Renfield

Beatrice má zjizvenou tvář, Victor do sebe nenechá nikoho nahlédnout, oba tak mají svá tajemství, jsou svým způsobem odlišní a od balkónového zamávání k sobě hledají cestu. Jejich sbližování nikam nespěchá, má příjemně potemnělou atmosféru a s odhalováním jejich tajemství se do něj navíc postupně přidává thrillerová zápletka, aby zajímavou romanci obohatila. Mezi Colinem Farrellem a Noomi Rapace to funguje, ten postupný zájem o druhého je znát. Jenže krom výborného thrilleru a romantiky je to také akční, což v těch lepších, řekněme kratších scénách rozhodně nevadí, ty tam totiž sednou. Když se skládá fotka musí padat hlavy, jenom by jich nemuselo být tolik najednou a to mám ty devadesátkové přepálené střílečky fakt rád. Ale tady? Po tom všem? Závěr prostě nesedí, pohřbívá to co se budovalo a to včetně atmosféry. Zůstává jen solidně natočenou srandou, která by jiný film obohatila. 65%

Více než zbytečné tlačení na romantiku mi vadila postava Scarlett. Není tomu tak z pohledu její povahy, i když... Butlerovou vytrvalostí bych sice v tomto případě rozhodně netrpěl, přesto mám pro ni pochopení, některé holt mrchy vyloženě přitahují, což platí u obou pohlaví, navíc on sám měl také své. Jenže Rhett se v průběhu děje několikrát změní, okolnosti na něj mají vliv, tohle se o Scarlett říct nedá a to tu nemá zrovna málo scén, po nichž bych zásadnější změnu čekal, jenže ty přichází pouze na krátkou chvíli, v povahových záblescích. Jejich vztah tak postupně ztrácí na zajímavosti, především v době, kdy se skutečně dají dohromady a do popředí se více dere fantastický vizuál. Velkolepost filmu nezestárla, což je vidět hned v úvodní části, ovšem nejsilnější momenty jsou ty válečné, například hořící Atlanta, nebo pohled na stovky zraněných. Jenže tohle všechno má být pouhým pozadím osudového vztahu, který naštěstí ještě dokáže zaujmout a to ve finálním prozření. Jeho kladem jsou též herci, Vivien Leigh a Clarku Gableovi jsem to skutečně věřil, obzvlášť Gable dokáže každé za svých scén přidat na zajímavosti a samozřejmě charismatu. 65%

Bradleyho cesta do "pekel". Škoda ji, protože atmosféra první poloviny je parádní, scénář načrtne hned několik témat, která se dala více rozvést a fajn je i samotný Bradley. Nebo fajn, dokáže minimálně v jednom momentu překvapit svým klidem, což z něj dělá víc, než by se původně dalo čekat. Jenže tohle všechno částečně vyzní do ztracena, protože exkurze vězeňskými zařízeními kompletně mění náladu filmu a ten se tak stává čistokrevným béčkem. Začnou se dít velmi těžko uvěřitelné věci, mezi které patří třeba i Bradleyho neporazitelnost, tu jsem Vaughnovi vzhledem k jeho fyzické kondici a (ne)akčním scénám opravdu věřit nemohl. Na druhou stranu se tohle béčko dá v klidu užít, lokace věznic, ať jsou sebeblbější, tomu vcelku sednou, což platí především pro závěrečný šlapací masakr v podzemí. Své udělá i řada správně přestřelených vedlejších postav, nejlépe takový Don Johnson, ale i Udo Kier a Fred Melamed. Zkrátka na konci jsem Zahlerovi to rozšlapání první poloviny částečně odpustil. 75%

Když už natažení, tak nějaké smysluplnější pro první polovinu, Kameňák nic takového nepotřeboval a měl zůstat krátkým filmem. Úvod není špatný, jako bližší představení Barbary funguje docela obstojně, jenže pod tíhou výborného Kameňáku je rychle zapomenut. To především emočně, protože o to tvůrcům předpokládám šlo, představit a tím zintenzivnit emoce v dění kolem Barbary, což funguje tak napůl a nezachrání to ani závěrečná slovní výměna Batmana s Jokerem, spíše naopak. Kameňák by zasloužil lepší animaci, o tom žádná, přesto především svoji temnou atmosférou nadchne. Výborné jsou flashbacky z Jokerova života, nebo fantastické finále ze zábavného parku, včetně jeho pořízení. 65%

Jak se z agenta reklamního zprvu nedobrovolně stal ten opravdový tajný. Roger Thornhill dospívá s dějem filmu, který také postupem času vážní, aby ale odlehčení a vtip nikdy úplně neztratil. Scény jako jízda v opilosti nebo projití místa zmizení baru za doprovodu matky naštěstí brzy vyklidí pole a Alfred Hitchcock začíná budovat napětí, což se mu daří na výbornou. Cary Grant se už ve vlaku pomalu stává Bondem, k čemuž mu dopomáhá i jeho girl, tedy femme fatale Eva Marie Saint. Mount Rushmore je bezesporu velmi solidním finále, přesto však není tou nejlepší scénou, vrcholem je ta nejslavnější, práškovací letadlo. Hned po Rogerově vystoupení z autobusu začne atmosféra houstnout, horko a napětí z toho, co se bude dít a kdo případně přijede, je opravdu cítit. Po čemž přijde fantasticky natočená (ta kamera, nakonec nejen zde) naháněčka s letadlem s fajn závěrem. I po něčem takovém však dokáže Hitchcock odlehčit, ale už tak téměř po bondovsku, to když se Roger nechá bezpečně eskortovat z aukce. Režie, scénář, kamera, hudba, ale i chemie mezi Cary Grantem a Eva Marie Saint na výbornou. 85%

Futuristická verze si nějaké ty inovace samozřejmě žádá, zrovna z těchto jsem ale nejlepší pocit neměl. Terry McGinnis má stejně charismatu, jako jeho kostým. O moc lépe na tom nejsou ani Jokerz, vyjma Dee Dee, na které by měla být babička sakra pyšná. Nejlepší scény tak obstarává Joker a Bruce Wayne, tedy až na přestřelený plán s paprskem u prvně jmenovaného. Ten však ve výsledku není důležitý, mohlo to být téměř cokoliv jiného, tím zásadním je Joker, pokud to je ten starý Joker. Pointa a cesta k ní skrze flashbacky se povedla na výbornou, což je ta hlavní část filmu. Mark Hamill a Kevin Conroy opět bez debat. 75%

Tvůrčí krize je peklo, ať už tvoříte cokoliv. V případě Bartona jde o scénář k béčkovému filmu o wrestlerovi, na první pohled nic složitého, vůbec pro čerstvě úspěšného divadelního scenáristu, ale to by si Bartona nesměl vybrat zrovna tento hotel. Obraz, komáři, tapety, horko, zvuky a téměř prázdný papír, na místo jeho plnění slovy sledování všeho rušivého kolem, aby tomu všemu dal tečku a nakonec snad i inspiraci soused Charlie. Z většiny je to na Coeny nebývale snová záležitost, dlouhá cesta krizí, což je znát z každého detailu a právě ty detaily jsou důležitější než samotný prázdný papír a jeho příběh... nejlépe třeba Charlie a dění kolem něj, doslova. Čímž je zřejmé, že to platí především pro scény v hotelu, u kterých je díky výborné kameře a filtru ještě větší horko. To sezení s šéfem studia je pravým opakem, nejen chladným filtrem, ale celkovým vyzněním, snad i kritikou poměrů. Je to jiný svět a obzvlášť postavou Jacka Lipnicka (výborný Michael Lerner) pro Coeny řekněme typičtější. Jenže tahle typičnost se v parádním závěru dostane i do hotelu, nejdříve prostřednictvím vyšetřovatelů dialogově a z rukou Charlieho Meadowse potom v praxi, aby poslední část přihodila ještě několik otázek, což dosavadnímu dění sedne. 80%

Kdybych to slovně propojil s nejhororovější (především v dětství) a snad i nejlepší částí vůbec, tenhle vlak jede až příliš v kolejích jedničky, takže už nemá čím překvapit. O humor se tu stará především Peter MacNicol jako Janosz Poha, se svým parťákem Vigem mají mezi sebou více chemie, než samotní krotitelé. Podzemní negativně emoční slizká řeka je však fajn, závěrečné poselství, v které ústí, už méně. Tedy nic než klasická dvojka, která by bez jedničky fungovala mnohem lépe, jenže ta jednička tu naštěstí je. 60%

Trefně přeslazené, zbytečně přesmutnělé. První polovině nechybí nadšení do života, bezstarostnost, kterou ještě umocňuje to, že je vždy neomezený počet pokusů. Což přivodí myšlenku, jaké by bylo mít takovou možnost? Vlastně hodně nespravedlivé a bez příjemného napětí z jediného pokusu. Když se nad ním příliš nepřemýšlí, ve filmu však cestování časem funguje velmi dobře a hlavně dělá přesně to, co má, přidává klasické komedii na jedinečnosti. Ale tohle bezstarostné  období jednou končí a mám pocit, že raději nemělo. V druhé polovině je čas na ten skutečný život a řekněme jeho problémy. Přechod do něj je velmi na sílu, na city se tlačí tolik, že smutné scény vlastně ani smutné nejsou. Příběh postrádá tah, nepomáhá ani v první polovině tak výborně fungující soundtrack. Více nálady, jakou měla první polovina, a rozhodně více Harryho Toma Hollandera. Tím, že mi těžce sedla právě tahle postava, zřejmě nechtěně vysvětluji, proč se mi to nelíbilo tolik jako ostatním. 65%

Velká přehlídka záporných, i relativně kladných hrdinů, které nechybí atmosféra a fajn Batman, jenž si tu navíc prožívá docela zdařilou romantickou linii. Záporáci však mají ve většině případů velmi krátkou životnost (a to včetně Jokera a Harley Quinn, tedy těch zdaleka nejzajímavějších), jejich prostor je často osekán vyloženě na souboj s Batmanem, což ději a především závěru neprospívá. Od něj jsem si sliboval mnohem víc. 65%