nad rozdělením vlastně chápu, totiž každý díl má velký spád, stane se pár věcí a jsou tu titulky, je až k neuvěření, že zase uběhlo třináct minut. Ale proč nevyužít té možnosti a nepustit si to celé znovu pěkně za sebou? Líbí se mi, jak si Pěstírna kráčí mezi žánry, totiž krom samozřejmě převažujícího thrilleru, je to také občasná komedie, na konci snad i tak trošku do hororu. Taktéž potěšily detaily jako třeba "kalendář" a vlastně stejné posunutí již v úvodní znělce. Rozesmálo potom například kolo, lov hada, nebo "návrat" výborného Šembery. Ale jak jsem psal, je to především thriller se zajímavým námětem, který se navíc opravdu děje. Díl od dílu napětí graduje, především pak po "samotce" (abych moc neprozradil) a závěr vůbec, když se dveře neotvírají, telefon nezvoní. A finále posledního dílu? Já jsem spokojen, domyslete si. Nějaké větší rozuzlení jsem po jednotlivých dílech ani nečekal... ten konec to vlastně svým způsobem má. Klaustrofobní atmosféru pomáhá vytvářet i prostředí pěstírny, ideální místo. A hudba! Ze začátku mi příliš vhodná nepřišla, ale názor jsem rychle změnil, zase výborné, stejně tak ostatní zvuky. Po Nenasytné Tiffany natočil Andy Fehu další zajímavý počin, i proto je třeba jeho tvorbu sledovat dál. 80%

Pravdou je, že se toho v Oklamaném příliš neděje, že se veškeré, občas lehce dramatické dění rozjíždí na poslední chvíli a vlastně ani netrvá dlouho... Totiž vrchol filmu, scéna která jak jsem očekával měla být tou nejsilnější a snad i nejdramatičtější vůbec, byla nakonec pomalu bez jakýkoliv emocí (je pravděpodobné, že za to z velké části může trailer). Jenže Oklamaný o tomto až tak není. Už od prvního záběru je patrné, že tohle bude silně atmosférické dílo. Exteriérové záběry jsou úchvatné, stejně tak interiérové, skvostně nasvícené a nasnímané... práce s hloubkou ostrosti je tu velmi důležitá. Tohle vše je doplněno výborným zvukem a spíše tišší, ale znatelnou hudbou. Co se postav týče, více prostoru zde samozřejmě mají ty ženského pohlaví, přesto se o nich nedozvíme mnoho, důraz je kladen spíše na jejich pocity a reakce na novou situaci. Z hereckého obsazení nejvíce zaujala Kirsten Dunst a samozřejmě Nicole Kidman, která zase hraje "tu svoji roli". Původní verzi jsem zatím neviděl, tady vzhledem k hereckému obsazení a režisérce byla má očekávání ještě vyšší, přesto zklamán nejsem, ona totiž ta atmosféra a herecké výkony udělají mnohé. 70%

Silně originální příběh z blízké budoucnosti (?), kde je těžké vybrat si stranu... Překvapivě rychle jsem přistoupil na hru s trpělivostí diváka, kterou nám Yorgos Lanthimos předvádí po celý film. Překvapivě rychle jsem mu také uvěřil natolik, že jsem se vlastně nijak nepozastavoval nad proměnou lidí ve zvířata (i když jak tato proměna probíhá, by mě opravdu zajímalo). Za to nad komunikací a činy postav jsem si nejednou zapřemýšlel. Komunikace je totiž naprosto chladná... občas řekněme "na úrovni", jindy zase nečekaně vulgární, ale stále bez jakéhokoliv náznaku emoce a to samé platí i pro činy. Podivné odlehčení do děje přináší scéna prvního lovu... především vizuální dokonalost, skvostné spojení obrazu a hudby, nedá se nevzpomenout na Larse von Triera... nikoliv poprvé a vlastně ani naposled. Hotelová část je tou lepší, zajímavější, ale druhá má také svá překvapení. Už jen to, že se hlavní hrdina dostal z jedné totality do druhé bylo vcelku překvapivé. I když co čekat po předchozím ději a co čekat od Yorgose Lanthimose. Závěr dle očekávání silný... když je vztah založen na podobání se v podivnostech. A herci? Bezesporu dokonalý, tedy dokonale chladní. Colin Farrell potom k nepoznání. 80%

Jiný film, o jiných vozíčkářích. Je to jednoduše maďarský film, s drsnějším humorem, ale není ho zde příliš, což je ve výsledku dobře. Film je povětšinou dramatem s několika přestřelkami a právě jeho akční část bavila nejvíce. Méně už rodinné problémy Zoliho, či vztah nevztah Rupaszova... i když svatební scéna byla jednou z nejlepších. Podobně kvalitní je i finální setkání s vlastně hlavním záporákem, který ač vcelku nenápadný filmu též dodal něco navíc, zajímavá postava. Ale to nejlepší si Attila Till nechal na samotný závěr, bez této pointy by to byl téměř obyčejný film. Jenže TO tomu dává zase jiný pohled na věc a možnost zamyšlení se nad celým předchozím dějem. Navíc se vše předešlé, občas poněkud nesourodé dává dohromady, tedy i ta rodina dává smysl. 75%

Rodinné štěstí nemá to, co u podobných bytových dramat očekávám, nějakou vyhrocenou situaci, či alespoň silnou závěrečnou scénu. On je svým způsobem silný celý film, ale děj je takový... no, jednoduchý, jakoby se nic vážného nedělo, přesto, že se docela často děje. Z jiného pohledu je to vlastně v pořádku, proč by rodinné drama nemohlo mít i řekněme klidnější průběh. Napsané je to ovšem velice dobře, i bez silnějších emocí, opuštění bytu, či snad jen pohledu z okna, film baví.Výborná je i kamera, občas prostorová, zabírající pomalu celý pokoj, jindy zase pronásledující, tak, že má divák pocit přítomnosti v bytě, či detailní, vyjadřující emoce postav. Ty jsou zahrané bezchybně, nejvíce zaujal právě režisér Szabolcs Hajdu. V Rodinném štěstí je znát jeho život, to že ví, o čem točí... a vlastně kdo by se v tom alespoň občas nepoznal. 75%

Slavné okamžiky historie si je třeba připomínat, i proto je Zborov důležitý, i když jistě ne úplně dokonalý film. Škoda jen, že se nedočkal uvedení do kin v původní verzi, že následkem doby přišel zásah cenzorů... bez něj by to celé bylo jistě ještě zajímavější. Přesto toho zbylo mnoho, slušně napsané postavy, ukázka života v oné době a samozřejmě též jejich problémů a touhy po samostatnosti. Příběh je v úvodu spíše komorní, zabývá se především jednou rodinou a bratry v ní. Postupem času ale postavy přibývají a vše graduje na frontě, kde se dočkáme snad té nejsilnější scény filmu... otec a syn, každý na jiné straně, zajetí a soud. Další silnou je potom ta závěrečná, očekávaná bitva... skvostně natočeno, vůbec na dobu vzniku. U Zborova jsem si zavzpomínal i na mé oblíbené Povstalce, také proto mu odpustím těch několik podivných "náhod". 70%

Director's cut: Ticho, cihlové městské zákoutí, voda, déšť, klid a do toho všeho Rammstein. Tímto opět výborně natočeným prologem začíná děj vyprávění, tedy první setkání Joe a Seligmana. Svým způsobem zajímavý exteriér přechází do stejně tak zajímavého interiéru Seligmanova bytu. Následují kapitoly, všechny kvalitní, pouze některé ovšem dokonalé. Hledání stejného v naprosto odlišném zaujalo, tady se pravděpodobně poprvé projeví humor a narážky, či výsměch. Dosti černý humor se objevuje i ve výborné kapitole "Paní H" s Umou Thurman... nezapomenutelná, naprosto šílená. Další ze silných je jistě "Delirium"... černobílá mu ještě přidává, i když by ji vlastně ani nebylo třeba, díky vážností tématu a Trierovskému zpracování. Nymfomanka je založena na rozhovoru, ten (samozřejmě nejen ten) je tak kvalitně napsán, že by snad většiny sexuálních scén ani nebylo třeba, jenže to by nebyl Lars von Trier, aby neprovokoval. Kamera je opět úchvatná a to hned ve zmíněném prologu, dále nemohu opomenout ani první snovou scénu u jasanu... dalo by se pokračovat. Herecké výkony hvězdného obsazení tradičně taktéž výborné, zaujala především Stacy Martin, samozřejmě i ústřední dvojice Charlotte Gainsbourg a Stellan Skarsgård, či zmíněná Uma Thurman. Nymfomankou Lars von Trier opět nezklamal, zase je to film k zamyšlení, zase je to film ve kterém se leckdo pozná... A jak je to vlastně všechno myšleno? To je na každém z nás. 80%

Začnu netradičně... pátá hvězdička je za výborný epilog a herecké výkony! Natočit 21 gramů jako řekněme skládačku, byl velice dobrý nápad. Divák je tím "donucen" více sledovat, prožívat životy hlavních hrdinů a vše si postupně dávat dohromady... tak jako v životě skutečném. Nakonec si tím pomohl i Alejandro Iñárritu, protože ač bezpochyby je jedním z nejkvalitnějších režisérů současné doby, stále to není Lars von Trier, což je v některých scénách, které mohly "více přitlačit na pilu" znát a bylo by to znát ještě více, kdyby děj plynul postupně. To je ale jen malá výtka, ony ty scény samozřejmě emotivní jsou, obzvlášť závěr a již zmíněný epilog! Herecké výkony snad ani netřeba komentovat, jsou bez výjimky bezchybné, jedno jméno ale zmínit musím... Benicio Del Toro! V Amores perros Iñárritu nedokázal kvalitu prvního příběhu přenést na další dva (i když byl ve třetím zase blízko). 21 gramů je tedy kvalitativně kompaktnější a tím i celkově silnější. 85%

"Historie", zákony a vlastně dění v Gileádu se odkrývá velmi pomalu, z příběhu služebnic se dozvíme ledasco, ale především to jejich, tedy denně stejné procházky, denně stejné rozhovory na povolené téma a služba. Ovšem tohle všechno je opravdu silné, podporující beznadějnou depresivní atmosféru. Občas tuhle dokonalou tvář série naruší nějaká vzpomínka... ano, bylo jich až příliš, ale zase se díky nim dozvídáme, jak k tomu vlastně došlo. Silných scén má série mnoho, všechny řekněme vážné, ale potěší i ty svým způsobem "odlehčující", ty u kterých nevím, co si vlastně myslet, alespoň z počátku. Jde o Scrabble s velitelem, výborné, napětí a nejistota by se dala krájet. Vůbec postava velitele je v sérii pro mě tou zásadnější a takový "Příběh velitele" by nebyl vůbec špatný. Nebo ještě lépe, jeho ženy, postava která projde mnoha změnami, i když která ne. Yvonne Strahovski jí zahrála dokonale, za to obsazení Offred už mi příliš nesedlo, i když musím uznat, že i Elisabeth Moss hrála velice dobře. Z technické stránky seriálu zaujme především kamera, ta používá vhodné filtry, ale také například časté detailní záběry tváří herců, především Elisabeth Moss, což je k vyjádření emocí jistě dobrý tah. Ale zpět k ději, závěrečná epizoda byla dle očekávání také tou nejlepší, otevřený konec vítám, alespoň je na co se těšit. Tedy doufám, že těšit. 80%

Především první polovina výborná, i když právě ta byla spíše thrillerem. Práce patologa je zde podána v jakési "odlehčené formě", samozřejmě pouze ze začátku. Brian Cox umí a baví, vše navíc podpořeno kvalitní kamerou, střihem, občasným "humorem" a hudbou. Ve druhé polovině už se začíná hororově přitvrzovat, kvalita je stále vysoká, hlavní dvojice se vše podivné snaží vědecky vysvětlit, což je zase zajímavé a tak mohu opomenout i několik těch "náhod". Závěrečných vysvětlení se příliš nenabízelo, proto jsem vcelku spokojen. Ono je lepší, že to bylo jak bylo... nějaké digitální duchařské orgie, či hluboké hlasy ze záhrobí by vše vybudované zničily. 70%