Renfield

Sice se i zde najde několik zbytečných postav a linií, ale ty jsou vyváženy přímočařejším příběhem, jenž se může pyšnit výborně odehranou šachovou partií v závěru. Downeyho pojetí Sherlocka je tady ještě šílenější, než bylo v jedničce. Nemůžu říct, že mi tahle jeho oblíbená role (myšleno, nehraje něco podobného zdaleka poprvé) právě sem sedla, ovšem v závěru přece jen přesvědčil. Navíc Jared Harris je mu více než důstojným protivníkem, přesněji je ještě lepší. Konečně je také více vidět jeho parťák Watson, v podání v jedničce méně výrazného Juda Lawa. I když parťák, ono třeba ve scéně společného tance už opravdu chybělo jen otevřené vyznání. A víc vidět je i Guy Ritchie, jemuž na ty jeho kamerové exhibice vždy rád skočím, takže scéna útěku v lese tím nepotřebuje dalších slov. 75%

Sherlock Holmes dle Guye Ritchieho, v (ne)věrnosti literární předloze občas až příliš, za to v akčních scénách nečekaně málo. Přitom jeho kamerové "vychytávky" by tohle netradiční pojetí dost oživily, když už to nedokáže slabý a zbytečně překombinovaný scénář. Tak alespoň že atmosféra je místy až burtonovského ražení, i když i ji přílišná digitálnost dokáže uškodit. 50%

Postupem času začne být nedůležité, za jakým cílem kluci vlastně jdou, když ten opravdový cíl je jediný, dospět. Výborně obsazené a tím samozřejmě i zahrané dobrodružství, v němž zásadní roli hraje i okolní příroda. Protože scény nocování v lese, nebo setkání se srnkou jsou opravdu magické. 80%

Příběh tohoto zvláštního samotáře, byl pro mě díky jeho profesi takovou příjemnou povinností. Také jsou scény promítání příjemně magické, nádherně nasvícené, v náročnějším příběhu působí jako chvíle oddechu. Častěji než klasické filmy se ale promítá pro příběh zásadnější domácí video. A dává tušit, že hledání cesty k nové "pomocnici", nebude pro Elisea tím jediným hledáním. 65%

Baz Luhrmann točí vizuálně krásné filmy, které jsou často na hranici kýče. Zároveň se nebojí velmi originálního zpracováni a v Gatsbym tohle vše propojuje. Úmyslný kýč je tady už za hranicí, musel jsem si na něj a celkové pojetí dlouho zvykat, až do scény opětovného setkání v Nickově domku, který je na tuto příležitost samozřejmě plný květin. Každopádně tady končí dlouhé videoklipové intro a konečně se začíná vyprávět příběh, alespoň částečně. Ten je nejsilnější řekněme v komorních momentech, jinde selhává, což často zachraňují herci. Výborný je obzvlášť Joel Edgerton a samozřejmě Leonardo DiCaprio, čímž je tak nějak jasné, že jejich poslední konverzaci v hotelu nepřekoná ani fajn závěr. A ještě dodatek, minimální využití tak povedeného soundtracku, jde mimo mé chápání. 65%

Kdyby Deon Taylor zůstal u tvrdé policejní žánrovky, když je libo, klidně i se "sociálním přesahem", mohlo být Black and Blue o třídu výš. První polovině se to daří, příběh je komornější, zajímavý je pohled komunity na černou v modrém, prostředí ghetta tomu celkově dává takovou "fajn" atmosféru. Navíc je tu správně záporácký Frank Grillo a právě ten děj, který díky jasnému příběhu a solidní akci nedá vydechnout. Ono tohle všechno pokračuje i v polovině druhé, jenže přibývá i náhod a místo rychlého řešení se vymýšlí další plán. Na policejní stanici sice nepronikne myš, za to Myšák ano. Dokonce se dočká i svého momentu, když potkává starého známého z obchodu a má tak možnost pokračovat v načaté konverzaci. Zkrátka zůstáváme v tom lepším z kategorie B. 65%

Kdyby k tomu důležitému činu z úvodu došlo jinak, nebo to celé bylo více promyšlené, nemusel se z toho jinak zajímavý příběh matky, jenž kráčí za "svým snem" přes mrtvoly, tak dlouho vyhrabávat. Řekněme, že je tohle možné, ale co dál? Co doktoři? Přece by pojali nějaké podezření. A co ten hudební talent? Nakonec sice nedostatečný, přesto hodně velký a hlavně nevynucený. Těch náhod je hold příliš. 60%

Když se potkají dva nezvladatelní, aby si vzájemně ovlivnili své životy. Zajímavý námět, jemuž by slušelo ubrat na vězeňském a naopak přidat na tom rodinném a kovbojském. Právě scény výcviku a postupného sbližování, patří k tomu nejlepšímu a scéna dražby je jejich očekávaným, za to velmi silným vrcholem. Při ní jsem Marthu v publiku hledal stejně usilovně, jako Roman. Těch několik návštěv a oživování minulosti sice mohlo jít ještě více do hloubky, přesto však dostatečně zaujaly. 75%

Ten lesbický vztah jeptišek je v Benedettě až tím... asi tak pátým? Možná. V prvé řadě tu máme zprvu jasně rozpoznatelné postavy, alespoň se to tak může zdát. Jenže nikdo ze zásadních nezůstane tím, kým byl v úvodu, všichni si projdou proměnou, někteří mnoha proměnami. Intriky vládnou nejen v klášterních zdech, ten kdo v nich umí chodit, vítězí. Je to Benedetta? Ani to není zcela jasné. Příběh samotný se potom trefuje na všechny strany, filmově výborně funguje, aby se zároveň stihl vysmívat. Prostě Paul Verhoeven stále při síle, trnovou korunu tomu všemu nasazuje Ježíš klasicky jeho střihu. Ale jak jsem psal, tohle všechno výborně funguje pod "obyčejným" příběhem dvou jeptišek, z nějž především závěrečná dvacetiminutovka nadchne. A lehce zamrzí snad jen to, že herecky obě jejich představitelky těžce trumfne Charlotte Rampling, jenž má navíc na svědomí tu vůbec nejzajímavější postavu, sestru Felicitu. 80%

Dění "venku" je jedním slovem strhující, bylo by velmi složité z něj vyzdvihnout jeden moment, jeden záběr, když spolu vše tak ladí, na sebe navazuje. Technická stránka filmu zkrátka nemohla být lepší. Zvuk, včetně nekonečného ticha obklopí, kamera střída nádherné záběry s těmi stále nádhernými, avšak méně pozitivními a hudba tohle všechno emočně doladí. Není pochyb o tom, že Alfonso Cuarón stvořil jeden ze zásadních filmů historie, přesto jsem ho však prožíval především skrze jeho technickou stránku. S postavou Ryan snad pouze tam, kde měla Sandra Bullock největší prostor, což zní vzhledem k tomu, že je tu téměř sama, jistě zvláštně. Hold nepoužívání skafandru udělá z tohoto pohledu své, proto je tento větší prostor ve scénách "uvnitř" a společné vytí, poslech ukolébavek, usínání, je tím nejsilnějším zážitkem z komorních. 80%