Renfield

Kevin Smith se občas docela dobře trefí a to dokonce i do své neschopnosti točit dobré filmy, což je trochu s podivem. Jenže příběhu druhé cesty do Hollywoodu nepomůže ani "dospělejší otcovská" druhá polovina, naopak, ona je tou horší polovinou. S nástupem neherecké Harley Quinn a její party to letí dolů, přitom i na nich se dalo stavět, o což se Smith také pokouší. Výstupy jeho přátel mají též k ideálu daleko, výjimkou potvrzující pravidlo je především Matt Damon, ale i Ben Affleck a Jason Lee. U nich přijde alespoň na chvíli pocit, že je to jiný film, nikoliv tento Přeprc. 40%

Význam textu Like a Virgin, nebo spropitné, famózně napsané dlouhé dialogy "o ničem" ve skutečnosti dokáží hodně říct o postavách, ale i příběhu. Samozřejmě je to více než v bistru patrné ve skladové konverzačce, kde se k tomu přidávají i vzájemné vztahy, především Mr. White a Mr. Orange. Mluví se hodně, scéna přidělení barev patří k nejlepším, ale ještě kousek výše je ta... zkrátka Tarantino taneční scény uměl už ve svém debutu a Michael Madsen to řeže trefně. K němu třeba zmínit ještě Harveyho Keitela, Steva Buscemiho a Tima Rotha, protože čím by bez famózního podaní byly výborné dialogy a že to ve skladu graduje parádně. Poslední jmenovaný potom vítězí především ve flashbacích a výborném příběhu o setkání na záchodcích. Ale nejen v něm, Mr. Orange a jeho role "v akci" musí být zajímavá, už to postřelení. Pulp Fiction je ještě o trochu výše, přesto ta správně špinavá atmosféra Reservoir Dogs pohltí. 90%

Úvodní scéna je velmi fajn, po ní se ale hlavní případ nějakou dobu tolik neřeší, což je vlastně úplně v pořádku. Dobré je podívat se Murtaughem za jeho rodinou a s Riggsem zase nakoupit drogy, prostě je oba dobře představit, než budou představeni sobě navzájem. Danny Glover je správně usedlý, Mel Gibson zase nevypočitatelný, což v jejich buddy chemii funguje na výbornou. Riggs je díky "svému nastavení" tím zajímavějším, ono nastavení mu pomáhá i v profesním životě, kdy nemá problém například nejspíše navždy rozmluvit sebevraždu, nebo takhle, asistovat u ni. Také je schopen se obdivuhodně rychle zotavit po elektrošocích, což ale do odlehčené atmosféry celého filmu vlastně zapadá. A hlavně, nechybí u toho nespálený Mr. Joshua, jenž je v podání Garyho Buseyho ještě zajímavějším záporákem, než muž co drží zapalovač, tedy samotný generál. Akční scény jsou natočeny velmi solidně, obzvlášť ta pouštní, jejímž pravým opakem je závěrečný souboj. Když už musel být, mohl mít podstatně zajímavější choreografii a hlavně přehlednost, aktéři by si to zasloužili. 80%

Standovi chybí otec, od nějž se nestihl naučit vše pro jeho život potřebné. Samotnému se mu do toho zřejmě příliš nechce, když rychle vzdává i pořezání malého stromu... tedy takhle, nastartování motorovky. Broňa je pro něj vzorem, učitelem, snad i ztraceným otcem, což se zdá být vzájemné, když Broňa sám syna nemá. Film sice je satirou, ale ta se skrývá (prolíná) až za přátelstvím těchto dvou, o nějž jde mám pocit především. Oni jsou také jedinými více rozvinutými postavami, další slouží právě více satiře, což je docela škoda. Kamera filmu dává příjemně poetickou atmosféru, která však děním postupně hořkne. 65%

Lépe to vypadá, o dost lépe to zní, oproti Hárdu je Hárder filmovější, dokonce má v rámci žánru dostačující příběh. Co na tom, že občas působí, jako by byl poskládán z krátkých scén, výsledek to neruší. Humor se drží více při zemi, i když... takhle, ubylo (ne)chutností, což teda rozhodně neznamená, že by tu nebyly. Více prostoru má ale velmi dobře mířený vtip a do něho zapadající vedlejší postavy. Grundza se sice mihne pouze v potitulkové zdravici, ale vyloženě tu nechybí, panoptikum je totiž velmi pestré. Ať už jde o doktora, co myslí na budoucnost, vyhazovače, co nepřehlídne žádný vpich, strejdu, co ve sporu s rodinou nemá problém sáhnout po nejrychlejším řešení, nebo mistra všech tuningářů osobně! Jakkoliv bych nečekal, že Multipla potřebuje jakékoliv vylepšení, musím to vzít rychle zpět. Upgradovaná znělka Family Frost jí totiž sedne stejně jako všechen ostatní nadstandard. 75%

Stopáž každé epizody je skrze vyrovnanější prostor pro postavy využita na maximum. Jediným problémem je snad jen to, že ne každá z nich působí ve druhé sérii zajímavým dojmem, což platí překvapivě především o Polly, jenž má svůj silný moment až u telefonu s Campbellem. Ten v tomto ohledu patří na silnější druhou stranu a stává se dokonale slizkým záporákem. Společnost mu zde dělá samozřejmě Tommy, John a Arthur, který se stává tou nejzajímavější postavou vůbec. Život se má prožít, to ho charakterizuje, ne však zrovna kladně. Svou práci odvádí už v Edenu, aby v pozdějším boxerském zkratu udělal velkou chybu, kterou mu v silné scéně připomene matka umláceného... peníze holt nejsou řešením. Výborné herecké výkony platí pro všechny výše zmíněné, ovšem Paul Anderson je v roli Arthura neskutečný a dokáže stát po boku Cilliana Murphyho a Toma Hardyho, jehož židovskému gangsterovi Alfiemu Solomonsovi stačí malý prostor, aby každou ze svých scén ovládl. Výborně napsané dialogové výměny při schůzkách s Tommym či Italy zní od něj ještě přesvědčivěji (v případě, že stačí slovní vysvětlení), proslov nad obětovanou kozou je potom jedním z nejsilnějších momentů. Velmi zajímavě se jeví i další z nových postav, Pollyn nalezený syn Michael. A Tommy? Stačí zmínit závěrečnou epizodu, dokonaný úkol a především fantastickou scénu u vykopaného hrobu, jenž to vše ukončí. 85%

Naomi, jako vykoupení ze spárů mafie? Těžko, když právě ona sama podobné vykoupení hledá. Tak tedy vzájemná výpomoc skrze rychlé vzplanutí? Snad, jenže právě díky té rychlosti je vzplanutí a následné zásadní rozhodnutí docela naivní. Jin o sobě přeci jen něco prozradí, Naomi nikoliv a to právě ani jemu. Faktem je, že vzhledem k jeho situaci těch jiných možností příliš není, tady bych pochopení našel. Nelehký vztah a útěk za lepším těžko mohl dopadnout jinak, přesto závěr dokáže překvapit svoji rychlostí, nic víc ale ani nebylo třeba. Ne vždy jistému příběhu pomáhá v mnoha momentech výborná technická stránka filmu. Noc dává obzvlášť záběrům z interiéru auta více možností, velmi zajímavé jsou například detaily tváří a odrazy světel nočního města na nich. A pak je tu výborná hudba, která atmosféru scén ještě zintenzivňuje. 75%

Protože i ten skutečný život bývá někdy zdánlivě o ničem, aby ho často méně nápadné momenty ovlivnily nejvíce. Přes dvanáct let kráčející forma si všímá právě jich, často působí téměř dokumentárně, ale nepotřebuje žádná data, v příběhu se nelze ztratit. Jeho hrdinou je sice logicky, ale možná lehce ku škodě, Mason, se kterým jsem jeho dospívání příliš neprožíval. Podstatně zajímavější postavou byl pro mě jeho otec v podání výborného Ethana Hawka. Ten možná v průběhu těch let skutečně dospěl, já mám však spíš pocit, že s prodejem auta odešel i kus jeho já. Což je něco, čeho bych nechtěl dosáhnout... Nebo jinak, každý si, se najde. 75%

Ano, vše co se hromadně nelíbí, tam opravdu je, v mnoha případech naštěstí. Oželel bych snad jen postavu Kathy Bates a s ní i většinu jejích dialogů, především rad do života a vzpomínek na Willieho dětství. Když už jsem u toho dětství, velmi dobrým tahem je návrat lehce dospělejší verze nemrznoucího Thurmana Mermana, který to ve své uniformě dotáhne až do sboru, aby v jeho sólu... no, nadchnul. Minimálně Willieho, s nímž jim to vlastně neuvěřitelně funguje, snad pro ten kontrast postav? Každopádně ještě lépe mu to funguje s jeho kamarádkou do špinavých zákoutí Diane. Zkrátka slušnost a šťastné a veselé hledat jinde, což je u tohoto filmu úplně v pořádku. 65%

Proč dát něčemu co tak dlouho funguje ten nejočekávanější a zároveň nejkýčovitější závěr, když se nabízí nejen absurditou podstatně lépe padnoucí pokračování večeří a tím i prohlubování vztahu Steva s Noou. Daisy Edgar-Jones i Sebastian Stan celý film táhnou, od fajn scény v baru to mezi nimi funguje na výbornou, proto mohlo být více "romantiky", minimálně do vyžrání zásob. Nakonec k tomu padne i velmi zajímavý a dobře nasvícený interiér, jenž kamera umí správně zabrat, vůbec právě jídelnu. 65%